Sasuke nechtěl panikařit. Vylezl z postele a zamířil do obýváku. Pak nakoukl do knihovny, zaklepal na dveře od koupelny. Nakonec svou drahou polovičku přece jen našel v kuchyni sedět za stolem s hrnkem čaje. Sasuke mu neviděl do tváře a pořád nevěděl jestli ten, který sedí před ním je Naruto nebo Naruto s sebeobviňujícím komplexem. Po chvíli ale zpod papírů vykoukly modré oči  a pod nimi se roztáhl Narutovský úsměv.
,,Tebe jsem potřeboval. Poslyš, co se poslední dny dělo. Já mám totiž totální okno.“ Sasuke zapřemýšlel, co má říct.
,,Když jsme se vraceli domů, praštil ses do hlavy a tři dny prospal.“
,,Aha. Jaktože tu není otec? Chci říct, normálně by tě přivázal k židli a tak.“
,,Přivedl jsem tě zpátky, nemá mi do toho, co kecat.“
,,Asi máš pravdu.“ Sasuke se posadil naproti Narutovi.
,,Tobě je dobře,“ zeptal se.
,,Jo, jen mám trochu divnej pocit. Nepamatuju si poslední tři dny. Stalo se něco významného?“ Jasně, chtěl jsi mě svést, pomyslel si Sasuke. Dost významný.
,,Ne. Nic jsi neprospal.“ Najednou se ozval zvonek. Sasuke šel otevřít.
,,Naruto, kde je?“
,,V kuchyni. A než na něj vypálíte jakoukoliv otázku, je v pohodě. Je to zase on, ale nic si nepamatuje. Řekl jsem mu, že se uhodil a tři dny spal.“
,,Fajn, takže když dovolíš,“ prošel kolem něj do kuchyně.
,,Takže si nic nepamatuje, jo?“ usmál se Kakashi.
,,Já vás varuju,“ zavřel Sasuke dveře.
,,No tak, můžem slavit, že je Naruto zpátky.“
,,Jo, to můžem.“
,,Ale tebe to přeje jen trochu mrzí.“
,,Proč by mělo?“
,,Naruto by pro tebe udělal, co by ti na očích viděl. Hlavně jednu určitou věc.“
,,Nestálo by mi to za to.“
,,Za co?“

,,Za všechno.“
,,Vyčítal by sis to?“
,,Možná. Jo asi jo.“
,,Takže jste zase zpátky.“
,,Prozraďte mi, kde jsme předtím byli?“
,,Z tvé strany hodně daleko, jen Naruto zaostává.“
,,Jak daleko? Jsme manželé, bydlíme spolu, já ho chci, ale nemiluju ho.“
,,Koho se tu snažíš přesvědčit? Mě nebo sebe?“ Na tohle odpověď Sasuke neměl. Slavnému Uchihovi došli slova. Jak lehce můžou vzít někomu vítr z plachet obyčejné slůvka lásky.
,,Je v pořádku,“ přerušil je Minato. ,,Co se stalo?“
,,Myslím, že se tomu říká schizofrenie,“ vysvětlil Sasuke.
,,Chceš tím říct, že můj syn je na hlavu.“
,,Ne. Jedinej, kdo je tu na hlavu, jste vy. Starý Naruto je zpátky a tak už to zůstane.“
,,Kde bereš tu jistotu?“
,,Bude to tak protože, chci,“ řekl. ,,Protože je to moje volba,“ dodal tišeji.

Dny plynuly a vše bylo při starým. Naruto byl opět zpátky mezi svými papíry a Sasuke zase jen se svými představami. Žádné útoky, žádné další svádění, nic. Všude vládl klid a nuda.
,,Sasuke, něco od tebe potřebuju.“
,,Co sme si o tom řekli?“
,,Nechci, abys cestoval. Jen rozlep po vesnici tyhle letáky,“ podal mu stoh papírů.
