Bylo krásné ráno. Tiché, krásné ráno bez křiku a brzkého vstávání.
,,Je v celé té věci zahrnuta i snídaně?“ zeptal se Naruto
,,Ne, ale může být,“ usmál se Sasuke a přitulil se k Narutovi.
,,Copak včerejšek ti nestačil? Vypadals pak tak zmoženě a vyčerpaně.“
,,Za to teď jsem opět plný síly a energie,“ namítl Sasuke.
,,Na to, abys vyzvedl Sayu?“ nadhodil.
,,No jo, konec klidu,“ vstal Sasuke a natáhl se pro oblečení. ,,Koneckonců, nemůžeme Iruku trestat do nekonečna.“
,,Ale no tak, není to tak hrozný.“
,,Ne, pokud máš ucpávky v uších a nevadí ti usínat na pouhých pět minut,“ konstatoval Sasuke a natáhl si tričko.
,,Počkej,“ zarazil ho Naruto, chytil za ruku a přitáhl k sobě. ,,Vím, že to bylo všechno na tobě. Od teď ti budu pomáhat. A za včerejšek díky. Bylo to moc pěkný,“ usmál se Naruto a krátce ho políbil na rty.
,,Hm, díky. Snažil jsem se. Šest měsíců je šest měsíců. Tak zatím,“ rozloučil se.
Naruto po chvíli vstal oblékl se a zamířil do kuchyně. Od včerejška tam bylo ještě nádobí a vlastně o po Sasukeho kuchařském výkonu.
Poslední minuty trávil tím, že seřazoval lahvičky na jídlo od nejmenší po největší. Nudil se a malá mu chyběla. Ať si Sasuke říká, co chce. On sám neměl rodiče, kteří by ho pochovali, tak ať to má aspoň jejich dcera.
,,Jsme doma,“ ozvalo se od dveří. Naruto vyskočil od stolu a pádil ke dveřím.
,,Ahoj zlatíčko, jak ses měla?“ vzal si Sayu do náručí.
,,Ona skvěle, ale kdyby tě zajímalo, jak se mám já, tvůj životní partner, tak mě naše dcera stihla pozvracet.“
,,Ode mě jsi to snesl, ale od týhle princezny ne?“
,,Ty jsi něco jiného,“ řekl a zamířil do ložnice.
,,Táta se zlobí,“ usmál se Naruto na Sayu. ,,Však ono mu to prospěje, že?“ dodal a zamířil za Sasukem.
,,Hele, co takhle přestěhovat Sayu do jejího pokoje,“ navrhl Sasuke.
,,Cože?“ polekal se Naruto a přitiskl si Sayu blíž k sobě.
,,Ten pokoj je hned vedle nás.“
,,Řekl jsi, že tu může spát.“
,,Ze začátku. Měla by spát ve svém pokoji.“
,,Ne, ještě je brzo,“ namítl Naruto a posadil se na postel.
,,A prozradíš mi, kdy nebude brzo? Za rok, dva? Za dvacet let?“ Začínali mu docházet nervy.
,,Já ji nechci nechávat zbytečně samotnou. Ještě pár týdnů by tu mohla vydržet, ne?“
,,Ne, nemohla,“ vyjel Sasuke. ,,Ze začátku to bude na pár týdnů a pak na měsíce. Nic se jí nestane. Maximálně bude brečet a to jí neuškodí.“
,,Já ji prostě nechci nechávat samotnou. Neměla být sama. Měla mít bráchu,“ řekl plačtivě Naruto. Pořád o ní měl strach. Věděl, že zřejmě zbytečném, ale pořád měl. Nechtěl ji ztratit.
,,Naruto, promiň,“ omluvil se Sasuke a přisedl si k němu. ,,Nemyslel jsem to tak.“
,,Jo. Prostě mám strach.“
,,Já to chápu,“ řekl a objal ho kolem ramen. ,,Ale bude tam spát jen v noci. Přes den ji bude mít pořád u sebe. No tak. Zkusíme to aspoň na jednu noc a uvidíme.“
,,Fajn, dneska v noci ji uložíme u ní v pokoji.“ Stálo ho to hodně vůle svolit.
