Ráno se probudil naruto jako první. Zjistil, že se v noci obrátil čelme k Sasukemu, stejně jako Sasuke. Byli od sebe sotva pár centimetrů. Naruto se přistihl, že si prohlíží jeho tvář. Vypadal tak klidně.

„Dobře Naruto je čas zvednout kotvy,“ řekl si a vstal. Z nevybalené tašky si vzal oblečení a zapadl do koupelny převlíct se. V kuchyni si začal vařit čaj, když vešel Sasuke.

„Naruto, co to bylo to v noci?“

„Nic, trochu se bojím bouřky, co je na tom?!“

„Trochu? Lidi, co se trochu bojí, nepadají z postele.“

„Nehoda.“

„Třásl ses jak osika a málem jsi mi prošlapal podlahu.“

„Víš, jak sem ti v noci řekl, že o tom nechci mluvit? Pořád to platí,“ řekl Naruto a odešel z kuchyně.

„Fajn, normálně bych vyzvídal dál, ale za půl hodiny máme být u Tsunade, takže… když to bude vypadat na bouřku, vezmeš si prášek.“

„Hmm.“

„Pokud mi neřekneš proč to všechno.“

„Radši budu každou noc zfetovanej než ti to říct.“

„Fajn, chtěl jsem ti pomoct.“

„Pomůžeš mi těma práškama a když přestaneš vyzvídat,“ řekl Naruto a zamířil ke dveřím. Sasuke zavrtěl hlavou a následoval ho. Oba po cestě k Tsunade mlčeli.

„Tak co, novomanželé?“ usmála se Tsunade.

„Odpusťte si to,“ varoval ji Naruto. „Jak je to s tím jmenováním?“

„No dobře. Rada vaše manželství uznala. Nejdřív musím dodělat svoji práci, což odhaduju tak na měsíc a pak ještě žádají měsíc jako zkušební dobu vašeho manželství.“

„Zkušební doba?“

„chtějí se přesvědčit, že to není jen tak.“

„Počkat, ale ono to je jen tak.“

„Prostě se chovejte přirozeně.“

„Fajn, hned jak vyjdem mezi lidi, začnu Sasukeho urážet a nakonec mu useknu hlavu.“

„Ne dřív, než ti stihnu zpřelámat žebra.“

„Před chvíli to vypadalo, že to klape.“

„Nenene, klapat může vztah, to, co jsme nuceni podstoupit maximálně tak neškodí nebo tak,“ opravil ji Naruto. „A teď, když dovolíte, půjdu za svým otcem, protože když se mu dneska neohlásím, Uchihové padnou,“ dodal Naruto a odešel.

„Minato zřejmě nemá v lásce Uchihy,“ usoudila Tsunade.

„Ne, Minato nemá v lásce jenom mě,“ opravil ji Sasuke. „Má pocit, že Narutovi kazím život.“

„Víš, má to své důvody.“

„Jaký?“

„Když jsi odešel k Orochimarovi, Narutovi to bylo líto. Tehdy jste byli přátelé a tak nějak si Naruta zklamal. Snažil se tě dostat zpátky stůj co stůj a Minato si všiml všeho, co se s Narutem děje. Nemá tě rád, protože se kvůli tobě Naruta tak trápil a riskoval kvůli tobě. Tvoje zrada vůči Narutovi a vesnici se mu nelíbí a nejspíš k tobě nechová velkou důvěru. Musíš taky myslet na to, že Orochimaru byl kdysi člen Akatsuki, která jde po Narutovi. Když jste spolu bojovali, málem jsi ho zabil. Prostě ho chce chránit.“

„To mi bude šlapat na paty celou dobu, co budem nuceno tohle předstírat?“

„Buď rád, že se nenastěhoval do bytu pod vámi.“

„Hmm. To mi připomíná, potřebuju mluvit s Sakurou.“

Naruto se loudal domů a v hlavě si procházel, co řekne, aby otec neběžel Sasukeho zavraždit. Ne, že by mu to normálně nevadilo, ale mrtvý manžel a žádný Hokage.

„Naruto,“ přivítal ho jeho otec.

