Naruto se s křikem posadil na posteli. Vyděšeně se podíval vedle sebe. Byli v pokoji sami. Sasuke klidně spal. Naruto si oddechl. Byl to jen sen. Zlý sen

Chvíli na to přišel doktor.

„Dobrá zpráva je, že žije. Špatná, že se stav nezlepšil.“

„Ale žije.“

„Jen díky přístrojům. Navíc má tak zničenou čakru, že cesta ninji pro něj skončila.“

„Třeba…“

„Neexistuje žádné třeba,“ řekl a zamířil ke dveřím. Naruto se ještě chvíli díval na Sasukeho a pak vstal. Musí zavolat Sakuře. Slíbil jí to.

„Jak je mu?“ zeptala se.

„Pořád stejně,“ řekl Naruto. Chvíli bylo ticho.

„Sakuro, nevím, co mám dělat.“

„Doktoři říkají, že umírá.“
Sakura byla chvíli potichu. Rozmýšlela, co má říct.

„Dokud jsi tu ty a věříš v něj, neumře,“ řekla po chvíli.

„Nejsem si jistý jestli já jsem ten pravý důvod, aby se vracel.“

„Proč?“

„První den cesty jsme se pohádali, začal jsem to já. Sice řekl, že není za co se omlouvat, ale…“

„Naruto, pamatuješ si, když jsi se šel koupat a Sasuke spal?“

„Ano.“

„Vstal chvíli po tom, co jsi odešel. Než za tebou odešel, řekla jsem: Musí ti na něm hodně záležet. Chceš vědět, co na to řekl?“

Naruto kývl. Vzápětí si uvědomil, že ho Sakura nevidí.

„Ano.“

„Je to nejcennější, co mám. Je jako část mě. Díky němu zase vím, co je to milovat a být milován.“

Narutovi se sevřelo hrdlo. Milovat a být milován. On Sasukeho miloval, ale nevěděl, že i on…

„Díky Sakuro,“ řekl a položil telefon. To, co mu řekla v něm znovu probudil nápad. Naději na záchranu.

Zamířil rovnou k Sasukemu do pokoje. Nikdo tam nebyl. Zavřel dveře a zkontroloval zatáhnuté rolety. Musel to udělat. Nejenže ho to nejspíš zachrání, ale dá mu to větší šanci být pořád ninjou. Kdyby přežil a musel by skoncovat s cestou ninji, trápil by se. Naruto by měl výčitky. Mohl za to především on.

Nejdřív ze sebe potřeboval dostat svou čakru. Udělal tolik klonů, kolik se jen vešlo do pokoje. Zrušil je a pak znovu vyvolal. Takhle to musel dělat patnáctkrát až konečně cítil, že mu došla čakra. Došel k Sasukemu a položil mu ruce na hruď. Uvnitř sebe našel Kyubiho.

„Potřebuju tvoji čakru!“

„Chceš ho zachránit?“

„Musím ho zachránit!“

„Miluješ ho?“

„Víc něž cokoliv jiného.“

„Dobře!“

Naruto ucítil, jak mu do rukou proudí rudá Kyubiho čakra. Začal se soustředit na Sasukeho tělo. Z Naruta proudila čakra rovnou do Sasukeho těla.

Nevěděl kolik ji bude Sasuke potřebovat, ale byl ochotný vydržet cokoliv. Najednou se proud zastavil. Naruto nechápal, co se děje.

„Proč?“

„Věř mi, má ji dost,“ ozvalo se uvnitř něj. Naruto se s námahou posadil na židli a podíval se na Sasukeho. Nic se nezměnilo. Srdce tlouklo stejně pomalu a dech byl pořád nepravidelný.

Narutovi se zatočila hlava. Obraz se mu začala rozmazávat až úplně zčernal. Z židle se zhroutil na zem.

Když otevřel oči, ležel na posteli. Posadil se a uviděl Sakuru a Kakashiho.

„Omdlel jsi,“ řekl Kakashi a podíval se mu zpříma do očí. Naruto uhnul pohledem. Věděl to? Jemu to bylo jedno.

„Co Sasuke?“

„Nic,“ řekl Kakashi. „Chce to čas,“ dodal.

„Naruto, jsi…?“ chtěla se zeptat Sakura, ale bála se. Co když skončí, jako Sasuke?

„Není to kvůli tomu jedu. Jsem v pořádku, prostě jsem unavený.“

Sakura si oddechla.

Naruto se podíval na Sasukeho. Chtěl s ním být chvíli sám, ale nevěděl, jak to říct.

„Sakuro, dojdem pro pití,“ řekl Kakashi a vstal. Oba odešli.

Naruto slezl z postele a došel k Sasukemu. Posadil se k němu na postel a chytil ho za ruku. Chvíli se díval na jeho klidnou tvář.

Nevydržel to stísněné ticho jen s pípáním stroje. Slzy se spustili po tváři. Naruto se sehnul a položil si hlavu na Sasukeho hruď.

„Co mám ještě udělat? Proč mě tu necháváš samotného?“

„Naruto, ty pitomče,“ ozvalo se pod ním tichým hlasem. Naruto si myslel, že má halucinace. Pak ale ucítil jak se kolem jeho pasu obtáčí něčí ruce. Pomalu zvedl hlavu a podíval se před sebe.

Rty, které tak miloval, se na něj usmívalo. Oči, v kterých se dokázal ztratit se na něj unaveně dívali.

