„Spokojenej?“ řekl a vyndal z batohu deku. „Svitek nedostali. Měl právo vědět, že má kopii.“

„Vymklo se nám to z rukou,“ přiznal.

Sasuke už nic neříkal, zabalil Naruta do deky, položil na zem a zamířil ke dveřím.

„Kam jdeš?“ zeptala se Sakura.

„Vyřídit si to s těmi, co udělali tohle. Vy odneste Naruta, doženu vás,“ řekl a zmizel ve dveřích.

„Neměli bysme ho zastavit?“ zeptala se Sakura s obavami.

„Toho nikdo nezastaví,“ řekl Kakashi a vzal Naruto. Sakura sesbírala jeho oblečení.

Odnesli Naruto do tábora a znovu rozdělali oheň. Kakashi mu ošetřil rány a spáleniny na rukách a nohou. Pár minut po nich přišel Sasuke. Beze slova se posadil vedle ležícího Naruta a mlčel. Po dvou hodinách Naruto otevřel oči. Kakashi se zvedl.

„Sakuro, najdeme něco k jídlu,“ řekl a oba zmizeli. Sasuke se podíval na Naruta, který se snažil posadit.

„Zůstaň ležet, ještě nemáš dost síly,“ řekl. Našel jeho ruku a stiskl ji.

„Je mi dobře,“ řekl Naruto, ale hlas zněl pořád unaveně.

„Promiň,“ zašeptal po chvíli.

„Proč?“

„Tu hádku předtím. Je mi to líto.“

„Hlupáčku,“ řekl a lehl si těsně vedle něj. „Opravdu sis myslel, že jsi pro mě jen potěšení?“

„Já…“

„Myslel jsem, že víš, jak jsi pro mě důležitý. Mě se těžko říká, co cítím, nejsem na to zvyklý, ale…“

„Nemusíš mi to říkat,“ přerušil ho. „Po dnešku… stačí, abych se ti podíval očí a vím to.“

Sasuke se usmál, pod dekou ho objal a přitáhl k sobě.

Když se Sakura s Kakashim vrátili, oba už spali.

„Necháme je odpočívat,“ řekl Kakashi.

Naruto se probudil po dvou hodinách. Opatrně se vymanil z Sasukeho objetí a sebral svoje oblečení.

„Jdu se vykoupat,“ řekl Sakuře zrovna přišla s dřevem. Kakashi spal.

Sasuke se probral sotva Naruto zmizel mezi stromy. Posadil se a začal se rozhlížet kolem sebe.

„Kde…?“

„Šel se vykoupat,“ řekl Sakura. Sasuke vstal a vydal se za Narutem. Naruto sotva vlezl do vody, když dorazil Sasuke.

„Nemáš ležet?“ řekl a došel k kraji jezírka.

„Nemáš spát?“ řekl Naruto.

„Je ti líp?“

„Je mi dobře,“ řekl a natáhl se po Sasukem. Chytil ho za nohu a stáhl do vody.

„Mohl jsi aspoň počkat až se vysleču,“ řekl a vysvlíkl si promočené tričko a kalhoty a hodil na břeh.

„Bolí to?“ zeptal se, když si všiml spálených rukou.

„Vůbec.“

„Je mi líto, že jsi to musel vytrpět. Ten svitek, co jsi měl byl jen kopie.“

„Kopie?“

„Kakashi mi to řekl, až když tě unesli.“

Naruto chvíli mlčel.

„No, s tím únosem nepočítal.“

„Nemuseli tě vůbec unést…“

„Přišel jsi pro mě, to je pro mě to důležité. Jsme oba živý, ne?“

„Tvůj optimismus obdivuju.“

Oba leželi vedle sebe, na sobě jen kalhoty a vyhřívali se na sluníčku.

„Začínám mít hlad,“ řekl Naruto.

„Hmm.“

„Sasuke?“

„Hmm?“

„Vždyť skoro spíš.“

„Hmm,“ řekl a zívl.

„Ty spíš!“

„Hmm.“

„Sasuke?“

„No jo, skoro jsem nespal, pořád jsem se budil, protože…“

„Jsi měl strach, že uletím?“

„Mám jen trochu obavy.“

„Teď už je mi dobře, můžeš klidně usnout.“

„Ne dokud nebudeš ve vesnici, kde tě pořádně vyšetří.“

„Chceš mě tahat do nemocnice?“

„Nevíme, co ti tam dělali, můžeš…“

„Můžu být třeba v pořádku?!“

„Naruto!“

„Sasuke. Výměna jmen proběhla, teď můžeš jít spát. Budu přece hned vedle tebe,“ řekl a posunul se blíž k němu. „Tak zavři oči a chvíli mysli jen na sebe.“

Sasuke se ještě chvíli díval Narutovi do očí. Nakonec ho přemohla únava a usnul. Naruto se spokojeně usmál. Ještě chvíli počkal a pak opatrně vstal. Měl by dát vědět Kakashimu a navíc už měl hlad.

„Naruto, konečně jsi tady, musím s tebou mluvit,“ řekl Kakashi a odvedl ho stranou.

