Naruto zabočil a zastavil se u dveří. Zazvonil a čekal. Dveře se téměř ihned otevřeli.

„Ahoj Naruto.“

„Potřebuju s tebou mluvit,“ řekl Naruto.

„Jasně, pojď dál,“ řekla Sakura a pustila ho dovnitř. Připomnělo ji tu situaci před třemi měsíci, když za ní Naruto přišel uprostřed noci.

„No, tak, co se děje?“

„Víš, bude to znít bláznivě, ale“ začal Naruto a posadil se „mám pocit, že mě Sasuke podvádí.“

„Cože?“

„Nebo možná… já nevím a poslední dobou je takový… jiný, odtažitý.“

„Jak dlouho?“

„Asi měsíc a půl.“

„Není to měsíc a půl, co jsi se k němu vrátil?“

„Jo a první den byl super, ale pak… pořád je v práci a nemá čas.“

„Je jounin, ti pořád něco mají.“

„Volal jsem několikrát Tsunade. Vždycky mi řekla, že Sasuke nic nemá. Doma není a práci taky nemá, co si pod tím mám představit? Navíc, když s ním chci mluvit, sbalí se a řekne, že má práci a jde pryč. Společnost mi dělá jen naše kočka.“

„Naruto, to přece ještě nemusí znamenat, že má někoho jiného.“

„Já vím, možná jsem trochu paranoidní, ale chápej, že se cítím divně, když… chodí domů strašně pozdě a většinou usne na gauči, co si pod tím mám představit.“

„Třeba jen…“

„No?“

„Já nevím, na Sasukeho to nesedí. Měl by sis s ním promluvit.“

„Snažil jsem se, ale pokaždý řekne, promiň musím jít. Skoro se na mě nepodívá a… je to…“

„Naruto, hlavně klid, nesmíš se stresovat.“

„Já vím, ale jde to těžko, když… mám pocit, že ho ztrácím.“

Sakura nevěděla, jak mu pomoct.

„Víš co, promluvím s ním a pak uvidíme. A ty odpočívej. Kontrolu máš zítra ne?“

„Jo.“

„Zkus ho vzít sebou.“

„Jo, díky.“

„Tak se měj.“

Jen, co Naruto odešel, Sakura vzala telefon a zavolala Sasukemu.

„Jsi doma?“

„Jo.“

„Byl u mě Naruto.“

„Proč?“ nechápal Sasuke.

„On si myslí, že ho podvádíš.“ Sasukemu se stáhl žaludek.

„Cože? To přece není pravda, vždyť…“

„Sasuke něco se děje, prý nejsi doma a vracíš se pozdě. Naruta si nevšímáš a on… cítí se mizerně a teď není ten nejlepší čas na stres.“

„Já… ach jo, nechtěl jsem, aby to vypadalo takhle. Pravda je, že na něčem pracuju, pro Naruta, pro nás všechny.“

„Měl bys mu to říct.“

„Nemůžu, není to hotové a… pomluvím s ním, pokusím se to nějak napravit.“

„Dobře.“

„Dík, žes mi to řekla.“

„Dávej na něj pozor. Potřebuje tě.“

„Jasně dík.“

„Sakra,“ zaklel Sasuke, když položil telefon. Tohle nechtěl. Vymklo se mu to. Ničeho si nevšiml. Počká dokud nepřijde a pak… se uvidí.

Naruto otevřel dveře a vešel do bytu. Překvapilo ho, že vidí Sasukeho sedět u stolu s knížkou v ruce. Když za sebou zavřel dveře, Sasuke zvedl hlavu a usmál se. Naruto nic nechápal. Jaktože teď se chová jako… předtím.

„Potřebuju se tě na něco zeptat?“ řekl Sasuke a zavřel knihu.

„Ano?“ řekl Naruto a posadil se naproti Sasukemu.

„Už ti Tsunade řekla, co to bude? Myslím děti.“

Naruto nic nechápal. Jaktože najednou takový zájem? Skoro začínal pochybovat, že Sasuke zapomněl, že čeká dítě.

„Chtěl jsem… chtěl jsem s tím počkat na tebe. Víš, kdybys chtěl být u toho až mi to bude říkat.“

Sasuke se v duchu usmál a přitom se pokáral. Byl takový pitomec.

„Fajn, jen řekni kdy a já přijdu.“

„Zítra, ve tři.“

„Budu tam,“ kývl Sasuke a vstal. Naruto se překvapeně díval, jak Sasuke vychází z bytu. Ne, že by ho netěšil jeho zájem, ale…

„Říkal, že přijde,“ ujistil ji Naruto.

„Naruto čekáme už půl hodiny.“

„Asi má moc práce.“

„Nerada ti to říkám, ale dneska měl jen odnést papíry z jedné místnosti do druhé.“

Naruto sklopil hlavu.

„Já, tak začnem.“