„Naruto?“ neslo se od dveří. Sakura potichu vešla do bytu a zavřela za sebou dveře.

„Naruto?“ řekl a mířila k němu do pokoje. Tam ho našla. Seděl na posteli, skrčený a rukama si objímal kolena. Nemluvil, ani se nehýbal.

„Naruto,“ řekla Sakura a posadila se vedle něj. Slyšela, že se s Sasukem pohádali, ale nečekala, že je to až tak zlé. Od Sasukeho se nic nedozvěděla.

„Naruto,“ zopakovala a položila mu ruku na rameno. Naruto zvedl hlavu a podíval se na ni. Jeho modré oči byli ustarané a plné bolesti. Na tvářích se leskli stopy slz, i když zrovna teď nebrečel.

Nevěděla, co mu mář říct. Jeho pohled ji obral o všechna slova útěchy.

„Proč mu nezavoláš?“ zeptala se.

„Nemůžu. Ublížil jsem mu,“ řekl potichu. „Nenávidí mě, nechce mě vidět.“ Z očí mu začali znovu téct slzy.

„To není pravda,“ snažila se ho utišit, ale sama si nebyla jista jestli nelže.

„Já bez něj, ale nemůžu žít,“ vzlykal. „Miluju ho a ztratit ho je jako ztratit kus sebe. Bez Sasukeho nemá můj život smysl.“

Sakura ho ztrápeně pozorovala.

„To se spraví.“

„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Už to nemá cenu.“

„Můžu ti nějak pomoct?“ Naruto zavrtěl hlavou. Sakura se tedy zvedla a odešla.

Přišla další den, ale Naruta nenašla. Takhle to bylo následujících devět dní. Desátý den už to Sakuře bylo podezřelé a prohledala celý byt. Jediné, co našla byla fotka. Přetržená na půl. Sakura ji vzala a okamžitě se rozběhla za Sasukem.

„Sasuke, otevři!“ bušila naléhavě do dveří. Nakonec se dveře otevřeli i s nechápavým Sasukem za nimi.

„Co je?“ řekl.

„Tohle jsem našla u Naruta doma,“ řekla a sama se pozvala dál. „Už deset dní tam nebyl.“

Sasuke se podíval na roztrženou fotku. Na jednom kousku byl on, Sakura a Kakashi a na té odtržené… Naruto.

„Co to znamená?“

„Když jsem u něj byla den po tom, co odešel, byl na tom hodně špatně. Hádám, že nejedl, nespal. Řekl mi…“ odmlčela se. Teď když si to v hlavě zopakovala ji z toho mrazilo. „Že bez tebe nemůže žít, že… jeho život nemá bez tebe cenu. Ale nechtěl ti volat, protože byl přesvědčený, že ti ublížil a že ho nenávidíš. Že už ho nechceš vidět.“

„Sakra,“ zaklel Sasuke. Já sám sem si myslel, že mu bude beze mě líp. Chtěl jsem mu dát pohov a… nevěděl jsem, že… sakra,“ zopakoval a zatl pěsti.

„Musíme ho najít!“ řekl nakonec.

„Půjdu ho hledat, ty zůstaň tady kdyby se vrátil a můžeš zavolat ostatním jestli ho neviděli,“ řekla Sakura. Sasuke kývl a Sakura zmizela.

„Naruto, cos to zas provedl?“ řekl Sasuke a podíval se na utržený kus fotky.

O pět hodin později se Sakura vrátila. Nikde ho nenašla ani ho nikdo neviděl.

„Kruci,“ zaklel Sasuke. „Ani já neměl úspěch.“ Dosedl na pohovku a složil si hlavu do dlaní.

„Kdybych mu zavolal… ne kdybych na něj vůbec nekřičel. Nechápu, co mě to popadlo? Proč jsem vůbec tehdy utíkal?!“

„Teď už je to jedno,“ řekla Sakura. „Přemýšlej, kde by mohl být.“

„Já nevím, za tu dobu, co jsme spolu, jsme nevytáhli paty z bytu, až na…“ zvedl hlavu. „To jezero. Byly jsme tam spolu tu noc než jsme se pohádali. Tam určitě bude.“

Sakura kývla a zmizela. U jezera byla do minuty. Naruto tam opravdu. Seděl pod stromem, stejně jako tehdy u sebe doma. Jenom byl příšerně hubený a nejspíš i unavený.

„Naruto,“ řekla Sakura. Naruto však nereagoval.

„Naruto!“ zkusila znovu. Tentokrát Naruto zvedl hlavu. Sakura se lekla, když viděl jeho prázdný výraz. Jako by se na ni dívala mrtvola. Žádné city, žádná jiskra života, nic!

„Počkej tu, dojdu pro pomoc,“ řekla a rozběhla se pro Sasukeho.

