Jdi na obsah Jdi na menu
 


41. část

13. 10. 2008

O dva týdny později to Sasuke u Naruto zkusil znovu. Nechtěl se nijak vracet k jejich situaci, jen ho chtěl vidět a nenapadlo ho nic lepšího než jídlo. Nechtěl s ním být úplně sám, protože věděl, že by se prořekl.

„Nazdar Naruto, tak zas jako obvykle,“ přivítali je.

„Chodíš sem  teď často?“ zeptal se Sasuke.

„Celkem jo.“

„Víš, neříkáš, že se mi líbí naše odloučení, ale tvoje rozhodnutí respektuju a chápu a nebrání ,i to v tom tě vidět, protože ty dva týdny jsem nevěděl, co s tebou je.“

„Většinou jsem byl doma.“

„Byl jsi u Tsunade?“

„Jo.“

„A?“

„Všechno v pohodě.“

O tom Sasuke trochu pochyboval, v pohodě tu bylo maximálně to jídlo.

 „Sakura, říkala, že jsi u ní před dvěma týdny byl,“ řekl Naruto.

„Byl,“ přiznal a říkal si, co na větě, radši mu to neříkej, mu asi nerozuměla.

„Mohl jsi mluvit i se mnou, jak se mám se nemusíš ptát Sakury.“

„Mám pocit, že kdyby ti opravdu něco bylo, neřekl bys mi to.“

„Když by se něco stalo, Sakura to dokáže vyřešit. Tsunade ji naučila, co dokázala.“

„Záleží i na maličkostech,“ dodal Sasuke.

„Tobě na nich záleží?“

„Jo.“

Touhle odpovědí Sasuke vyčerpal témata k rozhovoru. Nebyli přece spolu poprvé, nemůžou se bavit o počasí. Jsou spolu víc, jak dva roky, to už něco znamená. Ten rok a půl Narutova komatu se taky počítá, jako vztah.

Po dvou hodinách už se oba cítili tak trapně, že Naruto se jako první zvedl k odchodu. Šli spolu pár minut než musel jít každý jinudy.

„Rád jsem tě viděl, i když konverzace trochu vázla,“ řekl Naruto.

„Bylo to tak hrozný?“

„I s Kakashim by byla větší sranda.“

„Těmahle situacemi neumím tak dobře proplouvat, jsem zvyklý na stručný krátký výstižný rozhovory. Trvalo mi pěkně dlouho než jsem dokázal říct, co k tobě cítím slovy.“

„Všechno je jednou poprvý a tobě to jde dobře.“

„Jde? Nevím jestli po tomhle budu schopný říct ti Miluju tě, ne že bych to tak necítil, jen… když teď něco řeknu, pokazím tím, co můžu.“

„Myslíš si, že tohle je tvoje vina?“

„A není?“

„Něco jsi řekl a je to důvod k zamyšlení, ale není to důvod tady tohohle.“

„Jo já vím, ten důvod musím pochopit a rozhodnout se, jenže mám strach cokoliv říct, protože tě nechci ztratit.“

„Ať řekneš cokoliv, nic tím nezkazíš, jen nám pomůžeš. Nesmíš se přitom dívat na mě, ale i na sebe. Možná,“ řekl a něco a vytáhl z kapsy, „ti to pomůže.“

Sasuke si od něj vzal obálku.

„Co je to?“

„Otevři to a uvidíš,“ řekl a zamířil domů. „A ber ohled i na svoje štěstí,“ dodal a zmizel Sasukemu z očí.

Sasuke se podíval na obálku a otevřel ji. Byla v ní černobílá fotka. Na první pohled v ní Sasuke viděl jen šmouhy. Po chvíli si uvědomil, co to je. Snímek z Narutova vyšetření. Fotka jejich dětí.

