„Naruto?!“

Bum! Prásk!

„Naruto?!“

Třísk! Žuch!

„Naruto?!“ S posledním zavoláním jména konečně našel toho koho hledal. Tolik žádaný blonďáček se mu vynořil před očima ze spousty kouře.

„Sasuke? Co tu děláš?“ vyhrkl překvapeně Naruto.

„Jdu jen tak náhodou kolem.“

„Tak kolik je?“

„Sedm večer.“

„Trochu se to protáhlo, promiň… je to důležité.“

„O tom, co je důležité máme každý trochu jiné mínění.“

„Nazdar Sasuke,“ ozval se Jiraya.

„A vy ho v tom podporujete.“

„Co jsem provedl?“

„Moje chůva mě vyslídila,“ řekl Naruto. „Překročil jsem večerku.“

„Aha, no stejně už jsme skončili. Jde ti to dobře. Stačí, když budeš trénovat už jen tak dvě hodiny denně.“

„Děláte si srandu? Naruto zítra nevytáhne paty z baráku,“ prohlásil Sasuke.

„Sasuke…“ začal Naruto.

„Ne! Jdem!“

Naruto rezignovaně zamířil za Sasukem.

„Tos nemusel,“ řekl Naruto, když dorazili domů.

Sasuke neodpověděl.

„Ty snad ani nechceš, abych ty zkoušky udělal.“

„Ne, nechci!“

„No super, a je to venku,“ dosedl Naruto na gauč. „Mohl jsi to říct dřív, nemusel bych se tak snažit.“

„Fajn, tak toho nech a bude všem líp.“

„Fakt si myslíš, že po tý vší dřině s tím švihnu?“

„No jo, promiň, já zapomněl, že život a zdraví stavíš až na druhé místo.“

„Tady vůbec nejde o zdraví nebo život.“

„Co?“

„Já se o sebe umím postarat a ty to víš, ale… ty prostě nechceš mít špatný pocit, že jsi něco zanedbal. Chceš prostě vědět, že jsi udělal všechno, cos mohl. Chceš mě chránit, tak moc, že zapomínáš na mě. Chci říct, že nesmíš zapomenout na důvěru. Ve mně a v všechno, co udělám. Pamatuješ? Řekl jsi mi, že mi věříš!“

Na chvíli se odmlčel.

„Já vím, že chceš, aby bylo všechno v nejlepším, ale… musíš pochopit, že určité věci záleží jen na mě a na tom, co udělám. Znáš mě a tak víš, že jakékoliv moje rozhodnutí nic nezmění a taky, že mi můžeš důvěřovat.“

„Máš pravdu,“ uznal Sasuke. „Přehnal jsem to,“ řekl a posadil se vedle Naruto.

„Promiň!“

„Já se přece nezlobím. Víš… je to celkem zábava se s tebou hádat (a o to větší to číst). A navíc, hádky přece upevňují vztah.“

Sasuke se na něj usmál.

„Ten tvůj optimismus ti závidím.“

„Je lepší, když se dva doplňují než přeplňují.“

„Asi jo. Takže…

„Takže si dáme něco k večeři a půjdem spát.“

„Jenže tady nic není, teda kromě toho zmraženého.“

„Vidíš, z toho se něco vykuchtí.“

Naruto šel pomalu domů. Hodně pomalu! Zítra se měli konat zkoušky a on byl zrovna na kontrole. Dozvěděl se něco z čeho nebyl zrovna dvakrát unešen. Tedy byla to dobrá zpráva, ale jestli Sasuke zareaguje tak jak si myslel, bude zítra plést a ne skládat zkoušky.

Říkal si, jestli s tím nemůže chvíli počkat a pomlčet o tom, ale nechtěl mu lhát.

„Tak co?“ přivítal ho Sasuke. Naruto už otvíral pusu, ale Sasukeho výraz mluvil za vše. On prostě čekal na záminku nechat ho doma, aby si byl jistý, že si nezkřivý ani vlásek.

Nevěděl jestli je Sasuke prostě tak paranoidní nebo je to jen přehnaná láska.

„Jo, všechno v pohodě,“ řekl Naruto a posadil se.

„Opravdu? A co říkala Tsunade?“

„Hmm, během zkoušky bude připraveno ošetření, ale když bude vše v pořádku, tak za tři týdny.“

„No to je dobře,“ usmál se a dal Narutovi pusu na tvář. „Neponocuj moc dlouho, ať se dobře vyspíš,“ dodal a zamířil do pokoje.

Naruto kývl.

Měl špatný pocit z toho, že mu lhal. Věděl, že až na to Sasuke přijde, bude se zlobit a bude zklamaný. A to ho trápilo nejvíc, že ho zklame.

Sasuke otevřel oči a pootočil hlavou. Naruto vedle něj pořád tvrdě spal. Včera mu připadal trochu napnutý nebo nejistý, ale třeba se mu to jenom zdálo.

