„Takže udělali jsme pár testů,“ řekl doktor. I s Sasukem a Sakurou stáli u Narutovi postele.

„A?“ pobídl ho Sasuke.

„Pořád nevíme, co Narutovi brání přijímat živiny. Ale… můžeme mu pomoct. Dát víc času, jak jemu tak nám.“

„Jak?“ zeptala se Sakura.

„Transfůzí. Z někoho převedem krev rovnou do Naruta, přitom dárci budem postupně doplňovat krev. Bude to jen necelá polovina, ale Naruto získá čas. Bakterie se totiž vyskytuje jen v krvi, kde taky všechno požírá a to včetně bílích krvinek.“

„Dobře, udělejte to,“ řekl Sasuke.

„Potřebuje dárce a to no… živého. Musí tu krev dostat z člověka.“

„Udělejte testy mě!“

„To můžem, ale…“

„Ale…“

„Když by to nevyšlo, udělejte je i mě,“ přihlásila se Sakura.

„Dobře, oba půjdete se mnou. Odebereme krev a,c o nejdřív řekneme výsledky.“

Doktor zamířil ke dveřím a Sakura za ním. Sasuke se ještě chvíli díval na Naruto. Byl vzhůru a všechno slyšel.

„Bude to v pořádku,“ ujistil ho Sasuke a společně s ostatními odešel.

Uběhlo patnáct minut a oba seděli u Naruta v pokoji. Nikdo nic neříkal, jenom čekali až přijde doktor. I když jim říkal, že to pár hodin potrvá.

„Sasuke?“ ozval se Naruto.

„Ano?“

„Já nechci nikomu z vás ublížit,“ řekl. Zřejmě narážel na tu transfuzi.

„Naruto je to jen transfuze,“ ujistil ho Sasuke a chytil ho za ruku. „Dostaneme novou krev, ze zásob.“

„Ale…“

„Žádný ale, jestli tu transfuzi potřebuješ, tak ji dostaneš!“

„Dobře.“

Po pěti hodinách nekonečného čekaní konečně přišel doktor.

„No zdá se, že jste opravdu jeden tým,“ řekl doktor. „Všichni máte stejnou skupinu.“

„To je dobře,“ řekl Sasuke. „Kdy začnem?“

„Vy ne, Darovat krev může jen tady slečna Haruno.“

„Jaktože já nesmím?“

„Vaše krev pořád obsahuje malinké stopy jedu. Pro vás úplně bez rizika, ale Narutovi by mohli uškodit.“

„Aha, no dobře,“ řekl a otočil se na Sakuru.

„Samozřejmě, že to udělám,“ řekla.

„Dobře, tak pojďte se mnou. Připravíme vás a sem necháme dovést všechno potřebné, Naruta raději nikam převážet nebudem.“

Sakura kývla a šla s doktorem. Za chvíli se vrátili ještě s pár doktory a ještě jednou postelí. Doktoři připravili, jak Naruta tak Sakuru. U každého z nich byli dva doktoři.

„Takže z Naruta začnem odčerpávat krev a zároveň do něj budem dodávat novou krev. Čakrou zaručíme, aby se z Naruta neodčerpala nová a krev a z slečny Haruno zase ta doplněná,“ vysvětlil doktor.

„Vy byste možná měl jít počkat ven,“ otočil se pak na Sasukeho. Sasuke nechtěl. Nejdřív mu nemůže dát svou krev a pak u něj ani nesmí být.

Naruto pootočil hlavou a usmál se na něj. Chtěl ho uklidnit.

„Dobře,“ souhlasil nakonec a odešel.

Po několika hodinách konečně vyšel doktor ven.

„Všechno je v pořádku, proběhlo to bez komplikací,“ řekl.

„Můžu za ním?“

„Samozřejmě, ještě chvíli bude spát, ale jinak je v pořádku.“

Sasuke vstal a vešel do pokoje. Doktoři ještě všechno uklízeli. Sasuke počkal, až odejdou a přešel k posteli Sakury.

„Díky,“ řekl.

„Není zač, hlavně když nám to dá šanci,“ usmála se. „A teď běž za ním, potřebuje tě.“

Sasuke kývl a došel k Narutovi. Posadil se na židli a chytil ještě pořád spícího Naruta za ruku.

Po pár minutách konečně uviděl jeho modré oči.

„Jak se cítíš?“

„Čerstvě,“ usmál se. „Kolik myslíš, že nám to dá času?“

„Určitě dost, aby stihli přijít na to, co ti je.“ Naruto si tím nebyl tak jistý, ale mlčel.

