Slunce pomalu zapadalo za obzor a mladý ninja vycházel ze svého bytu. Dělal to každý večer. Byla to jeho rutina.
Jako obvykle zamířil k sídlu Hokageho. Po cestě se stavil v květinářství a koupil kytici žlutých růži. Vlastně už si je jen vyzvedával. V květinářství, kde pracovala Ino, ho brali jako stálého zákazníka a na každý třetí večer mu nachystaly čerstvou kytici růží.
První dny si připadal podivně, když šel s růžemi ulicemi Konohy. I přesto, že se stmívalo, pořád potkával lidi. Ti ho ale naprosto chápali. Věděli, co ho v životě potkalo a chápali jeho bolest.
,,Jsem zpátky,” řekl, když vstoupil do tolik střežené místnosti. Odložil kytici na stolek, z vázy vyndal ne zas tolik zvadlou a nahradil ji novou. Nevěděl, proč zrovna žluté růže. Z nějakého zvláštního důvodu mu tolik připomínalo jeho.
,,Naruto,” zašeptal a posadil se na židli. ,,Dneska jdu trochu později. Tvůj otec mě zdržel.” Nepřipadal si nijak zvláštně, že vlastně mluvil do prázdna. Věřil, že ho slyší. Aspoň takhle s ním udržoval nějaký kontakt. ,,Měl by si z něj radost. Dneska požádal Kakashiho o ruku. Bylo to takové komické. Kakashi prvních pět minut jen mlčel a zíral na Minata. Zřejmě mu nemohl uvěřit. Samozřejmě řekl ano. Byl jsem u toho, protože tvému otci dělám ochranku. Budou se brát příští měsíc a protože normálně oddává Hokage, svěřili to mě. V tu chvíli jsem zíral já. Samozřejmě to ale udělám. Svým způsobem jsme se s tvým otcem sblížili. Rozhodně mi neutíká, tak jak jsi to dělával ty.” Při té vzpomínce se musel usmát. ,,Mrzí nás, že u toho nebudeš. Chtěl bych to nějak udělat, abys tu mohl být. Chybíš nám. Ale to ty víš, říkám ti to každý den,” řekl a zadíval se mu do tváře. Ležel na lehátku, podobném tomu nemocničnímu, oblečený, jak kdybych spal. Z levé ruky mu vedla hadička, která mu do těla vpravovala látku díky které spal. A pak živiny a ostatní věci.
,,Jsou to čtyři měsíce. Dneska je výjimečný den. Pro tebe,” řekl. ,,Máš narozeniny. Tvůj otec už tu byl, říkal mi to. Zřejmě ti vyprávěl o svém zasnoubení. On i Kakashi si to zaslouží.” Opravdu jim to přál, i když jeho samotného při tom bodlo u srdce. ,,A víš, co? Řekl jsem si, že si od Sakury vezmu zpátky naši kočku. Abych v tom bytě nebyl sám.” Pár dní po tom, co se s Narutem rozloučili, si s Minatem a Kakashim vyměnili bytu. Sasuke naskládal Narutovi věci do jeho pokoje, zamkl ho a klíč dal Minatovi. Řekl si, že do toho pokoje nikdy nesmí vejít. Chvíli trvalo než se vzpamatoval natolik, aby mohl komunikovat s ostatními. Brečel, ano. První dny jen ležel v posteli, tiskl k sobě Narutův polštář a snažil se nevnímat bolest v srdci. V noci se budil s slzami v očích. Cítil se hrozně, ale nijak se nestyděl. Není nic špatného na tom, truchlit nad ztrátou milého.
,,Přál bych si, abys tu byl se mnou. Mám pocit, že den ode dne se nám zmenšuje šance dostat tě zpátky. Ne, že bysme nechtěli, ale… Tsunade zřejmě měla pravdu. Nemůžu po nikom chtít, aby se celý život zabýval jedinou věcí. I když je Minato tvůj otec, je i Hokage a musí se starat o celou vesnici. Já nepřestávám hledat, ale sám na to nestačím.” Sasuke dál procházel knihy, hledal nějakou skulinu. Jenže na jednoho člověka je toho zkrátka moc. Sasuke to nechtěl vzdát. Přísahal si, že Naruto ještě uvidí.
,,Nikdy jsem ti přímo do očí neřekl, co k tobě cítím. Nevím proč. Bylo tolik příležitostí. Většinou jsi mě ale zastavil. Říkal si, že bude vhodnější příležitost. Doteď nechápu, co jsi tím myslel.” Snad až se vrátí, i když to bylo čím dál tím vzdálenější.
,,Myslel jsem, že budeš tady,” ozvalo se od dveří. Sasuke si ani nevšiml, že už nějakou chvíli ho od dveří pozoruje Kakashi.
,,Stalo se něco?”
