Jdi na obsah Jdi na menu
 


37. část

29. 8. 2008

„Nashle,“ zamumlal Sasuke aniž by se hnul z místa. Nakonec se Sasuke donutil pohnout se a usadil se na zemi podél postele, opřený o stolek. Něco takového plus hrobové ticho, které vládlo v okruhu několik metrů, nemohlo vést k ničemu jinému než k hlubokému spánku.

Když Sasuke otevřel oči, první, co zaznamenal byla tupá bolest v kříži.

„Víš, že na tebe byl celkem zajímavý pohled?“ ozvalo se. Sasuke natočil hlavu a spatřil Narutovu střapatou blonďatou hlavu.

„Jsi vzhůru?“

„Už asi hodinu,“ usmál se Naruto. Sasuke se podíval na hodiny.

„Musel jsem spát víc, jak čtyři hodiny.“

„No jo, šípková růženko.“

„Humor ti zůstal, což je dobré znamení,“ řekl Sasuke a namáhavě vstal. „Tak jak ti je?“ dodal a posadil se na měkkou, opravdu měkkou postel.

„Dobře.“

„To je… no dobře,“ usmál se. „Takže…“

„Ty zkoušky mi nevymluvíš!“ řekl na rovinu Naruto.

„Já vím, neměl jsem v úmyslu to zkoušet. Jenom chci, abys na sebe dával pozor.“

„Budu.“

„Pak je to všechno.“

„A co říkala Tsunade?“ Sasuke si uvědomil, že Naruto ještě neví, co se stalo.

„Chakra, ochrana, kolem dítěte se na chvíli porušila, což vede k potratu,“ řekl dost pomalu, aby to Naruto strávil.

„Takže…“

„Ty i to dítě jste v pořádku. Nemusíš se bát.“

Naruto si oddechl.

„Hádám, že tě Tsunade stihla poučit, jaký mám mít klid a co smím a nesmím?!“

„Ano a musíš chápat, že je to nutné. Musíš na sebe dávat pozor.“

„Skvělý.“

„Ale já ti věřím.“

Naruto se mu podíval do očí.

„Mám o vás strach, ale vím, že bys žádnou hloupost neudělal.“

„Díky.“

„Den před zkouškama máš kontrolu, aby se ti případně mohli přizpůsobit.“

„Super, budu mít spešl flek bez ostrých předmětů, půda z PVC a ještě by to chtělo invalidní vozík. Třeba je ohromím tím, jak s ním dokážu řezat zatáčky,“ ucedil Naruto.

„Prosím tě,“ objal ho kolem ramen Sasuke.

„Nechci mít žádné výhody jen protože budu za pár týdnů čtyřiadvacet hodin jak po rámen maratonu.“

„Ale já na tebe můžu dávat pozor, ne?“

„Z dvaceti metrové dálky!“

„Půjčím si dalekohled.“

„Fajn, ale žádný připomínky, jinak až ty budeš na řadě si já najmu rozstleskávačky, který budou skandovat tvý jméno do rytmu nějaký etno hudby a přitom budou pohupovat bokami.“

„Ať jsou to blondýnky.“

„Haha,“ vstal Naruto.

„Kam jdeš?“

„Najíst se, mami.“

„Seš si jistej? Myslím tím, záchod je zrovna vyčistěnej.“

„Jestli se tomu skrčkovi něco nelíbí, má si podat písemnou žádost,“ zamířil Naruto do kuchyně.

„A jelikož je tomu sotva sedm týdnů, podobá se burákovýmu oříšku a jediný, co umí je znepříjemňovat mi život, žádost se automaticky zamítá,“ dodal a otevřel lednici.

„Mírnej, jak beránek,“ posoudil Sasuke a sedl si k stolu.

„Musím se tomu přece postavit,“ zamumlal Naruto a nacpal si do pusy plátek masa.

„Jo, nenech , aby tě to porazilo!“

„Fuj,“ vyprskl Naruto a všechno, co si předtím nacpal do pusy skončilo v koši. Nakonec skončil u mrkve.

„Určitě je po tobě, vsadím se, že ty jsi taky furt chroustal zeleninu, jak králík,“ řekl Naruto.

„Jasně, místo masa jsem dostával tofu, celej život mě vychovávali jako vegetariána.“

„Kdy se dostanu do fáze, kdy budu plácat pátý přes devátý nebude mi to stačit?“

„Po zkouškách, už teď nás zásobuju do předu.“

„Už se nemůžu dočkat,“ řekl Naruto a zakousl se do mrkve.

 

„Naruto, vstávej!“

Naruto se zavrtěl a přitáhl si deku blíž k tělu.

„No tak, hybaj z postele,“ zatahal Sasuke za deku.

„Dej mi pokoj,“ zamumlal Naruto.

„Je tu Jiraya, vzpomínáš?“

„Ať počká.“

„Čeká už hodinu.“

„No tak nebude vadit, když počká ještě hodinu.“

Sasuke vzdal nenásilné pokusy a přešel k drastičtějším praktikám. Došel na druhý konec postele a chytl deku za druhý konec. Škubl a jedním tahem ji dostal z postele.

Naruto vyjekl z nečekaného dotyku chladného vzduchu.

„Teď už vstaneš?“ zeptal se Sasuke. Naruto se posadil s nakvašeným výrazem. Slezl z postele, dostrnadil Sasukeho ke dveřím, kde mu vyškubl deku z ruky.

