Byla noc a ulice zeli prázdnotou. Kromě Naruta, který v pyžamu šel vesnicí. Zastavil se až u dveří. Vešel dovnitř a potichu za sebou zavřel. Zůstal stát u dveřmi, jakoby na něco čekal. Po chvilce se otevřeli jiné dveře a pokoj se zalil světlem.

„Naruto? Co tady děláš tak pozdě?“

„Vím, že to bude znít divně, ale chci, abys mě objal,“ řekl Naruto sklesle. Minato nic nechápal, ale viděl, že Naruta něco trápí.

„Co se stalo? Sasuke, že jo?“ hádal Minato a už v něm začal vřít vztek. Posadil Naruto na pohovku a sám se posadil vedle něj.

„Já už tam nechci být.“

„Kde? U Sasukeho? Co ti udělal?“

„On… vlastně nic, ale… je to tam jak ve vězení. Bydlet s ním je jak bydlet s smrtkou. Nečekal jsem žádný druhý domov, ale… jakoby ze mě vysával štěstí. I na pět metrů cítím ten jeho chlad. Vím, že už Orochimarovi neslouží, ale připadá mi to, jako když jsem se ho pokoušel vrátit do vesnice a on nechtěl. Chlad, nenávist, pohrdání. Je to týden a já se tam prostě necítím dobře. Je to tam pro mě cizí. Neumí to popsat.“ Minato chápal, co chce říct. Znal svého syna a poznal, když s ním nebylo něco v pořádku.

„Ach jo, věděl jsem, že to není dobrý nápad. Vidím to na tobě. Jsi bledý, zhubl jsi a určitě nespíš.“

„Víc mi vyhovovalo, když jsme se hádali a uráželi, než to ticho teď.“

„Naruto, poslouchej,“ začal Minato „Jestli chceš, zrušíme to manželství. Nebudu se zlobit, když nebudeš Hokage, radši to než abych tě viděl v takovýmhle stavu. Takže si to rozmysli a mysli i na sebe.“

Naruto kývl.

„Můžu tu zůstat do rána? Odejdu brzo.“

„Jasně.“

Naruto se usmál, zvedl se zamířil do pokoje.

„Díky tati,“ řekl předtím než zmizel za dveřmi. Minato se ztrápeně díval na dveře od Narutova pokoje. Jen co Sasukeho potká si to vyřídí. Nebude se dívat, jak kvůli jeho chování trpí jeho syn.

Naruto vstal brzy ráno, přesně jak řekl. Nechtělo se mu opouštět svůj pokoj natož pak dům. Cítil se tu dobře, tady byl jeho domov, jenže se musel vrátit.

Potichu se vykradl ven, aby nevzbudil otce a rozběhl se k Sasukemu domů. Doufal, že to stihne dřív, jak se vzbudí.

Bohužel pro Naruta, když vešel do bytu a následně do ložnice. Na posteli seděl plně probuzený Sasuke.

„Kde jsi byl?“ zeptal se.

„Doma,“ odpověděl Naruto.

„Ne, tady jsi nebyl. Prohledal jsem každý centimetr.“

„Byl jsem doma, u otce.“

„Proč?“

„To ti může být jedno, neříkej, že jsi měl strach.“ Naruto si vzal věci a zamkl se v koupelně. Sasuke, tak zcela nechápal, co se děje. Řekl něco špatně nebo, co?

„Kam jdeš?“ zeptal se Sasuke, když Naruto vyšel.

„Kamkoliv kde nebudeš ty,“ řekl a odešel z pokoje. Pár vteřin na to i z bytu.

„Když něco dělám, je to blbě a když nedělám nic, je to taky blbě. Co s ním sakra je?“ řekl si pro sebe Sasuke. Neznal odpověď a pochyboval, že by mu ji Naruto řekl. Oblékl se a chystal se k odchodu. U Tsunade si měl vyzvednout rozpis misí na další týden.

Zrovna šel po chodbě od Tsunade s rozpisem misí. Samý C a D. ty měl nejradši. Tolik se na nich nenadřel a rád se díval, jak se jeho tým vzteká nad tak triviálními úkoly. Naruto se kdysi taky takhle vztekal. Z přemýšlení až hlas Narutova otce.

„Tebe jsem hledal,“ zamračil se a dal Sasukemu pěstí do tváře, až spadl.

„Minato!“ chytil ho Kakashi než se stačil na Sasukeho vrhnout. Sasuke si setřel krev, která mu tekla z nosu a nechápavě se na ně podíval.

„Vím, že mě nemáte rád, ale nepřeháníte to trochu?!“

„Zasloužíš si to, za Naruta.“

„Nic jsem mu neudělal!“

„Máš pravdu, jsi takový zmetek, že ani nevidíš, co děláš.“

„Znovu říkám…“

„Copak to nevidíš? Po týdnu s tebou chodí Naruto, jako tělo bez duše. Dneska v noci u mě byl a nemusel by ani nic říkat, poznám, když ho něco trápí. Není u tebe šťastný. Nechce se tam vracet. Jenom protože ty jsi kus ledu, nemusíš vysávat život i z Naruta.“

Sasuke překvapeně poslouchal všechno, co mu říká. Začínalo mu to pomalu docházet.

