Naruto se vrátil domů k večeru. Čekal, že najde Sasukeho jak si čte nebo jak spí, ale v bytě nebyl. Chtěl si s ním promluvit a případně se mu omluvit, i když nevěděl za co. Hádat se s ním ale nechtěl. Ne teď.
Čekal na něj v obýváku, v křesle, kde taky nakonec usnul.

Probudil se v moment, kdy Sasuke přišel domů.
,,Kdes sakra byl?“ vyjel na něj Naruto.
,,Pryč.“
,,Jak daleko je to tvoje pryč?“
,,Potřeboval jsem se projít. Nemůžu snad?“
,,No, jelikož, naposledy jsi vzal roha a štrádoval sis to k Orochimarovi, tak ne. Ty máš dlouhý procházky zakázaný.“
,,Kdybych chtěl znovu zdrhnout, už dávno bych to udělal.“
,,Aha, takže sis přišel pro věci?“
,,Naruto, teď magoříš ty. Co to přelítlo přes nos?“
,,Byl jsi celou noc pryč vlastně i půl dne před tím, co si mám podle tebe myslet? Prostě jsem měl strach,“ vykřikl Naruto. Sasuke zmlkl. Byl pryč, protože potřeboval být sám. Co přišel Jiraya, měl strach, že to praskne a přibude člověk, který to ví. Byl si jistý, že Jiraya by to Narutovi vyzvonil.
,,Naruto,“ řekl smířlivě. ,,Už jednou jsem řekl, že znovu neodejdu. Hlavně ne teď. Orochimaru by mě stejně nejspíš zabil.“
,,Jak mám vědět, že mi nelžeš? Před lety jsi taky nevypadal, že bys byl něčeho takového schopný.“
,,Nezbývá ti nic jiného než mi věřit,“ řekl Sasuke a zamířil do kuchyně. Naruto se trochu zastyděl. Nikdy předtím nepochyboval.
Zamířil za Sasukem.
,,Promiň, nikdy jsem si nemysle, že bys odešel,“ omluvil se. ,,Věřím ti, ve všech ohledech.“
,,Byl jsem se projít,“ řekl Sasuke. ,,Potřeboval jsem si něco promyslet. Nemyslel jsem si, že budeš číhat v obýváku.“
,,Já si chtěl promluvit. To jsme ale už udělali.“
,,Naruto, proti Jirayovi nic nemám. Včera jsem měl špatnej den. Být nablízku tvůj otec, asi bych ho zabil.“
,,Už sis to… promyslel? Myslím, jestli už se nebudeš vztekat?“
,,Jo, budu se snažit.“
,,Fajn, protože je tu jedna věc, kterou bych ti chtěl říct.“
,,Hm.“
,,Ale na sto procent se budeš zlobit a odmítneš to. Je to ale nutné, takže…“
,,Fajn.“
,,Mám pro tebe misi.“
,,Co prosím?!“
,,Křičíš,“ couvl Naruto
,,Ne, nekřičím.“
,,Musíš tam jít.“
,,Ne nemusíš. Mám v papírech, že jsem misí zbaven.“
,,Víš, malým písmem je tam dodané, že Hokage může v krajní nouzi přikázat misi. A teď tě potřebujem skvěle se na to hodíš.“
,,Co budu muset dělat?“
,,Půjdete do jednoho malého města, na které útočí nějaký gang.“
,,Půjdeme?“
,,No ty a Kakashi a… Minato,“ zašeptal.“
,,Zopakuj to. Chceš abych šel na misi s tvým otcem? Měl jsem za to, že misi je nutno přežít ne, zemřít během ní.“
,,No tak, on už to ví a slíbil, že tě nechá žít.“
,,Skvělý, teď už se nemůžu dočkat.“
,,Nemáš na výběr.“
,,Na žádnou tvou pitomou misi nepůjdu.“
,,Proč ne? Vždyť si měl mise rád. Byla to příležitost ukázat, co umíš… a mě ztrapnit.“
,,To bylo,“ namítl Sasuke. ,,Navíc, kdo ti bude dělat ochranku a-“
,,Ve vesnici je přes 200 ninjů, co jsou schopni chránit Hokageho krk.“
,,Ale ani jeden z nich není já. Děláš to naschvál, že? Pošleš mě, otce a Kakashiho, abychom vypadli z vesnice, zatímco ty budeš dělat bůhví co. Mi dojdem do mě sta, kde nám předaj vzkaz s textem ,Apríl,“
,,Myslíš, že ti tady lžu, abych tě dostal z vesnice?“
,,Ne snad?“
,,Mysli si, co chceš ty ,nevydržím na jednom místě,. Ty na tu misi půjdeš a tečka,“ zvýšil Naruto hlas. ,,Jsem Hokage, takže mě budeš muset poslechnout. Sbal si, odcházíš zítra ráno,“ dodal a odkráčel do knihovny. Nezapomněl prásknout dveřmi.

