„Poslyš,“ začal Sasuke „Jestli tě něco trápí, nebo si chceš o něčem promluvit…“

„Já nevím,“ přiznal Naruto. „Dva a půl měsíce není nic, ani to nejde poznat, ale… je to zvláštní pocit.“

„Myslíš…“

„Myslím to v dobrém, vím, že je ještě čas nechat si ho vzít, ale nechci. Je to zvláštní vědět, že uvnitř tebe něco roste, hlavně taky… vždycky ve mě byl Kyubi, který podle všech jen ničil, bral životy a teď dal život a uvnitř mě je něco, co přináší radost.“

Sasuke se pousmál.

„Melu blbosti, že?“

„Ne, jsem rád, že to bereš takhle.“

„A ty?“

„Hmm?“

„Jak to bereš ty?“

„No… je to těžký říct. Budu otec, už jen to slovo mě děsí, ale… těším se, splní se mi sen, i když jsem doufal, že to zůstane snem tak do pětadvaceti nebo tak a ne, že se splní v osmnácti.“

„Možná je to trochu brzo, ale aspoň k nim bude mít blíž. Nebude mezi námi tak velký věkový rozdíl, jako o sedm let později.“

„Jo určitá výhoda tu je, ale… ty víš, jak se starat o malé dítě? Jak a čím ho krmit? Kdy ho dát spát? Na jak dlouho?“

„Hele nestraš! To všechno… to všechno bude ze začátku těžké, ale zvládnem to, jsme na to dva, ne?“ podíval se na Sasukeho.

„Na to se nemusíš ani ptát,“ objal ho kolem ramen.

„Jsem rád, že tě mám.“

„Nějak mi sentimentálníš.“

„No super.“

„Ale je to roztomilý.“

„Já na tom nic roztomilýho nevidím,“ zamračil se Naruto.

„Tak se nečerti, čertíku.“

„Zase přezdívky? Mám tasit méďu?“

„Dobře, dobře, končíme.“

Sasuke se zavrtěl a poslepu rukama prošmátral okolí postele. Když nic nenašel, otevřel oči. Jak si myslel, byl sám.

Posadil se a rozhlédl kolem. Hodiny ukazovali šest ráno. Nebylo normální, aby Naruto vstával tak brzo, navíc… poslední týden byl pryč celou noc. Několikrát se budil, ale nikdy nenašel Naruta vedle sebe. Neřešil to, ale teď už je opravdu čas na kratší rozhovor.

Vstal a aniž by se převlíkl vyšel z pokoje. Naruta našel v obýváku, jak sedí na gauči, přes záda deku a v ruce ovladač od televize (fakt nevím jak jsou na tom s technikou) a zhypnotizovaně se díval do obrazovky.

„Naruto?“

Naruto se na něj na chvilku koukl a pak se znovu vrátil k přepínání programů.

Sasuke došel k Narutovi a posadil se vedle něj.

„Proč spíš tady? Zase ti není dobře? Jestli jo, není problém, už jsem si na to zvykl.“

„O tohle nejde,“ odpověděl mu aniž by odtrhl oči od obrazovky.

„A o co tedy jde?“

„To nic není.“

„Už týden spíš na gauči, něco to musí být! To je ti ta postel malá nebo ti vadím já, jestli jo, tak budu na gauči spát já a tobě nechám postel.“

„Je to moje věc, takže tě tím nebudu otravovat.“

„Tvoje… věc? Taky se mě to týká, ne?“

„Ne zrovna tak jak myslíš ty.“

„Aha, tak mi prosím objasni jak!“

„No… je to jen taková maličkost,“ řekl a dál horlivě mačkal knoflík na ovladači. Sasuke se podíval na televizi. Naruto mačkal pořád ten stejný program.

„Naruto,“ řekl mírně a jemně mu vzal ovladač z ruky. „Teď mi klidně řekni o co jde,“ dodal a vypnul televizi. Naruto si připadal jakoby mu vzal poslední ochranu.

„Nechce se mi o tom mluvit.“

„Nechce?“

„Je mi to trapný,“ pípl.

„Trapný? No tak Naruto, přede mnou ti nemusí být nic trapný.“

„Jenže je.“

„No tak Naruto.“

„Ne!“

„Prosím, budu se cítit dotčený, když mi to nepovíš.“

„Když já… ach jo, myslím, že Tsunade nám opomněla něco říct.“

„Něco říct? Co něco?“

„No takovou menší věc, no víš… já… mám takovej menší problém.“

„To už vím, jakej?“

„No já… mám… trochu větší sexuální apetit.“

Sasuke se zasmál.

„Tím chceš říct…“ znovu se zasmál. „Že seš permanentně nadrženej?“

„Tvými slovy řečeno, ano.“

„No to je gól, slyším to poprvé.“

„Vidím, že ty se báječně bavíš, ty perverzáku.“

„Promiň, ale… nemůžu tom uvěřit.“

„Věř tomu, už týden spím na gauči.“

„Měl jsi to říct.“

„Měl? Válíš se tu smíchy!“

„Dobře,“ uklidnil se a nasadil vážnější tvář. „Zajdem za Tsunade a ona ti na to něco dá.“

„Víš, já bych radši nevycházel z domu.“

„Proč?“

„No…“

„Máš strach, že na někoho hupsneš.“

„Ty ležíš vedle mě a je prakticky nemožný, abychom se navzájem nedotýkali a měl jsem no sto chutí tě rozcupovat.“

„Počkej, myslel jsem, že…“

„Myslím touhou, debile. Je to silný, když tě mám vedle sebe.“

„Mám si stoupnout do druhýho konce místnosti?“

„Nemusíš, teď je to dobrý, jen bych radši kdyby přišla ona.“

„Fajn, takže já jí jdu zavolat.“

„Fajn,“ řekl Naruto a než stačil Sasuke vstát, vytrhl mu ovladač z ruky.

