Probudil ho zvonek. Chvíli trvalo než se plně probudil. Došel ke dveřím a otevřel je.

„Jaktože neležíš,“ setřel ho hned Naruto.

„Zvonil jsi!“

„Malý test,“ řekl a vešel. Sebou měl pět tašek nacpané k prasknutí.

„Počkej,“ zarazil ho, aby nezavíral dveře. Sasuke je pustil a odstoupil.

„Řekl jsi, že koupíš něco, ne všechno,“ řekl Sasuke, když Naruto donesl dalších pět tašek.

„Ležet budeš dlouho a já se chci vzdalovat, co nejmíň.“

„Aha, proto ta sklizeň?“ Naruto se usmál a vyšel z bytu.

„Řekl jsem žádnou kytku,“ řekl Sasuke, když viděl, co Naruto táhne.

„To není kytky, ale strom. Citrusovník. Je to nenáročný a přitom to produkuje hodně kyslíku a taky citróny.“

„Na co potřebuju strom s citrónama?“ řekl nechápavě.

„Vitamín C.“

„Aha, nebylo by jednodušší koupit tablety, nebo sušené ovoce?“

„Možná bylo, ale takhle ti nebude aspoň tolik chybě svět venku.“

„A tohle je?“ ukázal na dvě krabice.

„Rámen, těžko by se přestěhovali před tvoje dveře, tak jsem si koupil zásobu.“

„Naruto nepřehnal jsi to trochu?“

„Nemyslím,“ řekl a znovu vyšel z bytu. Kdyby Sasuke tušil, co ještě přitáhne, zavřel by mu před nosem.

„A tohle je co?“ zeptal se, i když to sám dobře věděl. „Řekl jsem žádný plyšáky.“

„Řekl jsi, žádný medvědy, tohle je panda.“

„Panda je taky medvěd.“

„Ale vždyť je to malý nevinný dárek.“

„Malý? Vždyť je to velký, jak naše akademie.“ Panda opravdu přesahovala všechny možný rozměry. Na výšku měla metr a půl.

Naruto se nevinně usmál a konečně zavřel dveře.

„Je v těch taškách něco, co opravdu potřebuju?“ zeptal se Sasuke a měl pocit, že dostane další infarkt.

„Hmm, padesát ruliček toaletního papíru.“

„Padesát?“ Naruto pokrčil rameny.

„Naruto, chtěl jsi, abych se šetřil, ale ty mi spíš dáváš zabrat. Vždyť tohle jsou zásoby pro armádu.“

„Tohle je pro nás dva na následující dva měsíce.“

„Asi sis mě spletl s Chojim.“

„Tohle všechno pro mého medvídka,“ usmál se sladce Naruto.

„S tou péčí to přeháníš, nejsem malomocnej.“

„Jen po dvou infarktech, dvou zástavách dýchání, téměř po selhání ledvin a jater a navíc s rozežranou čakrou. Máš pravdu, malomocnej nejsi, jsi na tom ještě hůř a navíc hrozně ukecanej.“

„Jdu si lehnout,“ rezignoval Sasuke a zamířil do pokoje.

„Doufám, že nejsi alergický na mátu.“

„Proč? Koupil jsi mi květináče s mátou?“

„Ne, mátovej šampón.“

„To jako na hlavu?“

„Děláš s ním snad něco jiného?“

„Naruto…“

„A taky osvěžovač na záchod.“

„Jestli mi hodláš celej byt zamořit mátou?“

„Hodlám ti tvůj několika týdenní pobyt v posteli, co nejvíc zpříjemnit.“

„S lístkami máty pod koberci? K štěstí mi stačíš ty, nepotřebuju osvěžovač ani jiný prostředek s vůní máty.“

„A co mám pak dělat s tou mátovou pastou?“

„Jdu spát,“ řekl Sasuke a zmizel v pokoji. Věděl, že to Naruto myslí dobře, bylo to poprvé po tolika letech, co se o něj někdo tak staral.

Když Naruto přišel do pokoje, Sasuke už spal. Naruto položil Pandu do rohu pokoje a lehl si k Sasukemu.

„Medvídek,“ zašeptal.

Sasuke se probral až ráno. Když Naruto viděl, že otvírá oči, usmál se.