,,Uvidíš, že to zvládne,“ ujistil ho a vzal si malou k sobě, aby ji přenesl do postýlky. Přes den zatím do té v jejich ložnici. ,,Promiň, že jsem křičel,“ omluvil se znovu a posadil se vedle Naruta. ,,Nechtěl jsem.“
,,Jo já vím, jen to pořád trochu bolí, když si na to vzpomenu.“
,,Já vím. Něco takového bolí pořád. Jenže ji nemůžeme ochraňovat do nekonečna. Až vyroste a nastoupí do akademie, bude tam sama a zvládne to.“
,,Jo, jen prostě…“ nedořekl. ,,Připadám si blbě, když tu skoro brečím. Člověk by řekl, že s těhotenstvím to skončí.“
,,Klidně breč. Když už jsem brečel i já, tak ty můžeš klidně celý den a noc.“
,,Nechci na to pořád myslet.“
,,Hm, hele, Iruka řekl, že se staví. Chce vidět malou.“
,,Fakt? Rád ho uvidím.“
,,Nabídl se, že Sayu kdykoliv pohlídá. Další člověk, který se chytil do pasti. To škvrně si dokáže získat pozornost.“
,,Vždyť je sladká.“
,,Jako citrón.“
,,Štve tě, že se jí věnuju víc než tobě? Co včerejší noc?“
,,Co je noc oproti týdnům?“
,,To je milý,“ usmál se Naruto a objal ho kolem pasu. ,,Můj Sasuke žárlí na svoji vlastní dceru.“
,,Co je na tom milýho?“
,,No víš, tys to stvořil a teď si stěžuješ. To je jak kdybys přivedl Sakuru a řekl, abychom se spolu vyspali a pak ses vztekal, že jsem byl s ní.“
,,Řekl jsi, že už jí nemiluješ.“
,,Ne, ale nebudu ti lhát, že bych si dal říct.“ Jeho tón zněl natolik vážně, že mu Sasuke uvěřil. Což vedlo k jakési grimase. Něco mezi znechucením a šokem.
,,Co prosím?“
,,Ty fakt skočíš na všechno,“ zasmál se Naruto. ,,Ježiš tohle bych měl dělat častěji, protože tvůj výraz stojí za to,“ usoudil a vstal. ,,Dáš si snídani?“
,,Dal bych si tebe,“ navrhl Sasuke a přikradl se k Narutovi.
,,Tohle na jídelníčku nemáme,“ zavrtěl Naruto hlavou a zamířil do kuchyně.
,,Co není může být, ne?“
,,Máš pravdu. Ne.“
,,Ty a tvoje zásady,“ zamumlal Sasuke a posadil se ke stolu. ,,Sayu spí.“
,,Jenže po tvým hlasitém výkonu by spíš ohluchla.“
,,No dovol!“
,,To si piš, že dovolím,“ usmál se. ,,Nechci, aby naše dcera hned v počátku života utrpěla šok.“
,,Jak chceš. Budem držet další půl rok pust.“
,,Klid, na své si přijdeš,“ řekl Naruto a políbil ho na tvář. ,,Břicho je pryč, změny nálad taky, až bude Sayu spát celou noc, jsem jen tvůj.“
,,Ty fakt víš, jak naladit. Sayu spí,“ usmál se Sasuke.
