„Při cestě jsme měli komplikace,“ řekl a v hlavě vymýšlel nějakou báchorku „Šli jsme kolem vesnice, kde hořelo. Voda jim došla a já na uhašení vyčerpal všechno chakru, ještě den zůstaneme.“

„Dobře,“ hlesl Naruto. Kakashi se usmál a odešel.

„Hořelo?“ řekl nevěřícně Naruto.

„Kašlu na to, co se stalo,“ zablesklo se Sasukemu v očích „Hlavní je ta dnešní noc navíc.“

Naruto se usmál.

„Proč mám pocit, že to co řekl byla lež od základu.“

„Jediný pocit, který se připouští je vzrušení,“ došel k Narutovi, objal ho a přitáhl k sobě.

„Až večer,“ řekl Naruto a vysmýkl se Sasukemu.

Sakura šla chodbou. Venku už bylo dávno světlo. Zastavila se u dveří Narutovi a Sasukeho pokoje. Pomaličku je pootevřela. Škvírkou viděla, že oba ještě spí. Naruto objímal Sasukeho, nebo možná Sasuke Naruta, šlo to těžko poznat. Oba vypadali spokojeně a šťastně.

Sakura se pousmála a zavřela dveře.

Sasuke se probudil jako první. Zadíval se na sladce spícího Naruta. Hrozně rád ho pozoroval, když spí. Vzpomněl si na včerejší večer. Naruto ho celý předešlý den provokoval svou přítomností, že jakmile byly sami-večer ve vodě-doslova se na něj vrhl.

Naruto otevřel oči a protáhl se.

„Vyspal ses dobře?“ zeptal se Sasuke.

„Jo, spal jsem jako zabitej.“

Sasuke se usmál.

„Včerejšek tě asi zmohl,“ řekl a přisunul se k němu blíž.

„Hlavně neříkej, že právě o tohle ti nešlo?!“

„Škoda, že dneska odcházíme.“

„Hmm, trik s skupinkami nám po cestě nazpátek nevyjde. Dvě noci a dva a půl dne se musíš spokojit jen s představami.“

„Nějakou tu chvilku si pro sebe snad najdeme.“

„Jasně a ostatním to ještě natočíme, aby nezapomněli.“

„Naruto? Sasuke?“ ozvalo se za dveřmi. Naruto vyletěl z Sasukeho objetí jak řízená střela. Došel ke dveřím a otevřel je.

„Za pět minut vyrážíme, takže byste se měli začít chystat,“ řekl Kakashi. Podíval se na Sasukeho, který pořád ležel. Sotva stihl postřehnout, jak se mu Naruto vysmýkl.

„Jasně, hned budem,“ řekl Naruto. Kakashi odešel.

Naruto se začal oblýkat.

„A co ty?“ podíval se na Sasukeho.

„Nechce se mi,“ řekl a líně se protáhl.

„To máš blbý,“ řekl a hodil po něm oblečení.

„Dostanu pusu?“ zaškemral.

„Dostaneš přes pusu, jestli se okamžitě neoblíkneš!“

Sasuke rezignovaně vstal a začal se oblíkat.

Do pěti minut stáli všichni venku, připraveni na cestu. Sasuke hrál uraženého, kvůli ránu. Momentálně stál od Naruta pět metrů. Sakura přejížděla očima od jednoho k druhému.

„Zajímalo by mě, co si udělali,“ řekl Sakura Kakashimu.

„Před pár dny bych řekl, že je to spíš zlepšení, ale vzhledem k tomu, jak se po sobě plazili… asi se pohádali, to k vztahu patří.“

Kakashi zavelel k odchodu. Sasuke se provokativně vrhl do první řady, zatímco Naruto se držel vzadu.

Šli téměř celý den bez přestávky. Až k večeru se zastavili a rozdělali oheň. Kakashi jen čekal, když se Naruto nebo Sasuke zvedne s tím, že jdou „pro dřevo“.

Po deseti minutách se zvedl Naruto a bez slova odkráčel pryč. Deset minut na to se zvedl Sasuke a zmizel opačným směrem.

„Co to s nimi je?“ nechápala Sakura.

„Nic, Sasuke to jen vzal oklikou, aby nevzbudil podezření.“

„Na to je trochu pozdě.“

„Je naše výhoda, že to víme,“ řekl Kakashi.

Sasuke dohnal Naruta během chvilky. Byl asi padesát metrů od tábořiště. Naruto seděl na zemi, opřený o strom. Sasuke se posadil těsně vedle něj. Naruto si opřel hlavu o jeho rameno.
Chvíli byli potichu. Užívali si jen přítomnost toho druhého.

„Ty se zlobíš?“ řekl Naruto.

