„Zase jdeš ven?“ zeptal se Sasuke, když viděl, jak se Naruto hrabe v šuplících.

„Ne,“ řekl a konečně šuplík zavřel. „My jdeme ven,“ usmál se a hodil po Sasukem oblečení.

„My? Spolu? Ven? Sami?“

„Nedělej, překvapeného, slíbil jsem ti to,“ usmál se Naruto. Sasuke byl v mžiku oblečený. Naruto vzal tašku a zamířil ven.

Venku už byla tma, téměř noc. Vzduch byl teplý a bylo naprosté bezvětří.

„Kam vlastně jdeme?“ zeptal se Sasuke, který byl rád, že je na vzduchu.

„Uvidíš,“ řekl Naruto a oba vstoupil do lesa. Šli ještě kousek, když se konečně zastavili. Stáli u menšího jezírka, obklopeného stromy.

Naruto položil tašku a začal se svlíkat.

„Co chceš dělat?“ zeptal se Sasuke mírně zaskočený jeho počínáním.

„Co asi?“ řekl a došel k Sasukemu.Sasuke zrudl, protože v tuhle chvíli ho napadala jen jediná věc.

Když viděl, že se Naruta zbavuje i spodního prádla, nevěděl, co si má myslet.

„Tak dělej, svlíkej,“ řekl mu Naruto. Sasuke stál jak přimražený. Nestyděl se a ani mu nevadil nahý Naruto, byl jen šokovaný. Nakonec se zbavil, trička, kalhot, bot a pásky. Pak uviděl, jak Naruto míří k vodě. Konečně mu došlo, prčo to všechno a už bez přemýšlení si sundal i spodní prádlo.

S úsměvem vlezl k Narutovi do vody. Voda byla sice trochu studená, ale i na dobu překvapivě teplá.

„Ale žádný šampionát v kraulu,“ upozornil ho Naruto. Sasuke se usmál.

Chvíli plavali nebo se jen dívali, jak se měsíc odráží v hladině jezírka.

Pak Naruto roztáhl deku, kterou sebou přinesli a oba se na ni natáhli. Bylo teplo a stačilo, když na sobě měli jen spodní prádlo.

„Je tu krásně, že?“ řekl Naruto a hladil Sasukeho po zádech. Sasuke ležel těsně vedle něj, na boku, tváří k němu. Naruto ležel na zádech a díval se na hvězdy na nebi.

„Ty jsi krásný,“ pošeptal mu Sasuke a tváří se k němu posunul blíž. Začal mu kůži na krku zasypávat polibky. Sasuke si všiml, že Narutova ruka na jeho zádech ho přestala hladit a jak Naruto přivřel oči. Pousmál a rty sjel k klíční kosti. Začal se tělem posouvat nad něj až se rty dostali na hruď. Pod rty cítil, jak Narutovi zběsile pulzuje srdce.

„Sasuke,“ vzdychl Naruto. Sasuke se usmál, ale Naruto pokračoval. „To stačí,“ přerušil ho. Sasuke zvedl hlavu a podíval se do Narutových, teď už otevřených, očí.

„Nech mě, aby sis to užil aspoň ty,“ řekl mu Sasuke a rty sjel k břichu.

„Já si počkám s tebou,“ řekl Naruto a vzal Sasukeho hlavu do dlaní. Přisunul si ho k obličeji a dlouze ho políbil.

„Když chceš,“ řekl a znovu se uvelebil vedle něj. Naruto ho znovu začal hladit po zádech.

„Já nejsem na sexu závislej,“ dodal po chvíli s úsměvem.

„To má bejt jako narážka na mě?“ řekl Sasuke.

„Ne,“ řekl nevinně Naruto. „To jsem řekl jen tak.“

„Jasně,“ řekl Sasuke, ale dál už to neřešil. Bylo mu dobře a nakonec usnul.

Sasuke seděl na posteli a četl si. Po dlouhé době byl sám. Naruto odešel aniž by zburcoval celou vesnici, aby Sasukeho pohlídala.

Ale i když byl Sasuke rád, že nemusí trčet v jedné místnosti s Sakurou, mrzelo ho, že tu není Naruto. Když tu byl, modlil se, aby mohl být aspoň sekundu sám. Když byl ale naopak sám, Sasukeho srdce po něm toužilo.

„Ach jo,“ vzdychl si a zaklapl knihu. Najednou se dveře do pokoje rozrazili. Stál v nich Naruto.

„Děje se něco?“ zeptal se Sasuke, když viděl, že se Naruto mračí. Naruto neodpověděl. Místo toho za sebou prásknul dveřmi a došel k posteli.

„Na něco se zeptám a chci slyšet pravdu,“ řekl stručně. Sasuke netušil kam tím míří.

„Když jsem byl na té misi, byl jsi pořád doma?“

V Sasukem hrklo. On o tom ví?

Zavrtěl hlavou.

„Takže je to pravda,“ řekl Naruto a už se vůbec nemračil. Sasuke mu poznal v očích zklamání.

„Proč?“ zeptal se Naruto. Sasuke neodpověděl, jenom sklopil hlavu.

„Mohlo se ti něco stát!“

„Ale nestalo, jenom sem potřeboval ven.“

„Byl jsi venku jeden den a noc, to je na procházku trochu moc.“

„Hmm.“

„Proč jsi utekl? Já chápu, že…“

„Ty chápeš?“ přerušil ho Sasuke. „To sotva. Já trčel doma, zatímco ty jsi byl na misi.“

„Kdybys řekl, odmítl bych ji!“

„To sotva, mise miluješ. Nevynecháš žádnou příležitost na misi. Klidně přiznej, že je máš radši než mě.“

„Co to meleš? Kdybych věděl… staral jsem se o tebe a…“

„V tom byl ten problém,“ vyjel Sasuke. „Ta tvoje péče. Nikdo se tě o ní neprosil.“

„Ale…“

„Nepotřebuju ji. Doteď jsem si vystačil sám, kdo říká, že to tak nemůže být i teď?!“

„Když ti to tak vadí, proč jsi mi to neřekl?“ řekl Naruto. „Vyčítáš mi to snad?“

V Sasukem vřel vztek. Neovládal se. Vůbec nevěděl, co říká.

„Sasuke,“ řekl Naruto a došel k Sasukemu. Snažil se ho dotknout, třeba jen položit mu ruku na rameno. Ale Sasuke se nenechal.

„Dej mi pokoj, slyšíš. Nech mě být! Nepotřebuju tě. Tady jsem koneckonců kvůli tobě! Když já, tak proč ne ty? Kvůli tomu monstru, co máš v sobě, že?“ řekl a couvl před ním a máchl kolem sebe rukou. Jeho dlaň se setkala s Narutovou tváří a zanechala po sobě červenou skvrnu, která dostávala tvar ruky.

Narutovi se nahrnuly do očí slzy. Nevěděl jestli proto, co mu řekl, nebo kvůli té facce. Cítil, jak ho to zasáhlo u srdce. Bolelo ho, krvácelo.

Sasuke se díval na ruku, která zasáhla Naruta. Nemohl uvěřit tomu, co udělal. Nechtěl, ale… Když se znovu podíval před sebe, byl Naruto pryč.

„Naruto,“ zašeptal. S očima pořád upřenýma na svou ruku se posadil na postel.