„Nazdar tati.“

„Pojď dovnitř a všechno mi řekni. Jestli ti ten ten nějak ublížil, půjdu si to s ním vyřídit,“ řekl Minato a posadili se k stolu.

„Všechno je v pořádku, to spíš já jsem mu byl na obtíž. V noci pršelo a byla bouřka a já…“

„Aha, chápu.“

„Ty to víš?“

„Naruto, nejsem slepý. Od určitě doby jsi se pokaždé bál bouřky. Nechtěl jsem ti nic říkat. Občas se mi zdálo, že tě slyším i brečet. Nebudu se tě ptát na důvod, řekl bys mi to kdybys chtěl.“

„Díky,“ usmál se Naruto.

„On se ti smál nebo něco takového?“

„Ne, dal mi prášek, abych mohl spát.“

„Ty sis ho vzal? Co když…“

„Zajímavý, taky mě to napadlo, ale opravdu to byl prášek na spaní a zabral.“

„Takže v pořádku?“

„Jo,“ kývl Naruto a vstal. „Chtěl jsem tě jenom vidět, musím jít.“

„Když by něco, můžeš přijít.“

„Jo, já vím a ty můžeš přijít taky, celkem se mi líbí, jak s Sasukem vymetáš podlahu.“

O kousek dál mluvil Sasuke s Sakurou.

„Odkdy se bojí Naruto bouřky?“ zeptal se. „Plnila jsi s ním mise, co jsem tu nebyl, takže bys to měla vědět.“

„Ze začátku nic, ale když tak vzpomínám, asi před rokem, to už jsi byl zpátky, jsme byli v jedné vesnici pomáhali jsme tam při záplavách a jednu noc jsem slyšela z Narutova pokoje kroky. Naruto se procházel po pokoji dokola a něco si šeptal, nakonec se posadil do rohu pokoje a… rozbrečel se.“

„Neřekl ti proč?“

„Neřekla jsem mu, že jsem ho tenkrát viděla a nic mi neřekl.“

„Mě to taky odmítá říct.“

„Stalo se to znovu?“

„Neříkej mu prosím tě, že jsem se ptal. Nechce o tom mluvit.“

„Víš, nebere si to osobně, ale pokud by to někomu řekl, tak svému otci a ten to taky neví. Mluvil se mnou, protože se to opakovala pokaždé, když byla bouřka.“

„Je tvrdohlavej, nechápu proč nám to nechce říct.“

„Naruto nikdy neotravoval ostatní s svými problémy.“

„Tohle se na něm nezměnilo.“

Naruto se opíral o strom a pozoroval oblohu. Jeho tým sice neměl sklony k včasným příchodům a hodina už je trochu moc. Neměl by se jmenovat tým tři, a tým pozdních.

Vzpomněl si, jak jeho štvalo, když Kakashi chodil pozdě.

Z vzpomínek ho vytrhl křik. Skupinka lidí se hádala. V skupince poznal svoje tři předpubertální geniny.

„Kde máte senseie? Že by ho ten náš zamkl doma!“

„Ten váš tu taky ještě není.“

„Jenže ten náš se nepřiživuje na ostatních. Chápu, že váš nemá ženskou, ale copak musí otravovat ostatní?“

Přesně, jak si Naruto myslel, jeho tým se hádal s Sasukeho týmem.

„To by stačilo,“ přerušil je Naruto.

„A hele, náš manžílek dorazil. Jaká byla noc?“ dobíral si ho jeden z Sasukeho týmu. Naruto je znal jen od vidění a ani jejich jména si nepamatoval. Věděl jen, že jsou to rozmazlení parchanti. Jak jinak, tři čtrnáctiletí genini, které vede Sasuke.

Naruto se chystal něco říct na svoji obhajobu, když ze stínu stromu vyšel Sasuke.

„Slyšel jsem křik,“ řekl.

„Kroť si svoje výrostky,“ řekl Naruto.

