„Je mi zima,“ zašeptal Naruto.

„Vydrž to.“ Sasuke se rozhlédl kolem. Pořád nebylo nic vidět a mohli by tu bloudit hodiny a to nemusí Naruto vydržet. Zmrznou není zrovna důstojná smrt. Přívěsek zářil nebezpečně ledovým nádechem.
Sasuke si sundal kabát a zabalil do něj Naruta. Pak ho vzal do náruče. Měl vztek a zároveň se bál.
Začal chodit a hledat východisko. Tušil, že mlha není výtvor přírody, ale nedokázal ji zrušit.

„Chce se mi spát.“ Sasuke se podíval Narutovi do tváře. Byl bledý a oči se mu pomalu zavírali.

„To nedělej, nesmíš usnout.“ Naruto jakoby ho neslyšel, zavřel oči a usnul.

„Naruto?“ Naruto mu neodpovídal. „Sakra.“
Snažil se vymyslet, jak se dostat domů. Nic neviděl, ale třeba by mu pomohl Sharinghan. Zkoušel to čtvrt hodiny, ale nedostávali se žádné výsledky.

„Přestaň,“ zakřičel. „Tohle není tvůj styl.“ Odpovědi se mu nedostávalo a ani vlastně nevěděl, co má čekat. Strach začínal přebíjet vztek. Nenáviděla Orochimaru ale měl větší strach o Naruta. Nemohl přesně vědět, co mu udělal, nebo jestli se nepraštil, nebo jestli nemá vnitřní zranění. Sakra má ho chránit a on to tak zvoře. Ne, musí se uklidnit, jsou kousek od jejich domu, pořád v Konoze, jen prostě bloudí dokolečka. Musí se uklidnit a začít uvažovat racionálně. Jde tu o Narutův život a jestli se nezklidní, už ho nikdy nebude moct obejmout. Správně by to dělat neměl vůbec, ale co.

„Nemůžem být daleko,“ uvažoval Sasuke. „Stačí se soustředit a najdem cestu.“ Musí se spolehnout na svoje instinkty. To učí ninju už na akademii.
Sasuke šel kam ho vedli nohy. Snažil se jít rovně a nepropadat panice. Tahle technika se zdařila a po pár minutách našel dveře do jejich domu. Sasuke vyběhl schod y a vřítil se do jejich bytu. Okamžitě zamířil do pokoje, kde položil Naruta na postel. Svlékl Naruta a nechal mu jen tričko a spodní prádlo. Sám se svlékl do stejného množství oblečení, lehl si vedle Naruta, přitáhl k sobě a přikryl je. Tělesné teplo je to nejlepší. Ačkoliv ho měl tak blízko u sebe a prakticky v dolní části bez oblečení, nedokázal ani na chvíli pomyslet, že by té situace využil. Modlil se jen ať se Naruto probudí a bude si pamatovat, co nejmíň. Nakonec on sám usnul, Naruta ale objímat nepřestal.

Ráno se první probral Naruto. Bolela ho hlava a o to víc ho rozbolela, když si všiml, co na sobě má-nemá a kde leží nebo spíš s kým leží… prostě kde všude má Sasuke svoje ruce. Byl u něj tak blízko, že by mohl studovat jeho genetickou stavbu.
Snažil se z objetí nějak vyklouznout. Ne že by mu vadilo, ale Sasuke ho tiskl tak těsně, že mu začínalo blbě dýchat a navíc ho bolel celý člověk. Nechtěl ho vzbudit a tak se rozhodl pro rychlý tah, jako s ubrusem. Škubl. Tím nejenže Sasuke vzbudil, sám ale spadl na zem.

„Naruto?“ Naruto se vyškrábal na nohy a posadil se na postel.

„Dobré ráno,“ usmál se.

