Uběhlo sotva pár hodin, co se Sasuke probudil a dveřmi do pokoje prošel Minato. Kakashi byl okamžitě na nohou, aby svého přítele objal. Celou dobu byl jak na trní. Samozřejmě se o něj bál. Vždyť šel na samotného Orochimara.
,,V pořádku?“ zeptal se ho.
,,Jak se to vezme,“ odpověděl Minato. Vypadal hrozně. Tedy, neměl žádná zranění, ale výraz v jeho tváři.
,,Řekněte to,“ pobídl ho Sasuke.
,,Obávám se, že není řešení,“ zakroutil hlavou. Sasuke si ze začátku myslel, že špatně rozumněl.
,,Není? Počkat, co vám řekl.“
,,Orochimaru vpravil do Narutova těla látku, která se smíchala s Kyubiho čakrou. Pozměnil její… funkci. Dokud je démon na svobodě má svoji čakru, kterou zabíjí. Jakmile se dostane do spojení s nositelem, přizpůsobí se. Orochimaru udělal to, že teď je Kyubiho čakra, jako by byl svobodný. Naruta tím nezabije, ale udržuje ho to v kómatu. Není na to lék, žádný způsob. Dokonce mi to řekl sám od sebe a ještě se smál.“
,,Ale,“ nemohl tomu Sasuke uvěřit. Takže opravdu není řešení. ,,Škodí mu Kyubi, tak Kyubiho odpečetíme.“
,,To nejde. Byl s Narutem příliš dlouho, zemřel by,“ řekl Minato.
,,A co,“ snažil se přijít na řešení, ale žádné neměl. Když nechají Kyubiho v Narutovi, bude Naruto spát. Pokud ho odpečetí, zemře. Kyubi musí zůstat v Narutově těle. ,,Co když odpečetíme Narutovu čakru.“
,,Nechápu.“
,,Kyubi zůstane v těle a pokud odpečetíme jeho čakru, látka kterou v sobě má Kyubi vyprchá. Je přece normální, že pokud nemá jed, co otrávit, sám zmizí.“ V Sasukeho hlase bylo tolik naděje, že až skoro všichni uvěřili, že je to řešení. Sasuke měl pravdu, co se týče jedu. Ty smrtelně jedovaté byli založeny na tom, aby účinkovali spolehlivě a rychle. Pokud ztratí objekt, kterému měli škodit, vyprchají. Jako kdyby Itachi zmizel ze světa. Sasuke by neměl sebemenší důvod ho pak zabíjet.
,,Zní to logicky, ale Naruto nemůže fungovat jen s liščí čakrou. Byl by z něj divoký démon, jen v lidském těle.“
,,Tak mu ji… vrátíme,“ vyslovil a pochopil, co by to obnášelo. Vrátit, tedy zapečetit. To obnáší lidský život. ,,Chápu. I tak to…“
,,Znáš někoho, kdo se dobrovolně obětuje. Navíc kdo to jutsu umí.“ Sasuke zavrtěl hlavou. Minato měl pravdu. Bohužel.
,,Pořád ale… je to určitá možnost. Vy a Narutova matka, ona to jutsu přece neprováděla, pouze se nabídla jako oběť. Copak by to nešlo zopakovat?“
,,Nabídnou někoho jako oběť?“
,,Nemyslím normálního člověka. Třeba nějakého zločince nebo umírajícího.“ Minato se zamyslel. Na zemi bylo mnoho zločinců odsouzeno k smrti. Stejně jako lidí na prahu smrti.
,,Snad by to šlo. Určitě stojí o tom popřemýšlet.“ Sasukemu svitla alespoň nějaká naděje. Byl tu způsob. Museli jen přijít na to jak.

,,Je to čím dál tím lepší,“ usmál se Naruto, když ho Sasuke objal. ,,Pokaždé, když tě uvidím, je to jako nové.“
,,Možná, že to nebude trvat dlouho.“ Naruto nechápal. ,,Tvůj otec se vrátil,“ vysvětlil mu Sasuke.
,,Je v pořádku?“
,,Jo. Nebyl vůbec důvod k boji. Orochimaru zpíval jako ptáček. A sám od sebe.“
,,Aha. No a proč ten jásot?“
,,Víme, že Kyubiho té látky nijak nezbavíme, ale kdyby tvoje tělo na čas opustila tvoje čakra, jed by vyprchal.“
,,No jo, ale copak můžu fungovat jen s liščí čakrou?“
,,Až se vše spraví, vrátíme ti tvoji čakru.“
,,Počkej, jako zapečetit? To ale nejde. Museli byste mít lidskou oběť.“
,,Někoho najdeme.“
,,Co prosím?“ Naruto se od Sasukeho odtáhl. ,,Děláš si srandu, že jo? Někoho najdeme? Hodláš vyjít na ulici, čapnout prvního člověka kterého uvidíš a přikázat mu, aby za mě obětoval život?“
,,Ne, takhle jsem to nemyslel.“
,,A jak? To jutsu nejde provést bez oběti a to já nechci.“
,,Myslel jsem zločince, kteří jsou odsouzeni k zabití. Nebo někdo, kdo má pár minut do konce života.“
,,Zapomeň na to,“ zavrtěl Naruto hlavou.
