Když se ráno Naruto probral, Sasuke v posteli nebyl. První co upoutalo jeho pozornost byl prudký déšť venku. Hrdlo se mu sevřelo a žaludek stáhl. V hlavě se mu promítl den, kdy se takhle vzbudil, venku pršelo, tak jako teď a v rohu pokoje stál on.

„Naruto jsi v pohodě?“

Naruto sebou trhl a s strachem v očí se podíval ke dveřím.

„Jo, jsem,“ odpověděl a trochu se uklidnil.

„Jsi hrozně bledý.“

„Fakt? Na tebe nemám.“

„Naruto poslyš, chci si promluvit ohledně té mise,“ začal Sasuke a posadil se na kraj postele. „Nebude tam tvůj otec a když… když se budeš cítit mizerně, nebude ti moct pomoct. Z zkušenosti vím, že v těch nejhorších chvílích jsem já na nic. Ale na té misi na tebe budu dávat pozor a pokud se vyskytne situace kdy budeš potřebovat pomoct nebo oporu, zkusím to. Půjdeme tam sice pomoct, ale to mi nebrání tomu parchantovi ukázat, co to znamená mít za manžela Uchihu.“

„Za měsíc by mě měli jmenovat Hokagem a odmítnou to by nebylo dobré. Rada využije všeho.“

„Fajn, tak já zajdu za Tsunade pro papíry,“ řekl Sasuke a zvedl se.

Naruto ještě chvíli seděl v posteli. I když by se jindy dokázal válet celý den, v tuhle deštivou chvíli potřeboval odvést pozornost. Převlékl se a zašel do knihovny, uvelebil se v křesle a pustil se do první knihy, která mu přišla pod ruku. O hodinku později se vrátil Sasuke, úspěšně promočený a s papíry k misi.

„Pomáhají ti ty knihy aspoň trochu, nebo do nich jen zíráš?“ zeptal se, když našel Naruta v knihovně.

„Náhodou pomáhají, aspoň natolik, abych tu nehysterčil. Tak, kdy vyrážíme?“

„Až ten déšť aspoň trochu ustane. Je tam hrozná průtrž mračen a Tsunade nás v tomhle počasí nikam posílat nechce. Takže tak týden si počkáme.“

„Nic nenamítám. A,“ zvedl hlavu od knihy „Co znamení?“

„V pořádku.“

„Ty bys mi neřekl, kdyby tě zase bolelo, že?“

„Ne.“

„Aha.“

„Chápej, je to moje věc a nechci do toho nikoho zatahovat.“

„Jo chápu, v noci mi to tak taky připadalo.“

„Jsem ti vděčný. Ošetřovna byla mimo provoz. Doteď jsem to zvládal.“

„Dobře, nebudu se ti do toho plést,“ vrátil se Naruto k knížce.

Následující týden trávil Naruto jen v knihovně. Venku pršelo non-stop a Naruto se potřeboval nějak zabavit. Sasuke byl víceméně doma. Tréninky byli zrušeny a většina práce bylo papírování. Narutovi to vyhovovalo, do žádné mise se nehnal.

Bylo odpoledne a Naruto seděl v křesle v knihovně a listoval knihou. Z kuchyně se ozývalo cinkání, ale Sasuke byl doma a Naruto si toho nevšímal. Teprve až se ozvala rána a cinkání střepu, zpozorněl. Chvíli poslouchal a pak vstal a zamířil do kuchyně. Našel Sasukeho, jak se opírá o stůl a zírá na hromádku střepů před sebou.

„Stalo se něco?“ zeptal se Naruto. Sasuke zavrtěl hlavou. Naruto mu neviděl do tváře, ale poznal, že se něco děje.

„Jestli tě zase bolí…“ řekl, přišel blíž a položil mu ruku na rameno, na pečeť. Nekrvácelo, ale stejně měl Naruto pocit, že mu pod rukou shoří. Zato Sasuke vědomí tálo. Měl sto chutí mu všechno říct, vyzpovídat se z té bolesti. Natáhl pravou ruku a položil ji na Narutovu. Chvíli si užíval moment doteku.

