I přes Jirayovi pokusy byl Naruto v nemocnici celkem často. Chodil tam ráno, když šel na oběd a i večer. Mezitím si nezapomněl udělat aspoň deset přestávek . Jirayu tím téměř doháněl k šílenství. Jednou ho přivázal k židli a pro jistotu zamkl dveře, aby Naruto nelítal věčně do nemocnice.
I Kakashi si našel čas, aby se pokusil promluvit Sasukemu do duše.
,,Takže, jak to jde?“
,,Ptáte se na moje zdraví nebo na můj vztah s Narutem?“
,,Když jsi na to zavedl řeč…“
,,Neřekl jsem mu nic a nic na tom taky měnit nebudu.“
,,Skoro jsi umřel. Tam jsi mi řekl, že by sis přál být s ním a všechno mu říct, nehledě na to, co jsi měl v hlavě.“
,,Jenže teď jsem tady a živý.“
,,Nepoučil ses.“
,,Prostě mu to neřeknu, tečka.“
,,Víš, že Naruto si tvoji smrt nechtěl přiznat. Přišel jsi v moment, kdy si konečně připustil, že už nežiješ. Kdybys ale nedorazil, nejspíš by se zhroutil. Brečel by dál, zamkl by se u vás v bytě a trápil by se dál. Po pár hodinách by si možná uvědomil, jak moc tě měl rád, dokonce možná miloval. Litoval by, že to zjistil až teď a nemůže ti to třeba říct. Pak by si ale řekl to, co ty, že ty bys ho nikdy nemohl milovat.“
,,Pěkná řeč, ale já mu to prostě neřeknu.“
,,Jste oba tupci, když takhle dál chodíte v kruhu. Co když k tobě taky něco cítí, ale sám se bojí, že zničí vaše přátelství.“
,,Podle vás to má teda risknout, že? Já to ale neudělám. Ne dokud si nebudu jistý, že umírám.“
,,Aha, takže radši mu nasadíš po celý zbytek života do hlavy brouka. Na smrtelné posteli mu vyznáš lásku, pak si umřeš a jeho tu necháš samotného. Podle mě by se pak trápil ještě víc.“
,,Fajn, pak si to vezmu do hrobu, ale Naruto se to nesmí dozvědět.“
,,Víš, že já mu to neřeknu, i když bych chtěl.“
,,Taky bych chtěl, ale nejde to.“

Naruto se vřítil do pokoje, celý rudý vzteky.

„Co to sakra je?“ křičel a máchal nějakou knížkou. Sasuke si myslel, že zcvokl, jen Jiraya se usmíval.

„Vy o tom něco víte?“ zeptal se ho.

„Narutovi se zřejmě dostala do ruky moje nová kniha. Jmenuje se Utajovaná láska.“

„Nová kniha? Kniha to není od první stránky. Je to snůška sprosťáren a vašich perverzních představ života,“ ječel Naruto až se oba začali obávat, že dostane infarkt.

„Bude to hit.“

„Vy to stáhnete!“

„Naruto, proč prosím tě tak vyvádíš?“ nechápal Sasuke.

„Fajn, tak poslouchej,“ řekl a otevřel knihu. Nalistoval stranu a začal číst.

