„Nic se nestane, v takovýmhle počasí si snad dají pohov všichni vrazi.“

„Nemyslím boj, myslím tebe.“

„Už jsem v pořádku.“

„Stát se může cokoliv.“

„Nedáš si říct, že?“ Naruto zavrtěl hlavou. Sasukeho jeho starost těšila, ale nevěděl jestli je to kvůli titulu Hokageho nebo jestli má opravdu strach. Ale ani Naruto to nevěděl. Netušil kde se v něm bere ta starostlivost. Jeho mozek absolutně nespolupracoval s ústy. Něco řekl a přitom nevěděl proč.

Zavládlo trapné ticho. Oba se dívali do země a nevěděli, co říct. O čem si povídají lidé, kteří jsou manželé, ale přitom k sobě oficiálně nic necítí? (zdůrazňuji oficiálně, protože všechny city jsou zatím úřední tajemství)

Neexistovalo slovo, které by vystihovalo jejich vztah. Nedalo by se to nazvat přátelstvím, protože přátelé se nechystají políbit, když ten druhý trpí. Ale ani jeden z nich by nedokázal říct, že je jejich manželství založeno na lásce. Jako když víte, že jste špatně napsali test, ale přesnou známku ještě nevíte.

Oba čekali až přijde Sakura, ale přitom jim kdesi v zadu hlásek šeptal, že i když si oba hryžou jazyk, kvůli tichu, chtějí zůstat sami.

„Venku už to vypadá líp,“ řekl Sakura, která právě vešla. Narušilo tak soukromé ticho mezi Narutem a Sasukem. „Můžeme vyrazit, jestli jsi už v pořádku?!“  podívala na Sasukeho. Ten jen kývl. Sakura otevřel dveře. Venku už jen mírně poprchávalo. Mohli znovu pokračovat v cestě.

„Proč jdeš s námi?“ zeptal se Naruto po cestě. Sasuke se na něj nechápavě podíval.

„Tady jsi neměl být, měl jít Kakashi.“

„Aha,“ pochopil Sasuke, co tím myslí. „Je to moje povinnost, jako hlavy rodiny.“

„Jako co?“

„Jsem starší a jsem to já, kdo se za tebe zaručí, finančně a tak… prostě jsem hlava rodiny.“ Naruta trochu zaráželo slovo rodina. Byli jen dva a přece se to tak dalo nazvat.

„Takže, protože jsi starší a máš větší příjem, jsi ty velký šéf?“

„Hmm, tohle všechno bylo hlavně proto, aby tu byl někdo  kdo se za tebe zaručí.“

„Proto jdeš s námi, abys dostál svým povinostím?“ Sasuke nepatrně kývl a přitom si pomyslel kolik věcí a povinností nejen z jeho strany ignorují, protože nejsou správné.

„Až se stanu Hokagem, obrátí se to, ne?“

„Možná.“

„Jak možná?“

„No určitě budeš víc vydělávat a postavením budeš taky výš, ale já jsem furt starší a schopný se za tebe zaručit.“

„A co ty? Za tebe se nikdo ručit nemusí?“

„Nikdo to po mě nechce.“

„A kdyby chtěl?“

„To tě tolik žere, že jsem zase lepší, není tohle záležitost dětství?“

„Neřekl jsem, že mi to vadí.“ Sasuke se usmál. Vadilo mu to. Viděl to na něm. Tohle si zachoval i ze období akademie. Nesnesl, když byl někdo lepší.

„No tak Naruto, je to jen maličkost, smiř se s tím, že Uchihové mají navrch.“

„Navrch?“ zasmál se Naruto. „Říká ti něco pomyslná hranice nenávisti k Uchihům?“

„Jsi neuvěřitelný, mám se otočit a vrátit se do vesnice a poslat sem Kakashiho? Nechci, protože za prvé s tvým otcem nechci trávit měsíc na společné misi a za druhé jsem pořád nikoho nenakopal.“

Naruto se zasmál.

„Máš pravdu, dokonale se na to hodíš.“

„Je ti líp, že?“ řekl Sasuke. Za dobu, co šli, přestalo pršet a vykouklo i slunce.