„Takhle mi to vyhovuje,“ řekl Sasuke a Naruta objal.

„Máš hlad?“ zeptal se Naruto.

„Celkem jo.“

„Fajn, hned jsem zpátky,“ řekl a vylezl z postele.

„Snídaně do postele?“

„Zvykni si, budou i obědy a večeře.“

Naruto odešel do kuchyně.

„Dneska přijde Sakura a Kakashi,“ ozvalo se z kuchyně.

„Jestli dotáhnou třeba i nenafouklej balónek, letí oknem.“

„Chtějí tě jenom potěšit, jsou rádi, že vůbec žiješ.“

„Dobře, ale nemusí být ráda rovnou celá vesnice.“

„Celá vesnice ne,“ řekl Naruto a vešel do pokoje s miskou „Jen její dívčí polovina.“

„Co je tohle?“ řekl Sasuke, když mu Naruto podal misku.

„Kaše, ovesná kaše. Doktor řekl, že ze začátku nemáš dostávat nic tučného, příliš sladkého a spíš máš mít kašovitou stravu.“

„Copak jsem batole? Prosím řekni, že v těch taškách nebyla jen kaše?!“

„Většinou to byla zelenina a ovoce, sušené ovoce, rýže, nějaká oves…“

„Maso?“

„Tofu.“

„Bože!“

„Jen dva týdny, pak můžeme přejít na rýži.“

„A pít mám vodu z vodovodu?“

„Ne, tu máš zakázanou. Jen kupovanou, ale spíš čaj. Na srdce, ledviny, játra, trávení.“

„Fuj.“

„Čím víc budeš dodržovat dietu, tím dřív se uzdravíš a budeš moct zase dělat, co chceš.“

„Pod tímhle příslibem se to pokusím přetrpět.“¨

„Uvidíš, že to půjde,“ řekl Naruto a rozcuchal mu vlasy. Zasuje se nesouhlasně zavrtěl.

„Dostanu aspoň odměnu, když to sním?“

„Tohle vydírání na mě neplatí!“

„Myslel jsem pusu. Malý, nevinný polibek, na rty,“ usmál se nevinně Sasuke.

„Uvidíme.“

Sasuke se usmál. Narutovo uvidíme znamenalo ano.

Sasuke se přemohl a kopl do sebe směs čehosi pro slepice. Připadalo mu, že jí asfalt.

„Vidíš, že to jde,“ řekl Naruto a vzal si od něj misku. Sasuke trpělivě seděl v posteli a čekal až se Naruto vrátí.

„Vypadáš netrpělivě,“ řekl Naruto.

„Nezdržuj, ten humus jsem zblajz, tak si zasloužím aspoň chvilku s tebou.“

„Stačí?“ řekl Naruto a posadil se vedle Sasukeho.

„Víš, jak to pro mě těžký se takhle krotit? Nejradši bych se na tebe vrhl rovnou z fleku.“

„Zkus to a dostaneš svěrací kazajku,“ upozornil Naruto.

„Tak aspoň tu pusu,“ zaškemral Sasuke.

„Víš, že jsi děsně roztomilý, když takhle prosíš.“

„Mám si stoupnout na hlavu?“

„Byla by zábava pozorovat, až bys padal, ale není třeba,“ usmál se Naruto a naklonil se k Sasukemu. Sasuke ho netrpělivě objal kolem krku a přitiskl svoje rty na jeho. Naruto ho objal kolem pasu. Sasuke se do polibku vrhl doslova po hlavě a Naruto se jen těžko dokázal odtrhnout od těch vášnivých rtů.

„Čas vypršel,“ řekl Naruto. Sasuke se na něj smutně podíval.

„Nechci tě tady resuscitovat,“ řekl Naruto, když viděl, jak Sasuke popadá dech.

„Mě osobně by to nevadilo.“

„Je čas na odpočinek,“ řekl Naruto.

„A co ta resuscitace?“

„Spi,“ řekl Naruto a donutil Sasukeho lehnout si. Sám si pak lehl vedle něj a přitiskl hlavu k hrudi. Rád poslouchal, jak mu bije srdce.

„Sladké sny, méďo,“ pošeptal Naruto. To už ale Sasuke spal.