„Sasuke,“ řekl Naruto potichu, jakoby tomu nemohl uvěřit.

„Nechat tě tu samotného? Blbče. Jsi to nejcennější, co mám. Jsi jako část mě. Díky tobě zase…“

„Vím, co je to milovat a být milován,“ dořekl za něj Naruto skrz slzy štěstí. Jeho srdce mu hrálo celou symfonii úderů. Žaludek se mu stahoval štěstím.

„Sasuke,“ řekl znovu a políbil ho. Pak si položil hlavu na jeho hruď. Slyšel jeho srdce. Cítil jak bije.

„Příště mysli, když někoho zachraňuješ,“ řekl.

„Od tebe to sedí.“ Naruto se posadil.

„Pitomče,“ řekl Naruto.

„Co?“

„Pitomče, pitomče, pitomče,“ opakoval Naruto. „Jsi takový pitomec!“

Sasuke se usmál.

„Něco, co máme společného.“

Najednou se otevřely dveře. Kakashi s Sakurou se vrátili.

„Sasuke?“ řekla překvapeně Sakura.

„Je zpátky,“ řekl Naruto a setřel si slzy.

„Vida,“ řekl Kakashi. Pak do pokoje vešli doktoři. Naruto slezl z postele a poodešel.

„Zajímavé,“ řekl doktor, když přiložil ruku na Sasukeho. „Nemám skoro vůbec žádné ztráty čakry. Kromě toho, že je oslaben je v pořádku.“ Pak se podíval na Naruta.

„Potřebuji s vámi mluvit,“ řekl. „I s vámi Kakashi.“

„Ale…“ snažil se protestovat Naruto.

„Raději pojď,“ řekl Kakashi.

Naruto se podíval na Sasuke a pak odešel s Kakashim.

„V Sasukem jsou cítit zbytky Kyubiho čakry,“ začal doktor.

„Dal jsi mu svou čakru, proto jsi omdlel,“ dodal.

„Neměl jsem na výběr. Kyubiho čakra ve mně zničila jed, zničila i Sasukeho.“

„Ano a vyšlo ti to. Dát mu jen o procento víc čakry vypěstoval by jsi nové monstrum.“

„Nové monstrum?“

„Pokud by jsi mu dal víc, jak polovinu Kyubiho čakry. Sasuke původní by byla vytlačena Kyubiho a bůh ví, co by se stalo,“ vysvětlil Kakashi.

„Proto mě Kyubi zastavil,“ řekl si pro sebe.

„Měl byste na něj dávat pozor Kakashi,“ upozornil je doktor.

„V tomhle bych ho nezastavil.“

„Ale i přesto, takové zacházení s Kyubiho čakrou je nebezpečné, proto byla zapečetěna.“

„Bude v pořádku?“ zeptal se Naruto.

„Sasuke? Díky tvému daru ano. Ještě pár dní si ho tu necháme a pak bude muset dodržovat klid na lůžku.“

„O to se postarám,“ řekl Naruto. „Můžu jít?“ Doktor kývl. Naruto okamžitě zamířil k Sasukemu do pokoje. Vtrhl dovnitř, až se téměř zatřásl celý pokoj. Sakura seděla u Sasukeho postele překvapeně se na něj dívala.

„Kam ten spěch?“ řekl Sasuke. „Já rozhodně nikam nepůjdu. Aspoň ne dokud budu v sobě mít zapojeného tolik plastu,“ dodal.

„Budeš ležet dokud ti doktoři neřeknou dost a ještě tejden k tomu,“ přikázal Naruto a došel k jeho posteli.

„Hodláš mě hlídat?“

„Postavím si u tebe v pokoji stan,“ informoval ho.

„Vtipný.“

„Nic vtipného na tom nevidím. Nehneš se z postele.“

„Ani na záchod?“

„Třikrát denně a jen tam a zpátky,“

„Není s tebou žádná legrace.“

„Tos mě ještě zdaleka nepoznal.“

„Už chápu proč se k sobě tak máte,“ řekla Sakura. Oba se na ni podívali.

„Jste oba tvrdohlaví, jak mezci. Občas se oba chováte jako blbci.“

„Co?“ řekl Naruto.

„Vystihla pravou podstatu tvé povahy,“ řekl Sasuke.

„O tobě to platilo taky,“ připomněl mu.

„Já se s tím, na rozdíl od tebe, dokážu vyrovnat,“ usmál se, ale najednou se rozkašlal.

„Sasuke?“ vyděsil se Naruto.

„Klid, jsem v pohodě,“ uklidnil ho.

„Nemám zajít pro doktora?“

„Opovaž se. Nemusíš hned zmatkovat.“

„No jo,“ řekl a zamířil ke dveřím. „Hned se vrátím.“

„Varuju tě,“ řekl Sasuke. Naruto kývl a odešel.

„Já ho chápu,“ řekla Sakura.

„Chápeš?“

„Ještě včera si tu umíral. Doktoři mu pořád opakovali, že nepřežiješ. Následujících dvacet let ti bude každou hodinu kontrolovat jestli ti bije srdce.“

„A Naruto?“

„Hmm?“

„Je v pořádku? Dostal přece mnohem větší dávku jedu.“

„Je úplně v pořádku.“

„I přesto, že tam visel čtyři hodiny? Jsou si jisti?“

„Měl by ses na to zeptat jeho, říct by ti to měl on.“