„Naruto?“

Naruto se zavrtěl, ale oči neotevřel.

„Musíme vstávat, andílku.“

Naruto otevřel oči.

„Andílku?“ divil se.

„Když spíš, vypadáš hrozně klidně a beztarostně. Rád tě tak pozoruju.“

„Šmíruješ,“ opravil ho Naruto a posadil se.

„Špatně jsi se vyspal?“

„Ne, ani ne. Možná jsem trochu nervózní.“

„Určitě to zvládneš. Ještě jsem nenašel věc s kterou by sis neporadil.“

„Mám v hlavě totální guláš. Už ani nevím, jak se jmenuju.“

„Jen nervozita, to přejde.“

„Dobře, takže teď si vytáhnete číslo a podle toho budete nastupovat!“

Skupinka ninjů stála v řadě vedle sebe. Naruto stál na jednom konci a Sasuke na druhém. Vedle něj stála Sakura.

Naruto se cítil trochu nesvůj. Všichni na něj civěli, protože o něm a Sasukem věděl už každý i o dítěti. Cítil se jak nějaká atrakce.

Vylosovali si číslo a mohli se rozejít. Naruto měl číslo pět. Sasuke šest. Sakura šla jako druhá.

Naruto zamířil do místnosti přímo jemu připravené. Požádal o to Sasuke.

„Jdu hned po tobě,“ řekl Sasuke a vešel za Narutem.

„Hmm, aspoň budeš mít míň času mě komandovat.“

„Ty se snad zlobíš?“

„Opravdu byl nutný tenhle pokoj… s postelí. Nejsem postižený, jen čekám dítě.“

„Chci ti to, co nejvíc usnadnit. Kdyby to šlo, ty zkoušky bych za tebe složil.“

„Já vím a hrozně si toho vážím. Až tohle bude za námi, budem si to moc užít trochu víc. Zatím jsem neměl čas se z toho dítěte těšit. Samá práce a problémy. Občas skoro zapomínám, že ve mně něco roste.“

Sasuke k němu došel a posadil se vedle něj na postel.

„Až ty zkoušky složíme, půjdem se večer projít. Třeba k tomu jezírku, kde jsme byli posledně,“ řekl.

„To by bylo super, dokud ještě můžu chodit.“

„Nebude to tak hrozný.“

„Bude to jako mít šutr přivázaný na břichu.“

„Klidně tě budu nosit.“

„Nemůžeš se ho dočkat, že?“

„Bude to zvláštní, až se budeš vracet domů, budeš vědět, že tam na tebe čeká ještě dítě.“

„Hmm, jo to bude.“ A jak to bude asi zajímavý až zjistí, že to nebude jedno dítě?

„Můžeš si ještě odpočinout, než přijdeš na řadu.“

„Nejsem unavený!“

Naruto sledoval průběh zkoušek. Ještě chvíli a bude na řadě on. Při zkouškách chunninů tak nervózní nebyl a teoretickou část zkoušek jouninu zvládl dobře. 89%. To je slušný výkon na někoho s zvracením syndromem.  Sasuke měl 97%. (šprt)

„Tak do toho,“ řekl si a zamířil ven. Jak čekal, u východu stál Sasuke.

„Přijde mi otřepaný přát ti hodně štěstí,“ řekl a chytil ho za ruku.

„Nemusíš, vím, že v hlavě se ti honí všechno možné… jenom čekám, kdy řekneš: A hlavně na sebe dávej pozor!“

„Možná bych to udělal, ale… věřím ti a… radši běž, než si to rozmyslím.“

„Za pár hodin z náš budou jounini, měl by ses radovat, budeš0 silnější a o to ti přece vždycky šlo.“

„Dokud jsem neměl tebe… člověk pak přehází žebříček hodnot, když někoho miluje.“

„Na jakým místě jsem já?“ usmál se Naruto.

„Výš už ani nemůžeš.“

„Pro mě není nic nemožný.“

„Už tě volají!“

Naruto se podíval ven.

„Škoda, že jdeš hned po mě. Já je oslním tak na pět vteřin a pak nastoupí favorit Uchiha.“

„Ale no tak, není proč žárlit.“

„Nežárlím! Jenom bych se nedivil, kdyby až nastoupíš ty, se zvedly všechny holky a začali ti fandit.“

„A já je budu ignorovat a navíc, o nás už ví celá vesnice, včetně o tom malým dárečku, co nosíš.“

„Fajn, ale jestli uslyším jediné Miluju tě Sasuke, vrazím tam a pak se neznám.“

„To bych celkem rád viděl,“ přiznal s úsměvem Sasuke.

„Tak já půjdu… a ukážu jim čeho je schopný Naruto,“ řekl Naruto a zamířil ven. Sasuke mu přece jen chtěl říct, aby dával pozor, nakonec si to ale rozmyslel.

