„Proč jsi nevyužil situace?“ zeptal se Sasuke po cestě k němu domů.

„Jaké?“ nechápal Naruto.

„Měl jsi možnost říct si kohokoliv chceš a dotyčný by si tě musel vzít. Myslel jsem, že řekneš Sakuru.“

„Zřejmě tě trochu překvapí, co řeknu. Vím, že Sakura miluje tebe a já ji nechtěl kazit iluze. Když už se nám povedlo tě přivést zpátky…“

„Myslím, že jsi ji stejně moc nepomohl.“

„Hele, já to jméno nenapsal. Pořád mi na ní záleží a mám ji rád a právě proto.“

„Moc rozumné na Naruta.“

„Věř tomu nebo ne, ale za ty roky, co jsi byl pryč jsem se změnil. Těžko to můžeš vědět, když jsi dělal poskoka Orochimarovi.“

„Když tě to tak štve, proč jsi mě přivedl zpátky. Pokud si dobře vzpomínám, byl jsi to ty!“

„Protože jsem to slíbil Sakuře, přísahal jsem. Nic jinýho v tom nehledej. Byl jsem na sebe pyšný, když jsem tě přivedl, Sakura byla šťastná.“

„A teď? Jsi na sebe pořád pyšný, když sis mě musel vzít?“

„To je jedno, sobě sem nic nepřísahal.“

Sasuke byl překvapen tím, co slyší. Je to rok a půl, co je zpátky ve vesnici, ale nikdy si nevšiml, jak se Naruto změnil, až teď.

„Doufám, že si pamatuješ cestu,“ řekl Sasuke, když se zastavili.

„Neboj, je to jediný dům, který vypadá jak po osídlení Orochimarem.“

„Ve vnitř je to něco jiné.“

„Fakt? Takže na stěnách nebude viset hadí kůže? Škoda, já se tak těšil.“

Sasuke si odpustil kousavou poznámku a vedl Naruta schody nahoru.

„Jediný byt nahoře,“ řekl Sasuke.

„Kdo bydlí v těch ostatních?“ zeptal se Naruto.

„Nikdo, jsem jediný.“

„Tak to ti určitě vyhovuje.“

„Vzhledem k tomu, že tě u sebe nechám bydlet, na to nejdeš zrovna správně,“ řekl Sasuke a otevřel dveře do bytu.

„A co čekáš? Že ti budu skládat komplimenty?“

„Jenom drž jazyk za zuby.“

„Jasně,“ zašklebil se Naruto a vešel do bytu. Na chvíli si myslel, že se propadl v čas.

„Nespletl sis dveře?“

„Ne a jestli se ti něco nelíbí, máš to blbý.“

Ne, že by se Narutovi něco nelíbilo. Byt byl jen, velký a dobře vybavený. Stáli v obrovském obýváku, pohovka, stolek, dvě křesla, knihovna a dokonce krb.

„Tam je kuchyň ukázal na první dveře vlevo. Pak je knihovna nebo pracovna, říkej si tomu, jak chceš, “ ukázal na dveře v rohu, „pak je koupelna a pak ložnice,“ skončil u dveří naproti nim.

„Aha, takže budu spát v vaně nebo na gauči?“

„Zapoj mozek a zkus si odpovědět sám. Když už nás Tsunade donutila bydlet spolu, aby rada neměla podezření, nemyslíš, že kdyby tě našli spát na gauči, podezření by měli?!“

„To jako… že budu spát s tebou v posteli?“

„Nemusíš se bát. I když od sebe budem metr, pořád budeš mít dost místa. A přísahám, že se tě ani nedotknu.“

Naruto následoval Sasukeho do ložnice.

„I když bych tu postel radši rozpůlil a dal mezi ni betonovou zeď,“ řekl Sasuke.

Naruto se překvapeně díval na obrovskou postel se nebesy.

„Kdo tu před tebou bydlel? Pochybuju, že tohle sis dovezl od Orochimara.“

„Přede mnou tu byla nějaká významná osoba a nábytek byl zhotoven přímo na její přání, no a pak to tu po ní zůstalo.“

Naruto si položil tašku, ani nevěděl kam, jak byl ohromen z bytu.

„Fajn, můžeš se jít umýt a asi spát, já si půjdu něco vyřídit.“

Naruto kývl. Počkal až Sasuke odešel a začal se rozhlížet po bytě. Skončil u koupelny, kde i zůstal. Zkrátil to, jak nejmíň to šlo a zamířil do postele.

Postel se najednou jakoby scvrkla, když si lehl. Byla měkká a Naruto usínal už, když se zakrýval. Aspoň nějaké plus.

Uplynula sotva hodina, když Naruto uslyšel, jak se Sasuke vrací. Postel byla sice pohodlná a Naruto byl unavený, ale pořád tu byl pocit, že je v cizím domě.

Sasuke se zastavil před dveřmi ložnice a zaposlouchal se. Nic neslyšel jen klidné oddechování. Usoudil, že Naruto už spí a vešel dovnitř. V šeru viděl v posteli siluetu Narutova těla. Přešel ke skříni a začal se prohrabovat oblečením. Normálně spal totiž jen ve spodním prádle a teď v létě občas i nahý, ale před Narutem nechtěl nic takovýho riskovat, ještě by ho obvinil z sexuálního harašení. Vytáhl si kalhoty a tričko a v rychlosti se převlékl.

Naruto měl sice zavřené oči, ale stejně cítil Sasukeho přítomnost v pokoji. Slyšel šustění a vrznutí dřeva. Pootevřel oči a uviděl, jak si Sasuke svlíká tričko. Rychle zavřel oči. Chvíli na to cítil, jak se pod tíhou Sasukeho těla prohnula postel. Naruto držel oči pevně zavřené a téměř nedýchal. Teprve až všude zavládlo ticho a Naruto vedle sebe necítil žádný pohyb, otevřel oči. Ležel k Sasukemu zády co nejblíž k okraji postele.

Ticho protklo bušení na sklo. Venku začalo hustě pršet a chvíli na to se přidaly i hromy a blesky.

Sasuke, který ležel čelem k oknu, tedy zády k Narutovi, pozoroval jak venku prší. Občas se zablýsklo a blesk s hromem osvítil pokoj. Jeho pozornost od zajímavé podívané deště ho odváděl pohyb vedle něj. Naruto sebou pořád vrtěl a Sasukemu to už začalo lízt na nervy.

„Sakra, Naruto,“ neudržel se a posadil se, když se ani po pěti minutách nedokázal uklidnit.

Naruto neodpověděl, jen se znovu zavrtěl. Sasuke si všiml, že se Naruto mírně třese.

„Je ti něco?“ zeptal se a položil mu ruku na rameno. Jen, co to udělal, sebou Naruto cukl a spadl z postele.

„Naruto, co vyvádíš?“ Naruto se zvedl a podíval se na Sasukeho.

„Promiň, to ta bouřka.“

„Bojíš se bouřky?“

„Jo, já… nemám rád bouřky, vždycky… sakra,“ přecházel Naruto nervózně na místě.

„Naruto, prostě ji ignoruj a lehni si, chci taky spát.“

„Ne, nechci si lehnout…“

„To máš strach i ze mě? Řekl jsem, že se tě ani nedotknu.“

„Nechci si jít lehnout, chci… jít pryč, nenávidím bouřky, sakra…“ začal Naruto zase panikařit.

„Naruto, uklidni se!“

„Ne to nejde, venku prší a… já… nechci.“

Sasuke nemohl uvěřit tomu, jak se Naruto chová. Přecházel pořád na místě a nervózně kolem sebe máchal rukama.