Čtrnáctého února v šest večer seděl Naruto v křesle a sledoval dveře. Kupodivu nebyl nijak nervózní, jen měl zvláštní pocit. Muž svázaný posvátným svazkem manželským jde na rance a k tomu ještě v čtveřici se svým manželem. Tohle se stávalo čím dál tím víc podivnějším.

,,Ještě chvíli a ty dveře leknutím utečou z pantů,“ řekl Sasuke. Naruto po něm hodil zamračeným pohledem. ,,Snad nejsi nervózní?“ Odpovědí mu bylo mlčení. ,,No i kdyby to nevyšlo, nemusíš se bát, že zůstaneš na ocet. Jedno manželství už na kontě máš.“
,,Nejsem nervózní, jen je to trochu divný.“

,,Tys to vymyslel.“

,,Jo já vím, jen…“

,,Snad tě nepřepadl pocit, že mě podvádíš?“

,,Copak tobě to nepřipadá ani trochu divný?“

,,Ne,“ zalhal Sasuke. Naopak z toho šílel. On a rande? Proboha. Dělal to jen proto, aby nebyl Naruto s nějakou ženskou sám.
Najednou někdo zazvonil. Naruto šel otevřít a po pár vteřinách do bytu zavedl Hinatu a její dosud neznámou kamarádku. Sasuke si řekl, že kdyby byl hodně zoufalý a svět na pokraji vymření, možná by si říct dal.
,,Ahoj Sasuke,“ zapěla dívka vysokým hlasem a odcupitala k Sasukemu. Touhle větou si Sasuke poopravil svoje mínění. S ní NIKDY. Ani rande, ani schůzka, natož něco víc. Narutovi se prostě nic nevyrovná. Nikdo nemá tak zářivé oči plné jiskřiček života, dobře stavěné sexy tělo a celkově nevinný vzhled. Naruto byl jeden a nějaká černovlasá kvočna mu nesahá ani po palce u nohou.

,,Sasuke?“ Narutův hlas ho vytrhl z myšlenek.

,,Zamyslel jsem se,“ řekl.

,,Snaž se být milý,“ řekl mu Naruto, tak aby to slyšely jen oni dva. Milý? Na chobotnici s mozkem jak hrášek?

,,Budu se snažit.“ Naruto mu uvěřil a všichni zamířili do kuchyně.
Prvních pár minut bylo ticho. Naruto seděl naproti Hinatě a Saya, dívka s očima jen pro Sasukeho, seděla právě naproti Sasukemu.

,,To jídlo je dobré,“ prolomila Hinata ticho.

,,To určitě Sasuke,“ ozvala se nadšeně Saya.

,,Je to z dovozu,“ usadil Sasuke její nadšení. Naruto se na něj zamračil. ,,Ovšem musel jsem to ohřát, což mi na účet připisuje taky zásluhu. A Naruto prostřel.“

,,Aha,“ sklopila Hinata hlavu.

,,Odkud je Saya?“ zeptal se Naruto.

,,No,“ začala Hinata, ale Sasuke ji přerušil.

,,Dobrý nápad, budem si povídat odkud jsme a o našich rodinách,“ řekl Sasuke. „Já jsem z Listové a celou moji rodinu vyvraždil můj starší bratr, když mi bylo asi sedm. Naruto přišel o rodiče, když byl ještě mimino. Oba jsou to opravdu zajímavé příběhy. Řekl bych, že se k sobě hodíme, ne?“ Naruto se chtěl zmenšit na velikost hrášku a zakutálet se někam do rohu. Hinata byla rudá až za ušima a její kamarádka zírala s otevřenou pusou na Sasukeho.

,,O co ti jde?“ naklonil se Naruto k Sasukemu. ,,Myslel jsem, že-“

,,Dělám to nejlepší.“

,,Ztrapňuješ nás? Oni sem přišli na večeři, kdyby chtěli jízlivé poznámky, šli by za Tsunade.“

,,Podle mě se baví.“
Jediný, kdo se bavil, byl Sasuke. On o žádnou Sayu nestál. I když byla možná hezká, pořád to byla ženská typu Sakury, které on nesnášel. On byl prostě na něco jiného. Na blonďáčky s modrýma očima a titulem Hokageho. Na jednoho blonďáčka s nejsladším úsměvem jaký kdy viděl.

