„Už se nemůžu dočkat svojí postele, z téhle už mě bolí záda,“ řekl Naruto.

„Věř mi, že se z tý svý postele nehneš,“ ujistil ho Sasuke.

„Hodláš obrátit role?“

„Jo, až na pár věcí. Nevykupuju obchody, nenakupuju stromy ani věci s vůní jakéhokoliv plevele.“

„Já aspoň nemusím držet dietu.“

„To se ještě uvidí.“

„Mým cílem je přibrat ne shodit v důsledku ovesný kaše.“

„Neboj, pěkně si tě vykrmím,“ řekl. „A pak tě s ním,“ dodal a lehce ho kousl do krku. Naruto se usmál a posadil se.

„Jo, do sprchy.“ Sasuke se taky posadil.

„A ty jdeš kam?“ zeptal se Naruto.

„S tebou,“ usmál se.

Naruto začal po pokoji sbírat pyžamo.

„Jsem zvědavej, jak jim tohle vysvětlím,“ řekl Naruto a ukázal košili od pyžama.

„Ani si toho nevšimnou,“ ujistil ho Sasuke a sám sbíral oblečení.

Naruto nakoukl na chodbu. Zela prázdnotou. Potichu vyklouzl z pokoje a po špičkách se odplížil do koupelny. Sasuke mu byl těsně v patách.

„Děláš s toho vědu, asi ti hodně chybí mise, že?“ řekl, když za nimi Naruto zamknul.

„Kdo stojí o to, aby nás tu načapal?“

„Znovu ti opakuju, že v dosahu sto metrů není nikdo, kromě naší kočky.“

„Jak si můžeš být tak jistej?“ řekl a začal napouštět vanu.

„Kdyby jo, už dávno k nám vběhla sestřička jestli jsi v pohodě. Zvukotěsný stěny jsou na tebe krátký.“

Naruto zrudl.

„Ty jsi taky zrovna nezpíval ukolébavku,“ oplatil mu.

„Ale stálo to za to,“ řekl a zezadu ho objal kolem pasu.

„Jo, to jo,“ uznal Naruto a vypnul vodu. Sasuke si vlezl do vany a Naruto hned za ním. Usídlil se mu v náručí a hlavu si položil na jeho hruď.

„Sasuke?“ ozval se po chvíli Naruto.

„Hmm?“

„Víš já jsem si říkal jestli… no…“

„Naruto vymáčkni se.“

„No… já nevím, jak to říct.“

„Prostě to řekni, já tě neukousnu.“

„Říkal jsem si jestli… no bysme nemohli být spolu?“

„A copak nejsme?“ řekl Sasuke nechápavě.

„Já myslím napořád!“

„Vždyť spolu budem napořád.“

„Jako každý den, čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu, chápeš?!“

„Aha,“ pochopil konečně Sasuke. „Chceš, abychom spolu bydleli?!“

„No… jo,“ přiznal a nervózně se zavrtěl.

„Tos mohl říct hned.“

„Jo, já vím.“

„Pak zbývá jediná otázka.“

„Hmm?“

„Tvůj nebo můj byt?“

„Takže ano?“ řekl Naruto a otočil k němu tvář. Zářil na ni šťastný úsměv.

„Sám už jsem o tom přemýšlel, ale předběhls mě.“

Naruto se napůl otočila objal Sasukeho kolem krku.

„Navrhoval bych tvůj byt, máš větší postel,“ řekl Sasuke.

Naruto kývl.

„Mám ještě jednu otázku,“ ozval se po chvíli Naruto.

„Ano?“

„No, co Itachi?“

„Co s ním?“

„Pořád ho chceš zabít? Myslím tím, jestli se mám připravit na to, že odejde nebo tak?“

Sasuke chvíli neodpovídal.

„To, co udělal je neodpustitelné, ale… nenechám si kvůli němu zkazit druhou šanci. Ty jsi má druhá šance na štěstí. Pokud ho zabiju tak tehdy pokud zaútočí na vesnici, nebo na tebe. Já sám ho vyhledávat nebudu, bez příkazů.“

„Jsem rád.“

„Hmm?“

„No, že to bereš takhle. Nemusím se bát, že jednou přijdu domů a najdu tam od tebe vzkaz, že jdeš za svým snem.“

„Toho se opravdu bát nemusíš,“ řekl a obemkl kolem něj ruce pevněji.

„Když už jsme u toho tvého snu nebo cíle, co ten druhý?“

„Druhý?“

„No znovu obnovit tvůj klan, se mnou se ti to sotva povede.“

„No a? Nejsem jediný Uchiha.“

„Myslíš Itachiho? Pochybuju, že ten myslí na něco takovýho, jako je ženský.“

„Kdo ví?! Třeba se jednou… já nevím… něčím omylem zfetuje a vyřádí se.“

Naruto se té představě musel usmát.

„Co jste vlastně celý ten půl rok dělali?“

„Hmm, nic moc. Já byl pořád tady, Sakura s Kakashim občas přišli taky.“

„A co zkoušky chunninů?“

„Byli, ale my se rozhodli, že s tím na tebe počkáme a sloužíme je jako tým sedm.“

„Už se nemůžu dočkat!“

„Nebuď tak hrr, chvilku to bude muset počkat.“

„Jak chvilku, já jsem přece v pořádku.“

„Jo, ale i tak, tak dva týdny by sis měl poležet.“

„To je za trest, že?“

„Dva týdny nejsou nic oproti těm mým dvou měsícům, co jsi mi naložil ty.“

„No dobře, ale hned pak se na to vrhnem.“

„Jasně, hned pak,“ ujistil ho.

Po chvíli začal voda v vaně chladnout a jim začal být zima. Naruto vylezl ven a omotal si ručník kolem pasu. Pak se otočil k Sasukemu, který už taky vylezl, a objal ho.

„Co to?“

„Jen tak, jsem prostě rád,“ řekl Naruto. „Mám všechno, co můžu chtít. Svoje zdraví, vzpomínky, tebe!“

Sasuke se usmál a pohladil ho po vlasech. Pak vzal jeho košili a přetáhl ji Narutovi přes hlavu.

„Člověk si plně uvědomí, co má teprve až to ztratí,“ řekl a dopnul knoflíky u krku. „Ten poslední rok a půl byl hrozný, máš pak čas přemýšlet, co všechno jsi schopný pro druhého obětovat. Uvědomil jsem si, že kdybych o tebe přišel, neměl by můj život cenu. Jsi moje štěstí,“ dodal a tentokrát ho objal on.

„Jo,“ souhlasil Naruto. Bylo mu dobře. Bylo mu dobře i když pak usínal v Sasuke náručí.