„Hmm?“

„Neprší.“

„Aha, jo je to takhle lepší. Jde to tolik poznat?“

„Řekl bych, že kdo s tebou chvíli žije, to pozná.“

Sasuke by mu rád řekl, kolik věcí si na něm všiml. Když si čte a kniha ho nebaví, pohrává si s kraji stránky. Když je naopak začtený, kouše si ret a občas hýbe rty. Když něco píše, tolik se soustředí, aby něco nezvoral, že si opakuje slova a soustředěně přejíždí špičkou jazyka po rtech. Když vaří a čeká až se jídlo uvaří, čte si složení na krabicích. Bylo toho spoustu. Všechny upoutaly Sasukeho pozornost, že by ho dokázal pozorovat hodiny.

Zbytek cesty šli mlčky. Šli celý den, ani se nezastavovali. Během cesty začalo znovu pršet a když dorazili do cíle, lilo, jak z konve. Přesto všude po vesnice někdo pobíhal. Vesnici z poloviny lemovala řeka, která byla pár milimetrů od vylití.

Když procházeli vesnicí, Sasuke si všiml, jak se Naruto nervózně rozhlíží. Došlo mu koho hledá a sám se začal rozhlížet.

Zastavili se u domu a okamžitě u nich byl člověk s papíry.

„Kakashiho tým, že? Jsem Idaki.“ hádal a začal hledal v papírech. „Tady jste, Sakura Haruno,“ řekl a podíval se na Sakuru. „Pak Naruto Uzumaki,“ znovu se podíval, tentokrát s úsměvem. „Vítám tě naruto, letos jsem tě tu ani nečekal. Naruto stál za Sakurou a Sasukem a díval se do země. Byl bledý a rozhodně s ním nebylo něco v pořádku. Sasuke se střídavě díval na něj a toho kdo je uvítal.

„Minulý rok jsme si užili, tak doufám, že letos to bude stejně veselý.“ Naruto zbledl ještě víc a kdyby to nebylo trapný, snad by i utekl.

„Slyšel jsem, že sis našel manžela, to bych do tebe neřekl. Uchiha, že? Musel jsi být hodně zoufalý.“ Naruto se pořád díval do země a Sasuke konečně pochopil o co jde. To je ten parchant, kvůli kterému Naruto nedokáže klidně spát. Nemusel mu nic říkat, poznal ten strach v jeho očích. A stačilo se podívat i na něj, díval se na Naruta, jak na kus masa.

„To je on, že?“ šeptl Narutovi. Naruto se na něj podíval, ale nekývl. Jen jeho oči křičeli ANO.

„Takže, další v seznamu je…“ zarazil se a podíval se na Sasukeho. Černé oči a vlasy a bledá pleť. Uchiha, jak vyšitý. Sasuke se na něj usmál a pak mu dal pěstí do nosu. Idaki zavrávoral a spadl na zem.

„Takhle se zdraví Uchihové, odškrtni si mě,“ řekl mu Sasuke a vzal mu papír s jejich rozpisem. Všichni na něj zírali, jak na blázna, jen Naruto se trochu usmál.

Sasuke zamířil dovnitř, najít pokoje. Sakura se od nich oddělila u jednoho a oni vešli do druhého.

„Jen doufám, že jsem to pochopil dobře a nevrazil jsem nevinnému,“ řekl Sasuke.

„Nemyslím si, že by ti to zas až tak vadilo, ale… ano trefil ses,“ posadil se Naruto na jednu z postelí.

„Nelíbilo se mi, jak se na tebe díval. Jak na svou večeři, jak kdybys ani nebyl lidská bytost. Přesně takhle se Orochimaru dívá na každého, kdo mu zkříží cestu.“

„Něco na tom bude. Každopádně se mi líbilo cos udělal.“

„Klidně to udělám znovu,“ řekl Sasuke „Jdu nám pro rozpis prací.“ Naruto se natáhl na postel a zavřel oči. Venku sice pršelo, ale v pokoji bylo krásně ticho a Naruto během chvíle usnul.

Když se Sasuke vrtil, našel Naruta, jak spí. Cesta nebyla lehká a on byl určitě musel být unavený.

Přešel k posteli a opatrně Naruta přikryl. V tuhle chvíli mu připadal, jako malé dítě, které potřebuje ochránit. A od toho tu byl on.

Naruto spal ještě asi dvě hodiny a Sasuke ho celou dobu pozoroval. Měl rozpis jejich prací a vůbec se mu nelíbil.

