První týdny s dítětem byly těžké. Naruto byl pořád zesláblý po porodu a potřeboval odpočívat. Takže většina prací byla na Sasukem. Chlapečka pojmenovali Taro, což v překladu znamená první syn a uspořádali mu menší pohřeb. Naruto z toho byl pořád špatný, ale pokaždé když držel v náručí Sayu, musel se usmát. Byla překrásná. Oči měla zářivě modré a vlásky zas po Sasukem. Oba si ji zamilovali a ani na vteřinu ji nespustili z očí.
,,Nemůžu se na ni vynakoukat,“ řekl Naruto. Sayu ležela vedle něj a spokojeně hltala očima svět kolem.
,,Jo, je krásná. Neuvěřitelné, jak jsou si vaše oči podobné. Stejně překrásné,“ usmál se a přisedl si k Narutovi. Objal ho kolem ramen a lehce políbil na tvář. ,,Máš hlad?“
,,Hm, já ne, ale Sayu nejspíš jo. Už pět minut mi žužlá ukazováček.“ Sasuke se pousmál. Byl jí teprve měsíc, ale dokázala vyvádět pěkný nezbednosti a přitom vypadat nevinně, jak jí to jen její věk dovoluje. Prostě celej Naruto.
,,Půjdu ji nachystat jídlo,“ oznámil Sasuke a zvedl se.
,,Mohl bych ji zase nakrmit já?“ zeptal se Naruto.
,,Na tohle se mě nemusíš ptát. Je to přece i tvoje dcera.“
,,Já vím, ale ty se o ni staráš. Já jsem teprve před týdnem byl schopný dojít do obchodu.“
,,Bylo toho na tebe moc. Tsunade říkala, že to potrvá trochu dýl.“
,,Jo, já vím. Sice se můžu válet, ale mám pocit vinny, že se nevěnuju malé. Všechno děláš ty.“
,,Ale no tak, tys ji v sobě držel devět měsíců. Co je oproti tomu měsíci krmení a přebalování?“
,,To je fakt, nic.“
,,Tak vidíš.“
Po několika minutách se vrátil s láhví. Naruto vzal Sayu do náruče a vzal si od Sasukeho láhev. Ta nijak neotálela a obemknula svoje malé rtíky kolem dudlíku.
,,Opravdu je celá po tobě. Jí jak kdyby byla v tom.“
,,Na tohle téma raději nežertuj,“ varoval ho Naruto. ,,Nemyslíš, že ji to takhle vadí? Myslím, normálně se přece malý děti kojí.“
,,Jenže my nejsme krávy a ona vypadá spokojeně. Tsunade říkala, že spokojenější miminko neviděla. Rozmazlujeme ji.“
,,Zaslouží si to. Nechci nic podcenit.“
,,Nemyslím si, že by se to u tebe stalo. Nikdy jsem tě nezažil tak opatrného.“
,,Nechci zabít vlastní dítě. Ne znovu.“
,,Naruto…“
,,Jo, já vím. Nebyla to moje vinna. Jenže já ho v sobě nosil devět měsíců a najednou je pryč.“
,,Naruto, je tu Sayu a ta tu bude ještě hodně dlouho.“
,,Jo.“
,,Poslyš, Sayu už je měsíc. Tobě už je taky líp. Co jí dát nějaký den k Irukovi ať ji pohlídá a uděláme si čas pro sebe,“ navrhl Sasuke. Naruto nevypadal, že by ho to nadchlo. Zadíval se na Sayu, která pořád pila z láhve.
,,A co takhle mu ji dát dneska. Jsou čtyři, když ji tam zanesu, můžeme se navečeřet a tak.“
,,Jsi si jistý, že už dnes?“
,,Nemám strach, že by Iruka Sayu nezvládl.“
,,Fajn, tak já mu zavolám,“ zvedl se Sasuke a odešel. Po chvilce se vrátil s dobrou zprávu. ,,Řekl, že mu můžeme Sayu přinést kdykoliv. Nemůže se jí dočkat.“
,,Fajn, tak já ji sbalím věci a odnesu mu ji.“

Sasuke měl čas nachystat večeři. Nebyl sice žádný mistr, ale Naruto během těhotenství tolik jedl, že se teď v jídle celkem vyznal.
,,Jsem zpátky,“ oznámil Naruto a okamžitě u sebe měl Sasuke.
