Naruto vzbudila rána a křik. Posadil se zrovna když se do pokoje přihnal jeho otec.

„Tati? Co tady…?“

„Co se ti stalo?“

„Mě? Napadl mě nepřítel zvaný bacil. Nic víc nic míň. Sasuke je v tom nevinně.“

„A co ta boule na hlavě?“ Naruto se zamyslel a podíval se ke dveřím, kde stál Sasuke. Měl mu to říct?

„Jak jsem utíkal na záchod, zakopl jsem. Nic to není.“ Vypadalo to, že to Minato spolkl. Jednou mu to ale bude muset říct. Nebo ne?

„Aha. Hmm a nechceš být u nás doma, vlastní pokoj, potřebuješ klid.“

„Tady ho mám. Opravdu, nic mi tu nechybí.“

„Tobě ne, ale tamtomu zřejmě mozek.“ Sasuke nic neříkal jen je sledoval. Minato se ale neměl k odchodu.

„My dva v jednom pokoji není dobrý nápad,“ řekl Sasuke.

„To máš pravdu, tak…“

„Já mám Naruta chránit, takže,“ naznačil a poodstoupil od dveří.

„Vyháníš mě?“

„Pouze poukazuji na naši situaci. Vaše mínus, že se nedokážete smířit s fakty.“

„Jen s jedním,“ vstal a odešel. Sasuke se otočil na Naruta.

„Tobě je jak? Mám se připravit na vlnu nevolnosti, nebo to je za tebou?“

„Je mi… ehm průměrně.“

„Když ti bude večer líp, můžeme jít ven,“ oznámil. „Na chvíli.“

„Nemůžu se dočkat,“ zamumlal Naruto a znovu se zachumlal do deky. „Nikdy mi nebylo tak mizerně,“ přiznal. Sasuke se posadil k němu na postel. „Co když to ode mě chytneš i ty? Já se o nemocné starat neumím, spíš bych tě zabil než uzdravil.“

„Nemusíš se bát.“ Pokud se na něj v noci zase nebude sápat a líbat ho. A že to bylo lákavé. Nemocní jsou slabí a mají tvrdý spánek. Mohl by zajít i trochu dál… ne. Sasuke vyhnal myšlenky z hlavy. „Odpočívej, večer ti bude líp.“

„Hmmm.“

„Kdyby chtěl něco k jídlu, tak řekni. Budu vedle.“

„O ledničku se v tuhle chvíli bát nemusíš.“
I když si Naruto říkal, že neusne, usnul. Ne, že by mu vadilo, že tolik spí, měl ale pocit, že pokaždé, když se vzbudí, je mu hůř.
Sasuke stál mezi dveřmi a pozoroval ho, jak spí. Překvapoval sám sebe, jaká slovíčka ho napadají. Kromě tě odvážnější i taková, jako roztomilý, sladký. Byli to tři měsíce, co jsou svoji a on si nedokázal představit, že by to mělo skončit. Ze začátku to proklínal, teď za to děkoval. Tedy, jak kdy. Vědět, že nikdy mezi nimi nic nebude, že to všechno jsou jen jeho zvrhlé choutky. Občas si říkal, proč to snáší? Kdyby chtěl, mohl by mít každou v Konoze a i mimo. Jenže on chtěl Naruta. Zakázané ovoce.
Stmívalo se a Naruto se začal vrtět. Nakonec se probudil.

„Cítíš se líp?“ zeptal se Sasuke.

„Hmm.“

„Tak oblíkat. Venku už je tma a na chvilku bysme za dům vyjít mohli.“ Naruto se podíval k oknu. Sněžilo a jemu to hned přidalo na náladě. Vyhrabal se z postel a začal si v šuplících hledat oblečení. Těšil se jak malé dítě na Vánoce. Netrpělivě přešlapoval u dveří a čekal na Sasukeho.

„Co ti tak trvá Uchiho?“ Sasuke se zamračil a otevřel dveře. Schody pro Narutovo oslabené tělo byli překážka. Naruto je ale zdolal a vyběhl ven. Stačil ujít pár metru a skácel se k zemi. Rozplácl se jak široký, tak dlouhý.

„Pomalu, nešiko,“ upozornil ho Sasuke a pomohl mu na nohy. Naruto byl od hlavy až k patě pokryt sněhem. Vypadal, jak sněhulák. Sněhulák k sežrání. „Ty jsi fakt nemožnej,“ vytřepával mu z vlasů sníh.

