Sasuke se hnal chodbou. Minul další hodiny, které mu připomínaly krutou pravdu jeho dvouhodinového zpoždění. Vřítil se do čekárny, kde v rohu seděl Naruto a díval se z okna.

„Naruto, omlouvám se,“ řekl Sasuke a došel k Narutovi.

„V pohodě, hodně práce, že?“ řekl se sklopenou hlavou. Bylo vidět, že je zklamaný.

„Jo, ale příště přijdu slibuju. Jen řekni kdy.“

Naruto vstal. Nevypadalo, že by tomu nějak věřil.

„Tsunade řekla, že můžem přijít po zítří.“

„Takže ti to ještě neřekla?“

„Chci abys byl u toho, tak… příště,“ řekl a zamířil ke dveřím. „Jo a Tsunade s tebou chce mluvit,“ dodal a odešel.

Sasuke v duchu zaklel. Zase to zvoral, tolik chtěl přijít a…

Sasuke se zvedl a zamířil za Tsunade. Hádal, že to nebude příjemný rozhovor.
Zaklepal a po vyzvání vešel.

„Chtěla jste se mnou mluvit?“ řekl.

„Chtěla,“ kývla a s vážným výrazem v tváři se na něj podívala.

„Sasuke, jsem si jistá, že víš v jakém stavu Naruto je. V obou smyslech. Je skoro v sedmém měsíci a není to pro něj lehké, jak fyzicky tak psychicky. Kdykoliv se může cokoliv stát a pro Naruta je riziko každá maličkost. Je důležité, aby se v těhle posledních týdnech na něj dávala zvýšená pozornost.“

„Já vím.“

„Tak mi sakra vysvětli proč, když ke mně dneska přišel, jsem měla pocit, že mu někdo umřel?“

Sasuke neodpověděl. Nevěděl co.

„Víš, vím jak ti na něm záleží, doufám a i mě záleží na tom, aby byl Naruto v pořádku. Ale pokud mi chodí na kontroly totálně ztrápený a svěří se mi s tím, že ty ho nejspíš podvádíš, nevím, co mu na to mám říct.“

Sasuke pořád mlčel.

„Sasuke, jestli sis našel někoho jiného, není to moje věc a rozhodně ti to nebudu nijak vyčítat, protože srdci neporučíš, ale rozhodně bych nečekala, že budeš mít víc ohleduplnosti a přijdeš s tím v jiným čase. Naruto je teď na tobě zcela závislý a pokud ho opustíš, sesype se a já nemůžu zaručit zdraví ani jeho ani dětí.“

„Já… nikoho nemám, myslím tím, že Naruta nepodvádím.“

„Tak proč si to myslí?“

„Já nevím, možná jsem moc pryč a nevšímám si ho tolik jako předtím.“

„Spíš bych řekla, doma seš jen v noci a nevšímáš si ho vůbec. Ani dnes jsi nepřišel, ani nevíš, jak ho to mrzelo. Když mi říkal, že přijdeš, zářil štěstím a byl nadšený, ale když jsi nepřišel, hrozně ho to ranilo.“

„Mrzí mě to, chtěl jsem přijít, ale ztratil jsem pojem o čase.“

„Co jsi dělal, když já ti práci nedala, že jsi ztratil pojem o čase.“

„Já… fajn, ale nesmíte to Narutovi říct.“

Bylo pozdě a Sasuke šel domů. Byl rád, že má rozhovor s Tsunade za sebou. Všechno jí vysvětlil a ona slíbila, že Narutovi nic nepoví. Stejně, podle jejích slov mu to nemůže dlouho tajit. Vyvolal v Narutovi falešné představy a strach a to on nechtěl.

Potichu otevřel dveře do bytu. Nechtěl Naruta vzbudit. Opatrně nakoukl do pokoje, kde spal Naruto. V pokoji byla tma a jediné, co umožňovalo Sasukemu vidět Narutovu tvář, bylo světlo měsíce.

Došel k jeho posteli a opatrně se na ni posadil. Natáhl ruku a jemně odhrnul Narutovi vlasy z čela.

„Je mi to všechno moc líto,“ zašeptal. „Brzo bude líp.“

Naruto seděl na židli a díval se na hodiny na zdi. Tsunade stála kousek od něj a nepřítomně zírala kamsi.

Měl ještě minutu, ale Naruto si připadal, jakoby měl zpoždění hodinu.

„Myslím, že…“ řekl Naruto, ale přerušil ho hluk z chodby. Pár vteřin na to se dveře otevřeli a dovnitř se vřítil Sasuke.

