Dveře se otevřeli a do kanceláře vešel Kakashi a Minato. Naruto s údivem v očích zíral na dvě postavy, jakoby viděl ducha. Nečekal je tu. Nečekal… že budou jen dva.

„Kde je Sasuke?“ zeptal se, když si všiml, že chybí. Kakashi se posadil na nejbližší židli. Stejně tak udělal i Minato. Oba vypadali unaveně a zdrceně. Oblečení měli potrhané a každý kousek obnažené kůže byl špinavý od krve. V tvářích měli ale výraz, která Naruta děsil víc. Všiml si, že Kakashi drží v ruce pásku jejich vesnice. Zakrvácenou.

„Proč není s vámi?“ zeptal se podruhé už s mírně značící hysterií v hlase. První promluvil Kakashi, ale do očí se mu nepodíval.

„Celé to, celá ta mise, byla jen hra. Byla to past a my to nepoznali. Když jsem dorazili, nikoho jsme neviděli. Vesnice byla prázdná. Pak nás přepadli. Mohlo jich být jen tak osm, možná deset, ale přemohli nás. Překvapili nás a něčím nás omámily. Když jsme se probrali, já a Minato jsme seděli svázání na zemi, prostě jen tak na ulici. Sasuke… Sasuke byl přivázaný k dřevěnému sloupu asi tři metry od nás.“ Naruto zaznamenal odmlku, přestalo se mu to líbit. „Tři dny… tři dny, každé ráno přišli a začali ho mlátit. Surově, bez slitování. Nemohl se bránit. Sám mi řekl, že už dlouho nespal a neměl dost síly.“ Narutovi se začali třást ruce. Tušil kam tohle směřuje. „My jsme se na to museli pokaždé dívat. Celé tři dny, neustále. Nechávali nás venku i přes noc.“ Na chvíli se odmlčel. Pořád se díval do země, nedokázal se mu podívat do očí. „Čtvrtý den nám řekli, že máme šanci si s ním promluvit. Na pět minut.“ Znovu se odmlčel a poprvé se ozval Minato.

„Já jsem odmítl, neměl bych si s ním, co říct,“ řekl a přitom zíral před sebe. Vůbec na něm nebyl znát vztek nebo nenávist. Říkal to prostě jen tak, skoro, jakoby toho litoval.

„Já souhlasil,“ ujal se Kakashi znovu slova. „Zavedli mě k němu. Bylo vidět, že je unavený a drží se z posledních sil, i přesto se snažil zachovat hrdě. Nijak na sobě nedával znát svoji bolest. Díval se mi přímo do očí, když se mnou mluvil. Pak mě odvlekli zpátky. Měli zvláštní potěšený výraz. Tušil jsem, že něco chystají, ale ani já ani Minato jsme nemohli nic dělat. Sasuke to věděl, ale přece neztrácel svoji hrdost.“ Tentokrát doprovázelo odmlčení, beznadějné gesto. Kakashi si schoval hlavu do dlaní. Naruto mu neviděl do očí a snad ani nechtěl. „Řekli ať se díváme a pak ho… probodli, mečem, skrz na skrz.“ Naruto doufal, že špatně slyší. Probodli?
Teď už se třásl po celém těle a v očích ho pálily slzy. Nechtěl, ale brečet. Teď ne.

„Nechali ho tam ještě několik hodin. Jen tak. Bylo vidět, že trpí, ale nechali ho tam. Pak ho odvlekli, nás uspali. Když jsme se probrali, byly jsme volní, ale v vesnici už nikdo nebyl. Našli jsem jen tohle,“ podíval se na pásku. Naruto pomalu vstal a přešel k Kakashimi. Vzal si od něj pásku a zadíval se na rudou skvrnu. V tu chvíli, jakoby měl všechno před očima. Byla to chvilka. Jen sekunda, ale přece jen v Narutovi něco nechala.

„Je Sasukeho,“ dodal Kakashi. I když to Naruto věděl, tenhle závěr ho i tak přibil k zemi.

„Takže je mrtvý?“ zeptal se Naruto, pořád zírající na pásku.