„Nic to není,“ řekl a pomalu sundal Narutovu ruku z ramene. Naruto si to vyložil, jako odmítnutí jeho pomoci. Svým způsobem ho to ranilo.

„Dobře,“ řekl a odešel. Daleko nedošel. Z kuchyně se ozvala rána. Když Naruto přiběhl, uviděl Sasukeho ležet na zemi.

„Zkus mi teď říct, že to nic není a zpřerážím ti ruce,“ varoval ho Naruto a pomohl mu na nohy.

„Ty se nenecháš odbýt,“ řekl Sasuke a nechal se odvést do ložnice. Posadil ho na postel a sedl si za něj.

„Bolí to moc?“

„Co je podle tebe moc?“

„Na stupnici do deseti?“

„Patnáct.“

„Budeš to muset vydržet,“ řekl Naruto a přiložil dlaně na pečeť. Přitlačil a uvolnil čakru. Jakmile, ale oddělal dlaně, z pečetě se vyhrnula krev.

„Sakra,“ zaklel Naruto.

„Něco se nepovedlo, že?“

„Já… nechápu to,“ začal Naruto zmatkovat. Pečeť nechtěla přestat krvácet.

„Hlavně klid,“ zasípal Sasuke. Všechno ho bolelo tisíckrát víc než předtím, ale mlčel. Naruto by se mu mohl ještě rozbrečet.

„Zkus to znovu,“ poradil mu.

„Já… já nevím, co když…“

„Zkus to.“ Naruto přiložil roztřesené ruce na pečeť. Okamžitě se mu smáčely krví. Napočítal do pěti a přitlačil.

„Nezabralo to,“ řekl Naruto a v hlase už mu byla slyšet panika. „Je to ještě horší.“

„Fajn, potřetí to zkoušet nebudeme.“

„Jak… jak ti je?“

„Pořád stejně,“ odpověděl. Mizerně, dodal si pro sebe.

„Té krve začíná být moc.“

„Něco na to přitlač.“

„Už se stalo.“

„Tak mi došli nápady.“

„Pro někoho dojdu.“

„Upřesni to pro někoho!?“

„Jsi na pokraji bezvědomí a hodláš mě tu zpovídat koho mám přivést?“

„Tvého otce ne.“

„Má s tím zkušenosti a…“

„On mi pomůže tak do hrobu.“

„Pomůže ti, protože ho o to poprosím.“

Sasuke se otočil na Naruta.

„Pomůže někomu, koho nenávidí, protože to chceš ty?“

„Protože mi na tom záleží a navíc jsem to zvoral já.“

Sasuke si to chvíli rozmýšlel.

„Fajn,“ kývl na konec. Naruto se zvedl.

„Zvládneš to tu chvíli sám?“

„Mám na výběr? Jen běž.“

Naruto pomalu vycouval z pokoje a pak se rozběhl ke dveřím. Celou cestu běžel. Věděl, že Kakashi bude u otce a to se mu hodilo. I on ví, jak na pečeť.

Vřítil se do bytu a málem tím oboum přivodil infarkt.

„Naruto?“

„Dělej, pojď,“ zatáhl otce za ruku a táhl ho ven. „Vy taky Kakashi.“

„Kam jdem?“ nechápal Minato.

„Když ti to řeknu nebudeš chtít jít.“

„Podle toho bych soudil, že jde o Sasukeho, ale copak on potřebuje pomoct?“

„Je… krvácí.“

„Krvácí?“

„Bolela ho pečeť a já se pokusil uvolnit čakru. Předtím to pomohlo, ale teď mu pečeť začala krvácet, nevydrží to dlouho, když mu nepomůžete.“ Minato chtěl něco namítnou, ale viděl, že Naruto je zoufalý a je to pro něj důležité, což se mu zas tak nelíbilo.

„Fajn,“ souhlasil a všichni se rozběhli k Sasukemu domů.

Když dorazili, Sasuke na tom byl stokrát hůř než když Naruto odešel. Těžce dýchal, krve neubývalo a držel se z posledních sil.

„Slavný Uchiha potřebuje pomoct, to se nevidí denně,“ neodpustil si Minato. Sasuke ho probodl očima, jak jen mu jeho stav dovolil.