,,Jarní slavnost? Ono něco takovýho je?“
,,Jo, každý rok. Copak ty jsi na žádný nikdy nebyl?“
,,Ne, nějak moc mě to neláká.“
,,No tak tentokrát budeš muset. Já tam budu totiž taky a budu mít řeč a ty tam musíš stát vedle mě.“
,,Jako tvůj manžel nebo jako ochranka?“
,,Obojí. Lidi kolem si myslí, že jsme spolu dobrovolně a bude dobře, když si to ještě nějakej ten měsíc budou myslet.“
,,Mám předepsaném nějakej scénář, jak se mám chovat?“
,,Ne, jen se drž u mě.“
,,To bych měl říct já.“
,,Po řeči se ještě musíme projít po slavnosti a ty taky,“ dodal.
,,Jasně, všichni musí vědět, jak Uchihové milují jarní slavnost. Období plné barev, radosti a dalších cipovinek.“
,,No tak.“
,,Fajn přežiju to.“ Ve skutečnosti mu nevadil fakt, že bude s ním, ale že kolem bude spousta lidí, kteří na Naruta budou koukat. Budou koukat i na něj. Jarní slavnost, to je rozhodně romantičtější záležitost než pohřeb. Kdyby mohl, využil by toho. Kdyby spolu byly, vzal by ho někam, kde by byli sami. Seděli by pod nějakým stromem, objímal by ho, občas políbil. Naruto by se na něj usmíval a povídal by něco, co by Sasuke nevnímal, protože to vlastně stejně nedává smysl. Byly by spolu, sami.
Sakra, ať jde krutá realita do háje.

O týden později stál Sasuke kousek od Naruto a poslouchal jeho řeč. Ne, že by něco pochytil. O slavnosti, kdy všechno kvete, nepotřeboval vědět nic. Jeho zajímal jen Naruto. Ne dav tří set lidí kolem.
Konečně všechno skončilo a oba sešli z pódia mezi lidi.
,,Tak jdeme dom?“
,,No tak, přece to tu není tak špatný.“
,,Ne? Tohle je tak pro ženský, ne pro mě.“
,,No jo, drsnej Uchiha nesmí mít v dosahu pěti kilometrů štěstí a veselí.“
,,To neříkám. Jen nemám rád slavnosti a-“
,,Oslavy, večírky, svatby, narozeniny. Jediná věc která stojí za to je pohřeb a ten svůj si prošvih.“
,,Soudíš mě moc krutě.“
,,Nediv se, když tak působíš. Vím, že nejsi takový necita, ale lidi kolem si to myslí, protože to chceš.“
,,Lidi kolem jsou mi jedno.“
,,To je sice možný, ale vem si třeba mého otce, má tě za grázla, protože tě tak vidí, na druhou stranu pro mě jsi jen občas nesnesitelný.“
,,Takže mám jít a veřejně se třeba rozbrečet?“
,,Ne. To by bylo moc a já bych se pak za tebe nejspíš styděl. Jen by nebylo špatně občas, někdy někomu třeba naznačit, že nemáš srdce z ledu.“ Jestli to tedy Sasuke chápal, měl Narutovi vyznat lásku. I když to Naruto zřejmě myslel jinak, Sasuke to pochopil takhle.
,,Ale chápu, že když člověk žije bez rodiny, sám, že je to těžší.“
,,To jaký jsem nemá nic společného s tím, že jsem byl bez rodiny.“
,,Ale ano je. Znal jsem tě. Hrozně si žárlil na bratra. Všichni na něj byli pyšní a ty jsi nebyl stejně dobrý jako on. Ale byl jsi celkem normální. Uměl ses smát a choval ses jako normální malé dítě.“
,,Když člověk vyroste, změní se. Co se stalo v minulosti s tím nemá nic společného. Ty jsi to přece taky neměl lehký. Lidi se tě báli.“
,,Já vím, ale to je něco jiného.“
,,Do svých sedmi jsem měl rodinu a potom mě chtěl adoptovat tvůj otec. Nikdy jsem nebyl sám, já o to ale nestál.“
,,Já ale nebyl sám, sice jsem byl tehdy zmatený, ale měl jsem otce.“
,,No jo, ta útěcha je v tom zřejmá.“
,,Jen prostě, ať chceš nebo ne, teď máš rodinu.“
,,Hm?“
,,Dokud jsme my dva manželé, jsme i rodina.“ Sasukeho to prohlášení překvapilo. Jsou rodina? Oni dva?
