Co se dělo další den není tak podstatné. Ani následující den, ani ten další.
Sasuke opravdu začal nosit přívěšek od Naruta. Ani ne tak protože patřil jeho klanu, ale spíš, protože ho dostal právě od Naruta. Z nějakého důvodu to pro něj mělo zvláštní význam. Přišlo mu to až hloupé. Ale prostě to tak bylo.
Od té večeře uběhl týden a ani jeden z nich se k ní už nevrátil. Všechno šlo dál jako dřív. Naruto se vztekal nad hromadou papírů a Sasuke držel na uzdě svoji touhu. Stejně jako svoji ochranou ruku nad Narutem.
Zrovna byly v pracovně, když Sasuke zvedl hlavu od knihy. Něco se mu nezdálo. Naruto ale dál vyplňoval papíry a Sasuke to přičetl únavě. Podruhé se ale zmást nenechal. Přesně v pravou chvíli vstal a natáhl před Naruta ruku. Do dlaně se mu zaryly dva malé nožíky.
Překvapený Naruto vstal od stolu a začal se rozhlížet kolem.

,,Ať to byl kdokoliv, je pryč,“ řekl Sasuke a podíval se na svoji ruku. Jedním pohybem vyndal nožíky z dlaně. Na zem začala odkapávat krev.
,,Sasuke?“ Sasuke zíral před sebe a snažil se vzpamatovat z mrákot. Po takové ráně tu přece neomdlí.
,,Naruto, chci, aby někoho zavolal.“

,,Co? Proč?“

,,Musí tě někdo chránit.“

,,Copak ty…“ nedořekl, protože se Sasuke skácel k zemi.

O hodinu později šel Naruto nemocniční chodbou. Nakonec otevřel dveře a bez zaklepání vešel.

,,Taky tě zdravím,“ řekla Tsunade. Sasuke seděl na posteli a nutno podotknout, že byl při vědomí. Tsunade mu obvazovala zraněnou ruku. ,,Žádný strach, ochranka ti zůstane. V těch nožích byl jen omračující jed. nic nebezpečného.“

,,Aha, fajn,“ oddechl si Naruto.

,,Ty jsi v pořádku?“ zeptala se ho.

,,No jo, sice jsem taky jednu schytal, ale nic mi není.“

,,Cože?“ neudržel se Sasuke a v rozčlení vstal. Tsunade ho stáhla zpátky.

,,Klid. Předpokládejme, že všechny tři byly určeny Narutovi. Jedna zřejmě nic nezpůsobí, dvě tě zbaví vědomí a tři… radši nad tím nebudem přemýšlet. Je dobře, že jste si to tak rozvrhli,“ usoudila Tsunade. ,,Kdyby skončil v bezvědomí Naruto, Minato by nám to dal sežrat, nebo spíš tobě,“ podívala se na Sasukeho. ,,Radši se nebudeme zmiňovat ani o té jedné, chceme aby ti krk hlídal pořád Sasuke, ne?“
,,Dík, teď už to zvládnu,“ vytrhl se Sasuke Tsunade. ,,Jdeme,“ podíval se na Naruta.

,,Počkej, jsi si jistý. Nepotřebuješ třeba ještě prohlídnout. Nechci, abys zkolaboval uprostřed cesty domů,“ následoval Naruto Sasukeho.

,,Domů? Jdeme domů?“

,,Ty určitě.“

„Kolikrát ti mám zopakovat, jsem-“

,,Jo já vím, ale byl to útok s jistým zraněním a máme právo na zbytek dne volna. Navíc mě taky zasáhl a…“ odmlčel se.

,,Jestli to něco je, tak to vyklop, nebo to z tebe dostanu násilím,“ varoval ho Sasuke.

,,Jsem v pohodě. Jen jsem trochu unavený a bolí mě hlava. Prospím se a budu v pohodě. Švihls sebou ty, ne já.“

,,A tvoje sebevědomí je zase o stupeň vyšší,“ pronesl Sasuke a otevřel dveře od bytu. ,,Hádám, že půjdem spát oba,“ dodal a zadíval se na Naruta, který hypnotizoval dveře do ložnice. Byl den a oba půjdou si půjdou lehnout. Bylo to něco jiného než v noci.

