Uběhlo deset dní od toho  co Narutovi oznámili, že je Sasuke mrtvý. Naruto se choval pořád stejně. Minato už si nevěděl rady, ale sám nevěděl, co mu vlastně říct. Věděl, že tohle se děje kvůli Sasukemu a právě proto nebyl on ten pravý. Kakashi se rozhodl s ním promluvit.
,,Naruto?“ ozval se Kakashi. Naruto seděl za stolem, zatímco Jiraya na Sasukeho místě.
,,Musíme si konečně promluvit.“ Naruto nic neříkal. ,,Sasuke je mrtvý a ty si to konečně musíš uvědomit.“ Naruto přestal psát, ale nepodíval se na něj. Po chvíli vstal, přešel k oknu a postavil se k Kakashimu zády.
,,Posledně se vrátil. Vrátí se i teď,“ prohlásil Naruto.
,,Nevrátí, je mrtvý,“ namítl Kakashi.
,,Pořád se může vrátit.“
,,Naruto, viděl jsem ho umírat. Viděl jsem mu do očí, když je naposledy zavřel,“ otočil ho k sobě čelem. ,,Naruto, smiř se s tím. Sasuke je mrtvý, tělo jsme nenašli a už nikdy nenajdem, ale viděl jsem na vlastní oči, jak ho zabili. Proč si to nepřipustíš? Proč třeba nebrečíš?“ Naruto uhýbal pohledem jak dlouho to šlo. Kakashi, ale poznal, že jeho řeč zabírá. „I on to věděl, prosil mě, abych na tebe dával pozor. Mrzelo ho, že se s tebou nemůže rozloučit. Byla tu věc, kterou by ti nejspíš řekl, kdyby věděl, že to bude naposledy. Když jsem s ním mluvil, říkal ať se o tebe postaráme, ať tě pořád chráníme. Záleželo mu na tobě a nechtěl by tě vidět v tomhle stavu. “ Naruto ustoupil od Kakashiho. Kakashi by mu rád řekl víc, ale neměl na to právo.
,,Kakashi, to stačí,“ řekl Jiraya a přistoupil k Narutovi. ,,Naruto, nikdo z nás nemůže vědět, jak se cítíš, ale dost se to projevuje na všem, co děláš a trápíš tím svého otce. Všem nám je Sasukeho líto. Chybí nám a tobě nejspíš obzvlášť, ale musíš se s tím konečně vyrovnat. Souhlasil, že si tě vezme, aby ses stal Hokagem, protože věděl, že se budeš o vesnici starat. Jestli sis ho aspoň trochu vážil, vzpamatuj se a začni zase žít.“ Naruto mlčel, ale nemuseli mu vidět do tváře, aby věděli, že po deseti dnech si slzy našli cestu ven. Naruto se mírně třásl a zdálo se, že na něj dopadla tíha posledních dní.
,,Myslel jsem, že,“ vzlykal Naruto. ,,Přece se nemohl jen tak…“
,,Je mi to líto,“ řekl Jiraya a objal ho.
,,Poslal jsem ho tam.“ Jiraya věděl, že si to vyčítá, ale nemělo smysl mu to vymlouvat. ,,Nechtěl jsem tomu věřit. Pořád jsem doufal, že se objeví.“
,,Je to deset dní Naruto. I my jsme doufali.“ Narutovi nepřestávali téct slzy a i když se trochu styděl, nedokázal je zastavit. Sám nevěděl, že je v něm tolik smutku. Cítil se hrozně, jakoby mu vyrvaly kus srdce. Bolelo to.
,,Doufám, že jsem stihl vlastní pohřeb,“ ozvalo se. Naruto se nedovažoval podívat. To už má halucinace a slyší hlasy?
Podíval se na Jirayu, který se díval ke dveřím odkud zněl hlas. Naruto poodstoupil od Jirayi a zadíval se ke dveřím. Nemohl tomu uvěřit, ale Kakashi a Jiraya ho viděli taky, takže to nebyla halucinace.
Naruto k němu došel a zadíval se mu do očí. Měl potrhané šaty a byl špinavý, ale živý. Pak ho objal. Ať už mu to připadalo sebevíc trapnější, nic lepšího ho nenapadlo. Obejmout člověka, který má být mrtvý.
Sasuke se mu ale nerozplynul v ruce. Nechal se obejmout a sám potěšený tímhle gestem, ho taky objal.
,,Minato bude mít určitě radost,“ řekl Kakashi ,,Celý život měl za to, že Uchihové jsou tak vlezlí, že je nemožné se jich zbavit.“
,,Celou dobu jsem myslel jen na to,“ řekl Sasuke a pustil Naruta.
,,Máš být mrtvý,“ řekl.
,,Opravdu? Kdo by ti pak dělal OSPRH?“
,,Kakashi tě viděl umírat.“
,,Aha, no ano vypadalo to tak. Odvlekli mě a když jsem se probral, byl jsem pořád živý. Nebyli jsme ale už v vesnici. Kakashi a Minato byli pryč a mě došlo, že to jen mělo vypadat jako moje smrt. Nestihl jsem ale zjistit, co po mě chtěli. Počkal jsem až mě vyléčí a pak jsem utekl. Než jsem ale našel správnou cestu, chvíli to trvalo.“
,,No, bude v tom trochu zmatek, ale za pár dní budeš zase živý,“ usoudil Kakashi.