,,Na co myslíš?“ vyrušila ho Saya.

,,Nic pro tebe,“ zavrčel a myslel to zcela vážně. Došlo mu, že i když on byl Uchiha a všechny holky z něj byly paf, Naruto byl taky chlap na kterým člověk může oči nechat. Narutovi se ale žádná nelíbila, věděl by to. Hinatu pozval ze slušnosti, nemiluje ji, tím si byl jist.

,,Sasuke?“ Tentokrát ho vyrušil sám Naruto. ,,Sakra to máš hodinku meditace? Teď.“

,,Snažím se bavit hosty.“

,,Tím, že na ně vrčíš a děsíš nepřítomným výrazem?“

,,Nestěžujou si.“

,,Jinak by to bylo nejspíš to poslední, co by řekli.“

,,Bod pro tebe.“

,,No tak Sasuke, vždyť si to sám navrhl.“

,,A?“

,,Čekal jsem nadšení.“

,,Tos čekal blbě. Kdo kdy byl nadšený z schůzky s minimozkem?“
,,Vždyť jsi souhlasil. Myslel jsem, že-“

,,No tak jsem souhlasil, nechtěl jsem, abys…“ odmlčel se. Řekl toho víc než dost.

,,Co?“ zajímal se Naruto.

,,Nic. Tohle celý byl blbý nápad. Nikdy jsem Valentýn neslavila a ty pokud vím taky ne. Za týhle situace je to ale jiný. Tohle byl rada neviděla ráda.“

,,Co?“

,,Že máš rande i když máš už manžela.“

,,Ale vždyť-“

,, Říkám, co by vadilo radě.“

,,Takže jsi souhlasil, abys to mohl nahlásit radě a oni by uznali naše manželství za neplatné a rozvedli nás, že?“

,,Možná jsem parchant, ale takovej ne.“

,,Tak v čem tkví tvoje strategie?“ Sasuke už se chystal něco říct, když si uvědomil ticho a pohledy na nich. Hinata i Saya na ně zírali s otevřenou pusou. Ona sice ze začátku šeptali, ale tak se zabrali do hádky, že se jejich hlasitost zvyšovala.
,,Co vás dva k sobě tak táhlo,“ nechápala Saya. ,,Měla jsem pocit, že se tu roztrháte na kusy.“

,,Ještě jsi neslyšela, že hádky upevňují vztah?“

,,Možná bysme měli jít,“ navrhla Hinata.Naruto se chystal říct, že nemusí, ale Sasuke ho přerušil.

,,První rozumná věc, co tu za večer slyším. Velice mě těšilo a přeji krásný zbytek večera,“ řekl Sasuke a vedl je k dveřím. ,,Myslím, že někde na vás čeká někdo, kdo strpí ženský na dýl jak pět minut. Bohužel Uchihové mají od přírody alergii na tupost. Nashle,“ zavřel Sasuke dveře. Konečně klid.
,,Co to mělo být?“ začal Naruto nadávat.

,,Chtěli jít domů, tak jsem je vyprovodil.“

,,Chtěli? Vždyť jsi je vyhnal.“

,,Říkej si tomu jak chceš,“ zamířil do kuchyně. Začal sklízet ze stolu.

,,Možná to byla chyba,“ přiznal Naruto. ,,Celá ta věc s Valentýnem a večeří. Hinata je sice milá, ale to je vše. Pozval jsem ji jen tak, asi jsem si tím chtěl něco dokázat.“

,,Pořád lepší než kdybys sem dotáhl Sakuru,“ zauvažoval Sasuke.
,,Stejně, ani já jsem se na začátku nebavil. Víš, co je celkem legrační,“ usmál se Naruto. ,,Připadal jsem si, jak kdybych byl na večeři s tebou, ne s Hinatou.“ Sasuke se narovnal, ale k Narutovi se neotočil. ,,Víš, doufám, že ti to nebude vadit, ale něco pro tebe mám.“ Sasuke se otočil, ale to už byl Naruto pryč. Vrátil se s malou krabičkou. ,,Vlastně to ani není tak ode mě. Jen ti to předávám,“ podal mu krabičku. Sasuke ji přijal a otevřel. Ležel v ní kámen, podobný tomu, co má Naruto. Jen byl tmavě modrý, skoro až černý. Jen jeho špička byla světle modrá, která trochu zasahovala dál, jako plamínky.