,,Chceš prášek?“ zeptal se, když mu Naruto neodpovídal.

,,Je světlo, nezabere.“

,,I tak, bych byl radši, kdyby sis ho vzal. Až se setí, zabere a nemusíš na to myslet.“

,,Tak fajn,“ kývl a zamířil do ložnice. Aspoň se prospí. Převlékl se a vlezl do postele.
Sasuke vešel do místnosti a vyděl Naruta sedět v posteli se zamyšleným, až skoro ztrápeným výrazem.
,,Tím útokem se trápit nemusíš. Schytal jsem to já, ne?“ řekl a podal mu prášek.

,,Na tom není nic k zábavě,“ namítl, vzal si ho a spolkl. ,,Byl to Orochimaru?“

,,Asi. Ty nože vypadaly jako z jeho vybavení. Máš strach?“ Naruto se zamračil.
,,Ani ne tak o sobě, jako o ostatní. Pokaždé, když je Orochimaru tady, to nevěstí nic dobrého. Tvoje znamení?“ podíval se na Sasukeho.

,,V pořádku. Zřejmě na nás Orochimaru chystá něco většího.“ Sasuke viděl, jak se při té zmínce Naruto mírně otřásl. Nechtěl mu nahnat strach. Jak mu měl říct, že ho bude chránit, že nemusí mít strach? Jednoduše. Nijak. Tohle se nedalo vyjádři bez toho, aby vzbudil v Narutovi, a později jeho otci, nějakou doměnku. Hlavně ne v Kakashim. Ten vlezlej chlap ho pořád pozoroval jakoby na něco čekal. Od posledního rozhovoru se z něj nic vypáčit nepokusil, ale stejně to bylo moc nebezpečný.
,,Jdu spát,“ oznámil Naruto a lehl si. Zády k Sasukemu. Ten nevěděl jestli je to dobře nebo ne. Může se na něj dívat, ale leda na jeho záda. Než ale usne, mu to musí stačit. Chvíli to trvalo. Naruto se vrtěl, ale čelem se k němu neotočil. Teprve až se setmělo, měl Sasuke jistotu, že spí. Položil mu ruku na rameno a když neucukl, otočil ho tváří k sobě. Naruto měl uvolněný výraz a díky prášku spal klidným a nerušeným spánkem.
,,Jak lehké by bylo vzít si tě,“ zašeptal a naklonil se nad něj. ,,co by na to řekl tvůj otec, kdyby věděl, jaké hříšné myšlenky se mi honí hlavou,“ usmál se pro sebe. ,,Hádám, že by se vztekal, nadával mi a možná by došlo i na souboj. Pak by zrušil naše manželství, vyrval by mi tě ze spárů, ukradl by mi tě. Pokud mě ale zná, ví, že by to nebylo tak lehké.“ Znovu se usmál, ani nevěděl proč. ,,Víš, že mě vlastně využíváš,“ zauvažoval a odhrnul mu vlasy z čela. ,,Jsem prostředník k tvému titulu Hokageho. Ale já sám z toho nemám nic. Jen sny a probděné noci. Neustále spekulace jestli mám nebo nemám.“ Políbil ho na tvář. ,,Jsi můj. Úředně, duševně, i když ne fyzicky. To chce čas.“ Znovu ho políbil, tentokrát na rty. ,,Spi dobře, liško,“ pošeptal mu a sám si lehl. Sám byl překvapený, jak ho oslovil. Liško? Nikdy ho tak nenazval ani v myšlenkách. Ale bylo to určité oslovení, které v Sasukem neprobouzelo touhu zvracet. Věci jako broučku, beruško a různé zdrobněliny… to nebylo nic pro něj. To, jak ho ale nazval bylo i něžné ale přece ne tolik slaďoučké, aby to Sasuke vyslovoval s odporem.

,,Liško,“ zašeptal naposled než usnul.