„Sasuke, našla jsem ho,“ řekla udýchaně Sakura.

„Kde? U toho jezera?“

„Jo, ale…“

„Ale?“

„Je na tom špatně, měl bys za ním jít. Na mě se sotva podíval.“

Sasuke kývl a vzápětí zmizel. Cestou se připravoval na to nejhorší. Klidně i na křik a výčitky.

Ale to co viděl… na to ho nic připravit nemohlo. Naruto vypadal naprosto zničeně a ten jeho pohled… šel z něj mráz po zádech.

„Naruto,“ řekl a klekl si před něj. Naruto se na něj díval prázdnýma očima, ani nebylo poznat jestli ho vnímá. 

„Naruto, slyšíš mě?“ Naruto neodpověděl.

„Poslyš je mi líto, co se stalo. To co jsem řekl… bylo to ze vzteku. Nic z toho jsem tak nemyslel. Opravdu!“ na chvíli se odmlčel. „Naruto pojď se mnou. Musíš domů. Nechci, aby se ti cokoliv stalo. Prosím, pojď se mnou!“

Naruto několikrát mrkl. Vypadalo to, že ho slyšel. Pokusil se vstát, ale nohy ho neudržely. Dřív než se stačil sesunout k zemi, ho Sasuke chytil do náruče. Naruto se nebránil, ale ani se k němu nepřivinul, jak to dělával když ho držel v náručí. Jenom tam tak ležel a díval se před sebe.

Sasuke ho odnesl domů a okamžitě zavolal doktora.

„Nevím, co si o tom mám myslet,“ začal, když prohlédl Naruta. „Vypadá to, že zažil nějaký šok. Nechce mluvit, vůbec nekomunikuje.“

„Řekli jste, že utekl, že? To bylo nejspíš proto, aby od toho utekl. To místo, kde jste ho našli, má pro něj nějaký zvláštní význam.“

Sasuke kývl. Po dlouhé době byli spolu venku, sami. Bylo jim tam dobře.

„To znamená, že se sice snažil utéct, ale i tak chtěl být aspoň v úzkém spojení s významem toho místa. Řekli jste, že je to deset dní, což odpovídá jeho stavu. Deset dní nejedl a nejspíš ani nespal. Dal jsem mu injekci, takže spí. Musí začít po malých dávkách jíst. Jinak je úplně v pořádku, když by byli nějaké komplikace, zavolejte,“ řekl doktor a odešel. Sakura ho šla vyprovodit a pak se vrátila k Sasukemu, který stál mezi dveřmi do pokoje a pozoroval, jak Naruto spí.

„Zůstaneš tu?“ zeptal se Sakury. „Já… nevím, jak bude reagovat až se probudí. Nechci, aby zase utekl. Bude lepší, když tu bude ještě někdo.“

Sakura kývla. Oba odešli z pokoje a nechali Naruta spát. Když se vzbudil, pokusili se mu dát něco sníst. Sám nic nedělal, takže ho Sakura musela krmit. Dala mu první lžíci a čekala, pak druhou. K třetí už se nedostali. Naruto zbledl, jestli to tedy ještě víc šlo, namáhavě se nahnul přes postel a všechno, co v sobě měl, vyzvracel.

Sasukemu, který všechno pozoroval ode dveří, se stáhl žaludek. Ne odporem, ale strachem.

„Naruto,“ řekla vystrašeně Sakura a natáhla se po něm. Narovnala ho a položila na postel. Naruto byl pořád bledý a v očích se mu leskly slzy.

„V pořádku?“ Naruto jí neodpověděl. Jenom se skulil na bok. Sakura vstala a odešla do vedlejšího pokoje.

„Za chvíli to zkusím znovu.“ Sasuke kývl.

O tři hodiny později se Sakura znovu pokusila Naruta nakrmit. Mělo to ale stejný efekt. Naruto v sobě prostě nic neudržel.

„Takhle to dál nejde,“ řekla Sakura Sasukemu. „Musí do nemocnice, nebo umře hlady.“

Sasuke se zmohl jen na kývnutí. Zavolal do nemocnice a ti si pro něj okamžitě přišli.

O hodinu později už ležel Naruto v nemocnici, napojený na infuzi s výživou a přístroj kontrolující jeho dýchání a tep srdce.

„To je jen pro jistotu. Deset dní bez jídla člověka dokážou odrovnat,“ vysvětlil jim doktor.

„Mám strach,“ řekl najednou Sasuke. On s Sakurou seděli u Naruta v pokoji. Naruto pořád spal.

„Nevím proč, prostě mám hrozný strach,“ vysvětlil hned.

„Naruto bude v pořádku. Jenom potřebuje nabrat síly,“ řekla Sakura.

„Jo, snad máš pravdu.“