 

(Poznm. Takový malý komentík k téhle části. Bohužel nevím, jak je to v Narutově světě s technikou a tak, takže se to tam snažím nijak neprotlačovat, ale jednou za čas… třeba poslední odstavec byl o té fotce. Každýmu snad došlo, že jde o Ultrazvukovou fotku. Na ultrazvuku byl snad každej, takže ví, jak takovej snímek vypadá. Já navíc jako starší sestra, jsem se naučila v těch šmouhách rozeznat hlavičku a další části těla. Nejlepší je, když někdo na něco ukáže, řekne: Ježiškote tohle bude hlavička, a majitel fotečky vám řekne: Ne tohle je ručička.

Co se týká těch dvojčat, dítě se už v 12 týdnech podobá víc člověku než ufonu. Můžete rozeznat oči, ruce a další prkotiny, takže jsem snad s tím zjištěním nepředběhla.
No a to je zatím vše, kdyby měl někdo nějakej dotaz, pište, já ráda vše objasním. Nelie=))

 

Bylo něco po půlnoci. Naruto i Sakura tvrdě spali. Najednou někdo zazvonil. Zvonění se opakovalo. Znělo naléhavě až Sakuru vytáhlo z postele. Došourala se ke dveřím a pomalu je otevřela.

„Sasuke? Co tu děláš?“ zamumlala rozespale.

„Promiň, ale musím mluvit s Narutem.“

„Spí.“

„Musím s ním mluvit. Prosím. Jsme od sebe víc jak měsíc, za tu dobu jsem ho viděl dvakrát. Štve mě to, potřebuju s ním mluvit a to už nepočká.“

„Sasuke, jsou dvě ráno. Opravdu to nepočká do rána?“

„Ne!“

„Tak jo,“ ustoupil, aby mohl Sasuke projít dovnitř.

Sasuke zamířil rovnou k Narutovo do pokoje. Jindy by se kochal pohledem na jeho klidnou tvář, když spí. Teď tu byl ale kvůli něčemu jinému.

Došel k posteli a posadil se na kraj.

„Naruto!“ zašeptal a jemně s Narutem zatřásla. Naruto se probudil hned na první pokus a překvapeně se na Sasukeho díval.

„Co tady děláš?“

„Je mi jedno, jestli se budeš zlobit, musím s tebou mluvit.“

„Nepočkali by to do rána?“

„Čekalo to téměř měsíc a půl. Nepočkám ani minutu.“

Sasuke chvíli počkal jestli Naruto něco řekne.

„Když jsem se dozvěděl, že to budou dvojčata byl jsem překvapený a než jsem stihl dojít k radosti uvědomil jsem si, že jsi mi to neřekl. Lhal jsi mi a ohrozil ses. Nevěřils mi a mě se to trochu dotklo. Vím, že ses asi bál toho, co na to řeknu a že ti zakážu zkoušky a tak, ale i tak… bylo mi to líto a z vzteku na tebe a na sebe jsem řekl věci, které jsem tak nemyslel. Chtěl jsi, abych přemýšlel, tak jsem přemýšlel. Měsíc a půl jsem byl v bytě sám a najednou se mi zdál hrozně velký. Měsíc a půl jsem se probouzel sám a připadalo mi to zbytečný. Je mi jedno kolik jich bude. I kdybychom teď zjistili, že to budou paterčata, budu se na ně těšit stejně jako předtím. Chci tě zpátky. S jakýmkoliv počtem dětí. Možná je to teď občas těžký, ale až je budem držet v rukou a usmějí se na tebe všechno to vynahradí. Tak se prosím vrať… ne vraťte se!“

Chvíli bylo ticho. Naruto se snažil pojmout všechno, co slyšel.

„Ještě chvíli a rozbrečel bys mě,“ řekl Naruto.

Sasuke se usmál. „V hlavě jsem si opakoval, co řeknu nejmíň stokrát a nakonec ze mě vypadlo tohle.“

„Zabralo to!“

„Hmm?“

„Říkám, že to, co jsi řekl splnilo účel.“

„Odpouštíš mi?“

„Já se na tebe ale nikdy nezlobil. Chtěl jsem jen… to máš jedno. Jsem rád, že se k tobě můžu vrátit.“

„Myslíš, že…“

„Dobrou noc, kluci, uvidíme se ráno,“ ozvalo se zpoza dveří.Sasuke tak dostal odpověď na svou otázku.

