Ani po třech týdnech Sasukeho neopouštěl pocit, že to nebude tak hrozné. Na Naruta si už zvykl a vypadalo to, že i Naruto se zabydlel. Aspoň teda Sasukeho už Minato nepřepadl a to se potkaly už několikrát. Naruto už neměl na starost žádný tým a většina jeho práce byla domů a co Sasukeho těšilo, že ji Naruto dělal u nich doma a neutíkal se schovávat jinam.

Hustě pršelo a Sasuke běžel domů. Venku to vypadalo, jak při konci světa a všechny mise a tréninky byly zrušeny.

Sasuke vešel do bytu a zavřel za sebou dveře. Byl promoklý na kost a i když bylo léto, zmrzlý. Uviděl Naruta, jak sedí v křesle a v ruce drží hrnek. Měl mokré vlasy, ale oblečení suché.

„Naruto?“ řekl a položil mu ruku na rameno. Naruto sebou cukl a hrnek, co držel v ruce spadl na zem a roztříštil se na malý kousky. Naruto prudce vstal a začal se omlouvat.

„Já nechtěl,“ omlouval se a začal sbírat střepy.

„To nic,“ uklidnil ho Sasuke.

„Lekl jsem se a… sakra,“ zaklel Naruto a chytl se za ruku. Z pravé dlaně mu trčel střep.

„Sakra,“ klel pořád Naruta a bylo vidět, že začíná panikařit.

„Klid Naruto, nic se přece neděje,“ sklidil Sasuke zbytek střepů. „To ten déšť?“ zeptal se opatrně.

„Nevím, asi,“ řekl Naruto a vyndal si střep z ruky. „Nějak se necítím dobře.“

„Běž si lehnout.“

„Šel bych, ale bude to na nic. Dokud je tam takovýhle počasí.“

„Naruto, kdybychom věděli, proč máš takový strach, možná bysme mohli najít řešení.“

„Ne, nechci o tom mluvit, je to… prostě ne.“

„Dobře,  ale prášek ti nepomůže, dokud se nesetmí.“

„Nějak to zvládnu,“ řekl Naruto a zmizel v koupelně. Sasuke odnesl střepy do koše. Všiml si, že mezi odpadky už střepy jsou. Sasuke vzal jeden do ruky. Dva hrnky za jeden den? Naruto vyšel z koupelny a zamířil do knihovny. Sasuke nahlédl dovnitř. Naruto seděl za stolem a v ruce držel knihu.

„Ta ruka…?“

„V pohodě,“ řekl Naruto aniž by vzhlédl od knihy.

Sasuke se na víc neptal. Hleděl si své práce. Po pár hodinách už ho papíry unavily a šel si lehnout. Když se poprvé probudil bylo něco po půlnoci. Venku zuřila pořádná bouřka. Sasuke se otočil, ale Naruta vedle sebe nenašel. Divné, byla noc, Naruto už mohl spát. Vstal a zamířil do obýváku. Nepotřeboval ani světlo, Naruta našel po hlase. Krčil se vedle krbu a něco si šeptal. Sasuke bohužel nerozuměl, co říká.

„Naruto?“ natáhl k němu ruku. Ani se ho nedotkl a Naruto se roztřásl. Díval se nepřítomně před sebe a kromě třesu na Sasukeho nijak nereagoval.  

Sasuke nevěděl, co dělat. Nemůže ho tu takhle nechat, ale on mu pomoct nemůže. Ale někdo může.

Sasuke vstal a vyběhl z bytu. Venku nebylo počasí na procházky a Sasuke se snažil bouří proběhnout, co nejrychleji. Když doběhl do cíle, začal bušit na dveře. Toho, kdo mu otevřel, nečekal.

„Kakashi? Co vy tady…? Kde je Minato?“

„Tady, co tu chceš?“

„Naruto vás potřebuje.“ Víc mu říkat nemusel. Za chvíli všichni tři běželi k Sasukemu domů.

Sasuke je pustil do bytu a ukázal, kde je Naruto.

Minato si k němu klekl a položil mu ruce na ramena. Naruto sebou necukl, jak Sasuke čekal.

„Naruto?“ řekl a Naruto se mu podíval do očí.

„Tati?“

„Potřebuješ se vyspat,“ řekl. Pomohl Narutovi na nohy a odvedl ho do ložnice. Sasuke trochu záviděl, že Minatovi se povedlo Naruto uklidnit, zatímco, když se o to pokusil on, jenom Naruta víc vystrašil.

Sasuke se posadil do křesla.

„Co jste dělal u Minata?“ zeptal se Kakashiho.

„Probírali jsme jednu misi,“ odpověděl.

„Aha.“

„Co se stalo Narutovi?“ zeptal se po chvíli Kakashi.

„Nevím, od určité doby se bojí bouřky. Bral si prášky, ale asi ho dneska zapomněl.“

„To není obyčejný strach.“

„Já vím, ale Naruto o tom nechce mluvit. Nikomu neřekl, proč má takový strach.“

Po pár minutách vyšel Minato z ložnice.

„Spí,“ řekl a pak se otočil k Sasukemu. „Co se mu stalo?“

„Nevím, prostě jsem ho takhle našel.“

„Minato, není to jeho vina,“ řekl Kakashi.

