„Takže Uchiha se rozjel,“ řekl Jiraya a procházel se po domě.

„Ten Uchiha jen zařídil, abychom měli kde bydlet,“ opravil ho Naruto a navedl ho do kuchyně.

„Proto sis myslel, že má někoho jinýho?“

„Chvilkové zmílení.“

„Takže teď je všechno v pohodě?“

„Jo,“ kývl Naruto a posadil se za stůl.

„A co caparti?“

„Kopou, ale jinak jsou hodní.“

„Tsunade mi řekla, že to bude kluk i holka.“

„Jo a už jenom dva měsíce a něco.“

„Máš strach?“

„Z čeho?“

„Ze všeho, výchova a tak.“

„Ne, možná trochu, ale to se zvládne. Každý rodič má určitě strach.“

„Ještě před dvěma lety bych do vás neřekl, že budete vychovávat děti a vlastně do Sasukeho bych to neřekl ani teď.“

„Přišel jsem a všechno slyším,“ ozvalo se za nimi.

„Témata došli, přešli jsme k drbům,“ usmál se Naruto.

„Aha, stihls mu vyzvonit všechny moje tajnosti nebo mám něco přidat?“

„Klidně něco přihoď,“ usmál se Jiraiya.

„Už snad není vše, Naruto ví všechno.“

„Upřímnost?“

„Vlezlost!“

„Takže o té misi, taky ví, fajn myslel jsem, že to ponese hůř,“ řekl Jiraiya. Úsměv z tváře mu zmizel, když viděl zmatek v Narutově tváři a zdrcený Sasukeho výraz.

„Neřekls mu to?“

„Jak jste to poznal?“ zeptal se Sasuke a zamračil se.

„Klidím se,“ řekl Jiraiya a zvedl se.

„Máš misi?“ zeptal se Naruto.

„Jo.“

„Neřekls mi to.“

„Jo, ale…“

„Proč?“

„Přesně kvůli tomu, co se bude dít.“

„Měls strach, že se budu zlobit?“

„A ne?“

„Ne, já zuřím!“

„Naruto…“

„Na jak dlouho?“

„Naruto…“

„Vyklop na jak dlouho?“

„Dva měsíce.“

„Dva měsíce? Vždyť to… nemůžeš být pryč dva měsíce…“

„Já vím, že za dva měsíce se to má narodit a přísahám, že s tebou budu.“

„Já chci, abys se mnou byl i ty dva měsíce, potřebuju tě.“

„Já bych chtěl taky.“

„Tak nejezdi.“

„Tsunade mi to nařídila je to nutný.“

„Takže tu budu dva měsíce sám?“

„Je mi to opravdu líto.“

„Jindy by mi to nevadilo, ale teď… sám jsi říkal, že nechceš, aby se něco pokazilo.“

„Pořád to platí a Tsunade o tom ví, tak nám něco navrhla.“

„Co?“ zeptal se zvědavě Naruto.

„Asi půl dne cesty chůzi od vesnice, kde budeme, je taková něco jako nemocnice. Bývá to pro lidi, kteří jsou na cestách a jsou zranění nebo nemocní. Tsunade zařídila, abys tam dva měsíce mohl být. Když se něco stane, jsou to doktoři a budou vědět, co a jak.“

„Budou vědět, co s chlapem v sedmým měsíci?“

„Budou se u tebe střídat lidi od nás a Tsunade tě bude s Sakurou chodit vyšetřovat.“

„Sakura jde s vámi?“

„Jo, Sakura, já, Jiraiya, Kakashi a pár dalších jouninů.“

„Co je to za misi?“

„Moc dobře víš, že ti nemůžu říct podrobnosti.“

„Aha, takže ty budeš do cizí vesnice s chlapem na kterého se lepí ženský a s ženskou, která po tobě letěla a nás necháš v středisku pro zabloudilce.“

„Snad nemáš strach?“ usmál se Sasuke.

„Nemůžeš mě obviňovat z žárlivosti, ty mrňata jen o tebe nechcou přijít.“

„Tak jim řekni, že se nemusí bát, protože mám plnou hlavu tebe.“

„Zkusím to, ale nevím jestli to zabere. Jsou i tvý a podezřívavost mají v krvi.“

„Zkus to, protože když jsou i tvý, ví, jak mám rád je a jak miluju tebe.“

„Mám poslední otázku,“ řekl Naruto a přešel k Sasukemu.

„Ano?“

„Kdy odejdeš?“

„Za týden.“

„To je málo času na vynahrazení těch dvou měsíců,“ zesmutněl Naruto.

Sasuke nemusel odpovídat. Byla to pravda. Týden a dva měsíce se nedali srovnávat.

„Budete mi chybět,“ řekl Sasuke a objal Naruto kolem pasu. „Netrapte ho,“ zašeptal k břichu. Naruto chtěl říct, že on trápí je, ale mlčel.

„Půjdem si lehnout, potřebuješ se vyspat.“

„Nechci jít spát,“ protestoval Naruto.

„Ale chceš, jen o tom ještě nevíš,“ táhl Naruto do ložnice.

„Ale já nechci, nejsem unavenej.“

„Ty jsi vždycky unavenej, nepromarníš chvíli, kdy můžeš spát.“

„Nechci promarnit ten týden, co nám zbývá.“

Sasuke se zastavil. Jednak už byli u postele, jednak ho zarazili ty slova.

„Budu tam za tebou jezdit, jak jen to půjde, slibuju.“

„Taky bych to chtěl, ale oba víme, že to nepůjde tak často, jak bysme chtěli,“ posadil se Naruto na postel.

„Už na to nemysli, jen se zbytečně trápíš,“ posadil se vedle něj a objal ho kolem ramen.

„Fajn, nebudu na to myslet, budu spát a myslet na to začnu pět minut předtím, než odejdeš.“

„První část se schvaluje, druhá zamítá. Tak pojď spát.“

„Když nemám na výběr…“

„Nemáš.“

Následující týden spolu Naruto s Sasukem trávili každou volnou chvilku. Jen když přišel Jiraiya s Kakashim, aby probrali misi, se Naruto odklidil pryč. Chtěl na to myslet, co nejmíň. Byl i u Tsunade, která se mu osobně omluvila a vysvětlila, že je to opravdu nutné a i když ji Sasuke prosil a vyhrožoval, že jestli se mu něco stane, budou si muset hledat nového Hokageho, musí odejít. Slíbila mu, že Sasukeho uvolní pokaždé jednou za týden aspoň na den. Dny ubíhali a den D, den sedmý, poslední den se blížil.