„Měl bych?“

„Celý den jsi nepromluvil.“

„Jestli jsme u nich vzbudili dojem přetrvávající nenávisti, tím líp, ne?“

„Nenávidíš mě?“

„Kdes na tom byl? Tebe ani nenávidět nejde.“

„Hmm.“

„Jsi k sežrání.“

„Opravdu?“

„Mám ti to dokázat?“

„Tady ne? Nech si to na doma.“

„Sasuke?“

„Hmm?“

„Jak to bude až se vrátíme?“

„Nechápu.“

„S námi? Jak to bude s námi?“

„Proč se ptáš? Chceš snad něco změnit?“

„Ne, ale… to budeš za mnou budeš chodit každou noc?“

„Klidně můžeš přijít i ty?“

„Myslím tím, jestli jsem dobrý jen na noc.“

„Naruto, co je to za otázku?“

„Chci vědět jestli se uvidíme jen v noci?“

„Moc dobře víš, že se nemůžeme procházet vesnicí ruku v ruce.“

„To nemyslím.“

„Tak o co ti sakra jde,“ vstal Sasuke. „Dáváš mi samý nesmyslný otázky. Měl ses rovnou zeptat jestli jsi pro mě jen hračka na noc.“

„Nechtěl jsem…“

„Nechtěl jsi, co? Jít na to přímo? Naruto prosím tě…,“ Sasuke se k němu otočil zády. „Jdu první, ty počkej tak pět minut,“ řekl a zmizel mezi stromy. Vrátil se do tábora stejnou cestou jakou odešel Naruto, ale bylo mu to jedno. Ignoroval jak Sakuru, tak Kakashiho.

„Zajímalo by mě, kde je Naruto?“ řekl Sakura. Konečně se Sasuke probral. Měla pravdu, už to musela být půl hodina, co byl pryč.

„Naruto má svitek?“ zeptal se Sasuke.

„No, Naruto si myslí, že ho má on, ale je u mě.“

„Jak, myslí si?“

„Dal jsem mu padělek, ale řekl jsem, že je to originál.“

„Jestli ho napadli, bude ten svitek bránit i za cenu života.“

„No jo to byl účel.“
Sasuke vstal a rozběhl se lesem. Dorazil na místo, kde byli s Narutem. Bylo prázdné. Chvíli na to přiběhli i Sakura s Sasukem.

„Je pryč,“ řekl Sasuke a zvedl shuriken, který ležel na zemi. „Je Narutův.“

„Třeba se jen šel projít,“ řekl Sakura.

„Ne, jsou tu stopy boje. Unesli ho.“

„Nemusíš to hned vidět tak černě,“ řekl Kakashi.

„Nevidím to černě, vidím to realisticky. Kvůli vaší lži byl odhodlaný položit život a teď ho unesli.“

„Najdeme ho a zachráníme,“ řekl klidně Kakashi.

„Jak?“

„Máš ten nůž, ne? Tak ho najdem podle pachu,“ vysvětlil a vyvolal malého buldoka.

„No jo Naruto, že?“ řekl pes, když očichal nůž. „Tudy,“ řekl a zamířil do lesa. Vedl je něco přes čtyři hodiny a zastavil se až u jeskyně. Chvíli na to zmizel.

„Takže žádné hlouposti, ano?“ upozornil Kakashi, ale to už měl Sasuke několikametrový náskok.

„Musí ho mít hodně rád,“ usoudila Sakura.

Sasuke běžel chodbou a zastavil se až u dveří. Neotálel a otevřel je. Vedli do další chodby s dveřmi po stranách. Sasuke jich napočítal pět na každé straně. Na nic nečekal a začal dveře postupně otvírat.

Na potřetí měl štěstí. Našel spoutaného Naruta visícího na stěně. Všechno jeho oblečení leželo na zemi. Byl jen v spodním prádle.

„Naruto?“ řekl Sasuke a přistoupil k němu. Naruto zvedl hlavu a unaveně se na něj podíval. Když poznal Sasuke, usmál se. Sasuke mu chtěl¨sundat pouta, ale Naruto ho zastavil.

„Ne!“ zarazil ho a sám se tím pohnul. Přes řetězy přeběhly jiskřičky až k Narutovým rukám. Naruto jen zkřivil obličej bolestí. Na víc už neměl sílu.

„Co to je?“

„Nevím přesně, nějaký druh elektřiny,“ řekl a hlava mu klesla dolů. Tratil vědomí.

„Sasuke?“ ozvalo se za ním. Sakura a Kakashi ho dohnali.

„Musíme ho z toho dostat,“ řekl. „Pouští do něj nějaký proud.“ Kakashi došel k Narutovi.

„Musí tu viset už víc, jak čtyři hodiny. Už mu nejspíš nezbývá žádná síla. Nejdřív to z něj vysaje čakru a pak ho to připravuje o životní sílu. Je obdivuhodně, že se takhle drží.“

„Jak ho z toho mám dostat?“

„Jednoduše si ruku obalíš čakrou a pak ještě tímhle,“ řekl a podal mu Narutovi tričko. Sasuke udělal, co řekl. Dotkl se řetězů a okamžitě jím projela vlna křečovité bolesti. Pokud se takhle chrání a přesto to cítí, jak na tom musí být Naruto.

Nakonec ho z nich dostala a Naruto mu sklouzl do náruče.

Naruto otevřel oči.

„Říkal jsem jim, že přijdeš,“ usmál se. „Chytili mě a zbili, neřekl jsem jim, kde svitek je. Pak ho našli, ale zničili ho a chtěli po mě pravý. Proto ty pouta, chtěli ze mě dostat kde je. Nechápal jsem je. Přece ho získali!“ Sasukemu bylo do pláče, když ho poslouchal. Všechno kvůli tomu, že mu Kakashi lhal.

Podíval se na Kakashiho a zamračil se.