Večeře byla… no zvláštní posezení. Víte, co se říká o rodinném večeru, klidu, milé atmosféře. Sasuke měl pocit, že je na vlastním pohřbu. Minato ho neustále sledoval a několikrát se i netrefil vidličkou do pusy. Sasuke ho ignoroval. Nevadilo mu to. Nejspíš, protože tu byl i Naruto, který naopak jídlo drtil. Zíral do talíře, jak kdyby chtěl zhypnotizovat jídlo, aby běhalo po stole. Nejspíš si začínal myslet, že tohle nebyl dobrý nápad. A právě od toho tu byl Kakashi, který měl držet Minatův vztek na uzdě. Snažil se být milý a navodit příjemnou atmosféru, ale Minatova poznámka mu vždycky podkopla nohy.
Po večeři, raději dovedl Naruto Sasukeho k sobě do pokoje než Minato začne sklízet nádobí a jen čistě náhodou po něm hodí nůž.
„Tvůj otec je opravdu ukázkový hostitel. Nikde jinde jsem neměl pocit, že mě chce zabít.“
„Ani já si tu večeři nemohl vychutnat. Pořád jsem čekal, kdy mu ujedou nervy a on ti vrazí vidličku mezi oči.“ Naruto se posadil na postel.
„Kakashi tu tedy zůstává?“
„Jo, zřejmě i proto, aby tě otec v noci nezadusil.“
„Je to opravdu sluníčko.“
„Hmm.“ Sasuke se v Narutově pokoji cítil zvláštně. Hlavně to bylo lákavé, protože Narutův pokoj byl dvakrát menší než jejich ložnice. Jenže tohle nebyla domácí půda a i kdyby byl celý barák pod práškama, nepokusil by se ho tu ani obejmout.
Oba šli spát zároveň a Sasuke předem věděl, že neusne. Za prvé spal na podlaze a za druhé, neměl Naruta vedle sebe.
„Sasuke, spíš?“ ozval se Naruto.
„Ne. Promiň, ale tohle je horší než u Orochimara.“
„Hmm. Myslím, že bys na té podlaze spát neměl.“
„Do vany mě nedostaneš.“
„Nemyslím vanu. Kdyby… kdyby někdo přišel a viděl tě spát na zemi, nedělalo by to dobrotu. Ke mně se s přehledem vlezeš.“ Sasuke nemohl uvěřit, že mu Naruto nabízí postel. Jeho sice byla pro dva, ale vzdálenost mezi nimi bude tak pěticentimetrová.
„Ehm a co tvůj otec?“
„Ten má tvrdý spánek.“
„Fajn.“ Sasuke se vyhrabal s provizorního lože na zemi a lehl si vedle Naruta.
„Je to zvláštní,“ řekl Naruto. „Že ve vlastní posteli nedokážu usnout. Tak jsem si zvykl na tvůj byt, že… tady jsem opravdu jen na návštěvě.“ Sasuke ho poslouchal a díval se na něj, i když k němu byl Naruto zády.
„Jsem rád, že se nemusím obávat další rány od tvého otce.“
„To nemusíš.“ To bylo poslední, co řekl. Pak už byli oba potichu a těžko říct, kdo usnul první. Hlavní je, jak se ráno probudili. První se probral Sasuke a okamžitě poznal, že jeho předsevzetí, že by se nepokusil ani o dotek, selhalo. Objímal Naruta, tak pevně, že byste mezi nimi těžko hledali skulinku. Nejhorší bylo, že mu ho pouštět nechtělo. Bylo to tak příjemné, cítit ho tak blízko u sebe.
„S tím budu muset něco udělat,“ usoudil Sasuke a pomalu se od Naruta odtáhl. Posadil se na kraj postel a podíval se z okna. Sněžilo. A za ním ležel objekt jeho touhy. Byli tu sami, nikdy by ho neviděl. Kdyby mu mohl dát aspoň jednu malou pusu. Jednu… možná dvě… jednu velkou.
„Ne,“ přikázal si Sasuke, došel k oknu a otevřel ho. Rozum křičel ne, ale všechno ostatní skandovalo ano. Jsi Uchiha, tak se s tím koukej poprat.
Ucítil za sebou pohyb a poznal, že se Naruto probírá. Pár minut. Pár minut a mohl se probrat v jeho náručí.
„Sněží,“ řekl Naruto a posadil se.
„Máš rád sníh?“
„Mám. Zimu mám asi nejradši.“ Sasuke chtěl něco říct, když někdo zaklepal.
„Přeji dobré ráno. Snídaně je na stole a Minato se ještě úplně neprobral, takže je pravá chvíle vyjít z brlohu,“ oznámil Kakashi.
„Hned jsme tam,“ ujistil ho Naruto a Kakashi odešel. O pár minut později se všichni sešli u snídaně. I když Minato vypadal, že vůbec nespal, mračil se pořád stejně.