A další ráno stál Naruto s Kakashim a Minářem u brány. Naruto chtěl Sasukeho ohlídat. Ráno ho ale doma nenašel, tak se vydal k bráně. Teď už čekali jen na něj.
,,Proč prostě neodejdem bez něj,“ navrhl Minato. ,,Kdo ho potřebuje.“
,,Mlč,“ okřikl ho Naruto. Měl vztek. Na Sasukeho. Dělal si, co chtěl. On ho ale donutí jít na tu misi.
Po pár minutách Sasuke dorazil. A ne sám. Šel s ním Jiraya.
,,Sakra, přišel,“ řekl Minato.
,,Co tu dělá Jiraya?“ zeptal se Naruto.
,,On mě zastoupí,“ vysvětlil Sasuke.
,,Na tu misi máš jít ty.“
,,Ne na misi, tady. Bude tě chránit, co budu pryč.“
,,No super. Tys prostě musel někoho najít.“
,,Jo.“ Sasuke zahlédl, jak se Kakashi usmál a varovně se na něj zamračil.
,,Milé,“ řekl Kakashi Sasukemu.
,,Milejší by bylo, kdybych nikam nemusel.“
,,Můžu hádat, proč?“
,,Ne. Vy už neříkejte nic.“
,,Konečně někdo, kdo svou práci opravdu udělá,“ řekl Minato. ,,Rozhodně víc věřím Jirayovi než jemu.“
,,Řekl jsem mlč,“ zamračil se na něj Naruto. ,,Už mi taky začínáš lízt na nervy. Měl jsem vás poslat aspoň na druhou stranu světa.“
,,Špatnej den?“ zeptal se Jiraya.
,,Jo, takže mě nepokoušejte,“ varoval ho. ,,Vy tři se snažte,“ otočil se k ostatním. ,,A…“ odmlčel se. ,,Dávejte na sebe pozor,“ dodal. Samozřejmě tím myslel všechny, ale díval se přitom na Sasukeho. Neměl rád, když se hádali a chtěl se aspoň trochu omluvit.
Než se Sasuke otočil k Narutovi zády, pousmál se na něj a i on doufal, že to aspoň trochu nahradí omluvu.

Cestou do města přemýšlel Sasuke o Narutovi. Už si zvykl, že ho myšlenky na něj pronásledují všude. Neměl dobrý pocit z toho, že Naruta opouští. Už si zvládl přiznat, že ho miluje. To ale odstartovalo další emoce, které doprovázeli téměř vše. A když se dozvěděl, že
má jít na misi, byl naštvaný, ale že bude muset odejít. Nechat Naruta samotného. Bez ochrany.
,,Myslíš na něj?“ zajímal se Kakashi.
,,Co vám je do toho.“
,,Snažím se ti pomoct.“
,,Fajn, tak mi dejte pokoj a nepleťte se do toho.“
,,Už jsi přemýšlel, jak mu to řekneš?“ nedal se odbýt Kakashi.
,,Jo, nijak.“
,,No tak Sasuke, nebuď srab. Co to je, vyznat lásku?“
,,Je to hodně, hlavně když takové vyznání všechno zkazí.“
,,Sasuke, uvědom si, že zamilovat se, tím myslím doopravdy, to se stává jednou za život. A ty si to necháš pro sebe? Co když je na tom Naruto podobně?“
,,Opravdu? Nevšiml jsem si. V noci jsem vzhůru já, dívám se na něj, ale on spí. Přes den ho pozoruju, každý pohyb a úsměv, on se vzteká nad papíry. Máte pravdu, ta láska je zřejmá.“
,,Třeba o tom prostě neví, tak jako ty. Miluješ ho už dlouho, ale trvalo ti taky dost dlouho než jsi na to přišel.“
,,Ne každý má štěstí jako vy. Všímejte si toho svého a mě nechte bejt.“ Kakashi ho opravdu nechal být a po zbytek cesty už o Narutovi nemluvili. Sasuke na něj ale myslel pořád a říkal si, jaké by to bylo, kdyby mu to opravdu řekl a Naruto by to přijal. Divil se sám sobě. Nikdy si nemyslel, že jedna taková malá věc může tolik změnit.
Rád by byl s Narutem, ale ať už byl sebeodvážnější, netroufal si Narutovi svěřit se. Jak by to měl udělat. Nikdy na takové věci nebyl. Ani to nikde neviděl. Přece nezačne za Narutem lítat a pisklavým hláskem ječet jeho jméno. Nebo k němu prostě přijít a začít ho líbat. Proč ne? Brát si, to byl jeho styl. Jenže teď mu záleželo i na Narutových citech a nechtěl se mu vnucovat. Ne po tom, co prožil s tamtím parchantem. Udělat něco takového, styděl by se.
Nezbývá tedy nic jiného než mlčet.