,,Já mluvil o noci. Teď je ráno, copak na to myslíš celý den?“
,,Hele, kdyby nám bylo třicet, neřeknu, ale nám oboum je osmnáct. Věk, kdy teprve páry začínají uvažovat o rodině. A o pěl let později na to hupnou. My máme Sayu, jeden druhého. Všechno s předstihem.“
,,Jo, s předstihem. To znamená, že se musíme s předstihem dospět. Sayu je priorita, ne další dítě.“
,,Jestli máš strach, že znovu-“
,,Ne, tedy já z toho možná strach mám, ale to není kvůli tomu. Víš, že páry, které život obšťastní dítětem, už pak myslí jen na dítě a k milování se už nedostanou.“
,,No tak to jsou za prvé pošuci a za druhé je jim už nejmíň čtyřicet.“
,,Všechno je moc brzo, uvědomuju si to,“ řekl Naruto a posadil se vedle Sasukeho. ,,Oba jsme spolu žili bez starostí do budoucna a pak přijde rána v podobě dítěte. Nepočítali jsme s tím. Nemělo by se to dít, ale stalo. Brzo. Možná až moc brzo. Neměli jsme na výběr. A i přes to všechno bych neměnil. Svým způsobem nás to sblížilo. Jinak by to bylo všechno na jedno brdo.“
,,Moc dobře víš, že se na to dívám stejně,“ chytil Naruta za ruku. Jen mi chybí ty dny, kdy jsme byli jen mi dva,“ přiznal a přitáhl si Naruta k sobě a posadil si ho na klín.
,,Jinými slovy dny, kdy jsme byli ještě děti. Já si pořád pamatuju den, kdy jsi přišel ke mně do pokoje. Měl jsi narozeniny.“
,,Jo a o dva roky později na tvoje narozeniny jsme počali potomka.“
,,Skvělý dárek. Dvacátý první únor, pěkný datum.“
,,Už se těším, až jí bude rok.“
,,Smím se zeptat proč?“

,,Jsou to první narozeniny. První dort a dárky. Já to sice neznám, ale chci, aby to pro Sayu byl nejlepší den.“
,,Víš, tvůj strach a opatrnost pramení nejspíš i z tohohle.“
,,Z čeho?“
,,Neměl jsi rodinu a hodně ti záleží na tom, aby jí nic nechybělo. Víš, co je bolest a nechceš, aby si ji prožila.“
,,Jo, máš pravdu. Zase.“
,,Má se dobře. Je to nejšťastnější miminko na světě. Který dítě má rovnou dva otce?“
,,Jo, kterej otec se může chlubit tím, že zplodil dítě díky liščímu démonu.“
,,Víš, možná bysme ten příběh mohli poupravit,“ navrhl Sasuke.
,,Jako, že otec je zoofil a spal s liškou?“ zasmál se Naruto. ,,A já s tebou teď musím žít. Kdy mám očekávat, že mí dceři naroste ocas a srst?“
,,No mě by zajímalo, kdo jí tuhle situaci bude vysvětlovat.“
,,No musíme si to rozvrhnout. Jeden z nás ji vysvětlí, jak to s ní bylo a ten druhej věci kolem sexu a tak. Což samozřejmě poukazuje, že ty se na tu druhou věc hodíš skvěle, ale mi nechceme, aby naše dcera přišla do jiného stavu už v šestnácti.“
,,Víš, co chci já?“
,,Už jsem řekl, že žádnej sex nebude.“
,,Já vím. To jsem nemyslel. Chtěl bych jí nahoru a-“

,,Tys neslyšel?“
,,Sakra nech mě to doříct. Chci jít nahoru a ještě na chvíli si lehnout do postele. Jen tak. Nemusíme spát.“
,,To se mi líbí,“ usmál se Naruto a objal Sasukeho kolem krku. ,,Co chceš za to, abys mě tam odnesl.“
,,Zřejmě náhradní ruce.“
,,No tak,“ zaprosil Naruto. ,,Kila jsou pryč. Zase jsem lehký jak pírko.“
,,Fajn,“ kývl Zasuje a zvedl se z židle i s Narutem v náručí. Schody zdolávali malinko pomaleji, ale nakonec se do postele dostali oba.
,,Když teď vím, že to zmákneš, budu to po tobě chtít častěji,“ zauvažoval Naruto.
,,Hm, něco za něco,“ řekl Sasuke a přisunul se blíž k Narutovi.
,,Dal jsem ti dítě, co víš ještě chceš?“
,,Spoustu, ale začnem zvolna. Polibkem,“ navrhl. Naruto se usmál a přitiskl se k Sasukemu. Jejich rty od sebe byli milimetry. Přitahovalo je to k sobě, jako dva magnety. Když v tom se ozval pláč z nedaleké postýlky