„Proč jsi byl na zemi?“

„No… víš je pohodlná a…“

„Aha, takže včerejšek ti nestačil.“

„Dobře, že na to narážíš. Co se stalo?“

„Šli jsme domů a najednou se objevila mlha a ty se ztratil. Našel jsem tě v bezvědomí. Byl jsi podchlazený a musel jsem tě rychle dostat domů. Nevěděl jsem jestli nemáš zranění nebo tak.“

„No, cítím se dobře, jen mě trochu bolí hlava, asi sem se praštil.“ A opravdu. Narutovo čelo zdobila pěkně vytvarování boule.

„Ty se červenáš?“ podivil se Sasuke, když si všiml Narutových červených tváří.

„Ne, proč bych měl? Jen je mi trochu vedro.“ Sasuke natáhl k Narutovi ruku a položil mu ji na čelo.

„Není divu, máš horečku. Zřejmě ses venku nastydl.“

„No, tak si vezmu prášek a budu v pohodě.“

„Normálně možná, ale byl by zázrak kdyby to bylo tak jednoduché.“

„Je mi skvěle, vůbec nic…“ odmlčel se. Sasuke viděl, jak Naruto střídá všechny různé barva. Skončil u bíle. Vyřítil se z postele do koupelny. O vteřinu později bylo slyšet jak se Naruto zbavuje snídaně a zřejmě i včerejší večeře.

„Naruto?“ zaklepal na dveře.

„Žes nemohl držet pusu,“ zamumlal Naruto skrz dveře.

„V pohodě.“

„Právě jsem viděl snídani, večeři a snad i oběd pohromadě, jak myslíš, že mi je.“

„Otevři.“ Bylo slyšet šustění, tekoucí voda a pak konečně otevřel. „Promiň, ale vypadáš příšerně.“

„Dík, za to ty kveteš zdravím,“ zamířil Naruto do postele. Lehl si a přikryl se až po krk. „Nevylezu odsud dokud nevymýtí všechny bakterie.“

„Mám zavolat doktora?“

„Je mi to jedno, klidně přiveď bratra, jen když mi nebude tak mizerně.“

„Fajn, tak tu chvíli vydrž a jestli budeš zase chtít konzultovat něco s žaludkem, tak na záchodě prosím.“ Naruto kývl a Sasuke odešel pro Tsunade.
Vrátil se po půl hodině s Tsunade v patách. Naruto byl mrzutý a nijak se mu nechtělo spolupracovat s Tsunade. Sasuke čekal v obýváku a občas slyšel, jak na něj Tsunade křičí.

„Obdivuju tvoji trpělivost. Je to starý paličák a nebýt tebe zřejmě by byl do smrti sám,“ oznámila Tsunade, když vyšla z pokoje.

„Slyším to. Teď jsem Hokage já, tak bacha,“ křičel Naruto.

„Vyskakuje si pacholek jeden.“

„Tak co mu je?“ zeptal se Sasuke.

„Zřejmě jen chřipka. Pár dní si poleží, bude brát prášky na horečku a až mu bude líp doporučuji večerní čerstvý vzduch.“

„Fajn.“

„Hodně štěstí,“ popřála mu Tsunade a odešla. Sasuke se šel podívat na Naruta. Ležel přikrytý až po nos.

„Opravdu jsi na ni musel být tak hnusný?“

„Chtěla mi strčit teploměr do pusy.“

„To se dělá.“

„Před necelou hodinou jsem málem vyvrátil žaludek a ona mi něco strká do krku.“

„Ach jo, potřebuješ něco nebo se můžu uklidit z bojové zóny.“

„Promiň, ale je mi příšerně.“

„V pohodě, když mě bylo naposledy zle, vykuchal jsem naši kočku. A to možná vysvětluje proč Itachi vyvraždil celý klan.“

„Jsi hrozný.“

„A ty drzý.“

„To už jsem slyšel, zkus něco jiného.“ Sasuke ho napadlo jsi sexy, ale to by se sem teďka nehodilo.

„Jsi spát,“ přikázal.

„Na víc se nezmůžeš,“ hecoval ho Naruto.

„Spi,“ zopakoval Sasuke.

„Fajn. Jdu spát,“ rezignoval Naruto a otočil se na bok. Po chvíli skutečně usnul.