„Stihl jsem to,“ oddychl si. Naruto se pousmál. Je tu a to něco znamená.

„Fajn, takže, když jsme se tu tak pěkně sešli je na čase, abych prozradila to, co v sobě dusím už dva týdny.“

„Víte to dva týdny?“ podivil se Sasuke.

„Vlastně tři, ale chtěla jsem být ohleduplná.“

„Z poslední kontroly tu mám fotku, takže,“ řekla a podala ji Narutovi „Vám dávám minutu a zkuste poznat, co to bude.“

Sasuke se naklonil k Narutovi.

Chvíli bylo ticho.

„Vím to,“ řekl Naruto a usmál se. „Teda aspoň tuším.“

Tsunade se usmála.

„Čekala jsem to.“

„Počkat, jak to v těch šmouhách můžeš vidět. Sotva rozeznám hlavu,“ řekl Sasuke.

„Nosí je Naruto a vytvořil si k nim jisté pouto. Normálně se tomu říká mateřské pouto a…“

„Poznal jsem to podle otisku chakry,“ dodal Naruto.

„Otisk chakry?“nechápal Sasuke. Slyšel to poprvé.

„Když vy jste spolu poprvé strávili noc, jako byste si slíbili věrnost. Do každého z vás se otiskla stopa chakry toho druhého. Jakoby když otisknete ruku do bláta. Jste spojeni určitým poutem. To stejné je s Narutem a dětmi. Nosí je v sobě a oni do něj otiskli svoji stopu, stejně jako on svoji. Mužská a ženská chakra se od sebe liší a pokud Naruto poznal o jakou se jedná…“ usmála se.

„Takže já mám v sobě otisknutou Narutovu chakru a on moji v sobě?“ řekl Sasuke.

„Přesně tak a možná je načase, abys ty otiskl svoji chakru do dětí.“

„Jak?“

„Prostě polož ruku na břicho. Hned ucítíš Narutovu chakru, musíš ale najít jinou, to bude jejich. Pak, však uvidíš.“

Sasuke z toho sice nebyl o moc moudřejší, ale… natáhl ruku a položil ji na Narutovo břicho. Teď poprvé si všiml, jak se na Narutovi těhotenství poznamenalo. Za celý ty měsíce si ani moc nevšiml, že by mu rostlo břicho, ale teď…

Jak řekla Tsunade, okamžitě ucítil Narutovu chakru, byl to pocit, jakoby ho držel v náruči. Zkusil hledat dál. Po chvíli našel dva pramínky jiné chakry. Ani nevěděl, co dělá, když ucítil, jakoby ho někdo bouchl do hrudi a přitom jakoby mu někdo vyrval rval srdce. Byl to zvláštní pocit, ale nebolelo to.

Odtáhl ruku a překvapeně se díval před sebe.

„Oni…“ hlesl.

„Poznal jsi je?“ zeptala se Tsunade. Sasuke kývl.

„Jejich čakra, obě jsou jiné. Takže Naruto čeká…“

„…holku i kluka,“ dořekla Tsunade. Naruto se usmál. Takže měl pravdu.

„Takže se můžete začít hádat o jménech,“ dodala.

„Jména?“

„Musí se přece nějak jmenovat.“

„Skoro jsem na to zapomněl,“ přiznal Sasuke.

„Tak se vzpamatuj, za dva a půl měsíce se to narodí.“

„Víš už datum?“

„Zhruba, asi jo.“

„Kdy?“

„Teď máme začátek prosince, přičtěte dva a půl měsíce. Leden, únor plus jeden týden. Zhruba od sedmého do čtrnáctého února. Zapiš si to ať na to nezapomeneš,“ podívala se na Sasukeho.

„Myslím na to nezapomenu. Už teď jsem nervózní.“

„To bývá normální. týden před termínem nebudeš vůbec spát, jak budeš nervózní.“

„Děsíte mě.“

„Něco takového je sousto pro oba z páru. Ani pak se tak půl roku nevyspíte.“

„Teď děsíte vy mě,“ přiznal Naruto.

„Zvládnete to, oba,“ ujistila je Tsunade „Jak vás znám, užijem si všichni.“

„Nemůžu se dočkat,“ usmál se Sasuke „Takže dík, my musíme jít.“

„Cože? Kam?“ nechápal Naruto.

„Uvidíš,“ nechtěl prozradit Sasuke a vzal Naruta za ruku.