„Romero a Raisen si řekli – neřekli své ano 24. října v dopoledních hodinách,“ zvedl hlavu a zamračil. „Furt ti to nedošlo. To je datum kdy nás dokopali do týhle slátaniny.“ Sasuke si vzpomněl. Opravdu to datum bylo stejné. „Ale ještě to nekončí,“ oznámil a nalistoval jinou stranu. „Přitáhl si ho do náruče a přitiskl svoje rty na jeho. Bylo mu jedno jestli ho odstrčí. Chtěl jen jedno. Cítit ho u sebe. Jeho touha byla zakázaná a on to věděl. Jejich manželství nebylo nic jiného než hra. Přitom si dovolil cítit, něco co by neměl, touhu. Teď to měl. Pod záminkou utvrzení jejich hry, ho k sobě tiskl a vášnivě líbal. Chtěl ho cítit, co nejblíž. Přitiskl ho ke zdi a nalepil se na něj celým tělem. Srdce mu plesalo radostí, když se Romerovi ruce omotali kolem jeho krku. Chtěl by víc. Mnohem víc. Jeho představy byli mnohem dál než oni sami. Jenže to nešlo. Musel přestat. Zkrotit touhu a vrátit se nohama na zem.“ Naruto se na oba podíval. Jiraya se pořád křenil a Sasuke byl zřejmě v šoku. Poznal to okamžitě. To byl jejich polibek. „A pořád to nekončí,“ oznámil a nalistoval téměř na konec knihy. Tuhle část nestihl přečíst celou. „Raisen ho umlčel polibkem. Na co slova, když stačí doteky? Tentokrát si mohl dovolit zajít dál. Věděl, že tu vášeň sdíleli oba, že se mají o co dělit. Ruka mu zajel pod triko a nedočkavě se rozběhla po jeho hrudi. Romerovy ruce se snažili z Raisena stáhnout tričko. Na chvíli přerušili jejich polibek a oba se zbavili triček. Tohle jim ale nestačilo. Chtěli víc, jejich těla chtěla víc. Raisenovi ruce pomalu klouzali po Romeově těle dolů. Skončili u zapínání kalhot. Stačilo pár pohybů a Romeo před ním ležel, jak ho bůh stvořil. Byl to krásný pohled. Dokázal by se na něj dívat hodiny. V jeho očích viděl, že chce to stejné co on. Znovu uchvátil jeho rty v dlouhém polibku a začal ho hladit všude, kam jen jeho ruce dosáhly. Nemohl uvěřit, že ho tu má. Ve svých rukou, toužícího po něm. Miluju tě, zašeptal a rukou sklouzl dolů. Jemnými pohyby z něj dostával sténavé zvuky. Miloval, když říkal jeho jméno. Už nemohl čekat déle. Nechtěl. Konečně jsi můj, zašeptal a pomalu do něj začal pronikat. Romero překvapeně vydechl. Počáteční bolest nahradila nepředstavitelná slast. Pod Raisenovými přírazy sténal jeho jméno. Rychleji a rychleji až nakonec oba vyvrcholily skoro stejně. Romero si přitáhl Raisena do náruče a políbil na čelo.“ Naruto zvedl oči a zaklapl knihu. Tváře měl rudé od studu. Tolik se do toho zabral, že na chvíli zapomněl na vtek.
Jiraya na sebe byl zřejmě pyšný a Sasuke to pořád nemohl strávit. Jakoby ta kniha popisovala jeho. Jeho a jeho touhy.

„Nechápu, co ti na ní tak vadí. Je to sice trochu změna, ale má to děj a dojemné scény. Na své si přijde každý. I ty jsi to četl ke konci zaníceně.“

„Nedělejte blbýho. Romero a Raisen? To ste nám nemohl dát stupidnější jména?“

„Vám?“

„Nám?“ nechápal Sasuke.“

„Tak kniha je o nás. Nebo aspoň část. Manželství, jako přesvědčovací prostředek, jako hra. To není běžný téma knih. Líbání u vchodu, jako utvrzení? To dělá každej druhej, že?“

„Proč ti to tak vadí? Říkal jsem přece, že vy dva jste, jak vystřiženi z románu. Pár situací je možná od vás…“

„Pár. Od začátku až po část, kdy,“ nalistoval správnou část a začal znovu číst. „Romero s slzami štěstí pevně objal Raisena. Věděl, že nemůže být mrtvý.“ Podíval se na Jirayu. „To vám došla inspirace. Copak na světě vymřeli všechny ženský?“

„Uklidni se Naruto, je to jen kniha.“

„Co když nás v tom někdo pozná. Co když…“ Do pokoje vtrhl Minato. Stejně, jako předtím Naruto, máchal v ruce knihou.