„Proč? Slušně si povídali.“

„První tým, co se ti odvážili svěřit a ty z nich uděláš tohle.“

„Naruto, nedělej z toho vědu.“

„No jo, Naruto, tak se jmenuje. Nemohl jsem mu přijít na jméno. Vím jenom, že má tak pitomý příjmení. Uzumaki, to zní… pitomě,“ ozval se blonďák z Sasukeho týmu. „Vy máte štěstí. Za senseie pitomce s pitomým příjmením, který se vtírá do postele ostatním.“

Naruto nevěděl, co říct.

„Pro dnešek si dáme volno,“ oznámil svému týmu. „Vlastně jenom jsem vám chtěl říct, že od zítřka vás přebírá jiný sensei, protože přesedám na jiné místo, ale možná se to ještě změní. Určitá podmínka za to místo bude totiž asi zrušená,“ řekl Naruto, otočil se a odešel. Nikdo z mladých geninů jeho řeč nechápal, jen Sasuke pochopil. Copak se Naruto rozhodne zrušit jejich manželství a vzdát se snu Hokage kvůli řečím jeho týmu.

„Co jste mu vlastně říkali?“ zeptal se jich. Všichni tři pokrčili rameny.

„Nevím proč jste se vzali,“ ozvala se holka z Narutova týmu. „Máma mi to řekla až dneska ráno, ale zřejmě s tím náš sensei zrovna nesouhlasil a řeči vašeho týmu se ho dotkly.“

„Dotkly?“

„On přece nikoho neotravuje, ani…“

„Příště držte jazyk za zuby,“ otočil se na svůj tým. „Ať už jste řekli cokoliv nebylo to zřejmě hezký a jestli mi nechcete jít na pohřeb, nepleťte se do toho.“

„Ano senseii,“ řekli sborově.

„A zítra si vyzvednete rozpis misí na příští týden. Výš jak nad C nepůjdou,“ dodal a odešel i on.

Naruto se hnal vesnicí rovnou k Tsunade. Bez zaklepání rozrazil dveře.

„Chci to zrušit!“ vykřikl.

„Co?“

„To stupidní, zpropadený manželství.“

„Proč? Ráno jsi řekl, že to… neškodí.“

„Změnil jsem názor, Sasuke je parchant a stejně ten jeho tým.“

„Naruto, uklidni se, posaď se a řekni mi, co se stalo.“

Naruto se posadil.

„Můj tým se hádal s jeho, nebo spíš naopak. O mě a o tom, jak ostatním lezu do postele.“

„Aha, Sasuke je určitě náležitě potrestá.“

„Pochybuju, stál tam jak tvrdý Y. Prej z toho nemám dělat vědu.“

„No dobře, nějak se to vyřeší.“

„Pořád trvám na tom zrušení.“

„Naruto, sám dobře víš, že by to byla chyba. Promluvím s ním a ty jdi domů.“

„Domů? Domů nemůžu, protože rada by považovala manželství za neplatné,“ řekl naruto a odešel. Nezapomněl prásknout dveřmi.

„Fajn, takže teď najdeme Sasukeho,“ řekla Tsunade a vzápětí se otevřeli dveře a v nich stál Sasuke.

„Zrušil to?“ zeptal se.

„Tebe zrovna hledám.“

„Byl tu?“

„Jo a ano chtěl to zrušit.“

„A?“

„Vím, že by jsi byl radši, kdyby ano, ale ne jste pořád svoji.“

„Řekl vám to, že?“

„Jo a podle mě měl pravdu, tvůj tým ho nemusel urážet. A hlavně se mi nelíbí, že jsi je nechal.“

„A co jsem měl dělat?“

„Sasuke ať se ti to líbí nebo ne, Naruto je teď tvůj manžel a ty má za povinnost ho chránit a ne ponižovat.“

„Potrestal jsem je.“

„Fajn, takže tohle máme za sebou, pro dnešek si dej volno. Naruto nejspíš bude u svého otce.“

„Takže si má sepsat závěť.“

„Myslím, že mu nebude žalovat.“

„Mě mrzí, co se dneska stalo,“ řekl Sasuke.

„Mě to neříkej.“

Když Sasuke přišel domů, Naruta tam nenašel. Vrátil se až pozdě večer a výraz v jeho tváři mluvil za vše. Měl vztek a nechtěl s Sasuke mluvit.