„Můžeš zkusit aspoň předstírat úsměv,“ požádal ho Naruto.
„Jo až tenhle se nechá zahrabat a napsat na kámen Odešel jsem v pokoji pomlčka ničil jsem životy.“
„Tati!“
„Co, čistě můj návrh třeba má někdo jiný.“
„Já jo,“ ozval se Sasuke. „Co třeba, rozdělit tenhle stůl tlustou za zdí. Za jednou stranou budu já, Naruto a Kakashi a za druhou vy a vaše velká pusa.“
„A co takhle ty a tvoje ego v tvém kutlochu zamčeného na sedm západů.“
„Váš syn v tom kutlochu bydlí taky.“
„Z donucení,“ vypálil. „Proč ty a tvoje pečeť netáhnete zpátky k Orochimarovi, kam patříš.“
„Tati!“
„Ne Naruto. Jméno Uchiha je prostě synonymem zla a bolesti. Nikdy se neměl do Konohy vracet.“ Rozhostilo se ticho.
„Ne možná jsem se vracet neměl, ale přivedl mě váš syn, pamatujete? Říct tohle je jako byste poslal jeho úsilí do háje. Takže,“ pronesl a vstal. „Mě urážky nevadí, ale rozmyslete si, jestli tím urážíte jen mě. Nashle.“ Pak se otočil a bez rozloučení odešel.
„To se ti povedlo,“ začal Naruto.
„Co? Řekl jsem pravdu.“
„Tak za prvé, ten kutloch, jak jsi to nazval, je teď můj domov a za druhé… prostě… měl by ses stydět,“ řekl a stejně, jak Sasuke, odešel.
„Ti dva se snad domluvili,“ nechápal Minato.
„Naruto a Sasuke jsou manželé, to znamená, že co řekneš o Sasukem, se týká i Naruta.“ Na tohle neměl, co říct.
Naruto dohnal Sasuke během chvilky.
„Promiň.“
„Ty se nemáš za co omlouvat.“
„Chtěl jsem jen…“
„To máš jedno. Mě nevadí, když mě uráží tvůj otec. Víc mi vadí, že se ty urážky dotýkají i tebe.“
„Je mi líto, že jsem ti zkazil Vánoce.“
„Prosím tě, každý rok jsem je trávil sám s knížkou v ruce, tohle byla změna a až na ten konec jsem se bavil. Tak půjdem domů, pokud vím Hokage nemá volno ani o Vánocích.“
„No super.“
Sněžilo hustě a místy ani nebylo vidět na cestu. Začal se i objevovat mlha, což se Sasukemu vůbec nelíbilo.
„Naruto, drž se u mě,“ přikázal a snažil se skrz mlhu cokoliv zahlédnout. Čekal odpověď nebo pohyb, ale nic neslyšel.
„Naruto?“ otočil se, i když nic nemohl vidět. Neodpovídal mu. „Na vtipy tady není čas.“
Nic. Sasuke se snažil zachovat chladnou hlavu. Nesměl začít panikařit a běhat tu jak splašená slepice. Nebylo vidět na metr a Naruto se buď ztratil a nebo horší varianta na kterou Sasuke nechtěl ani pomyslet. Mlha za tohohle počasí nebyla normální, což nasvědčovalo druhé variantě.
„Naruto!“ zakřičel. Kdyby byl Naruto třeba jen pár metrů od něj, slyšel by ho a odpověděl. Nic se ale neozvalo. Sasuke přemýšlel, co dělat, když se ozval smích. Sasuke ho poznal okamžitě. Nebyl Narutův ani nikoho z vesnice. Palčivá bolest v pečeti ho v jeho tvrzení jen utvrdila.
Teď byl čas na splašené hledání. Neměl na výběr, jestli je Naruto někde zraněný nebo… nechtěl na to myslet. Začal chodit okolo a nepřestával volat Narutovo jméno. Bylo jasné, že pokud je bezvědomí, je mu volání na prt. Další vodítko k nalezení mohl být Narutův přívěsek díky Sasukeho vylepšení. Pokud je Narutovi zima, bude svítit a v mlze by ho mohl vidět. Začal se soustředit na zem a hledal bledě modré světýlko.
Trvalo to dlouho, ale nakonec něco zahlédl. Po hmatu našel tělo a klekl si k němu. Na tak krátkou vzdálenost poznal jeho tvář. Byl v bezvědomí. Ale nebyl zraněný.
„Naruto, slyšíš mě?“ snažil se ho probrat. Na chvíli se mu to povedlo. Naruto pomalu otevřel oči a snažil se posadit. „Počkej, pomalu. Pamatuješ si, co se stalo?“ Naruto zavrtěl hlavou. „Fajn, snaž se udržet vzhůru, ano?“