Sasuke se po rozhovoru (nebo spíš monologu) vrátil do nemocnice. Naruto byl pořád ve stejném stavu, taky nevěděl, co jiného čekat. Byla malá, velmi malá, šance, že se probudí sám od sebe.

„Nemusíte tu být, zavoláme vám, kdyby se něco dělo,“ řekl doktor. Sasuke zavrtěl hlavou. Bude tu klidně i přes noc. Nejspíš i proto, aby jednou nepřišel do nemocnice a doktoři neoznámili, že Naruto už běhá mezi andělíčky.

„No dobře, postel tu pořád je, kdybyste chtěl,“ dodal než odešel.

Sasuke se na ni podíval a pak na Naruta. Hádal, že ji jednou využije a ne jednou. Tohle nebude žádná procházka růžovým sadem. Naruto je klinicky mrtvý, ale jak se říká, v jeho srdci pořád žije. Chytí se jakékoliv naděje, i kdyby měl hledat po celým světe dárce jakéhokoliv orgánu. Může za to on, kdyby se tenkrát nepohádali, Naruto by neodešel a nestalo by se tohle.

Sasuke pořád sledoval Naruta. Čekal na jakýkoliv pohyb, třeba jen zachvění víček. Sledoval ho takhle každý den. Neodvažoval se vzdálit na delší dobu než minutu (což teda nechápu jak stihl jít na záchod).

Takhle to šlo každý den, stereotyp, na který si Sasuke zvykl. Mluvil k němu, i když doktoři říkali, že ho neslyší. Říkal mu všechno, co cítí. Četl mu. Byl pro něj odhodlaný udělat 5. přes 9.

Takhle uběhl rok a půl. Rok a půl trvalo než přišli doktoři a řekli, že mají řešení.

„Jaké? Probere se pak?“

„Měl by. Sice nevíme o jakou bakterii jde, ale je tu jeden způsob. Bakterie parazituje v krvi, vydává se za červené krvinky a ničí vše kolem. Rozmnožují se, takže ta tehdejší částečná transfuze nám dala jen trochu času, teď provedeme úplnou transfuzi,“ vysvětlil.

„Jak?“ zeptal se Sasuke. Byl napjatý, ale svitla v něm šance a on ji nepustí ani kdyby ze sebe měl vypustit všechnu krev.

„Najdeme tři kandidáty stejné krve. Pak dáme narutovi z každého jednu třetinu. Tudíž Naruto dostane novou krev. Přitom mu chakrou vyčistíme cévy a srdce. Bude to těžké a hodně pomalé, ale mělo by to vyjít.“

„Mě a Sakuru máte, stačí najít třetího kandidáta.“

„Už ho máme, prošli jsme si záznamy. Kakashi bude ten třetí. Když bude souhlasit.“

Sasuke se zvedl a vyběhl z pokoje. Je čas na další monolog s Kakashim.

V půli cesty, ale do někoho narazil.

„Hádám, že běžíš za mnou,“ ozvalo se. Sasuke narazil na Kakashiho.

„Neboj se, s transfuzí jsem souhlasil,“ řekl. Rozhodně nechtěl mít za krkem Sasukeho shuriken.

Sasuke si oddechl. Ani nebylo potřeba trochu Uchihovského násilí.

„Právě jdu na poslední testy, když dopadnou dobře. Za dvanáct hodin začne zákrok.“

„A Sakura?“

„Už je taky na cestě.“

„Děkuju,“ řekl Sasuke.

I jeho si doktoři zavolali. Je to rok a půl, ale stejně chtěli mít jistotu, že jeho krev nijak Naruta neohrozí.

Sasuke pozoroval Naruta, zatímco čekal na výsledky.

„Uzdravíme tě, společně. Zase budem spolu,“ řekl a chytil ho za ruku. „Zase a navždy,“ dodal a políbil ho. Trubice v Narutově puse překážela, ale Sasuke byl vděčný i za tenhle krátký dotyk.  

„Dobře, vše je v pořádku. Můžeme začít,“ oznámili jim doktoři. V pokoji teď, byla i Sakura a Kakashi. Sasukemu nepředstavitelně rychle tlouklo srdce. Nedočkavostí, radostí, trochu i obavami a strachem.

„První půjde slečna Haruno, protože ona mu už krev dala.“

Sakura kývla a přešla k lehátku. Lehla si a doktoři ji napojili na Naruta. Dva doktoři stáli u Naruta. Jeden z něj vypouštěl krev a druhý zajištoval, aby se stará krev nespojila s novu.

Další dva stáli u Sakury a kontrolovali jak přenos krve do Naruta, tak i přenos krve do Sakury.

Po třech hodinách skončili a na řadu přišel Kakashi. Průběh byl stejný.

Poslední byl Sasuke. Když ho napojovali, nespouštěl oči z Naruta. Věřil, že to, co podstupují mu zachrání život. Přivede ho to zpátky. Zpátky za Sasukem.

„Když vám bude nevolno nebo něco takového, řekněte,“ upozornili ho doktoři a začali. Sasuke byl odhodlaný vydržet cokoliv. Cokoliv, jenom, aby pomohl Narutovi k životu.

Sasukeho rty se nepatrně pohnuly v nevyřčených slovech. Miluji tě! Kouzelná slova. Odemykají srdce a Sasuke doufal, že i Narutovi pomůžou vrátit se zpátky.