,,Ne. Všechno je v pořádku, ale zatím jsem neměl čas sem zajít. Naruto má dneska narozeniny, ne?”
,,Jo,” kývl Sasuke. ,,A Minato?”
,,Šel domů. Byl už unavený a hlavně na něj dolehl dnešní den.” Sasuke ho chápal. Měl od sebe syna takový kousek a přece daleko. ,,Doufám, že ti ten dnešek nevadil. Chtěl jsem to udělat, tak abys u toho nebyl. Je mi jasné, že ti to připomnělo Naruta. No nevyšlo to.”
,,Nevadí. Sice připomnělo, ale kolem mi ho připomíná hodně věci. Navíc, já vám to přeju. Opravdu.”
,,Chtěl bych, aby u toho byl Naruto. Minato by si to určitě přál.”
,,Jo, to já taky. Začínám si myslet, že se nám to nikdy nepodaří. Ale slíbil jsem mu to, i sobě.”
,,Sasuke, třeba-”
,,Já vím, třeba prostě řešení není, ale já prostě musím hledat dál. Kdybych si přiznal porážku, nezvládl bych to. Nedokážu si přiznat, že je konec. Radši budu do konce života beznadějně hledat řešení.” Kakashi znal Sasukeho jako třináctiletého genina, který se bez problému vyrovná s čímkoliv, co mu život připraví. Mohl jen hádat, co prožíval ty dny, kdy byl zavřený u sebe v bytě. Když poprvé přišel do sídla Hokageho, vypadal zbídačeně. Nicméně mluvil a byl připravený nastoupit do práce. ,,Mám chuť najít Orochimara a nechat ho umírat krutou smrtí.”
,,To zřejmě hodně lidí.” Sasukeho o to víc tížilo, že mu dřív sloužil.  ,,Budeš tu zase přes noc?”
,,Jo. Nechce se mi domů.” Co tam, když tam bydlí sám. Nikdy by nevěřil, že si bude stěžovat na prázdný byt. Pár měsíců s Narutem a totálně vám to překope zásady.
,,Tak se měj,” rozloučil se Kakashi. ,,Ale měl by ses vyspat, ať jsi zítra k užitku.”
,,Hm,” zamumlal Sasuke. Chránit Minata bylo ještě nudnější než Naruta. Na Minata prostě nikdo spadeno neměl.
Kakashi odešel a Sasuke zůstal s Narutem sám. Tedy s jeho tělem a nádobou s jeho čakrou. Tsunade říkala, že je to vlastně jeho duše.
,,Nechci tě tu nechávat samotného. Máš narozeniny,” řekl. ,,Ale Kakashi má pravdu. Poslední dny skoro nespím. Vlastně jsem se pořádně nevyspal, co jsi pryč. Bez tebe… to tu není ono.” Sasuke přemýšlel, co by asi Naruto řekl, kdyby ho slyšel. Zřejmě by se začervenal. ,,Zůstanu tady,” rozhodl. ,,Spát můžu i v sedě.”

,,Sasuke.” Sasuke se s trhnutím probudil. Zběsile se rozhlížel kolem sebe. Ten hlas… to byl on.
,,Naruto?” zkusil, ale nikdo mu neodpověděl. ,,Vždyť ani nemůže,” odpověděl sám sobě. ,,Magořím.” Sasuke vstal a podíval se k oknu. Už svítalo. ,,Půjdu,” řekl. ,,Ale večer zase přijdu.” V tu chvíli si řekl, jak dlouho tohle bude říkat. Ze začátku byl odhodlaný dělat tohle celý život, ale postupem času si uvědomoval, že je to nemožné. Musí najít nějakou cestu, jak tohle skončit.
Takže, když došel do sídla Hokageho, nehledal jak obejít jutsu. Snažil se najít způsob, jak být s Narutem. Začalo mu docházet, že přivést Naruta zpátky mezi lidi, nemusí být to správné řešení.
,,Jsi tu brzo,” ozvalo se od dveří. ,,Co se ale divím, že?”
,,Brzo jsem se probudil.”
,,Byl jsi u Naruta, že?” zeptal se Minato. Sasuke kývl a dál si četl v knize. ,,Pořád hledáš?”
,,Potřeboval bych na dnešek volno. Může mě zastoupit Kakashi.” Minata tím návrhem zaskočil. Sasuke nikdy volno nepotřeboval. Všechen čas hledal cestu, jak vrátit Naruta.
,,Myslím, že to nebude problém, ale… myslel jsem, že-”
,,Myslíte, že jsem si nabrnkl někoho nového. Myslel jsem, že na to mě znáte celkem dobře. Už jsem zadaný. Chci jen trochu volna. Potřebuju si něco promyslet.”
,,Dobře, pro dnešek jsi propuštěn,” kývl. ,,Ale… nebudeš dělat nic… prostě nepoveď nějakou hloupost.”