„Když jsi byl připoutaný, pouštěli do tebe proud, že?“

Naruto kývl.

„Byl v něm jed.“

„Jed?“

„V takovém množství jakého ho do tebe pouštěli a po tu dobu už by jsi měl být mrtvý.“

„A?“

„Sasuke dostal taky dávku.“

„Cože?“

„Když tě sundával, jed se dostal i do jeho těla. Ne sice tolik, ale i tak. Jed je nebezpečný v jakékoliv dávce.“

„Mě ale nic není, tak Sasuke.“

„Ty jsi zdravý díky makře Kyubiho. Sasuke nic takového nemá.“

„Takže…“

„Nevím jak špatně je na tom.“

„Jak to zjistíme?“

„Průběh jedu má čtyři fáze. V první se objeví červené skvrny což je krvácení pod kůži.“

„Sasuke žádné nemá.“

„Můžou se objevit kdykoliv a hlavně číří se od břicha a hrudi, zdroje čakry. Je to totiž čakra, která je otrávená.“

„Dál?“

„Skvrny, kašel, teplota. V druhé fázi je horečka, slabost, vykašlávání krve, dýchací potíž, ke konci fáze se objeví ztráty vědomí a třesení těla. V třetí fáze selhávají funkce těla. Ztráta vědomí je častější. Člověk už se nemůže prakticky hýbat. Ke konci mu nefungují ledviny, játra, částečně plíce a srdce.“

„A čtvrtá fáze?“

„Selhání srdce a smrt. Protilátka se musí podat než začne třetí fáze, tak aby člověk neutrpěl trvalé následky množství čakry. Pokud se nepodá do konce fáze už to nemá cenu.“

„Jaká je šance, že to Sasukeho mine?“

„Malá, tak pět procent.“

Naruto nevěděl, co dělat.

„Naruto?“ ozvalo se za ním. Přišel Sasuke. Naruto se k němu vrhl a vyhrnul mu tričko.

„Co…?“

Narutovi se udělali mžitky před očima. Sasukeho břicho i hruď byli pokryty červenými skvrnami.

„Kolik máme času?“ zeptal se Naruto.

„Deset hodin první, osm druhá, čtyři třetí, čtvrtá ani ne hodinu.“

„Jakých deset hodin?“ nechápala Sasuke. Naruto se na něj podíval a bylo mu do pláče.

„Musíme ho rychle dostat do nemocnice.“

„Do Konohy je to den cesty,“ řekla Sakura.

„Nemůžeme běžet, jed bude postupovat rychleji.“

„Co tedy máme dělat?“ zeptal se Naruto zoufale.

„Půjdeme do vesnice normálním krokem, počkáme až se jed projeví víc. Můžu postup zbrzdit a vrátit do první fáze, ale teprve až se dostane ke konci druhé.“

„Máme čekat až ho to dostane?“

„Jinou možnost nemáme.“ Naruto se znovu podíval na Sasukeho. Ten se jen nechápavě díval.

„Jdeme, nesmíme ztrácet čas,“ řekl Kakashi. Všichni se vydali na cestu. Naruto šel s Sasukem a vše mu vysvětlil.

„Tobě je dobře?“ zeptal se Sasuke.

„O mě se nestarej, ty musíš dostat protilátku.“

Šli už pět hodin. Naruto celou dobu pozorně sledoval Sasukeho. Nic se nedělo. Až po chvíli začal u Sasukeho kašel. Naruto mu položil ruku na čelo.

„Teplota,“ řekl.

„Je moc brzo, ještě nic dělat nemůžu,“ řekl Kakashi a pokračovali v cestě dál. Následující hodiny se Sasukeho kašel zhoršoval. Tváře mu hořely a krok se zpomaloval. Najednou se zastavil. Rukou se opřel o strom a začal kašlat. Naruto k němu došel a chytil ho kolem ramen. Sasuke se pustil stromu a klesl Narutovi do náruče.

Naruto se podíval na Kakashiho.

„Druhá fáze,“ řekl. Naruto se podíval na Sasukeho ruku. Byla od krve. Naruto cítil, jak celý hoří a namáhavě dýchá.

„Je to čtrnáct hodin,“ řekl Kakashi a došel k Sasukemu. Naruto ho položil na zem. Sasuke neměl sílu něco říkat. Naruto ho držel za ruku a díval se jak mu Kakashi přiložil ruce na místo, odkud proudí čakra. Přitlačil. Sasuke se prohnul pod návalem bolesti a vykřikl.

„Proč…?“

„Buňky se nahrazují novými, je to bolestivé, ale musí to vydržet,“ vysvětlil a pokračoval. Sasukemu začali téct slzy bolesti. Naruto se jen díval, jak se svíjí v bolestivých křečích. Sakura už si zakryla oči a otočila se k nim zády.

„Jak dlouho ještě?“ zeptal se a sám neměl daleko k slzám.

Kakashi neodpověděl a naposledy zatlačil. Sasuke vykřikl. Kakashi skončil a Sasukeho tělo se uvolnilo.