,,S tím by tvůj otec nesouhlasil.“
,,On mi do něčeho takového nemá co kecat. Možná jsem jeho syn, ale ne majetek.“
,,Krásná řeč.“
,,Tak půjdem domů.“
,,Můžeš tu zůstat, já trefím domů sám.“
,,Neměl bych…“
,,Proč? Copak každý manželský pár se všude courá spolu? Přece mají taky právo na trochu samoty.“
,,No asi jo.“
,,Tak běž, hádám, že si to užiješ víc než já celý život.“ Sasuke by sice radši byl s ním sám doma, ale věděl, že by tam jen seděli a k ničemu by to nevedlo. Bude lepší, když si aspoň trochu užije.
Po delší době byl doma sám. Předtím si tu samotu užíval, ale teď se díval znechuceně na každý kus nábytku. Vydržel to do setmění, pak se vydal Naruta hledat.
Celá vesnice byla ověšena lampiony a ozdobami. Teď večer to mělo opravdu svoje kouzlo, to musel uznat i Sasuke.
Naruta našel sedět pod stromem nedaleko celého oslavy, jak pozoruje dění.
,,Nemusíš mě chodit kontrolovat.“
,,Jen jsem se šel projít. Není to zas tak špatný, myslím ta oslava, teď večer,“ přisedl si k Narutovi.
,,Dík, dalo to dost práce.“ Sasuke se po oku díval Narutovi do tváře. Lehce se usmíval a oči měl malinko přivřené. Strom, pod kterým seděli, zrovna kvetl a Naruto měl ve vlasech pár okvětních lístků. Sasuke si uvědomil otřesnou skutečnost. Opravdu ho miloval.
Miloval na něm všechno. I jeho neskutečnou schopnost otravovat lidi. Za ty měsíce se mu natolik dostal pod kůži, že už ho od tam nedokázal dostat. Musel na něj pořád myslet, dotýkat se ho, aspoň chvíli s ním mluvit. V duchu ho začal oslovovat liško. Když se nedíval, usmíval se nad čímkoliv, co dělal. Třeba i jen tak. Předtím to byla jen čistá touha a on to tak chtěl udržet, co nejdéle. Nechtěl si to přiznat, ale čím víc to v sobě potlačoval, tím víc ho to přemáhalo. Nešlo to. Když už je někdo zamilovaný, zůstane tak. Lásku nejde obelstít.
Sasuke se zadíval do země. To, že se zamiloval bylo sice pěkný a většina by řekl, že ledové srdce Uchihy roztálo, což by byl titulní článek v novinách, ale nejde to. To ho na tom štvalo. Nikdy se do něj neměl zamilovat, měl si  ho jen vzít. Možná se spřátelit, ale ne zamilovat. Minato by ho zabil, kdyby to zjistil. Nejspíš by ho nechal vystěhovat do nejvzdálenější země. Zamkl by ho a nechal zakopat pod zem. Navíc by na něj mohl být Naruto naštvaný. Kdyby mu to řekl, což by nikdy neudělal, Naruto by se mu nejspíš vysmál. Vždyť si sám sebe nedokázal představit, jak mu vyznává lásku. To prostě nešlo. I slovo láska ho děsilo. Možná, že jeho otec jeho matku miloval a on to chápal. Nikdy netvrdil, že někoho milovat je špatné. Jen netušil, že se to stane i jemu. Možná ho uklidňoval fakt, že většinou na něj ženský letí a když by se mu náhodou nějaká líbila, neměl by problém. On se ale zamiloval do Naruta, který zas nejspíš miloval Sakuru ovšem za manžela měl jeho. Bylo to složité a ani vtíravý Kakashi mu s tím nepomůže. I když… promluvit si s ním může.