,,Nebojte, nejdu spáchat sebevraždu,” ujistil ho. ,,Budu nejspíš u sebe, kdybyste něco potřebovali.” S tím si vzal nějaké knihy a odešel. Měl povolení odnášet si jakékoliv knihy domů. Samozřejmě pokud je přinese zpátky. A to do týdne.

Co Sasuke celý den prováděl, mohl každý jen hádat. Minato, pod Kakashiho dohledem, neodolal spekulování a Kakashi ho musel občas krotit. Byla tu i verze, ačkoliv ji Sasuke popřel, že si opravdu našel někoho jiného. A chce to utajit. Kakashi si v duchu říkal, že není ty (Minato). Dokonce navrhl, aby za Sasukem zašli. Kakashi mu tedy řekl, že jestli se nezačne věnovat práci, vezme svoji žádost o ruku zpátky. To Minata přesvědčilo a po zbytek dne napadlo Sasukeho jméno.
Sasuke ale ve skutečnosti seděl doma. První hodinu si četl v knihách a po zbytek dne ležel na posteli a díval se na Narutovu fotku. Přemýšlel. Přemýšlel, co bude lepší. Už nepřemýšlel, jak provést pečetní jutsu bez oběti. Myslel jen na to, jak být s ním.
K večeru se zvedl a zamířil za Narutem.
,,Jsem zpátky,” řekl, když vešel. ,,Dneska jsem měl volno, čímž jsem v tvém otci vzbudil domněnku, že jsem si někoho našel. Já vím, že ty bys mi to přál, proto jsi mi koneckonců navrhl rozvod. Ale neboj, nemyslím si, že jsem schopný milovat dva lidi zaráz. Navíc Uchihové se zamilují jen jednou v životě.” S těmi slovy se posadil a chytil Naruta za ruku. ,,Dneska ráno jsem měl pocit, že slyším tvůj hlas. Po dlouhé době. Došlo mi, jak moc mi chybí. Sice tu s tebou sedím každý večer a mluvím k tobě, ale chybí mi tvůj úsmev, tvoje oči, tvůj smích a hlas.” Přemýšlel, co řekne dál. ,,Dal bych cokoliv za to, abych byl zase s tebou. I svůj život,” dodal. Tím jeho řeč skončila. Nevěděl, co se tím změnilo. Prostě to musel říct.
Zbytek včera jen seděl a pozoroval Naruta, až nakonec usnul.
,,Sasuke,” uslyšel. Tentokrát se neprobudil. Stál na místě, kde se naposledy loučil s Narutem. Slyšel jeho hlas.
,,Naruto?” rozhlížel se kolem. Věděl, že tu je. Cítil to.
,,Sasuke,” uslyšel znovu. Tentokrát poznal odkud hlas jde. Otočil se a spatřil to, co mu tolik chybělo. Zářící modré oči, úsmev od ucha k uchu a… prostě všechno. Sasuke neváhal a rozběhl se k němu. Chtěl ho obejmout, přitisknout k sobě. Ale Naruto ho zastavil.
,,Nejde to,” řekl a bylo poznat, že ho to mrzí.

,,Proč?”
,,Nemám tělo. Jsem jen duše. Nemůžeš mě obejmout. Prošel bys skrz.” Co Sasukeho překvapilo byl smích. Nechápal co jen na tom směšné.
,,To má být psychický týrání?”
,,Toužil jsi mě vidět, ne?”
,,Ty jsi mě slyšel?”
,,Každé tvoje slovo,” usmál se Naruto. ,,Některý byli opravdu dojemný. A Kakashi mě opravdu překvapil, nicméně jim to přeju.” Sasuke byl hrozně rád, že Naruta zase vidí, ale něco bylo špatne. Stál tu centimetr od něj, ale jakoby od sebe byli na míle daleko.
,,Můžu tebe takhle vídat častěji?” zeptal se Sasuke.
,,Samozřejmě,” kývl Naruto. ,,Nevím, proč se to nestalo dřív. Snad, že jsi to přání musel vyslovit nahlas.”
,,Aha, no pak to nechci.”
,,Nechceš?” divil se Naruto, nicméně se usmál. Sasuke si připadal, jak blbec. Naruto něco věděl a Sasuke ne. Což se zas tak často nestává.
,,Jsem tady a ty taky. Vidím tě, ale nemůžu se tě dotknout,” řekl a natáhl ruku k Narutovi. Přesně, jak mu řekl… prošla skrz. Divný pocit. ,,To nechci. Nevydržel bych to.”
,,Aha,” znovu se usmál.
,,No tak dělej. Vím, že je tu něco, co mi chceš říct.” Naruto se zasmál. ,,Co je tu k smíchu. Čtyři měsíce jsem mluvil k tělu s démonem uvnitř, mě do smíchu není. Jestli něco máš, řekni mi to a já to udělám. S radostí.”