,,Co je to?“

,,Našel jsem ho v skladu. Patřil vašemu klanu. Nevím, kdo ho měl na sobě naposledy. Každopádně byl rozbitý na kousky. Spravil jsem ho, ale kousek chyběl, tak jsem ho doplnil. Svojí čakru, proto je světle modrý. Patří tobě.“ Sasuke vyndal z krabičky kámen pověšený na šňůrce.

,,Díky, vážím si toho.“

,,Byl k tomu i vzkaz. Tedy moc jsem ho nepochopil.“

,,Četl jsi ho?“

,,Tak trochu byl i pro mě. Tedy pro toho, kdo ho najde. Psalo se tam, že kamene je hoden jen Uchiha dvojího jména.“

,,Dvojího jména? Ještě něco?“

,,Hmm, něco jako, ty jež si nositel dvojího jména máš právo ho nosit.“

,,Takže nejdřív to říká, že jen Uchiha dvojího jména je ho hoden a pak, že ten jenž nosí dvojí jméno je ho hoden? Opravdu tam bylo tohle?“

,,Nechápeš to, že?“

,,Hmm, měl bych?“

,,Jasně. Zkus nad tím zapřemýšlet. Když to došlo mě, dojde to i tobě,“ usmál se Naruto a zamířil do ložnice.

,,Počkej, proč mi to nechceš říct?“

,,Musíš na to přijít sám. Podle mě to tak má být.“ Naruto vklouzl do koupelny a zavřel za sebou.

,,Jak má být?“ nechápal. Posadil se na postel a zadíval na přívěsek v ruce. Uchiha dvojího jména, někdo další dvojího jména. Takže ten druhý zřejmě není Uchiha, ale přesto ho může nosit. To nedává smysl. Když ho může nosit jen Uchiha, tak proč najednou je i někdo druhý. Dvojí jméno. Znamená to, že ten druhý nosí také jméno Uchiha? Pak jsou tedy oba Uchihové, ale mají i druhé jméno. Uchiha dvojího jména a druhý dvojího jména, jehož jedno jméno je Uchiha.
,,Je to pitomost. Kdo kdy nosil jméno Uchiha a přitom sám Uchiha není,“ uvažoval nahlas. Pak si na něco vzpomněl. Na něco, co řekl Naruto, když přišel domů a oznámil Minatovi, že si vzal Sasukeho. Řekl, že mu odteď může říkat Uzumaki-Uchiha.

,,Přišel jsi na to?“ zeptal se Naruto, který právě vyšel z koupelny. Měl na sobě pyžamo a vlasy mokré.

,,Možná. Uchiha dvojího jména. Myslel tím Uchiha-Uzumaki?“ Naruto se usmál. Posadil se na postel.

,,Stejně jako Uzumaki-Uchiha. Manželství přidělilo tomu druhému jméno jeho drahé polovičky. Což možná otec neví. Nejenže ty nosíš jméno Uzumaki, ale já zase jméno Uchiha.“

,,Takže o to tam šlo? Jen když se jméno Uchiha spojí s jiným, je hoden ten kámen nosit. Co je na něm tak zvláštního?“

,,Nevím, ale měl bys ho nosit. Je tvůj. Můžeš to brát jako svatební dar nebo k Valentýnu, jak chceš. Ale měl bys ho nosit.“ Sasuke se zadíval na kámen. Nakonec si ho uvázal kolem krku. Když už byl jeho, tak ho bude nosit.

Naruto si mezitím lehl do postele. Měl toho pro dnešek po krk. Chtěl spát. Hodně dlouho. Pro příště vyhlásí den po Valentýnovi jako zotavovací den volna.
Naruto usnul brzy a Sasuke si lehl vedle něj. Bylo to tu zas. Deja vu. Naruto spí a on si ho prohlíží.

,,Sladké sny,“ pošeptal a políbil ho na tvář. Pak si sám lehl a zavřel oči. I on už byl unavený.