Za pár hodin přišel doktor Naruta zkontrolovat.

„Jak dlouho mu vydrží tak nová krev?“ zeptal se Sasuke. Doktor se podíval na Naruta a pak na Sasukeho. Normálně nejdřív poskytovali informace rodičům, ale teď…

„Tak čtyři dny, pak budem zase tam, kde jsme byli.“

„A pak?“

„Bude potřebovat nové ledviny a časem i část jater.“

„Ty už mu můžu dát já, ne?“

„Ano, ale žít s jednou ledvinou je riskantní!“

„Máte snad jiné řešení. Nějakou ledvinu v vašem mražáku nebo kandidáta na náhodnou smrt s stejnou skupinou?“

„Ne,“ připustil doktor.

„Takže až bude nutné transplantace, dám mu cokoliv, co bude potřebovat!“

Doktor kývl a odešel.

„Sasuke?“ ozval se Naruto.

„Neboj se, nebude trvat dlouho a přijdou na to, co ti je. Slibuju.“

Naruto mlčel. Nechtěl mu brát žádné iluze, on sám věděl, že to nebude tak lehké a Sasuke to určitě věděl taky, ale… nechtěl si to pustit k srdci.

O tři dny později, při další kontrole, sdělil doktor, že pořád neví, co Narutovi je.

„Je to nějaká bakterie, ale dobře skrytá. Vydává se za červené krvinky a nevíme, jak ji zničit. Bohužel pro nás Naruto musí dostat ledvinu. Tu pak zaopatříme, jak nejlíp budem umět, aby spolehlivě zastoupila obě ledviny a nedostávali se do ní bakterie.“

„Ale ledviny přece čistí krev.“

„Jen čtvrtinu, takže zařídíme, aby se do ledviny bakterie nedostali. Obalíme ji čakrou, aby se skrz ní bakterie nedostali. Je to jen na čas, natrvalo by to takhle nešlo.“

„Dobře, dám mu svoji,“ řekl Sasuke.

„Ne,“ řekl Naruto.

„Co?“

„Nechci,“ řekl.

„Je to nutné jinak dlouho nepřežijete,“ upozornil ho doktor. Naruto i tak zavrtěl hlavou.

„Promluvím s ním,“ řekl Sasuke. Doktor je teda nechal o samotě.

„Naruto, prosím tě neblbni,“ řekl Sasuke, chytil ho za ruku a posadil se na židli.

„Já ji nechci,“ řekl Naruto.

„Proč?“

„Nechci ti ji vzít jenom bezdůvodně.“

„Bezdůvodně? Zachrání ti život!“

„Moc dobře víš, že ne. Možná mi dá víc času, ale… časem tomu stejně podlehnu, jenom ti snížím šanci na život.“

„Naruto, prosím tě. Tohle už tu bylo. Přece… přece tu jen tak nebudeš ležet a čekat až umřeš?!“ Sasukemu se začali v očích třpytit slzy. Nemůže ho nechat zemřít, nechce!

„Nemůžu někomu něco vzít zbytečně. Nemělo by to… nemělo by to cenu.“

„Ale…“

„Jestli má zemřít, nějaká ledvina mě od toho nezachrání.“

„Naruto.“

„Zkus to pochopit,“ řekl a i jemu začali téct slzy. „Víš, co pro mě znamenáš, nemůžu… nemůžu to udělat,“ dodal a hlas se mu třásl. Slzy stékali z tváře na postel. Snažil se ho uklidnit pohledem.

„Nenechám tě umřít,“ zašeptal Sasuke.

„Nechci umřít, ale…“ nedořekl. Nechal slova vyset ve vzduchu.

„Miluju tě,“ řekl Sasuke. Doufal, že změní názor. Naruto sevřel oči a snažil se zastavit slzy.

„Já vím. To já tebe taky,“ podíval se na něj. „Právě proto to nemůžu udělat.“Sasuke se zvedl a lehl si vedle Naruto. Naruto ho objal a přitiskl k sobě.

Sasuke si položil hlavu těsně před Narutovi. Díval se mu přímo do očí. Viděl tam strach, ale i odhodlání. On svůj názor nezmění.

„Miluju tě,“ zašeptal Sasuke a políbil ho. Několikrát to mezi polibky zopakoval. Ale nijak tím Naruta nepřesvědčil. Jenom tím vyvolal víc slz.