Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola 33 - Je to moje vina

23. 3. 2009

Domů se vydali hned ráno. Po cestě byly potichu, Narutovi se domů nijak nechtělo. Nebo spíš ne k otci. Očekával hádky, výčitky a možná i něco horšího. Když ale vešel do bytu, Minato ho objal začal se mu omlouvat.
,,To je dobrý tati,“ uklidnil ho.
,,Dobrý? Ne to není dobrý. Měl jsem strach.“
,,Jo, promiň. Stejně bych se vrátil.“

,,I tak. Už to nedělej.“
,,Fajn. Uvidíme se zítra, jo? Chci si jít lehnout, jsem unavený.“

,,Dobře. Přijdu za tebou do kanceláře. Tak se měj,“ rozloučil se.
,,Jo ty taky,“ pokusil se o úsměv. Sasuke vyprovodil Minata, zatímco Naruto zamířil do ložnice.

,,Je ti něco? Je ráno a ty jdeš spát?“

,,Ne, jen jsem unavený.“ Dál už se raději Sasuke neptal.
Naruto spal celý den a i noc. Ráno už ho hodlal Sasuke vzbudit. Musí pracovat.
,,Vstávej,“ zatřásl s ním. Naruto se zavrtěl, ale to bylo asi tak všechno. ,,Naruto, ty lenochu, zvedni se z tý postele.“

,,Proč?“ ozvalo se.

,,Proč? Spal jsi celý den a noc. Musíš do kanceláře.“
,,Nemusím.“

,,Co? Praštil ses do hlavy, nebo co? Jsi Hokage, ne vrchní povalovač.“

,,Nepotřebují mě.“

,,Co to meleš?“ Naruto neodpověděl a přikryl se víc.
,,Naruto, co ti vlezlo na mozek? Vstávej!“ zatřásl s ním. ,,Naruto!“ otočil ho k sobě tváří. Naruto se na něj zadíval pohledem, který ho vyděsil. Zoufalým, prázdným. ,,Naruto, co se děje?“

,,Nech mě být,“ odbyl ho.
,,Nenechám. Z tý postele tě dostanu.“ Chytil ho za ruce a snažil se posadit.

,,Dej mi pokoj. Nikam nepůjdu, protože mě nikdo nepotřebuje.“ Naruto začal výt vzteklý. Začal kolem sebe kopat.
,,Vesnice tě potřebuje.“

,,Stejně jako Kyubiho výbuchy.“
,,Naruto, proč o tom mluvíš.“
,,Jenom všem škodím. Bude lepší, když zůstanu tady.“

,,Naruto, proč se tak chováš? Zkoušíš, jak dlouho vydržím? Dneska na to nemám nervy.“

,,Říkám ti nech mě být. Nechápu proč to děláš.“

,,Protože, tě chci dostat z té postele a dokopat do práce.“

,,Ne. Nechám toho, Vesnici jen přináším nebezpečí.“

,,Naruto, prosím tě vzpamatuj se.“
,,Není proč.“

,,Ale je. Nemůžeš toho nechat. Podstoupil jsi kvůli tomu mnoho, dokonce trpíš naše manželství.“
„Vidíš, tobě taky ubližuju.“

,,Cože?“
,,Kvůli mě sis mě musel vzít. Nastěhoval jsem se sem.“
,,Ale…“ Sasuke nechápal, co se s Narutem tak děje. Obviňoval se, ale proč?
,,Naruto, co se s tebou stalo?“
,,Nic jen jsem si uvědomil, co jsem. Jsem na nic, jen kazím život, tobě jsem ho zkazil.“
,,To není pravda.“ Nebyla to pravda. Nevadí mu tu. A to, že jsou manželé ani nevnímá.
,,Je. Určitě mě nenávidíš, jako všichni.“ Sasuke uviděl, jak se Narutovi v očích třpytí slzy. Lekl se. Proč brečí? Proč to všechno? Co se stalo? Tohle nebyl Naruto.
,,Naruto. To není pravda. Otec tě má rád.“

