Naruto nejdřív zamířil k Kakashimu. Ty věci, co řekl byli o něm a dlužil mu taky omluvu.

„Naruto,“ řekl překvapeně Kakashi, když mu otevřel.

„Já se chci omluvit.“

„Omluvit? Proč?“

„To, co jsem řekl, nemyslel jsem to tak a omlouvám se vám.“

„No víš, nemusel jsi kvůli tomu chodit až ke mně, stačil by lísteček nebo tak.“

„Můžu se na něco zeptat?“

„No jo,“ souhlasil Kakashi a vůbec mu nevadilo, že oba stojí mezi dveřmi.

„Jak je to mezi vámi dvěma?“

„Mezi námi dvěma? Který dva myslíš?“

„Vás a otce.“

„Aha, tak tohle,“ vzdychl Kakashi. „Naruto já mám tvého otce a rád a záleží mi na něm, ale je no, jak bych to řekl… větroplach.“

„Co?“

„Není typ na vážný vztah, je to sukničkář.“

„To něco do sebe má, taky to byl žák Jiraiyi a to člověka poznamená.“

„Bylo by to zbytečný.“

„Možná, ale není to jisté, on, zdá se, že má zájem a že by pro to byl ochotný všechno riskovat. Možná byste mu měl dát šanci.“

„Možná, ale tohle bys za něj neměl řešit ty, musí mi to říct sám.“

„Jo, měl by a to bude ta těžší část. Asi půjdu.“

„Měj se.“

Sasuke čekal až se Naruto vrátí domů. Chtěl si s ním promluvit a pokusit se vyřešit aspoň část problému.

S vrznutím dveří se Sasuke zvedl.

„Vyřízeno?“ zeptal se Sasuke.

„Jo, omluvy splněny.“

„Byl jsi i za Kakashim?“

„Jo, ptal jsem se ho na otce. Prý ho má rád, ale otec je moc velkej záletník.“

„Byl studentem Jiraiyi, že jo?“

„Důvod známe všichni, ale myslím, že to není ztracený.“

„Aha no, chci s tebou mluvit.“

„Ano?“

„Víš to, co se stalo v noci…“

„Nepokoušíš se mě vyslýchat, že ne?“

„Naruto pro tvoje dobro, řekni mi co se děje?“

„Nechci,“ odmítl Naruto a zamířil do ložnice.

„Naruto stůj,“ chytil ho za paži.

„Nechci ti to říct!“ vyjel. „Nemůžu, je to… nedokážu o tom mluvit. Nenuť mě prosím!“

Sasuke viděl, že o tom Naruto nezvládne mluvit. Viděl mu v očích strach a bolest.

„Dobře, nebudu tě nutit, ale chci něco zkusit.“

„Co?“

„Chci ti přečíst čakru.“

„Přečíst čakru? Co to je?“

„V makře se zaznamenávají pocity a zážitky, když se na tu tvoji napojím, poznám, co se tehdy stalo. Musíš jen myslet na místo a čas a čakra z vzpomínkami se dostane na povrch a já ji přečtu.“

„No dobře,“ souhlasil Naruto.

„Sedni si,“ řekl Sasuke a Naruto se posadil na pohovku. Sasuke si sedl vedle něj a natočil se tváří k Narutovi.

„Položím ti ruku na centrální místo čakry,“ řekl a položil mu ji na hruď. Ucítil, jak Naruto mírně ucukl. „A na hlavu,“ dodal a položil mu ruku na čelo a temeno hlavy.

„Zavři oči a mysli na ten den,“ radil mu. Naruto zavřel oči. Nemusel vůbec dlouho pátrat, bylo to tak čerstvé, jako by se to stalo včera.

Sasuke okamžitě ucítil Narutovu čakru a sním i pocity. Nejdřív tu byl zmatek, pak panika. Následoval strach a touha po pomoci.

S prožíváním pocit Sasuke cítil, jak se mu Naruto začíná pod rukou třást. Určitě to pro něj nebylo nic příjemného.

Soustředil se a ucítil bolest, poznal, že Naruto tehdy brečel. Tolik bolesti strachu. Nebylo to jen jednou, opakovalo se to. Pocity nepřestávaly. Najednou Naruto vykřikl, ucukl a rázem byl na metr od pohovky.

Sasuke otevřel oči. Naruto se z vyděšeným výrazem třásl opřený o zeď.

„Co se stalo?“ zeptal se Sasuke, i když slíbil, že se nebude ptát. Ale to co viděl, cítil, nebyl to obyčejný strach.

„Nemůžu,“ zašeptal Naruto.

„Dobře, nemusíš. Jenom, proč jsi něco neřekl dřív, ten, kdo ti tak ubližoval, ať už jakkoliv…“

„Není odsud, je z jiné vesnice. Je to moje věc a já s tím nechtěl nikoho otravovat.“

„To, co se ti stalo není nic, nad čím se dá mávnout rukou. Dalo by se to přirovnat k mučení. Jak dlouho to trvalo?“

„Asi deset dní. Bylo to na misi a věřil jsem mu, pomáhal nám a pak…“

„Nemusíš mi to říkat.“

„Bouřka mi to připomíná, tehdy byly pořád…“

„Chápu.“

„Já jsem rád, že to víš, teda aspoň něco, bál jsem se, že…“

„Že co? Že tě se ti budu smát?“

„Asi.“

„Možná kdysi, když jsme byli malí, ale teď už nejsme děti.“

„Je zajímavé, že jsou chvíle, kdybych zase chtěl, aby bylo kdysi.“

„Pro lepší pocit ti můžu zase začít říkat ubožáku,“ pokusil se mu Sasuke zvednout náladu. Chabý pokus, Naruto se sotva pousmál.

„Půjdu si lehnout,“ oznámil Naruto.

„Dobře, já ještě za někým musím zajít.“ Naruto kývl a zmizel za dveřmi ložnice. Sasuke chvíli přemýšlel a pak odešel. Směr Minátův dům.