Druhý den se vzbudil Naruto jako první. Cítil se skvěle. Prášek na spaní, jak má být. Nechtěl Sasukeho budit a tak se vydal do práce sám. Ať se snažil sebevíc, každé ráno měl na stole novou kopu papíru. Začínal mít podezření, že Tsunade je schovávala někde pod postelí a teď mu je denně podstrkává.
Po hodině velmi záživné práce někdo zaklepal dovnitř. Naruto se nesnažil být milý a s nakyslým tónem ho pozval dál. Dovnitř vešel Minato.

„Ahoj Naruto, jak je ti?“

„Před hodinou bych skákal sto dvacet, protože jsem se skvěle bavil, jenže teď mám chuť kroutit krkama. Pokud ale narážíš na včerejšek, houby si z něj pamatuju, takže je mi skvěle.“

„A Sasuke?“

„Mrtvý není, jestli ti jde o tohle.“

„Hmm a kde je?“

„Doma, spí.“

„Nemá ti dělat ochranku?“

„Včera toho udělal dost a potřebuje se vyspat. Hoďku nebo dvě to bez něj přežiju. Teda pokud mě nezabijou tyhle papíry.“

„Víš, chtěl jsem si s tebou promluvit o svátcích.“

„Jo to já taky. Bude u nás zase Kakashi, že?“

„Zase? Loni se to moc nevyvedlo. Odešel po večeři.“

„Podpálil jsi nám stromeček a jemu ohořeli šaty, musel jít domů.“

„No jo, každopádně chci, abys je strávil s námi. Doma. Tím myslím na naší adrese.“

„Rád, ale mám podmínku.“

„Jakou?“

„Pozveš i Sasukeho!“

„Cože? Jeho? Proč? Maj to být svátky klidu a míru, ne?“

„On teď patří do rodiny.“

„Dočasně.“

„A nechci aby byl o Vánocích sám.“

„Dvanáct let si nestěžoval.“

„Tati!“

„Ty to myslíš vážně, že?“

„Jo.“

„Tak fajn, ale řekneš mu to sám a přijde až na večeři.“

„Díky.“

„Fajn, půjdu než přijde a začnou mě napadat vražedné myšlenky.“

Minato odešel a Naruto pokračoval v práci. Pokud šlo o vyúčtování škod, byla jejich vesnice machr.
O pár minut později vtrhl do kanceláře Sasuke. Vypadal, že za chvíli vybuchne a nebo aspoň přeteče.

„Víš, co je nejlepší na práci ochranky? Když mu ten koho má chránit, zdrhne.“

„Taky ti přeji dobré ráno.“

„Proč jsi mě nevzbudil?“

„Potřeboval jsi se vyspat.“ Sasuke se zasmál.

„Dobře a teď vážně.“

„Mluvím vážně, já se vyspal dobře díky tomu prášku. Tys toho nejspíš moc nenaspal kvůli sobě a své nafoukané osobnosti.“

„Pro tvoji informaci jsem se vyspal skvěle.“

„Jasně, když je… půl jedenáctý.“

„Fajn, evidentně je ti hej, takže si tu sednu a budu plnit svoji práci.“

„Chci si s tebou promluvit,“ oznámil. „O Vánocích.“

„Co s nima?“

„Chci, abys je trávil se mnou, u nás doma, myslím tím u mého otce.“

„Sem polichocen tvým pozváním, ale já a tvůj otec v jedné místnosti? To není dobrý nápad.“

„On souhlasil, tedy musel, jinak by mě o vánocích neviděl. Není správné, abys byl o Vánocích sám.“ Sasuke už o tom sám přemýšlel. Chtěl mít Naruta u sebe, ale věděl, že bude chtít být s otcem.

„Fajn, tak já přijdu.“

„Super. Já už tam budu od rána a ty přijde večer. Ráno po snídani, pak půjdem domů.“

„Fajn.“

Přesně, jak se řeklo. Když se Sasuke ráno probudil, Naruto byl pryč. Bylo to zvláštní být po dlouhé době v bytě sám. Venku začalo hustě sněžit. Zima v Konoze byla vždycky kouzelná. Spoustu sněhu, prostě pravá zima a bílé Vánoce (ne jak tady, že?). věděl, že Naruto sníh miluje. Pamatuje si, jak v zimě blbnul, když byli tým. Dost ho tím tenkrát štval, ale teď to byla hezká vzpomínka nad kterou se musel pousmát.