„Nech toho a pusťte se do toho,“ řekl Naruto a přemístil se vedle Sasukeho. Kakashi s Minatem si stoupli za Sasukeho.

„Orochimaru tě nešetří,“ řekl Kakashi, když si prohlídl znamení. „Bude to asi trochu bolet.“

„Klidně mi ji usekněte, jen něco dělejte,“ řekl Sasuke.

„Dobře,“ řekl a opatrně sundal Sasukemu tričko. „Možná bys ho měl držet. Není to nic příjemného a jelikož je zatím při vědomí… potřebuje aby se hýbal, co nejmíň.“

Naruto kývl. Levou ruku mu omotal kolem pasu a druhou ho chytl za ruku.

„Nejdřív zastavíme to krvácení,“ vysvětlil Kakashi a kývl Minatovi. Každý z nich položil jednu ruku vedle znamení. Naruto těkal očima z nich na Sasukeho tvář a čekal, co se bude dít. Aniž by něco postřehl sebou Sasuke trhl a stisk v ruce zesílil. Tím to nekončilo. Sasuke tělo sebou škubalo, křik rval Narutovi. Křik nebylo jediné, co vycházelo Sasukemu z úst. Krvácel. Rozkašlal se a kapky krve se objevili na dece před ním.

„Proč?“ zeptal se vystrašeně Naruto.

„Musí to vydržet,“ řekl jenom Kakashi a Sasuke sebou znovu škubl. Naruto zesílil stisk jeho ruky i kolem pasu. Přál si, aby na sebe mohl přenést aspoň část bolesti.

„Přestalo to krvácet,“ oznámil Kakashi. „Už jen chvíli.“

„Vydrž to,“ zašeptal Naruto k Sasukemu. Sasuke se mu podíval do očí. Unavený pohled plný bolesti. Naruto ho nikdy takhle neviděl. Bál se o něj.

„Je toho moc,“ řekl Sasuke, tak potichu, že mu Naruto sotva rozumněl. Naruto nechápal. „Bolesti,“ dodal.

„Už jenom chvilku,“ řekl a stiskl mu ruku. Sasuke zavřel oči a vypadalo to, že upadl do bezvědomí. Po chvíli je ale znovu otevřel a v koutcích se mu leskly slzy.

„Vím, že to bolí, ale vydrž to, prosím,“ šeptal Naruto a jemu samotnému bylo do pláče. Nedokázala si představit, jak musel Sasuke trpět. I když sám o tom něco věděl, tohle bylo moc i na něj.

„Už nic neříkej,“ přerušil ho Naruto, když viděl, že se Sasuke chystá něco říct. Sasuke ho poslechl. Nemluvil. Naklonil se k Narutovi a zlehka ho políbil na rty. Naruto ucítil chuť krve. Naposledy se Narutovi podíval do očí a pak jeho zmizeli za víčky a už se neotevřeli.

Minato všechno viděl, i ten polibek i Narutovi lesknoucí se oči. Viděl strach v Narutových očích a nelíbilo se mu to. Od začátku věděl, že jejich manželství je jedna velká chyba. Uchiha nedokáže milovat, jen nenávidět.

Naruto už nevnímal, co s Sasuke dělají. Objal ho, jak nejlíp to šlo a opřel ho o sebe. Uplynulo par vteřin, které Narutovi připadali, jako hodiny, když Kakashi konečně řekl, že je to hotové.

„Potřebuje se propsat a dva dny nesmí používat čakru a nejmíň týden s ní pak musí opatrně,“ řekl. Naruto kývl a opatrně položil Sasukeho do postele.

„Už to zvládnu, díky,“ řekl Naruto. Kakashi kývl a měl se k odchodu. Minato na tom už tak nebyl. Pomohl mu kvůli Narutovi, ale tím to haslo. Uchiha pro něj byl pořád mizera.

„Pojď Minato,“ řekl Kakashi a odtáhl ho pryč.

Když oba odešli, Naruto Sasukeho očistil od krve a zavázal mu rameno. Byl hrozně bledý a i když ruce měl studené, tváře mu hořely. Uložil ho a sám si lehl vedle něj. Pochyboval, že po dnešku usne a déšť toho příčinou nebyl.