„Jak jste mohl usnout?“ řekla vyčítavě Sakura.

„No… prostě jsem usnul,“ řekl omluvně Kakashi.

„Naruto nás zabije. Vrací se už zítra a jestli ho do té doby nenajdem…“

„Třeba se šel jen projít.“

„To je jedno. Naruto by nám vyčítal i kdyby šel je k schránce a on už je pryč půl dne. Jestli se nevrátí než se vrátí Naruto…“

„Půjdeme ho hledat.“

„Vy ho půjdete hledat, já počkám tady, kdyby se vrátil a navíc tu někdo musí být kdyby volala Naruto.“

Jako na povel zazvonil telefon.

„Ano?“

„Ahoj Sakuro,“ řekl Naruto.

„Naruto, jak se máš?“ řekla Sakura trochu nervózně.

„No dobře, tohle je poslední zastávka, Takže zítra před polednem budu zpátky. Dáš mi Sasukeho?“

„Sasuke? No to nejde.“

„Proč?“

„No…“ Sakura si snažila vymyslet nějakou důvěryhodnou výmluvu. Očima přitom probodávala Kakashiho. Ten jen pokrčil rameny.

„Spí,“ řekla nakonec.

„Pořád?“

„No… ano,“ řekla a znovu se podívala na Kakashiho.

„Když jsem volala ráno, taky spal.“

„No jo, je hodně unavený, už se tě nemůže dočkat.“

„Jestli pořád spí, možná byste to měli říct doktorovi.“

„Určitě bude v pohodě. Pořád ho hlídáme, má se jak v bavlnce.“

„Dobře, tak tedy zítra,“ řekl a chystal s položit sluchátku. „A Sakuro?“

„Hmm.“

„Díky, že na něj dáváš pozor. Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout.“

„Není zač,“ řekla. „Tak zítra,“ dodala a zavěsila.

„Můžu spolehnout? On mě zabije,“ řekla.

„Tak špatně to nebude.“

„Sasuke nám zdrhl, co nám tom není špatné. Vidíte tohle?“ řekla a ukázala mu 50-ti stránkový Narutův seznam. „Nepouštět ven,“ přečetla. „Ještě to tam má čtyři vykřičníky.“

„Nemohl jsem vědět, že vezme roha.“

„Vy jste neměl především spát.“

„Fajn, pochopil jsem. Jdu ho hledat,“ řekl a zmizel.

Sakura dosedla na pohovku. Nechápala kam a hlavně proč, jim Sasuke utekl. Celou dobu se nic nedělo a teď tohle.

O dvě hodiny později se vrátil Kakashi.

„Tak co?“

„Nikdo ho neviděl. Prošel jsem snad celou vesnici, nikde není.“

„Sakra, už se stmívá. Jestli se mu něco stane…“

„Sasuke se o sebe dokáže postarat.“

„To jsem nemyslela. Co, když mu bude zle, nebo někde omdlí?!“

„Tak máme problém.“

„Problém máte vy, já vás poprosila, abyste ho ohlídal a vy si dáte šlofíka.“

„Volala jsi do nemocnice?“

Sakura kývla.

„Není tam! A nezapomněli mě poučit, že by neměl být venku dlouho a sám.“

„Nechápu proč utekl.“

„Možná šel naproti Narutovi.“

„Doufejte, že ne.“

„Jdu ho zase hledat.“

„Zkuste lesy kolem vesnice,“ poradila mu. Kakashi kývl a zmizel.

Hledal celou noc a následující den.

„Jaktože jsme ho nenašli? Co když někde leží? Něco se mu nejspíš stalo!“ panikařila Sakura.

„Naruto už prošel branou, bude tu do pěti minut,“ dodala a dál nervózně přecházela po pokoji.

„Nemusíš být tak nervózní,“ uklidnil ji Kakashi.

„Vy jste poslední týdny spal? Viděl jste, jak se o něj Naruto stará, kontroluje každý jeho krok. Věřil mi a svěřil mi Sasuke a já udělala takovou blbost, jako že ho svěřila vám.“

„Stane se.“

„Stát se to mohlo jen vám!“

„Naruto to vezme s klidem.“

„Naruto bude řádit. Viděl jste ho už někdy naštvaného?“

Kakashi si vzpomněl na příhodu na mostě, kdy se z Naruto uvolnila Kyubiho čakra.

„Možná, že máme problém,“ připustil.

