„Sakuro?“ řekl Sasuke do telefonu.

„Stalo se něco?“

„Naruto,“ hlesl. „Nechce transplantaci, odmítá ji,“ dodal plačtivě.

„Ale… to přece nemůže. Nepřežije bez ní.“

„Nechce… nechce nikomu brát šanci na delší život bez důvodně. Sakuro on je smířený s tím, že zemře.“

„Ale… mluvil jsi s ním? Zkoušel jsi ho přemluvit?“

„Zkoušel jsem všechno. Doktoři říkají, že dokud je plně při vědomí, rozhoduje za sebe sám.“

„Přijdu a promluvím s ním.“

„Dobře, díky.“ Sasuke položil sluchátko, opřel se o stěnu a sesunul se k zemi. Nechtělo se mu zpátky do pokoje. Nemohl se na Naruta podívat a vědět, že mu umře. Že nesmí nic dělat.

„Naruto, proč tak vyvádíš? Víš dobře, že pokud ji nedostaneš, zemřeš,“ řekla Sakura.

„Vím a taky vím, že když ji dostanu a umřu, bude to zbytečné.“

„Je to risk.“

„Nechci to podstoupit.“

„Naruto, Sasuke…“

„Já vím, ale… on je silný. A vím, co pro něj znamenám, ale právě proto…“

„Naruto.“

Sasuke poslouchal za dveřmi. Když se dlouho nic neozvalo vešel. Sakura se na něj podívala, ale Naruto nechal sklopenou hlavu.

„Sakuro, pojď se mnou,“ řekl. Sakura se podívala na Naruto a pak na Sasukeho. Nakonec vstala a odešla s Sasukem.

„Nepřemluvila jsi ho, že?“ řekl a posadil se na židli na chodbě.

„Ne, tolik mu na ostatních záleží, že hodlá klidně riskovat život.“

„Já vím, ale… nemůžu to takhle nechat.“

Následující minuty oba mlčeli. Teprve až hlouček doktorů probíhajících kolem nich je probral z přemýšlení.

Sasuke se vyděšeně podíval jakým směrem běží. Přímo k Narutovi.

„Naruto,“ řekl a okamžitě se rozběhl do pokoje. Jenže mezi dveřmi ho zarazila sestřička.

„Bohužel k němu nemůžete, je na tom vážně.“

„Jak vážně? Co je mu?“

„Zpomaluje se mu srdeční tep a upadl do bezvědomí,“ vysvětlila a postrčila ho do chodby. Dveře se zavřely a rolety se zatáhly. Sasuke byl odříznutý od Naruta a jediné co slyšel bylo nepravidelné pípání a nervózní hlasy.

„Naruto,“ zakřičel. Ale žádnou odpověď nedostal. Nevěděl kolikrát ještě vykřikl, v hlavě mu hučelo a před očima měl Narutovi oči, které se zavírali.

Chvíli na to se i jemu začali zavírat oči. Svět kolem něj potemněl a jediné, co vnímal byl jeho hlas volající Naruta. Pak viděl jen tmu.

Když otevřel oči, okamžitě ho udeřil proud světla. Chvíli si v hlavě srovnával, co se stalo a kde asi může být. Když si vzpomněl, prudce se posadil.

„Naruto,“ vykřikl.

„Sasuke?“ ozvalo se vedle něj. (Ha schválně, že teď všichni myslíte na Naruta, že? Teda kromě Kagome/Kurama, protože ta ví, jak to skončí)

Vedle postele seděla na židli Sakura (já vím ještě chvíli to sní vydržte)

„Kde je Naruto?“

„On… je v komatu.“

„Žije?“

„Žije. Prodělal operaci, dostal ledvinu a vyměnili mu nejzasaženější část jater.“

„Kdo?“

„Já. Po tom, co upadl do komatu,, už nebylo rozhodování v jeho pravomocích. Nabídla jsem se, protože ty jsi se zhroutil.“

„Jak dlouho jsem byl mimo?“

„Tři dny.“

„Chci ho vidět,“ řekl a vylezl z postele.

„Sasuke musíš vědět, že naživu ho udržují jen přístroje. Kdyby ho odpojili je mrtvý. Neuslyší tě ani kdybys ho prosil. Chci abys to věděl a připravil se na to.“

„Zaveď mě za ním!“

Sakura ho odvedla k Narutovi do pokoje. Naruto ležel na posteli. Snad k každé části těla měl připojenou hadičku. V krku měl hadici na dýchání, z hrudi mu vedli dráty. Kolem něj bylo spoustu přístrojů.

„Naruto,“ hlesl Sasuke. Nemohl uvěřit tomu, že to před ním je Naruto. Bledá kůže, vystouplé kosti. Rozcuchané vlasy.

„Co chtějí dělat?“ zeptal se Sasuke aniž by spustil oči z Naruta.

„Budou dál hledat příčinu toho všeho. Pokud… pokud nic nenajdou, hodlají ho odpojit, samozřejmě jen s souhlasem.“

„Kdo s tím musí souhlasit?“

„Normálně rodič, nebo zákonný zástupce, ale v tomhle případě o tom rozhoduje sensei. Tedy Kakashi.“

„Fajn,“ řekl Sasuke a otočil se.

„Kam jdeš?“

„Za Kakashim, promluvit si.“

„Už jste určitě slyšel o Narutovi,“ řekl místo pozdravu Sasuke a pozval se dál.

„Jo, je v komatu,“ řekl a posadil se na židli naproti Sasukemu.

„Určitě víte, že teď máte jen vy právo na rozhodnutí ohledně jeho zdraví.“

„Narážíš na odpojení od přístroje?“

„Jo.“

„Uvědomuješ si, že když prostě doktoři nepřijdou na to mu je, bude se jen tak trápit.“

„Ne!“ vykřikl a práskl do stolu. „Nedovolím  mi pomoct, když byl při vědomí, teď nedovolím aby umřel, i kdyby měl spát tři roky. Jestli dáte svolení na odpojení, zabijete ho a já budu pak muset zabít vás,“ řekl a v očích se mu výhružně zablýsklo.

„Jako u Itachiho?!“

„On mi vzal rodinu a vysloužil si tím smrt mou rukou, jestli vy mi vezmete Naruta, bude vás pronásledovat stejný osud.“

S Kakashim to nijak extra nehlo, ale věděl, co je schopný pro ztracenou lásku udělat.