Byla poklidná noc. Jediné, co osvětlovalo vesnici byl měsíc. Všichni klidně spali, nikým nerušeni.

Na okně se rýsovala nehybně sedící postava, pozorující spící osobu na posteli. Nebylo to poprvé. Sledoval to takhle už dlouho. Rád pozoroval jeho klidnou tvář, když spí.

Seskočil z okna a došel k posteli. Opatrně se posadil na kraj. Nechtěl ho vzbudit a přitom toužil vidět jeho oči. Naruto!

Natáhl ruku a odhrnul mu vlasy z čela. Ruka sklouzla na tvář až k krku. Tam se zastavila. Víčka se zachvěla a odhalila modré oči.

„Sasuke?“ nemohl tomu uvěřit. Posadil se a odsunul kousek dál.

„Díky,“ usmál se Sasuke a posadil se na nevědomky uvolněné místo.

„Co-co tu děláš?“

„Přišel jsem za tebou. Ale nečekal jsem, že se tak snadno probudíš. Jindy spíš tvrdě.“

„Jindy? Jak jindy? Ty mě… sleduješ?“

„Pozoruju, a jen když spíš.“

„Jen když spím?“ zopakoval „Ty mě šmíruješ!“

„Přišel jsem ti něco říct.“

„A to mi sem musíš lízt v noci?“ Sasuke se k němu naklonil.

„Jindy by to nemělo takové kouzlo,“ řekl.

„Cos mi chtěl říct?“ připomněl mu Naruto a pomalu začínal rudnout.

Sasuke se k němu naklonil ještě víc až měl svoje rty u jeho ucha.

„Chci tě,“ zašeptal. Naruto zrudnul na úroveň červené semaforu. Ty dvě slova ho zcela odzbrojili a on se nezmohl na nic.

Chvíli na to ucítil Sasukeho rty na svém krku.

„Po-po-počkej,“ odtrhl se. „Co to děláš?“

„Potřebuješ to napsat?“

„Já jen nechápu proč?!“

„To já taky ne, ale prostě to tak je. Mohl bych se zkusit tomu vzdorovat, ale bylo by to zbytečné. Těžko poručíš srdci,“ vysvětlil a znovu ho políbil, tentokrát na rty. Naruto chtěl uhnout, ale srdce říkalo něco jiného. Po těle mu přebíhalo příjemné mravenčení. Ruce natáhl k Sasukemu ruce a objal ho kolem krku. Chtěl ho mít, co nejblíže.

„Proč dneska?“

„Ty nevíš, co je dnes?“

„Pátek?“

„Kolikátého?“

„No asi 23., ne?“ Jakmile si řekl datum nahlas došlo mu, co je dnes za den.

„Jsi můj sladký dárek,“ řekl a políbil ho na krk.

„Až budu mít narozeniny já, tohle ti oplatím.

„To beru.“

Pak už svoje rty používali jen, jak se říká, k řeči těla.

Sasuke se díval na Narutovi klidnou tvář. Tak rád ho pozoroval, když spí. Najednou otevřel oči. Chvíli se díval na Sasukeho a pak se prudce posadil.

„Sasuke?“ řekl a deku si přitáhl až k bradě.

„Naruto, co blbneš?“

„My jsme včera…?“ Sasuke se usmál a naklonil se k němu.

„Ano a vůbec ses nebránil,“ řekl a políbil ho. Narutův stisk deky povolil a deka sklouzla k pasu.

„Nenenenene,“ zarazil to Naruto dokud to šlo.

„Líbilo se ti to. Ještě pořád slyším všechno, co jsi včera řekl. Mám ti to zopakovat?“ ušklíbl se Sasuke.

„Ne, to je dobrý.“

„Pak teda…“ řekl a přisál se Narutovi k krku. Naruto vzdal veškerý odpor. Omotal svoje ruce kolem Sasukeho krku a přitiskl se k němu. Naruto se pomalu začal zády přibližovat k posteli.

„A mimochodem,“ řekl Sasuke „Už deset minut máme být na srazu s Kakashim.“

„Cože?“ Naruto sebou plácl na postel a vzápětí na zem.

„Tos to sakra nemohl říct dřív?“

„Mohl, ale chtěl jsem tě vidět, jak tady pobíháš,“ řekl a pobaveně sledoval Naruta, jak shání oblečení, „nahý,“ dodal.

„Radši se začni oblýkat ty…“ nenacházel správné slovo. Sasuke se usmál a vylezl z postele.

„Kam jsi mi hodil tričko?“ zeptal se Sasuke.

„Jak, kam jsem ho hodil?“

„Serval jsi ho ze mě a hodil kamsi, ani bych se nedivil kdyby leželo na ulici.“

Naruto zrudl.

„Promiň.“

„Za něco takového se omlouvat nemusíš,“ usmál se Sasuke „Večer totiž zjistíš, že tvýmu pyžamu chybí veškerý knoflíky.“ Naruto zrudl ještě víc.

„Skoč si domů.“

„Polonahej?“

Naruto se rozhlížel kolem. Pak ukázala nahoru. Sasuke zaklonil hlavu. Jeho tričko vyselo na lustru.

„Pěknej hod,“ řekl uznale Sasuke a sundal tričko.

„Pohni,“ popoháněl ho Naruto.

„Zas až tak bych to nebral, Kakashi stejně věčně chodí pozdě.“

„Kdes byl?“ zakřičela Sakura místo pozdravu.

„Jdete pozdě,“ řekl o něco tišeji Kakashi.

„Jako naschvál přijde včas,“ zaskuhral Naruto a distancoval se od Sakury. „Sasuke přišel taky pozdě.“

Sakura se podívala k Sasukemu.

„Všechno nejlepší Sasuke,“ řekla s oslnivým úsměvem.

„Dík,“ řekl jenom.

„Všechno nejlepší? To je všechno?“ Naruto měl vztek.

„Můžem vyrazit?“ přerušil je Kakashi.

„Že sem chodil,“ neopouštěla Naruta mrzutá nálada.

Už šli půl dne. Kakashi s Sakurou ve předu a Sasuke s Narutem kousek za nimi.

„Budeš se takhle tvářit celý den?“ prolomil Sasuke ticho.

„Jo,“ řekl a zatvrzele se díval před sebe.

„Nemáš důvod být naštvaný.“

„Přišli jsme oba stejně a Sakura seřvala jen mě.“

„Já za to nemůžu.“

„Letí na tebe, proto!“

„Žárlíš?“

„Přišli jsme pozdě kvůli tobě a tvé nenasytnosti.“

„A v noci ti to hrozně vadilo,“ řekl ironicky.

„Neříkám, že se mi to nelíbilo, ale mohl by ses naučit krotit.“