Chvíli trvalo, než Minata přesvědčil, aby ho pustil k sobě domů. Když mu, ale řekl, že jde o Naruta, povolil. Jak čekal, byl tam i Kakashi.

„Tak mi řekni o co jde, z jinýho důvodu bych u sebe doma Uchihu netrpěl.“

„Jde o Narutův strach, možná vím, proč, teda částečně.“

„Aha, no a jak jsi to zjistil, svěřil se ti?“

„Ne, stydí se za to, takže by to neřekl ani vám. Přečetl jsem mu čakru a zdá se, že mu někdo dlouhodobě ubližoval, bil, mlátil, mučil. Bylo tam tolik bolesti a strachu. Bylo to v období bouřek, proto mu to teď připomíná.“

„Proč mi to neřekl? Jestli mu…“

„Asi nechápete, že mluvit o tom není zrovna příjemné. Je to rok a Naruto na to má pořád živé vzpomínky. Řekl jsem vám to, protože jste jeho otec, ale jestli s ním budete chtít mluvit, pomalu. On víc neřekne a nechce se k tomu vracet, takže pokud možno, mu svoji lásku a důvěru připomínejte jinak,“ řekl Sasuke a vstal.

„Mějte se.“ Bouchly dveře a Sasuke byl pryč.

„Jaktože on to věděl a já se to dozvím od něj?“ nechápal Minato.

„Zřejmě mu Naruto důvěřuje. V určitých věcech je kamarád víc než otec a oni jsou koneckonců manželé,“ vysvětlil Kakashi.

„Jen na papíře!“

Když to říkáš, pomyslel si Kakashi.

Sasuke se vrátil domů k večeru, ale Naruta nenašel v posteli, jak čekal, ale v knihovně.

„Byl jsem u Tsunade a máme misi,“ oznámil Sasuke, když vešel do knihovny.

„Misi?“ zvedl Naruto hlavu od knihy.

„Jo, ale nemyslím si, že je to pro tebe to pravé.“

„Proč?“

„Víš,“ začal a posadil se. „Je v té vesnici, kde jste byli s Sakurou loni.“

Naruto zpozorněl.

„Jde o stejnou věc, jako loni. Pomoct při záplavách. Šli bysme já, ty a Sakura. Kakashi jde na misi s Minatem.“

„Aha.“

„Hele Naruto, nemusíš chodit, navrhl jsem Tsunade, že zůstaneme a pomůžeme tady. Místo nás pošle někoho jiného.“

„Nás, ty přece můžeš jít.“

„Když nejdeš ty, nepůjdu já.“

„Nejsem si jistý.“

„Rozmysli si to. Na druhou stranu bych rád věděl, kdo ti co dělal, abych mu mohl nakopat prdel.“

Naruto se zasmál.

„Ta představa je lákavá.“

„Zkus ale myslet na sebe a ne na představu, jak klečí a prosí o život.“

„Zkusím to.“

Naruto se převaloval v posteli. Nedokázal usnout. Sasuke byl pryč a on byl nervózní. Ne protože byl pryč, ale proč byl pryč. Dobře si pamatoval jeho výraz, když přišel domů a oznámil mu, že poblíž vesnice zahlídli Orochimara. Odešel odpoledne a večer se nevrátil. Měl strach, protože Orochimaru byl nebezpečný a Sasuke se lehce nechá zlákat.

Převrátil se na druhý bok, když uslyšel vrznutí dveří. Posadil se a zaposlouchal. Slyšel tiché kroky. Vstal a zamířil do obýváku. Když rozsvítil, uviděl Sasukeho, jak se opírá o stěnu. Z oblečení mu odkapávala voda s krví.

Naruto k němu přiskočil a podepřel ho. Dovedl ho na pohovku a posadil.

„To on? Je tady?“

„Ne, odchytl jsem ho kousek za vesnicí a chvíli jsme bojovali, ale nejspíš mu nejde o mě. Říkal, že se vrátí.“

„Nesmíš mu všechno věřit,“ řekl naruto a pomalu mu sundával tričko. Nebo spíš ty cáry, co zbyli.

„Jestli někoho chce, dostane ho. On je jako smrt.“

„To vidím,“ souhlasil, když viděl modřiny a škrábance na Sasukeho zádech.

„Sasuke?“ Všiml si ještě něčeho jiného.

„To znamení, krvácí.“

„Využívá bolest ve svůj prospěch a tentokrát s ní nešetřil.“

Naruto mu umyl krev a špínu z zad a hrudi a ošetřil rány. Sasuke byl tak unavený a vyčerpaný, že ani nedokázal vnímat Narutovi doteky. Kolikrát o tom snil a teď nemá dost citu, aby si to užil.

„Udělám jednu věc, uvolní to čakru v pečeti a přestane to bolet a krvácet. Jenom to bude nepříjemné.“ Sasuke kývl a čekal.

Naruto přiložil dlaně na sebe na pečeť a soustředil se na čakru. V pečeti ji bylo soustředěno dost a on musel najít správný bod a zatlačit. Naruto přitlačil dlaně k pečeti a tělem projela neviditelná vlna. Sasuke přepadl dopředu a podepřel se rukama.

„Jakobys mi vyrazil dech,“ zasípal Sasuke.

„Promiň, ale zabralo to, ne? Už to nekrvácí,“ otřel mu zbytek krve z znamení.

„Jo, bolest je skoro pryč.“

„Fajn, zavážu ti to a půjdeš si lehnout.“

„Ano, mami.“

Naruto mu začal zavazovat rány a znamení.

„Příště takhle neblbni,“ řekl Naruto, když skončil.

„Jasně, příště tě vezmu sebou,“ vstal Sasuke a zamířil do ložnice.

„Jenom chci, abys na sebe dával pozor.“

„Od tebe to sedí.“

„Já nemám na krku pečeť Orochimara.“

„Jo jenom devítiocasou lišku v sobě.“

„Fajn, konec debaty. Tohle by nikam nevedlo.“

„Rozumné,“ řekl Sasuke a vlezl si do postele.

Naruto si lehl. Sasuke měl štěstí, že dnes v noci pršelo jen slabě, jinak by ho neprobudil ani výbuch a Sasuke by do rána buď omdlel bolestí nebo vykrvácel. Kecy jako, je to jen škrábnutí, nebo to nic není by nezabrali ani na slepého.