Naruto se zastavil pár metrů od stolků s porotou. Tu tvořily všichni jouniny včetně Kakashiho plus Jiraya a Tsunade, pak ještě pár senseiu z akademie. )

Naruto na sobě cítil pohledy všech. Cítil se jak pouťová atrakce.

„Na každé jutsu máš 45 vteřin,“ oznámila mu Tsunade. „Nějaké otázky?“

„Ne,“ řekl Naruto.

„Dobře. Mezi jednotlivými jutsu můžeš mít mezeru na přípravu dalšího deset vteřin. Za každou vteřinu navíc se strhávají body.“

„Jasně.“

„Tak se do toho pusť.“

Naruto se nadechl. První věc bylo vyvolat devatenáct klonů. Hračka. Bylo to jeho nejlepší jutsu.

„Stínové klonové jutsu!“ Kolem Naruto se objevilo 19 klonů. Soustředil se jen na polovinu z nich, aby zvládl vyvolávací Jutsu a setinu na to klonové. Po chvíli byli všichni Narutové po dvou rozdělení na obrovských žábách. Zbýval už jen Rasengan.

Každá dvojice Narutů začala soustředit čakru do dlaně v podobě rotující koule.

Deset Narutů s rotujícím Rasenganem vyskočilo proti sobě. Rasengan narazil do sebe vyvolal menší výbuch, který zničil klony.V kouři pak zmizeli ostatní klony jak Naruta tak žáby.

Když kouř zmizel, zbyl jen Naruto.

Jiraya vypadal spokojeně. Koneckonců se na tréninku podílel. I Naruto měl dobrý pocit. Tedy aspoň u srdce a žaludku se to říct nedalo. Byl unavený a dělalo se mu trochu špatně.

„Dobře, můžeš jít,“ řekla Tsunade. Z jeho výrazu pochopila víc než dost a kývla zdravotníkům stojících v rohu. Dva z nich se vydali za Narutem. Chvíli na to se zvedla i Tsunade. Východ byl jiný než vchod, takže Sasuke zatím nic netušil.

Trochu se divil, že v porotě chybí Tsunade.  Předvedl dokonalou ukázku Chidori a technik Sharinganu. Když skončil, chtěl zamířit za Narutem, ale Sakura ho před dveřmi zadržela.

„Děje se něco?“

„Narutovi se udělalo trochu špatně, vyšetřili jsme ho a nic to není. Jen se vyčerpal. Nepotřebuje jakékoliv výčitky nebo kázání,“ upozornila ho.

Sasuke kývl a Sakura uhnula, aby mohl vejít. Naruto ležel na posteli a díval se oknem ven. Když uviděl Sasukeho, posadil se.

„Povedlo se ti to,“ řekl Sasuke.

„Škoda, že tebe jsem neviděl.“

„Je ti líp?“ zeptal se a posadil se k Narutovi.

„Jo, byla to jen chvilková nevolnost. Tsunade říkala, že je všechno v pořádku. Jenom se potřebuju vyspat.“

„Ještě chvíli potrvá, než oznámí výsledky, odpočiň si.“

„Zůstaneš tu?“

„Neměl jsem v úmyslu odejít.“

„Je mi to líto,“ řekl po chvíli Naruto.

„Co?“

„Nejspíš se zlobíš a říkáš si, já ti to říkal! Zklamal jsem!“

„Co to meleš?! Naruto, občas máš fakt blbý myšlenky.“

„Třeba jsem to přehnal a něco se pak pokazí.“

„Tsunade řekla, že jste v pořádku.“

„Tsunade nevidí do budoucnosti.“

„Tsunade je nejlepší lékařka v okolí, troufnu si říct i na světě.“

„Máš pravdu, přeháním.“

„Je dobré, že máš starost, ale nesmíš to přehánět, jinak uškodíš sobě.“

Všichni stáli s řadě vedle sebe. Sasuke stál tentokrát vedle Naruto a nepatrně se dotýkal jeho ruky, jako gesto uklidnění. Viděl, že trochu nervózní.

Když si Tsunade odbyla úvodní řeč, začala vyhlašovat jména. Když vyslovila Narutovo jméno, Sasuke cítil, jak mu Naruto stiskl ruku.

„Dobře, gratuluju těm kteří prošli, zítra si vyzvedněte úkoly. Můžete jít.“

Řada se rozešla. Prošlo šest chuninů z deseti. Tři z toho byl Naruto, Sasuke a Sakura.

„Gratuluju kluci,“ řekla Sakura.

„Díky,“ řekl Naruto. „Jsem rád, že to mám za sebou a budu mít klid.“

„Jo, teď můžeš odpočívat,“ dodal Sasuke.

„Super, doufám, že Tsunade tě zaměstná dost na to, abys mi nekontroloval večerku.“