,,Těžko, utekl jsem mu a navíc předtím zuřil.“
,,Ale… Naruto, proboha. Jak můžeš tvrdit, že tě lidi nenávidí. Mají tě rádi,“ odmlčel se. Má to říct, nebo nemá. ,,Já tě mám taky rád,“ zašeptal. No co, ani neví jestli je to pravda. Třeba to Naruta uklidní. ,,Naruto, vzpamatuj se. Copak jsem někdy řekl, že tě nenávidím, že mi naše manželství vadí?“ Naruto neodpovídal. Ani nevypadalo, že by poslouchal. Sasuke stejně pokračoval. ,,Nevadí a nikdy nevadilo.“ Naruto párkrát zamrkal a pak si lehl. Sasuke ho chvíli pozoroval a nic nechápal. Každopádně Naruto se zklidnil a zřejmě i usnul. S tímhle se bude muset něco udělat. A sám to nezvládne.
Rozhodl se dojít pro Minata a Kakashiho. Snad budou vědět, co dělat.
,,Takže Naruto má depresi,“ řekl Kakashi.
,,Jenže on nelituje sebe, obviňuje se. Pořád říká, jak ho všichni nenávidí, že nám ubližuje.“
,,Aha. Uvidíme, možná se to spraví samo.“
,,Vy jste tady nebyl, rozbrečel se mi.“
,,Jak to že usnul?“
,,Podařilo se mi ho uklidnit.“
,,Jak?“
,,To je snad jedno.“
,,Minatovi to neřeknu.“
,,No a?“
,,No tak, nejspíš si mu něco řekl.“

,,Ach jo. Fajn. Pořád mlel o tom, jak mi zkazil život a že ho nenávidím, tak jsem mu řekl, že to není pravda.“

,,Co přesně jsi řekl?“
,,Vy jste šťoural.“

,,A stejně to tuším, tak mi to můžeš říct.“
,,Řekl jsem, že mi nekazí život a že ho mám rád, stačí?“ Kakashi se usmál. ,,Ten úsměv si nechtě. Neřekl jsem, že je to pravda. Řekl bych cokoliv, abych ho uklidnil.“
,,Ale lži ne.“ Sasuke se chystal něco namítnout, když do pokoje vešel Minato. Byl u Naruta a snažil se na něco přijít.
,,Nepoznávám ho,“ řekl. ,,Co budem dělat?“
,,Čekat. Na psychický problémy nejsou léky,“ řekl Kakashi.
,,Chceš ho takhle nechat.“
,,Nemáme na výběr.“
,,Možná by měl-“

,,Ani na to nemyslete. Naruto zůstane tady. Změna by mu neprospěla. Navíc si myslí, že ho nenávidíte. To by nebylo dobrý.“
,,Fajn, ale zítra se přijdu.“
,,Klidně.“
Minato neodcházel moc rád. Zato Kakashi se divně usmíval, když odcházel. Sasuke jen doufal, že Minatovi nepráskne, co mu řekl. Navíc, to nebyla pravda. Ne?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-D

(Gaara z púšte, 19. 7. 2009 12:46)

Preboha Mirek...ty si ešte stále tu...čo to čítaš na jeden nášup? :-D...ja to poznám ked človek chytí záchvat čítania :-D...kapča ako vždy super :-D

pro Taiya

(MIREK, 9. 4. 2009 2:22)

Moje "symfonie", ja taky.....

..co říct

(Taiya, 24. 3. 2009 22:47)

miluju tuhle povídku od začátku

=^_^=

(Kagome/Kurama, 24. 3. 2009 11:26)

Jo, deprese, poznávám ty stavy...pomohla by antidepresiva, ale na těch by chudák začal být závid¨slý...Sasuke už si poradí bez jakýchkoli prášků ^^

......................

(Akyra, 23. 3. 2009 23:41)

chudák naru takový deprese ať mu sasuke pomuže! krása další díl!