„Jo, já vím. Děkuju, že jsi přišel,“ řekl Sasukemu. „Přijdu ráno.“

„Dobře,“ kývl Sasuke a dovedl je ke dveřím. Jen, co byli pryč, zamířil do ložnice. Naruto klidně spal. Sasuke si lehl vedle něj a poprvé se otočil čelem k němu. Po chvíli se i Naruto k němu otočil čelem. Sasuke mu teď viděl do tváře. Pod vlivem prášku neslyšel hromy venku a mohl klidně spát. Sasuke natáhl ruku a položil ji na Narutovu tvář. Věděl, že neotevře oči a užíval si pocit, že se pod jeho dotekem neroztřese. Začal ho hřbetem ruky hladit po tváři. Naruto se zavrtěl, ale neprobudil. Posunul se blíž k Sasukemu až byl těsně u něj. Sasukeho na krku polechtaly Narutovi vlasy. Nikdy mu nebyl tak blízko. Slíbil mu, že se ho nedotkne a slib držel… doteď.

„Naruto,“ zašeptal. Za ten měsíc, co spolu žili, si na Naruta zvykl a bral ho jako součást života.

„Chtěl bych tě líp pochopit,“ řekl Sasuke a pohladil ho po tváři. Zrak mu sklouzl na Narutovy rty. Bylo by jednoduché ukradnout si jeden polibek. Nevěděl by o tom, nepamatoval by si nic. Tak jednoduché. Prsty přejel po rtech a ty se mírně pootevřely.

„Možná mě budeš nenávidět,“ řekl a lehce Naruta políbil. Pak se mu podíval do tváře. Věděl, že se neprobudí, ale přece jen.

„Za tohle by mě Minato zabil,“ řekl si a pohladil Naruta po vlasech. Naruto se k němu přitiskl ještě víc.

„Co mi to děláš?!“ zaúpěl Sasuke a snažil se ovládnout vzrušení, které jím projíždělo, když se k němu Naruto tiskl. Nevěděl, proč na něj takhle reaguje. On sice dlouho nikoho neměl, ale nikdy se mu nestalo, že by po Narutovi zatoužil. Pak stačí jedno manželství a měsíc společného žití a člověk totálně překope pohled na lidi. Na jednu stranu toužil, aby se Naruto vzbudil a on se mu mohl dívat do očí. Na tu druhou si chtěl užívat pocit, že ho může mít u sebe. Jednou rukou ho objal kolem pasu a pozoroval, jak spí. Věděl, že dnes už neusne. V náručí mu ležela osoba, které se nikdy jindy nemůže dotknout. Od té doby, co Narutovi vybalil věci se mu Naruto citově přibližoval. Dneska ho zabolelo, když pod jeho dotekem Naruto ucukl. Mrzelo ho, že on mu nemůže pomoct.

„Kdybys byl vzhůru, tohle bys mi nedovolil.“ Nedovolil, věděl to. A přitom by ho chtěl obejmout, i když bude vzhůru a vidět mu v očích aspoň kousek toho štěstí, které v nich má, když je s svým otcem.

Sasuke se podíval na hodiny. Nechtěl, aby tahle noc skončila, bohužel čas letěl rychle a byli čtyři ráno. Ještě hodinka a něco a Naruto se probudí.

„Až se ráno probudíš nebudeš si nic pamatovat,“ pošeptal mu. Ale on s tím bude muset žít. Pro Naruta se nic nezmění, ale pro Sasukeho se toho změnilo hodně. Věděl, že odteď se bude na Naruta dívat jinak.

Ještě chvíli se díval, jak Naruto klidně spí. Po půl hodině se rozhodlo, že už je toho dost. Pokud ho nepustí teď, tak už nikdy.

„Slibuju, že už se nikdy nebudeš muset ten strach zažít,“ zašeptal Sasuke a políbil Naruta do vlasů. Pak vstal a zamířil do koupelny. Venku byla ještě tma a Naruto bude spát ještě aspoň půl hodiny.

Sasuke ztratil ve sprše pojem o čase. Pro něj pár minut, kdy se snažil zbavit myšlenek na Naruta, ve skutečnosti něco přes půl hodiny během které se Naruto stihl probudit. Z noci si nic nepamatoval, jenom měl divný pocit.

Sasuke si omotal kolem boků ručník a vyšel z koupelny. Překvapením ztuhl mezi dveřmi, když našel plně probuzeného Naruto sedícího na posteli, jak se na něj dívá.

„Jsi vzhůru? Jak ti je?“ zeptal se Sasuke.

„No… jo dobře,“ dostal ze sebe Naruto a snažil se na Sasukeho nezírat.

„Za chvíli nejspíš přijde tvůj otce, já si půjdu něco zařídit,“ řekl Sasuke a vzal si oblečení.

„Vždyť tam prší, mise i tréninky jsou zrušeny.“ Sasuke se podíval k oknu. Pořád lilo, jak z konve.

„Zajdu za Tsunade.“

„Tak brzo? Ta šla teprve teď spát.“

„Dobře, venku sice není počasí na procházky, ale radši blesky a hromy než být v jedné místnosti s tvým otce. Nic ve zlým, nemá mě prostě rád a mám pocit, že dneska by ho neudržel ani Kakashi.“

„Máš pravdu.“

„Fajn, tak já jdu.“

Naruto počkal až uslyší, že Sasuke opravdu odešel a vylezl z postele. Převlékl se a v obýváku čekal na slíbenou návštěvu. Nechápal, jak mohl Sasuke vědět, že přijde jeho otec, ale nechápal toho víc. Měl divný pocit, ale nic si nepamatoval. A kupodivu neměl ani náladu na jakékoliv tlachání s svým otcem.