„Jsem zpátky!“ ozvalo se od dveří. Sakura s Kakashim se podívali ke dveřím ve kterých stál Naruto.

„Nazdar,“ řekl s úsměvem

„Naruto, už jsi zpátky,“ řekla Sakura a stoupla si před něj. „Jaká byla cesta?“

„Jo v pohodě. Sasuke je v pokoji?“

„Jasně, kde jinde by měl být?!“

„A pustíš mě k němu?“

„No, víš,“ Sakura sklopila hlavu. „Sasuke…“ Hodlala mu to všechno vyklopil.

„Naruto?“ ozvalo se od dveří Sasukeho pokoje.

„Sasuke?“ podivila se Sakura. „Spal!“ vykřikla najednou. „Sasuke spal!“

„Aha, no…“

„Jasně, mi jdem,“ řekla Sakura.“

„Ale, nechcete…“

„Přijdem zítra, ano?“

„No dobře, tak zítra.“

Sakura rychle zamával a i s Kakashim zmizeli. Naruto byl tím chováním trochu vyvedený z míry.

„Jaktože neležíš?“ obrátil se na Sasukeho.

„Taky tě rád vidím,“ řekl Sasuke a vrátil se do pokoje. Naruto šel hned za ním.

„Ani nevíš, jak si my chyběl,“ řekl Naruto, odložil si věci a posadil se vedle Sasukeho na postel.

„Dva týdny,“ řekl Sasuke. „Připadalo mi to jako věčnost. Skoro jsem si začínal myslet, že to všechno byl sen a já jsem pořád sám.“

„Na chvíli si dám pohov a na další misi půjdem už jako tým sedm.“

„Ty mě pustíš? Kdy to bude? Příští století?“

„No tak,“ řekl a dal mu pusu na tvář. „Něco pro tebe mám,“ dodal s úsměvem. Zvedl se z postele a přešel k batohu. Otevřel ho a něco z něj vyndal.

Sasuke se lekl už jen toho, že se to hýbe, tudíž je to živý.

„Co to je? Slepice? Chceš mi založit statek?“

„Určitě se ti bude líbit,“ řekl a dal mu věc do klína. Sasuke ucítil pohyb a když Naruto oddělal ruce, uviděl, co zas Naruto přitáhl.

„Prosím řekni, že tohle byla ta mise a odneseš ji Tsunade?!“

„Ne! Tu jsem našel po cestě na zpátek. Našel jsem ji zraněnou v zahradě jednoho hotelu. Postaral jsem se o ni a vzal sebou. Zůstane tu s námi.“

„Naruto, už ses díval do encyklopedie, co je to?“ ujistil se.

„Kočka, ne koťátko. Děsně roztomilý, zrzavý kotě.“

„Nemůžu tu mít kočku. Všechno hryže a kouše. Vleze ti všude, plete se ti pod nohy a děsně moc toho sní.“

„Je to kotě. Je přítulná a vychovaná.“

„A co doktor? Třeba je pro mě škodlivá. Může mít blechy a já nevím, jaká další havěť v ní žije.“

„Doktorovi jsem volal. Říkalo, že když dostane všechna očkování, nevidí v tom problém. Nepřitáhl bych sem ani bramboru, pokud by nebyla odsouhlasena.“

„Takže tu s námi zůstane? Opravdu?“ řekl a podíval se na zrzavé kotě, které se právě probudilo. Postavilo se a malým čumáčkem přejíždělo po Sasukeho ruce, nakonec ji malým růžovým jazýčkem olízla.

„Líbíš se jí,“ usmál se Naruto.

Kotě se Sasuke začalo otírat ruku a břicho a začala příst. Sasuke jemně pohnul prsty a pohladil ji.

Kotě najednou seskočilo dolů na zem a začalo se rozhlížet kolem sebe. Nakonec se dostala k pandě.

Bázlivě k ní natáhla hlavu a jemně se jí dotkla čumáčkem. Chvíli ji očichával a pak se u ní schoulila do klubíčka.

„Má jméno?“ zeptal se Sasuke a dál pozoroval spící kotě.

„Ne, ještě ně,“ řekl Naruto a sledoval Sasukeho. „Začínám žárlit,“ dodal a znovu se posadil vedle Sasukeho.

„Jsem rád, že jsi zpátky?“ řekl a opřel se o nej.

„Já nebo tak kočka?“

„Tohle bych kočce neříkal.“