„Naruto potřebuje lásku a domov, ani jedno z toho nejsi schopný mu dát. Radši zrušení vašeho blbého manželství než abych se díval, jak trpí. Titul Hokageho mi nestojí za to, abych mu pokaždé z očí četl, jak mě prosí, aby mohl zůstat u mě. Takže udělej laskavost nám všem a zruš ho ty, Naruto moc myslí na svůj sen a na ostatní než, aby myslel i na sebe. On to neudělá, protože si myslí, že by mě zklamal, udělej to ty.“

Kakashi pustil Minata a oba mu zmizeli z očí. Sasuke ještě chvíli ohromeně zíral před sebe než vstal a zamířil domů. Po cestě si v hlavě procházel, co si vyslechl. Narutův otec ho prosí, aby zrušil jejich manželství. Normálně by to udělal, ale… znamenalo by to, že mu dává za pravdu a navíc by zničil Narutovi šanci stát se Hokagem. Změnil směr a zamířil k Narutovi domů. K domu jeho otce.

Naruto byl překvapený, kdy viděl mezi dveřmi stát Sasukeho.

„Co tu děláš?“

„Spíš co tu děláš ty?“ řekl Sasuke. Naruto si všiml modřiny vedle nosu.

„Mluvil s tebou otec?“

„Jo, pokecali jsme si a poprosil mě, abych zrušil naše manželství.“

„Co? Proč?“

„Vím, že by sis to přál taky, ale kvůli svýmu snu nemůžeš, takže,“ chytil ho za ruku a táhl pryč „Se vrať se mnou.“

„Nech mě na pokoji,“ vytrhl se mu Naruto. „Jdi pryč, chci být tady. Přijdu večer, ale teď mě nech tady.“

„Schováváš se tu zbytečně Naruto, buď to zrušíme nebo sakra řekni, co ti je!“

„Možná to zrušení není tak špatný nápad,“ řekl a vrátil se zpátky do domu. Sasuke poznal, že Naruto to nemyslel vážně. V jejich manželství si sice nehověl, ale o to stát se Hokagem moc stál.

Doma se Sasuke posadil na postel a přemýšlel, co má dělat. Ať chtěl nebo ne, Minato měl v něčem pravdu a , když byl dneska za Narutem měl možnost si všimnout, že Naruto není jako dřív. A musel přiznat, že to bude jeho chyba. Něco dělal špatně, nebo spíš nedělal nic. Naruto se tu necítí jako doma a nenávidí to tu. Ovšem věděl, že jenom v prostředí to nebude. Kolikrát byli v cizích domech a Naruto se bavil dobře. Co má dělat, aby ho při příštím setkání Narutův otec nepřizabil? Zrak mu dopadl na Narutovu krabici s věcmi. Došel k ní a otevřel ji. Jeho věci byli pořád tam. Začal je vyndávat z krabice a prohlížet si je.

Naruto se cestou k Sasukemu loudal. Nechtělo se mu tam a věděli to už všichni. Když ale otevřel Naruto dveře do bytu, něco bylo jinak. Byt byl prázdný, ostatně jako vždy, ale bylo tu něco jinak. Když se naruto rozhlédl kolem, poznal, co. Kam se podíval, byli jeho věci. V policích byli jeho knihy, teda těch pár prvních, ty odbornější byli asi v knihovně. Nad krbem stál Narutova fotka jejich týmu. Na další polici byli jeho žabí hodiny. Měl je od osmi, ale měl je rád. Vždycky mu připadalo, jakoby ta žaba ty hodiny spolkla. Když vešel do kuchyně, našel ve skříních svůj hrnek s žabími oči a malými žabičkami, jako ucho. Na okně stál květináč, kde byla Narutova jediná květina. Něco jako kapradí, co nepotřebovala obzvlášť péči. Na stolku v obýváku byli Narutovi papíry a sešity s jeho prací. Nebyli srovnány, ale ledabyle položeny, prostě Narutův styl. Největší překvapení ho čekalo v ložnici. Na posteli, která byla ustlaná, byla u polštáře položená plyšová žaba. Naruto si nepamatoval, že by nějakou měl. Žába byla velká asi jako balón a byl o ni opřený složený list papíru.

Musel jsem si něco zařídit, takže přijdu pozdě. Doufám, že nedostanu další z druhé strany za ty vybalené věci, ale ta krabice už překážela. Dneska to vypadá na bouřku, tak si nezapomeň vzít prášek. Sasuke.

Naruto si přečetl vzkaz třikrát. Nechtělo se mu věřit, že tohle psal Sasuke. Co se stalo, že se teď chová… takhle. Co mu jeho otec navykládal, že je Sasuke najednou tak pozorný?

Naruto se posadil na postel a vzal do rukou plyšovou žábu. Nechtěně ji zmáčkl břicho a z žáby se ozvalo kvákání. Naruto se musel zasmát. Po týdnu se smál a připadal si tu jako no doma. Už to tu nebylo tak cizí, když tu viděl svoje věci.

Když se Sasuke vrátil domů, našel Naruta, jak spí. Venku pršelo a Naruto spal, takže nezapomněl. Plyšová žába seděla na nočním stolku vedle Naruta. Sasuke se pousmál. Takže to k něčemu bylo.