„Tak asi jo,“ řekl. „Nebude ti to vadit, ne?“

„Co?“

„Že ti tu zaberu trochu místa… v posteli.“

„Tak to ne,“ zasmál se Naruto. „Za trest spíš na zemi.“

„Jak za trest? Řekl jsi, že se na mě nezlobíš.“

„Chceš mi zabrat postel, musím se zlobit.“

„Ani o mě nebudeš vědět, slibuju,“ slíbil a natáhl se na kraj postele.

„Až tě skopnu dolů, nesmíš ráno skuhrat.“

„Odkdy kopeš?“

„Od té doby, co se Uchihové tak roztahují.“

„Neroztahuju se!“

„Ty možná zatím ne, ale nositelé tvých genů, ano. Evidentně po tobě zdědily všechno, co mohli.“

„Hmm, oni už…“

„Ne, ale nedalo by se říct, že o nich nevím.“

„Jestli dobře počítám jsi v…“

„… přesné polovině, zhruba.“

„Jde to vidět,“ ušklíbl se Sasuke.

„Tak teď už se opravdu zlobím,“ zamračil se Naruto. „Spíš na zemi!“ dodal a strčil do Sasukeho, který následně spadl na zem.

„To se ještě uvidí!“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-D

(Gaara z púšte, 23. 5. 2009 21:44)

„Odkdy kopeš?“

„Od té doby, co se Uchihové tak roztahují.“

„Neroztahuju se!“

„Ty možná zatím ne, ale nositelé tvých genů, ano. Evidentně po tobě zdědily všechno, co mohli.“

tak na toto nemam slov :-D looooooool :-D

super

(shijo, 18. 4. 2009 21:18)

jedna z nejlepsich kapitolek uz se tesííííím na dalsi nechci aby to nikdy skoncilo at to ma tak 220 dilu nejmin jako normalni naruto je to super i kdyz mam rada sasukeho a nechtela bych aby byl teplej ale i tak je to boziiiii

Kawai!

(Aduš, 29. 10. 2008 10:29)

Tak tohle je skwělá kapitolowka!
Mocinky se těším na pokráčko...to s těma dwojčatama mě dostalo a etě wíc to že Kyuubi je samice xD...moc krásně píšeš...klidně ať je třeba tisíc těch serií prostě to bude úžasné tak jako tak!xD

^______^

(Tamara, 19. 10. 2008 22:27)

to bol superny dielik :D a ten koniec :D mno proste krasa :D moc sa tesim na pokrackooo :DDD

co je to nadpis?

(kixi, 18. 10. 2008 14:16)

jůj XD teda... jenom dvě, jo? a děti, jo? Já se těšila na liščátka XD Sem čekala, že jich bude víc, je to přece liška, takejch devět XD 4 děti, 4 lišky a jeden mutant XD

Ale tohle taky skvělý... XD A třetí sérii? Podle toho, jak plánuješ ukončit druhu.... ale já nemam ráda dělení na série XD Prosě pokračovat a pokračovat.... a pokračovat... HAYAKUUUU!!! XD

.................

(Kagome/Kurama, 16. 10. 2008 15:32)

I třetí série??? o_O Jako jo, je to fakt hezká povídka, ze začátku jsem se od toho fakt nemohla odtrhnout, ale teď už je tam těch hádek a zvratů *ty dvojčata mě fakt dostala, kdo by to byl řek´ xD* až moc...Mno jak chceš, jestli se ti chce pokračovat, jen do toho :)
Jinak super kapitolky, a ta jednorázovka ještě lepší :D

;-)

(tsubaki, 15. 10. 2008 19:48)

jsou to superový díli a jak si mluvila o tý třetí serii nejsm proti....píšeš skvěle!!!

jupíííííííí

(tess, 13. 10. 2008 21:48)

všechny ty nový díly sou prostě super! moce se těšim na další! hrozně mě to baví! sem zvědavá co zase vymyslíš!