„Horlivé mačkání čudlíku ti pomáhá?“

„Vybíjím si vztek,“ objasnil mu a znovu začal mačkat tlačítka div nepromáčkl ovladač.

„Pomalu, na další nemáme,“ řekl a pak už ho nechal na pokoji. Došel k telefonu, vytočil číslo a čekal. Po pár dlouhých chvílích to konečně Tsunade zvedla.

„Co je?“ řekla dost otráveně. Sasuke byl rád, že s ní mluví jen po telefonu.

„Tady Sasuke, máme tu menší problém s Narutem.“

„Problém? Začal předčasně rodit?“

„Ne, to ne, jenom…“ otočil se směrem k Narutovi. „Naruto zaznamenal trochu větší sexuální aktivitu.“

„Aha.“

„Vy ste to věděla, že?“

„Jo, to jsou hormony.“

„Jde s tím něco udělat, Naruto je z toho nešťastný. Spí na gauči a místo spaní horlivě mačká tlačítka na ovladači. Televize ani nestíhá.“

„Nešťastný? Já myslela, že to oba uvítáte.“

„Nevím, co vám o mě Naruto řekl, ale je to blbost.“

„Takže držíte celibát?“

„Tak něco, fajn tak možná teď, před pár dny… to je jedno. Narutovi se zřejmě nechce a vypadá to, že ho to štve a já udělám cokoliv, abych nemusel šetřit na nový ovladač a gauč.“ Domyslel si totiž, že až Naruto zničí ovladač, vrhne se na pohovku a začne ji rozebírat nitku po nitce.

„Dobře, přijdu.“

„Děkuju.“

Položil telefon a vrátil se k Narutovi.

„Jestli chceš ničit, seženu Itachiho fotky a můžeš je trhat na malý kousíčky.“

Naruto se jen pousmál, ale nic neřekl.

„Tak pojď,“ natáhl k němu ruku a vzal mu ovladač. Naruto zareagoval, jako dítě, kterému vzali hračku. Vykřikl a hodlal se znovu vrhnout po ovladači. Sasuke ho ale chytil za ruku a odtáhl do kuchyně. Postavil ho k lince, vyndal struhadlo a vyhrabal tvrdé rohlíky.

„Strouhej,“ řekl a podstrčil mu věci společně s talířem.

Naruto se chopil věcí a začal strouhat tvrdé pečivo. Sasuke mu pro jistotu ještě vytáhl všechno tvrdé ovoce a zeleninu, co se dali strouhat na hromadu.

Sasuke si sedl za stůl a podepřel si hlavu. Doufal, že Tsunade přijde, co nejdřív, jinak Naruto začne rozstrouhávat celou kuchyň.

Konečně se ozval zvonek. Sasuke zamířil ke dveřím, zatímco se Naruto horlivě věnoval strouhání mrkve.

„No konečně,“ oddychl si Sasuke, když uviděl Tsunade.

„Je půl osmé, cos čekal.“

„Už mi došli věci na strouhání, musel jsem mu dát i čokoládu, co jsem vyhrabal.“

Tsunade nechápala, ale když vešla do kuchyně spadla jí čelist.

„Aha, hádám, že se uklidňuje.“

„Jo.“

„Naruto?“

Naruto zvedl hlavu. Když uviděl Tsunade, pustil struhadlo i křen.

„Trvalo vám to,“ řekl.

„Vy dva spolu žijete moc dlouho.“

Zamířila do obýváku v patách s Narutem a Sasukem.

„Takže, jsem slyšela…“ začala.

„K věci,“ popohnal ji Naruto.

„Takže si tam mám připsat něco na nervy?“

„Pro mě?“

„Pro Sasukeho, protože jestli jsi takový furt, divím se, že ještě stojí.“

„Zvyknete si,“ pokrčil rameny Sasuke.

„No, mám tu jedny prášky, které ti sníží tvůj problém na minimum,“ řekla a vytáhla ampulku s minipráškama.

„Tak malý, kolik jich může brát denně, dvacet?“

„Jeden, maximálně dva,“ upozornila ho.

„Aspoň něco,“ řekl a vytrhl jí lahvičku z ruky. Vytáhl jeden prášek a okamžitě ho do sebe kopl.

„Fajn, problém vyřešen, takže já půjdu,“ zvedla se Tsunade. Sasuke ji šel s velkým díky vyprovodit.

„A co se vším tím nastrouhaným jídlem?“ zeptal se pak.

„Zmraz to,“ řekl Naruto.

„A co ty? Půjdeš spát?“

„Ne, teď už bych neusnul. Nejspíš zavolám Jirayovi a půjdu trénovat.“

„Neměl bys to přehánět.“

„Jo, já vím, říkáš to pokaždý.“

„A pokaždý to myslím vážně!“