,,Malá je u Iruki?“
,,Jo, byl z ní nadšený. Řekl, že si pro ni můžeme zítra přijít kdykoliv. Ať nespěcháme.“
,,Fajn, takže… na ni přestaň myslet a relaxuj,“ zašeptal mu Sasuke do ucha a políbil na tvář. ,,Nejdřív si dáme večeři.“
,,Máš to pěkně naplánovaný, co? Řekni, kde v tvým plánu je postel?“
,,Hned na třetím místě.“
,,Supr,“ usmál se Naruto a posadil se ke stolu. ,,Vařils ty?“
,,Jo.“
,,A co já? Jak se na tomhle večeru podílím já?“
,,Odnesl jsi malou a taky si to budeš užívat. Víš, že já radši něco dělám než abych se nechal hýčkat. To je na tobě.“
,,Fajn, nechám si to líbit. Po devíti měsících si dovoluji říct, že si to zasloužím.“ Sasuke s úsměvem kývl. ,,Fakt si vařil ty? Ne, že bych tě podceňoval, ale kdyby mi někdo řekl, že uvaříš, hádal bych mlíko. V tom jsi totiž machr.“
,,No jo, přiznám se. Zákusek je z dovozu, ale ostatní je originál,“ ujistil ho.
Naruto si vychutnával jídlo, které bylo opravdu skvělé. Byl rád, že si pro sebe udělali chvilku času. I když se mu po malé už stýskalo.
,,Řekl jsem, nemysli na ni,“ vytrhl ho Sasuke z myšlenek.
,,Nemyslím,“ bránil se Naruto. ,,Jen o ní přemýšlím.“
,,Naruto nezapomeň, že Iruka tě pomáhal vychovávat, takže to s dětmi umí. V Konoze není nikdo lepší, kdo by to dokázal. Víš, co by se stalo, kdybychom ji svěřili Kakashimu nebo Jirayovi? Buď by ztratila chuť do života a nebo by se z ní už v měsíci stal zvrhlík.“
,,To stejně zdědí po tobě,“ řekl Naruto. ,,Ale i tak, možná bych mu měl zavolat, jestli je v pořádku, třeba něco-“
,,Klid, Sayu je v pořádku,“ uklidnil ho. ,,Nejspíš už spí. Zdá se ji nějaký pěkný sen a tak za půl hoďky Iruku vzbudí. Pak přestane být v jeho očích tak sladká.“
,,Měli jsme ještě počkat,“ uvažoval Naruto.
,,Tak dost,“ vstal Sasuke od stolu a přešel k Narutovi. ,,Sayu je v pořádku. Spí, spokojená, najezená a s pocitem, že má toho nejstarostlivějšího a nejparanodnějšího otce na světě.“
,,Jsem jen-“
,,Jo já vím, opatrný. Ale zkus Irukovi věřit.“
,,Já mu věřím, ale třeba ji chybíme nebo má strach. Co když mu vyleze z postýlky?“
,,Je jí měsíc. Neumí mluvit, chodit, sotva zvedne hlavičku, ale určitě si pamatuje, kdo ji krmil před hodinou a kdo ji krmí teď a z úzkosti vyskočí z postele. Pokud má paměť a lenost po tobě, nemusíme se bát. Navíc si musí zvyknout. Nebudeme s ní celý den. Oba se budeme muset vrátit do práce a ona si bude nějakou tu hoďku vystačit v postýlce sama.“ Naruto nevypadal klidnější. Představa, že nechá Sayu samotnou ho děsila. ,,Existuje hlídání. Iruka a tak. Poslyš, já tohle teď řešit nechci. Má to být náš večer.“
,,No jo, promiň. To jídlo bylo skvělý, díky,“ usmál se Naruto.
,,Fajn, tak jestli jsi dojedl, tak se přesunem k stanovišti dvě,“ chytl ho Sasuke za ruku a táhl pryč z kuchyně.
,,A to je?“
,,Koupel,“ řekl a otevřel dveře.
,,Já myslel, že postel máš naplánovanou na desátou.“
,,To jo, tohle bude jen koupel.“
,,To chceš jako říct, že i přesto, že budeme oba nazí se budeš dál držet na uzdě. Ha, vtipný.“
,,To sem neřekl. Zvládneme koupel i postel, ne? Hele Naruto, půl roku je doba.“
,,Ty…“ hledal Naruto vhodné slovo.
,,Svlíkneš se sám, nebo ti mám pomoct?“ zeptal se Sasuke.
,,Neuvěřitelný na co ty hned nemyslíš. Máš v hlavě i něco jiného?“
,,Hele, to škvrně je jak diamantová zeď mezi námi. Ženská by řekla, že je to ta nejlepší antikoncepce. Jakmile ji zítra dostaneme zpátky, nestačím se k tobě přiblížit ani na dva metry. Začne řvát a dožadovat se seznamu věcí, tak nám dopřej chvilku pro sebe, i kdybychom ji měli strávit jen tam tím.“
,,No jo, terminátore. Jen klid, nebo tě tu z fleku chytne infarkt.“