,,Proč?“
,,Já nebudu nikoho obírat o život.“
,,Vždyť by to-“
,,Ani o pár minut. Prostě ne!“ zamítl a ustoupil od Sasukeho o krok. Ten se na chvíli odmlčel. Chtěl nechat Narutovi čas na vychladnutí.
,,Naruto,“ řekl a přistoupil k němu. Naruto nijak na oslovení nereagoval. ,,Liško,“ dodal a objal ho kolem pasu.
,,Neříkej mi tak,“ vyjel Naruto a znovu se od něj odtáhl. ,,Nechci, aby za mě někdo umíral. Ať je to kdokoliv. I kdyby to byl Orochimaru.“ Narutův tón hlasu dával jasně najevo, že to myslí vážně. Sasuke by si mu nedovolil jindy odporovat, ale teď šlo o jeho život. Zkusmo k němu natáhl ruce. ,,Nesahej na mě. Kdybych mohl, tak tě nějak vyhodím, protože tě nemůžu ani vidět,“ řekl Naruto a vypadalo to, že má na krajíčku. ,,Já nemůžu uvěřit, že chceš někoho zabít. Bezdůvodně ho obrat o minuty života.“
,,Kvůli tobě. To se mi zdá jako důvod.“
,,Není! Sakra. Nikdo nemá právo brát někomu život. Nikdo!“ Sasuke sice čekal menší odpor, ale až takový. ,,Chováš se jako můj otec. Vím, že moje matka byla těžce raněná, ale měla šanci a on jí tu šanci vzal. Jenom, aby zachránil vesnici a mě zkazil život.“ Teď Sasuke pochopil. To kvůli smrti jeho matky. ,,Já nechci někoho připravit o blízkého, byť třeba jen o pár minut. Každý má právo žít, co nejdéle.“
,,A ty?“
,,Já mám prostě umřít a tečka.“
,,Ne,“ řekl Sasuke a chytil Naruto za ramena. ,,Ty nemůžeš zemřít. Já se s tím prostě nesmířím. Nemůže… klidně to udělám já, jen… chci, abys žil.“ Naruto se trochu uklidnil a přitiskl se k Sasukemu.
,,Já vím a jsem rád, že ti na mě záleží, ale… nedokázal bych žít s pocitem, že žiji na úkor jiného života. Dost na to, že jsem tak žil téměř devatenáct let. Musíme se s tím smířit. Ty se s tím musíš smířit.“
,,Ne,“ zavrtěl Sasuke hlavou. Nebrečel, i když měl pocit, že by měl. Ale zřejmě ještě nepřišla správná chvíle. ,,Nechci tě ztratit,“ zašeptal a přimkl ho k sobě, co nejpevněji to šlo. ,,Liško.“
,,Já tebe taky ne, ale… prostě se to stalo. Prosím slib mi, že to neuděláš. Nikoho nežádej, aby za mě položil život. Prosím,“ zadíval se mu do očí. Ačkoliv Sasuke málokdy dokázal odolat jeho očím, tentokrát bylo těžké souhlasit. ,,Sasuke.“
,,Slibuju,“ kývl slabě Sasuke, ačkoliv už teď toho litoval.
,,Díky,“ usmál se Naruto a krátce ho políbil. ,,Já ti nechci nějak ublížit. Věř mi, že bych si přál být s tebou. Ale vyčítal bych si, kdybych věděl, že kvůli mně někdo zemřel.“
,,Já to chápu,“ řekl Sasuke. Chápal to, ale nedokázal se s tím smířit. ,,Takže… co máme udělat?“
,,Já nevím. Nejradši bych, aby to takhle zůstalo navždy, ale nemůžu tě takhle pořád trápit. Musíme to nějak ukončit.“ Sasuke tušil, že to řekne. Měl pravdu, takhle to dál nepůjde.
,,Promluvím s ostatními. Nějak zařídíme, aby ses s nimi mohl rozloučit. Mohli bysme zapečetit tvoji čakru do nějaké nádoby, jak se to normálně dělá. To přece nevyžaduje lidský život. Tvoje tělo můžeme udržovat ve spánku. Třeba se najde způsob, jak ti vrátit život.“
,,Dobře,“ kývl Naruto.
,,Já nemůžu uvěřit, že to jen tak skončí,“ zavrtěl hlavou Sasuke. ,,Nic pro tebe nemůžu udělat a to mě štve.“
,,Jsi tady se mnou. To je víc než dost.“
,,Proč jsi tak klidný? Jak to, že na tobě nevidím žádné známky strachu a já se tu téměř hroutím?“
,,Jsi se mnou. A vím, že na mě nepřestaneš myslet a doufat. Vyčítám si, že tě nechávám samotného.“
,,Ne, ty si nic vyčítat nemáš,“ zavrtěl Sasuke hlavou a uchopil jeho hlavu do svých dlaní. ,,Poslední devět měsíců jsi byl pořád se mnou. Ani nevíš, jak za ty měsíce děkuju. Nenapadlo mě, že když si tě vezmu, bude to navždy.“
,,Já sem rád, že je to navždy. Věřím, že nějak zase budeme spolu. Navždy.“
,,Slibuju, že to nějak vyřešíme.“  Věděl, že i když Naruto bude spát, nepřestane hledat řešení. Když už se smířil s tím, že se zamiloval, nezahodí to za hlavu kvůli nějakýmu slizskýmu hadovi.