,,Fajn, nejspíš půjdu domů. Vodu a postel jsem delší dobu neviděl.“ Naruto přemýšlel jestli má jít s ním. Chtěl se ho zeptat na spoustu věcí, ale nevěděl jestli může. Před chvíli se tu rozbrečel jako malé dítě a trochu se za to styděl.
,,Půjdeš se mnou Naruto? Chci vědět, co se tu těch deset dní dělo.“ Naruto kývl, potěšen, že on sám nemusí hledat výmluvu.
Domů šli potichu. Ani jeden z nich nemluvil. Po deseti dnech měl Naruto znovu vejít do bytu. A bylo poznat, že tam deset dní nikdo nebyl.
,,Ty jsi byl u otce, že?“
,,Jo. Já… jsem se tu necítil dobře.“
,,Udělal jsi dobře. Neměl by jsi tu být sám.“ Naruto se posadil do křesla. ,,Než mi začneš klást otázky, půjdu se umýt a převléct.“ Naruto kývl. I Sasuke si musel všechno promyslet. Tam přivázaný a na pokraji smrti si řekl, že kdyby mohl s Narutem ještě jednou mluvit, všechno by mu řekl. Teď byl živý a měl možnost s ním mluvit, ale věděl, že to neudělá. Jednou možná, v nějaké hodně zoufalé situaci… a až nebude Minato při smyslech.
,,Naruto?“ Naruto zvedl hlavu a podíval se na Sasukeho. ,,Vypadáš jakoby jsi byl po smrti ty, ne já?“
,,Moc jsem poslední dny nespal a tak.“
,,Aha.“ Nespal kvůli němu? ,,Nechceš teda nejdřív…?“
,,Ne, jsem v pohodě.“
,,Fajn,“ posadil se do druhého křesla. ,,Vím, že jsi byl deset dní u otce. Chytili někoho z té vesnice?“
,,Ne. Pátrali jak po nich tak po tvém těle. Nenašli ale nic. Jen Kakashi mi přinesl,“ odmlčel se a vstal. Zamířil do ložnice, odkud po chvíli vyšel z Sasukeho čelenkou. ,,Na,“ podal mu ji. Sasuke si ji vzal.
,,Pohřeb už byl?“
,,Jo. Přišlo hodně lidí. Dokonce je tam tvoje fotka pořád vystavená.“
,,Takže doteď tam chodili lidi smutnit, odteď se tam budou holky kochat.“
,,Sakura brečela. Celý pohřeb. Nedokázal jsem se ani soustředit, na to co říkám.“
,,Měl jsi řeč?“
,,Jsem Hokage a mimo to i tvůj manžel, takže…“
,,Aha.“
,,Víš já jsem nevěřil, že jsi mrtvý,“ řekl najednou Naruto.
,,Opravdu?“
,,Jo, do doby než měl Kakashi velmi za srdce beroucí řeč, která obsahovala stokrát tvoje jméno ve spojení se slovem smrt. Dostalo mě to, ale bylo to jen asi o třicet vteřin.“
,,No i tak dík. Myslím, že jsi byl jediný. Daleko víc by mě ehm potěšilo, že pořád někdo věří, než že pláče nad mým hrobem.“
,,Teď se cítím trochu trapně.“
,,Proč?“
,,No já… za těch deset dní toho bylo moc a…“
,,Aha, brečel jsi. To je normální. Bereš si takovýhle věci hrozně k srdci. Přátelství bereš moc vážně.“
,,Má to být v negativním nebo pozitivním smyslu?“
,,Tentokrát v pozitivním.“ Kdy vešel do jeho kanceláře, viděl ho brečet a říkal si jestli to takhle bylo celých deset dní. Opravdu ho ale víc potěšilo, že v něj Naruto věřil. ,,Půjdem spát. Jsi určitě unavený a já taky.“
,,Dobře,“ kývl Naruto. Oba zamířili do ložnice a během několika málo vteřin leželi v posteli. Sasuke sledoval Narutova záda. Víc jak deset dní ho neviděl. Chyběl mu a navíc měl o něj strach. Myslel, že už ho nikdy neuvidí.
Naruto se ve spánku zavrtěl a otočil se k Sasukemu čelem. Tahle tvář mu chyběla.
,,Scházel jsi mi, liško,“ zašeptal a pohladil ho po tváři. ,,Moc.“ Naruto spal klidným spánkem, po dlouhé době. ,,Je mi líto, že jsem tě tu nechal samotného. Říkal jsem si, jestli necháš zrušit naše manželství. Neudělal jsi to a ani tvůj otec tě to nedonutil udělat.“ Většinou myslel jen na to, aby když se vrátí, mohl být pořád s ním. ,,Už mě nedonutíš odejít na jakoukoliv misi. Ani lovit kočky po stromech,“ řekl a opatrně ho objal. Pak teprve usnul.