„Máte deset minut náskok, pak si vás podám,“ zavrčel a práskl mu dveřmi před nosem.

 

„Říkal, že tu bude za minutku,“ řekl Sasuke, když došel k Jirayovi.

„Cloumaj s ním hormony, že?“

„Spíš se mnou cloumá vztek,“ řekl naruto, který vešel do pokoje. „Je teprve deset a vy už mě taháte z postele.“

„Tsunade říkala, že tyhle výkyvy nálady jsou normální,“ řekl Sasuke. „Časem se to spraví.“

„S tím bych moc nepočítal!“

„Tak co, Naruto, jak se daří skrčkovi?“ zeptal se Jiraya.

„Nevím, neměl jsem příležitost si s ním pokecat. Na svých dva a půl měsíce, ale dokáže pěkně otrávit den.“

„Dobře, takže, co zkouška. Už víš, co předvedeš?“

„Jo. Je to jednoduché. Vytvořím, tak deset dvacet klonů, pak do dvojice vyvolám Gamu (víte, tu big žábu), samozřejmě, že pravou vyvolám jen já a ostatní ji zkopírují. Takže na každé žábě budou dva, kteří pak vytvoří Rasengan. Konec ještě nemám promyšlený, nejspíš pošlu Rasengan proti sobě.“

Sasuke s Jirayou se nezmohli na slovo.

„To dítě mu nějak předává mozkový buňky, protože tohle Naruto nemohl vymyslet sám,“ řekl Jiraya. Sasuke souhlasně kývl.

„Naruto, ty sis něco vzal?“ zeptal se ho Sasuke.

„No dovol, copak jsem nějakej drogovej dealer?“

„Jak tě to napadlo?“

„Nevím, prostě jen tak. Jde tam přece o to, ukázat v čem nejlíp vynikáme, tak to prostě ukážu.“

„To moje bude oproti tomu tvýmu jen amatérský kouzelnický trik,“ řekl Sasuke.

„Kam se hrabe Copperfield,“ přidal se Jiraya. „Na co mě teda potřebuješ? Máš to dokonale promyšlený!“

„Potřebuju, abyste mi pomohl s načasováním a tréninkem. Rasengan potřebuje vypilovat a nechci, abych před porotou vyvolal pulce.“

„S tvým nasazením by měli sál spíš obrnit.“

„Tak pomůžete mi?“

„No dobře, zítra na cvičišti tři, v jedenáct, nebo radši v dvanáct.“

„Budu tam v jednu,“ řekl Naruto a vstal.

„A teď někam jdeš?“ zeptal se Sasuke.

„Jo ven, projít se a za Tsunade.“

„On jde dobrovolně za Tsunade, opravdu s ním není něco v pořádku,“ podotkl Jiraya.

„Já s ním večer promluvím,“ řekl Sasuke.

 

Byl večer a… Naruto nikde. Sasuke ležel natažený na posteli a zíral do tmavého stropu. Naruto se pořád nevrátil. Tentokrát nenapadli Sasukeho žádné žárlivé myšlenky, spíš uvažoval jestli se Naruto nerozhodl spát někde jinde. Třeba ho už unavuje stereotyp s ním. Ráno ho tahá z postele, snídá, zvrací, obědvá, leží, spí, čte si a zase spí.

„Sasuke?“ ozvalo se zároveň s vrzotem dveří.

„V pokoji,“ odpověděl Sasuke. Dveře se otevřeli a do tmavého pokoje vplulo trochu světla z vedlejší místnosti.

Sasuke se podepřel rukama, aby viděl na Naruta, který stál mezi dveřmi. Stín se pohnul a došel k posteli, kde se posadil.

„Dneska jsem se choval hrozně, že?“ začal Naruto.

„Možná… ale mi tě chápem,“ posadil se Sasuke. „Časem se to spraví… za necelých sedm měsíců.“

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-D

(Gaara z púšte, 23. 5. 2009 20:19)

no bolo to super ale co,spomeniem si na Jirayu a on uz v narutovom byte :D no ja fakt umrem :D

super

(čtenářka, 4. 9. 2008 17:35)

ahoj! strašně ráda čtu tuhle rubriku! vždycky se moc pobavim! doufám, že budeš pokračovat hodně dlouho. a že sem co nejdřív něco dáš! už se nemůžu dočkat!

užasnééé

(necy, 30. 8. 2008 21:20)

klááásnééé těším se na pokračko plostě bomba

YES YES YES!!! :D

(Tamara, 30. 8. 2008 16:01)

woooow nemam slov krasne sa ti to podarilo :DDD (invalidny vozik XD) teda kam ty na to chodis :D moc moc moc sa tesim na pokracko dufam ze bude coskorooooooo :DDDDD

........

(Kagome/Kurama, 30. 8. 2008 13:01)

Ach joo, a teď už asi dlouho nic nepřibyde, co...Ale já to chápu, škola je fuj...Mno, stejně se dalších částí nemůžu dočkat :)

úúúúúža

(lllullla, 30. 8. 2008 12:24)

je to krásný bude ete pokráčko??....plsííííík

úúúúúža

(lllullla, 30. 8. 2008 12:24)

je to krásný bude ete pokráčko??....plsííííík