„Je nám to líto.“ Naruto nevěděl, jak reagovat. Srdce se mu svíralo po celou dobu vyprávění a nyní nepříjemně bolelo. Špatně se mu dýchalo. Nevěděl, co dělat. Nechtělo se mu věřit, že by mohl být… nemůže to být pravda.
Beze slova odešel. Aniž by nikomu něco řekl, odešel z kanceláře. Jakmile se dostal na chodbu, rozběhl se domů. Vrazil do jejich bytu a začal se rozhlížet kolem. Snad doufal, že tu Sasukeho najde a uslyší od něj nějakou jeho cynickou poznámkou. Byt byl, ale prázdný.

„Kam myslíš, že šel?“ zeptal se Minato. „Neměli bysme…“

„Nech ho na chvíli o samotě. Nejspíš šel domů.“

„Upřímně jsem čekal trochu jinou reakci,“ přiznal Minato.

„Já taky. Potřebuje ale čas.“

„Co budeme dělat? Když je mrtvý? Naruto může…“

„Nech ho být Minato! Pro tebe byl možná Sasuke zrádce, ale pro Naruta to byl přítel a sám snad dobře víš, jaké to je někoho ztratit. Teď potřebuje klid a ne tvoje rady.“ Minato zmlkl. „Stejně si myslím, že jsme se mohli snažit víc. Jenom jsme se tam na něj dívali, jak ho mučí.“

„Sám dobře, víš, že jsme udělali maximum,“ ujistil ho Minato.
,,Možná.“

Naruto zůstal po zbytek dne doma. A i celou noc a hodlala v tom pokračovat i další den. Než ale Sasuke odešel, dal Jirayovi klíč od bytu. Takže kolem oběda toho Jiraya využil.
,,Naruto?“ Nic. Prošel obývákem a nakoukl do ložnice. Nebyl tam. Našel ho v knihovně, kde seděl na zemi, opřený o zeď a v ruce knihu, kterou dal Sasukemu k Vánocům.
,,Naruto, proč jsi tu?“
,,Čtu si,“ řekl Naruto.
,,Jestli si chceš promluvit…“
,,O čem?“
,,Když člověk někoho ztratí, někoho blízkého, neměl by být sám.“ Naruto se zvedl a zamířil ke dveřím.
,,Nevím o čem to mluvíš,“ prohlásil a prošel do obýváku.
,,Naruto, Sasuke je mrtvý a ty jako Hokage a manžel musíš určit datum pohřbu. Navíc musíš podepsat papíry a projít nalezené věci. Pořád pátrají po jeho těle, ale pochybuju, že něco najdou.“ Naruto, jakoby ho neslyšel, přešel ke dveřím a otevřel je.
,,Měl bys jít,“ oznámil mu aniž by si na něj podíval. Jiraya odešel a nechal Naruto samotného.
Narutovi ale začalo být v bytě divně, smutno, takže o pár hodin později zvonil u otce.
,,Můžu tu zůstat? Doma se cítím divně, když tam není Sasuke.“ Minato kývl a pustil Naruta dovnitř. Byl rád, že ho může mít na očích. Chtěl si s ním promluvit, ale Naruto zamířil do svého pokoje, kde se zavřel.
,,Naruto, pojď jíst,“ zaťukal na jeho dveře Minato. Naruto po chvíli otevřel. ,,Jsi v pořádku?“
,,Jasně,“ odpověděl Naruto, ale neusmál se, jak to dělával. Nesmál se, nemluvil, pokud nemusel, skoro nejedl, nespal, ale přesto bylo tohle to jediné projevení smutku. O Sasukem nemluvil a ani nereagoval, když se na něj někdo pokusil zavést řeč. Na pohřbu jen stál a díval se na Sasukeho fotku. Řeč pronášel jako kdyby mluvil o všední věci, bez známky smutku. Navíc o Sasukem mluvil v přítomném čase což Minata trápilo nejvíc. Všem bylo jasné, že Naruto si prostě nepřiznal, že je Sasuke mrtvý.
,,Kakashi, vždyť mi mizí před očima. Byl bych radši kdyby probrečel jednu noc a pak žil dál, než tohle mlčenlivé drama.“
,,Možná to má být i trochu poučení pro tebe.“
,,Co si mám vzít z toho, že se můj syn utrápí? A vždycky je to kvůli němu.“
,,Aspoň vidíš, že Narutovi nebyl lhostejný. Byli přátelé, v jednom týmu.“
,,Chtěl bych vidět, jak na něj zapomene.“
,,Přát si to můžeš, ale tak jak ty nikdy nezapomeneš na Kushinu, tak on na Sasukeho.“