Naruto se zavrtěl a převrátil na záda. Otevřel oči a pootočil hlavou.

„Děje se něco?“

„Hmm, možná.“ Naruto se podíval na papíry v jeho ruce.

„To je rozpis?“ Sasuke kývl. Naruto pochopil, že on rozhodně nebude s Sasukem.

„Jsem na druhé straně vesnice a kontroluju kvalitu hráze, jestli jsou dobře zatlučené hřebíky a takový prkotinky. Prý se na to můj Sharingam hodí.“

„A já?“

„Stejně jako loni. Stavba hráze. Čímž já budu kontrolovat tvoji práci, ale až po určité době. Ten parchant to zařídil tak, abychom se nepotkali.“

„Je tam se mnou, že?“

„Zkoušel jsem to přehodit, ale…“

„To je v pohodě, je tam spoustu lidí, nic si nedovolí.“

„To ne, ale ty jsi z něj mimo, jen když ho vidíš.“

„Bude to v pohodě.“

„Komu se tu snažíš lhát?“

„Tobě to může být jedno,“ vyjel Naruto a prudce vstal z postele. Rudý vzteky vyšel z pokoje.

„Ale mě to není jedno,“ řekl Sasuke do prázdna. „Záleží mi na tom… na tobě,“ sklopil hlavu.

Naruto se vrátil po pěti minutách. Pořád pršelo a v domě nikdo nebyl. Naruto si to nerad přiznával, ale necítil se dobře. Vrátil se do pokoje a našel Sasuke sedět na posteli, ve stejné poloze jako když odcházel. Posadil se naproti němu na vlastní postel.

„Promiň,“ začal Naruto. „Máš pravdu, ostatně jako vždy. Necítím se dobře v jeho přítomnosti. Ale zřejmě nemám na výběr. Zvládl jsem to v loni a zvládnu to i teď. Navíc mám pocit, že tvoje uvítání ho zchladilo.“

„Možná. Ale slib, že když se bude cokoliv dít, řekneš mi to. Nehraj si na hrdinu, může ti to ublížit.“

„Slibuju.“

Když šli večer spát, Naruto si pro jistotu vzal prášek. Chtěl se vyspat a neměl obavy, že by se něco mohlo stát. Jakmile usnul, Sasuke si přesedl k němu na postel.

„Nenechám ho, aby ti znovu jakkoliv ublížil,“ šeptal a hladil ho po vlasech. „Až zjistím, co ti udělal, nenechám to bez trestu.“ Naruto mu připadal jako porcelánová panenka, křehká a zranitelná. Byl to výborný ninja bude skvělý Hokage, ale i někdo takový jako on potřebuje chránit.

„Slíbil jsem ti ochranu,“ zašeptal a políbil ho na tvář. Někdy si říkal, jestli by ho neměl chránit i před sebou.

Vlezl do své postele a usnul.

Následující den se oba rozešli. Naruto šel za svou prací a podle jeho očekávání, tam Idaki už čekal. Celý den na něj nepromluvil a Naruto doufal, že to tak bude celé dva týdny. Jenže jakmile skončili s prací a všichni se začali rozcházet, Idaki začal dotírat.

„Kde máš manžela?“ zeptal se Narutovi se tón jeho hlasu nelíbil. „Chvíli to trvalo, dát ho do jiné skupiny, ale podle mě to stojí za tu námahu.“

„Nech mě být,“ řekl Naruto a chystal se jít pryč.

„Kam jdeš? Ještě s tebou mluvím,“ chytil ho Idaki za paži.

„Pusť mě,“ zazmítal sebou Naruto a začal panikařit.

„Rád tě vidím, Idaki, pamatuješ si mě, nebo se mám znovu představit,“ ozvalo se. Blížil se k nim Sasuke. Idaki Naruta okamžitě pustil.

„Radši ne,“ řekl a zamířil pryč.

„V pořádku?“ zeptal se Sasuke.

„Jo, dobrý,“ kývl Naruto, ale měl pocit, že si snad nechá tu ruku useknout. „Co tady vlastně děláš?“

„Říkal jsem si, že se určitě o něco pokusí, tak jsem to vzal trochu oklikou.“

Naruto byl rád, že to udělal. Nebyl si jistý, kam až by byl Idaki schopný zajít.