K večeru se vydal za Narutem. Přemýšlel jestli by měl vůbec riskovat jídlo. Kdo ví? Třeba se ho Minato pokusí otrávit.  Pořád sněžilo a Sasuke šel pomalu. Na jednu stranu se těšil na Naruta, na druhou stranu měl chuť Minata svázat a poslat Santovi jako nevratný balíček.
Naruto ho nejspíš už vyhlížel, protože když byl pár metrů od domu, vyšel ven.

„Tak, můžu vstoupit nebo mám počkat až generál složí zbraně?“

„Neboj, má zakázáno tě otrávit, svazovat, napomínat a další věci.“

„Mě osobně to nevadí, jen bych to nechtěl přehnat s obranou. Když se neudržím, jsem schopný i vraždit.“

„Nebude to tak zlé.“

„Budu se snažit,“ slíbil Sasuke. „Počkej,“ zastavil Naruta, když chtěl zamířit dovnitř. „Chci ti něco dát a udělám to radši teď než mě tvůj otec ukřižuje a nařkne z podplácení.“

„Mě?“ podivil se Naruto.

„Je to maličkost, Vánoční dárek. Bude lepší, když zavřeš oči a hlavně se nelekni,“ poradil a přistoupil k němu. Naruto zavřel oči a čekal. Ucítil, jak um mírně rozepnul mikinu a dotýká se přívěsku, který měl na krku. Pak ucítil teplo a konec.

„Hotovo. Můžeš otevřít oči.“ Naruto je otevřel a okamžitě vzal do ruky přívěsek. Na obou koncích byli přitavený něco jako plameny. Byli tmavě modré a v kontrastu s světle modrým kamenem to vypadalo moc dobře.

„Není to jen ozdoba. Je to něco jako tajemství našeho klanu. Jsem mistři ohně a tohle je takové kouzlo. Pokud bude v blízkosti Uchiha, poznáš to i kdyby byl přeměněný. Navíc podle něj poznáš tělesnou teplotu. Takový miniteploměr. Pokud je teplota moc nízká bude svítit matným světlem, pokud budeš mít vysokou teplotu, bude zářit tmavým světlem.“ Naruto nad tím žasl. „Navíc to vypadá dobře.“

„Díky, líbí se mi to.“

„Tak půjdem dovnitř. Stojím tu dost dlouho, abych vychladl.“ Naruto kývl a zavedl ho dovnitř.

„Ahoj Sasuke,“ pozdravil ho Kakashi. Minato se na něj zamračil a probodl pohledem typu Sleduju tě!

„Taky vás rád vidím,“ usmál se na něj Sasuke.

„Zavedu tě k sobě, než mu vypadnou oči z důlku,“ řekl Naruto a zamířil k sobě. „D2kuj bohu, že můžeš spát tady, protože jinak by jsi spal ve vaně.“

„Co gauč?“

„Tam spí Kakashi.“

„Aha.“

„Taky pro tebe něco mám,“ řekl Naruto. Sasuke se na něj překvapeně podíval. „Radši sem to nebalil, protože bys potřeboval motorovou pilu.“ Z jedno šuplíku vytáhl knihu a podal ji Sasukemu. „Víš být Hokage má výhody. Našel jsem ji v starých knihách. Je to soupis technik tvého klanu. Patří tobě, nikdo jiný nemá právo použít obsah a myslím, že by tam zbytečně ležela.“ Sasuke si prohlížel knihu. Byla nejspíš hodně stará a na přední straně byl znak jejich klanu. Uvnitř byli stránky popsané různými technikami, nebo i událostmi. Písmo na začátku knihy bylo trochu vybledlé, naopak na konci bylo čerstvé. Poslední zápis byl z dne týden před jejich smrtí.

„Díky. Cením si toho.“

„Tak se vydáme na bojiště, večeře bude za chvíli,“ oznámil Naruto.