„Hele, Hokage se neuráží.“

„Promiň, ale já vidím jen malé dítě.“ Naruto se zamračil. Pózu uraženého mu pokazila vlna kýchání. „Skuhráš nad chřipkou ale chceš si uhnat zápal plic.“ Naruto potlačil kýchání a znovu se zamračil. Pořád pokrytý sněhem vypadal Naruto roztomile. Sasuke mu přes ramena přehodil plášť a přitáhl k sobě. „Na chřipku sem se sice nechal ukecat, ale při něčem horší už beru roha, tak si dávej bacha, kam padáš.“ Naruto se chtěl omluvit, ale kýchl. „A zřejmě chceš, abych to chytil taky.“ Naruto mu chtěl říct, aby se teda k němu tak netiskl, ale neřekl, protože se mu to líbilo. „Vrátíme se dovnitř, ano? A pokud možno po nohou a svých.“ S velkými obtížemi ho pustil ze sevření a zavedl zpátky do bytu. „Do postele,“ přikázal. Naruto něco zabrblal a vlez si do postele.

„A kde budeš spát ty?“ Sasuke chtěl říct v posteli, ale to by myslel svým tělem a ne mozkem.

„Vedle.“

„Aha, fajn.“

„Když budeš něco…“

„Já vím, budu křičet.“

„Tak dobrou noc,“ popřál Sasuke a odešel z pokoje.

I když rána mají být tichá, pokud se jedná o byt, který sdílí Uchiha a Uzumaki, tohle neplatí.

„Říkám ti, abys to do sebe nacpal.“

„Nemám hlad.“

„Nejedl si dva dny a co si snědl předtím vylezlo zpátky.“

„A ty asi chceš, abych to tu označkoval znovu, že?“

„Udělej mi laskavost a sněz něco. Nebo mě tvůj otec zažaluje z týrání.“

„Stejně říká ne.“

„Ninja nemá držet hladovku, copak za něco protestuješ.“

„Za lepší zacházení.“

„Fajn, tak si chcípni hlady. Mě už je to jedno,“ skončil hádku Sasuke a odešel z pokoje. Hned jak překročil práh, toho litoval. Nemusel tak křičet. Naruto je nemocný a zřejmě se opravdu necítí dobře. On se mu, ale snažil jen pomoct a omlouvat se rozhodně nebude.
Naruto na tom byl podobně. Možná se měl přemoct nebo mu to aspoň vysvětlit klidněji. Ale on na něj nemusel tak křičet a rozhodně se nebude omlouvat. (ti dva se hledali až se našli)
Po pár hodinách, když byl čas obědu, to Sasukeho svědomí vzdalo a vzdal to i Narutův žaludek, který se hlásil o jídlo.Potkali se uprostřed obýváku a ani jeden z nich nebyl sto vyloudit slovo. Ticho narušilo kručení Narutova žaludku a ukončilo tak diskuzi.

„Ty ani nepotřebuješ hlavu, žaludek za tebe řekne všechno,“ usmál se Sasuke a zavedl Naruta do kuchyně.

„Chci tě o něco poprosit,“ ozval se Naruto. „V kanceláři je spoustu papírů,, který se musejí vyplnit do novýho roku a já pochybuju, že budu schopný ujít vzdálenost větší jak mezi pokojem a záchodem. Došel bys pro ně?“

„Dobrovolně se hlásíš o práci?“

„Nudím se, klidně bych pitval hada.“

„Fajn, ty jez a já pro ně skočím.“
Když se Sasuke vrátil, Naruto seděl už v posteli a v ruce držel tu plyšovou žábu, co mu Sasuke dal na začátku. Ani nedoufal, že by ji ještě mohl mít. Zřejmě se opravdu nudil. Pokaždé ji zmáčkl břicho a čekal až zakváká. Sasukemu to vyloudilo na rtech úsměv. Potěšilo ho, že ji pořád má.

„Takže,“ vyrušil ho Sasuke. „Tady máš práci,“ položil před něj horu složek. „A tohle,“ vzal žábu a posadil ji na noční stolek. „Se na tebe bude dívat.“

„Ehm, pomůžeš mi s tím?“ Sasuke, překvapen jeho žádostí, kývl. „Díky.“ Sasuke se posadil vedle něj na postel a vzal do ruky první složku.
Naruto se k vyplňování papíru stavěl opravdu zajímavě. Pokud šlo o doplňování písmen nebo čísel, házel je tam, jak ho napadlo. Naštěstí měl vedle sebe Sasuke, který mu vysvětlil, že nemůže strčit kunoichi s lékařskými schopnostmi na každoroční stříhání ovcí.

„Kdyby to byla Sakura, tak ti to nevadí, že?“

„Ne tu už jsem zařadil. Za dva týdny by měla rodit jedna kráva, tak jsem ji tam připsal.“

V celkem dobré náladě vyplnili všechny papíry a úspěšně zařadili. Naruta to tak vyčerpalo, že zatímco Sasuke zařazoval poslední papír, usnul a Sasukeho nohy použil jako polštář. Sasuke odložil papíry a opatrně Naruta uložil. Vzal žábu z stolku a položil ji vedle něj. S přáním dobrého spaní mu dal pusu na tvář a s papíry v ruce, odešel z pokoje.