,,Opravdu? Máš pravdu. Je tu možnost,” kývl Naruto. ,,I mě jsi chyběl. Slyšel jsem všechno, co jsi říkal. Tolik jsem si přál ti odpovědět. Věděl jsem, že se snažíš. Ale teď to vypadá, že se nesnažíš najít cestu, která by mě přivedla zpět, ale cestu, která by vedla ke mně.”
,,Je mi jasné, že to jutsu prostě nijak obejít nejde. Snažil jsem se, nechtěl jsem to vzdát. Celý den jsem přemýšlel o tobě a o mě. Je mi jedno jak, prostě chci být s tebou.”
,,Je to zvláštní, nevím kde jsem, je to Konoha, ale jiná. Jako můj svět. A co je lepší, vím úplne všechno. Netuším, jak je to možné, ale… přišel jsi sem a já vím, co mám dělat. Vím, co musíš ty udělat, abys tu se mnou mohl zůstat.”
,,Tak mi to řekni,” pobídl ho a kdyby mohl, chytil by ho za ramena.
,,Já myslím, že to víš. Ale… nepůjde to vzít zpátky.”
,,To mě netrápí.”
,,Musíš se rozhodnout tady. Nemůžeš se už vrátit.”
,,Nemusím se rozhodovat. Jen… co si pomyslí tvůj otec a Kakashi. Nic nebudou vědět.”
,,Oni to pochopí. Nebudeš mrtvý, budeš… tělo bez duše.”
,,No fajn, tak jak to má udělat? No tak.”
,,Klid. Stačí málo, aby bylo vidět, že přišel ten správný okamžik.” Sasuke nechápal ani slovo. Odkdy Naruto mluví takhle? V metaforách. To si tu dává sklenku s Buddhou?

Správný okamžik? To má být co? Jak má poznat…? Pak si vzpomněl, co mu Naruto několikrát řekl. Ještě nepřišel správný okamžik. Pokaždé, když mu chtěl nějak říct, že ho miluje. Má mu to snad říct teď? Co změní slova miluju tebe?
,,Divil by ses, jak moc,” odpověděl mu Naruto. Sasuke se na něj překvapeně zadíval.
,,Lezeš mi do hlavy?”
,,Ne tak docela. Jen hádám na co myslíš.”

,,To to budeš dělat pořád? Protože já bych nerad, abys mi četl z hlavy myšlenky dřív než je řeknu. To není moc romantický.”
,,Neboj, opravdu to nic není,” usmál se.
,,Takže, když to řeknu, opravdu tu s tebou zůstanu?”
,,Jen já a ty.”
,,Budu se tě moct dotknout?”
,,Zkus to.”
,,No…” znejistěl Sasuke. Něco jiného bylo říct to sám od sebe, nečekaně. Teď se to ale očekávalo a to bylo horší.
Naruto se na něj díval, pořád se usmíval a čekal. Sasuke natáhl dlaně a jakoby jimi chtěl obejmout Narutovi tváře, jen se jich nedotkl. Počká si.
,,Miluju tě Naruto,” zašeptal. Bylo to poprvé a myslel si, že snad řekl úplne něco jiného. Něco jiného bylo to říkat ve větě a ještě tělu. Teď to ale bylo z očí do očí. Člověk duši.
Po chvíli Sasuke ucítil pod dlaněmi teplo. Posunul je blíž a… dotýkal se ho. Po těch týdnech ho znovu cítil.
,,Miluju tě, moc,” řekl znovu a přitáhl si ho do obětí. Byl štastný. Cítil ho, objímal a… sklonil se k němu a políbil ho. Znovu cítil jeho rty. Na to nebyl dost ukecaný, aby řekl, co všechno cítí.
,,Už se nemůžeš vrátit,” řekl mu Naruto.
,,No a? Chránit tvého otce je, jak chránit špendlík. Nic proti němu, ale já radši budu tady s tebou.”
,,Je to mnohem lepší, když mě objímáš,” usmál se Naruto a zadíval se Sasukemu do očí. Miloval je, jako tisíc jiných věcí. Byli tmavé, jako obloha o půlnoci, ale nešel z nich starch. Právě naopak. I když se Sasuke tvářil chladně, oči měl vždycky plně pochopení a lásky. ,,Taky tě miluju. A vždycky budu,” zašeptal Naruto a opřel si hlavu o Sasukeho rameno. Teď byli oba ti nejšťastnější lidé na světě. Nebo spíš duše.
Byli kamarádi, rivalové a teď jsou manželé. Milují se a vždycky budou. Sice se říká, dokud nás smrt nerozdělí, ale na tyhle dva je i smrt krátká.