Sasuke, který to všechno slyšel, se rozběhl pryč. Tak proto? Proto ho nechce? Nechce mu ublížit a proto ho nechá jít? A sám zemře!

Doběhl na konec chodby a vběhl na záchody. Opřel se o umyvadlo a snažil se potlačit slzy, které se mu už na chodbě nahrnuly do očí.

Nechce, aby se trápil, ale poslouchat to ho bolelo. Nechce, aby umřel, nechce o něho přijít. On ho miluje.

„Sakra,“ zaklel a udeřil pěstí do zrcadla. „Sakra! Sakra!“ opakoval a s každým slově znovu udeřil do tříštícího se zrcadla. Na střepech se začal objevovat krev. Několik Malých střípků se zabodlo Sasukemu do pěsti a nepřestávajícími údery se dostávali hloub.

Sasuke na tu bolest nedbal. Víc ho bolelo, co řekl Naruto. Jestli chce zemřít on, nemá život cenu ani pro něj!

Sakuro procházela pokoj po pokoji. Hledala Sasukeho. Věděla, že všechno, co Naruto řekl, slyšel a začínala dostávat strach.

Ptala se všech doktorů. Několikrát se vrátila do pokoje, jestli se náhodou nevrátil do pokoje.

Po hodině neúspěšného chování už nevedla, co dělat. Zbýval jen konec chodby, který se nepoužíval. Pokoje byli prázdné, ale… právě to by bylo pro Sasukeho ideální.

Sakura rozrazila dveře záchodků až málem vypadli z pantů. Když uviděla Sasukeho ležet na zemi a kolem krev, udělali se jí mžitky před očima.

„Sasuke!“ přiskočila k němu. Obrátila ho obličejem k sobě. Byl v bezvědomí a nereagoval na žádné volání. Krev byl z ošklivě poraněné ruky.

„Cos to provedl?“

Zavolala doktoři a ti ho přenesli na pokoj. Sakura se ujistila, že bude v dobré péči a zamířila za Narutem.

„Našla jsem ho,“ oznámila jakmile vešla do pokoje.

„Kde byl?“

„Na záchodech. V bezvědomí,“ dodala. Naruto se na ni vyděšeně podíval.

„V bezvědomí?“

„Měl ošklivě zraněnou ruku a… já nevím, doktoři ho vyšetřují.“

„Myslíš, že… že se chtěl zabít?“

„Je to možné a celkem bych to chápala.“

„Co?“

„Myslel sis, že mu ulehčíš, ale přitom… on to všechno slyšel. Všechno a proto je to ještě horší.“

Naruto nevěděl, co říct. Slyšel to! A pak ho Sakura najde v bezvědomí! Kvůli němu.

„Chci ho vidět,“ řekl nakonec.

„To není problém,“ řekla.

Sakura zavezla Naruta, na vozíku, k Sasukemu do pokoje. Doktor zrovna skončil.

„Měl v sobě velké množství prášků na spaní. Nevím jestli to byla nehoda nebo ne. Ta ruka je poraněná od rozbitého zrcadla na záchodech.“

„Bude v pořádku?“ zeptala se Sakura.

„Ano, za chvíli se probudí. Zůstane tu přes noc a pak může zase jít,“ řekl.

Naruto se celou dobu díval na spícího Sasukeho. Připadal mu neuvěřitelně křehký a zranitelný. Zranitelný! A on ho zranil.

„Nechám tě tu,“ řekla Sakura a spolu s doktorem odešla.

Naruto nevěděl, co dělat. Sasuke spal a on se začínal cítit trapně.

Po nekonečných desítkách minutách začal Sasuke otvírat oči. Když uviděl Naruta, posadil se a tázavě se na něj podíval.

„Změnil jsi snad názor?“ zeptal se.

„Proč jsi to udělal?“ zeptal se Naruto a jeho otázku ignoroval. „Chtěl jsi se zabít?“ Sasuke neodpověděl a slezl z postele.

„Možná,“ řekl nakonec. „Už nevím.“

„Nevíš? Jak nevíš?! Našli tě v bezvědomí s tunama prášků na spaní, to není náhoda. Pokoušel jsi se zabít, že? Vzdal jsi to?!“

„Já že to vzdal?“ řekl a naklonil se nad Naruta. Rukama se opřel o opěrky vozíku a zpříma se mu zadíval do očí (ne tomu vozíku, Narutovi).

„Já nic nevzdávám, to ty chceš umřít a mě jsi opustil v přesvědčení, že mi nechceš ublížit.“

Naruto neodpověděl.

„Už by jsi měl vědět,“ řekl a narovnal se, „že je mi jedno, co za překážky mi stojí v cestě. I kdybys byl na smrtelné posteli, byl bych s tebou do poslední minuty, ale nevzdával bych to. Pořád bych hledal řešení, protože mi to za to stojí. Za tvůj úsměv, za tvoje oči, za tvoje objetí, za to cítit tě vedle sebe. Za to všechno a mnohem víc bych klidně skočil do ohně.“

Naruto nevěděl, co na to říct. To všechno, co mu řekl bylo… nechápal, jak… nechápal nic. Měl v sobě zmatek, nevěděl, co si má myslet a co zrovna cítí.

„Je mi líto, že na tohle jediné si nedokážeš vzpomenout,“ dodal a zamířil k posteli. Než stačil Naruto něco říct, vešla do pokoje Sakura a Naruta odvezla.

Naruto ležel v posteli a pořád přemýšlel o všem, co mu Sasuke řekl.

Najednou uslyšel, jak se otvírají dveře. Byl k nim zády a nehodlal se otáčet. Tušil, že by to mohla být Sakura a on na ni neměl náladu (jo Naruto, Go Naruto).

„Naruto?“ ozvalo se. Naruto ten hlas poznal. Posadil se otočil se za ním.

„Přišel jsem…“ začal Sasuke a došel k jeho posteli. Než však stačil větu dokončit, Naruto mu padl kolem krku a umlčel polibkem.

„Promiň,“ zašeptal. „Choval jsem se jak blbec. Udělal jsem blbost. Promiň.“

Sasuke byl překvapený. Byl to moc velký šok. Přišel se rozloučit a…

„Oba děláme blbosti,“ řekl Sasuke přitáhl si Naruta do náruče. „Možná proto se k sobě tak máme!“

Naruto se spokojeně usmál. Blbec k blbci sedá. (hlavně žádný poznámky)