„To ste přehnal. Copak takhle můžete psát o mém synovi?“ ječel. V závěsu měl Kakashiho, který byl začtený do nového hitu.

„Ty taky? Vy dva jste opravdu dvojka.“

„Mohl jste si najít jinou inspiraci.“

„Koho? Tebe a Kakashiho? Promiň, ale vy dva jste zajímavý asi jako talíř špaget. Ti dva k tomu přímo vybízeli.“ Kakashi, když uslyšel svoje jméno, zvedl hlavu. „Kakashimu s určitě líbí.“ Kakashi se usmál a na souhlas zvedl palec.

„Na čí jsi straně?“ vyjel na něj Minato.

„Měl by sis to přečíst. Některé scény jsou dojemné.“

„Četl jsem dost na to, abych věděl své. Tomuhle jsem svěřil syna na necelý tři roky.“

„Vy dva jste hrozní. Nepoznáte umění. Sasuke se jediný nevyjádřil, jeho se to týká taky,“ otočil se na Sasukeho.

„Pochybuju, že celá kniha je jen ehm s těmi částmi, které tu četl Naruto. Neměli bysme ji tak rychle odsuzovat. Můžu si ji půjčit?“ zeptal se Naruta.

„Ty chceš tu slátaninu číst?“

„Ke knihám se nestavím nenávistně jako ty.“

„Tohle není kniha, je to katastrofa.“

„Sám se sotva dokážeš podepsat.“

„No… To sem nepatří. Nechci aby mě v tom někdo poznal.“

„Můžu tě ujistit, že já tě nepoznal,“ řekl Kakashi. „Věděl, jsem, že to píše o vás.“

„Jsem Hokage a klidně tu knížku nechám spálit.“

„Správně,“ souhlasil Minato.

„Naruto, buď rozumný,“ řekl Jiraya.

„Jsem a říkám, abyste to stáhl, přepsal, vystelte si s tím byt, jen ať mi to tady nedělá ostudu.“ S těmi slovy odešel z pokoje. Minato s Kakashim ho nás následoval.

„Myslel to vážně?“ zeptal se Jiraya.

„Možná myslel, za chvíli ho to ale přejde. Když tak s ním promluvím.“

„Tobě nevadí fakt, že jsem použil tvou osobu do své knihy.“

„Ještě jsem to nečetl.“
,,Máš k tomu zajímavej přístup. Možná se ti ten nápad s knihou líbí. Když už to ty s Narutem dál nedotáhneš, tak aspoň v knize.“
,,Počkat, co jste to…?“
,,Sasuke nejsem slepý a hlavně Kakashi není ten pravý, který by měl tajit něco z vztahů.“
,,Já ho zabiju.“
,,Není třeba, tušil jsem to. Jen jsem si nebyl jistý. Nikdy bych neřekl, že ty a Naruto.“
,,Nic takového není. Neví to a tak to taky zůstane.“
,,Proč?“
,,Copak tohle vám Kakashi nevyslepičil?“
,,Zmínil se, ale chci to slyšet od tebe.“
,,Neřeknu mu to, protože nechci.“
,,Aha. Pak tedy bude jen tak kniha.“
,,Jasně, rýpněte si.“
,,Mohlo by to být jinak, kdyby ses snažil.“
,,Vnukla vám ta kniha snad nějakou radu?“

,,Kakashi ti jich dával spoustu.“
,,Opravdu? Že jsem si nevšiml? Já myslím, že mě spíš otravoval, strkal nos kam neměl.“
,,Oba jste byli jeho studenty, má jakési právo, vědět o vás co nejvíc.“
,,Já mám taky spoustu práv, ale nemůžu je uplatnit.“
,,Ale mohl bys.“
,,Dejte mi pokoj.“
,,Fajn, nechám tě samotného s tvým tajemstvím,“ řekl Jiraya a odešel. Na stolek mu ale předtím položil jeho novou knihu.