Sasuke se chystal ještě něco říct, když vešel Naruto. Když viděl jejich pohledy, zůstal stát mezi dveřmi.

„Co? Přísahám, že jsem sám, nikdo mě nesledoval.“

„Já půjdu,“ vstala Sakura. „Měj se dobře,“ dodala a zmizela. Přitom se povzbudivě podívala na Naruta.

„O co jsem přišel?“ řekl nechápavě a došel k Sasukemu.

„Je na čase promluvit,“ řekl Sasuke.

„O čem?“ řekl a posadil se.

„V těch poutech jsi visel čtyři hodiny a jsi v pořádku, já se jich dotkl na čtyři vteřiny a málem jsem prošel tunelem. Nevyčítám ti to, jen chci mít jistotu, že se ti nestane to stejné.“

„Nestane.“

„Proč?“

„Já…“ Naruto se díval do země a přemýšlel, Amose z toho dostane. Měl strach mu říct o Kyubi. Hlavně kvůli němu byl pořád sám.

„Nemůžu ti to říct,“ řekl nakonec. „Promiň.“

„Proč?“

„Mám strach, že když ti to řeknu, budu zase sám.“

„To je blbost. Snad se nebojíš toho, že bych tě opustil?!“

Naruto pořád skenoval podlahu. Nepatrně kývl.

Sasuke se posadil a chytil Naruta za ruku. Donutil ho vstat a posadit se vedle něj na postel.

„Podívej se na mě,“ řekl. Naruto zvedl hlavu a podíval se mu do očí. Sasuke v nich viděl strach a beznaděj.

„Proč si myslíš, že bych tě opustil?“

„Právě kvůli tomu jsem byl sám. Proto se mě všichni stranili. Měli strach a obavy. Všechny ty pohledy… nechci, aby ses na mě tak díval i ty.“

„Naruto…“ chtěl něco říct, ale viděl, že má Naruto opravdu strach.

„Nechci tě nutit,“ řekl a objal ho. Naruto se mu choulil v náručí a zavřel oči.

„Měl bys ale vědět, že na světě není věc, kvůli které bych tě opustil. Věříš mi, ne?“

Naruto kývl.

„Znáš příběh o čtvrtém Hokage a Kyubi, devíti ocase lišce?“

„Ano.“ Naruto se nadechl. Když už začal, řekne mu to.

„Čtvrtý Hokage ji zapečetil do novorozeněte a tím zachránil vesnici.“

Naruto se odmlčel.

„To jsem byl já. To do mě zapečetili Kyubiho. To jeho čakra ve mně zničila jed, stejně jako v tobě. Dal jsem ti jeho čakru, aby zničila jed. Proto ses uzdravila a nemáš žádné ztráty čakry.“

Sasuke byl překvapený. Proto byl vždycky sám. Lidé se báli monstra ukrytého v něm.

„Kakashi a Iruka to věděli, že?“

Naruto kývl.

„Odtud se bere tvoje síla?“

Znovu kývl.

„Podívej se na mě,“ řekl a donutil ho zvednout hlavu. Naruto se bál, co uvidí.

I přesto se mu podíval do očí.

„Zachránil jsi mi život,“ řekl Sasuke.

„Já ne, Kyubi.“

„Byl jsi to ty. Rozhodl jsi se ty, ne Kyubi.“

„Zlobíš se?“

„Proč bych měl?“

„Naruto chápu, proč jsi se bál. To, co jsi zažíval v dětství… ale teď máš přátelé.“

„Nevědí to.“

„I kdyby to věděli. Několikrát jsi nám zachránil život. Opravdové přátelství nezničí něco takového. Jsi to přece pořád ty.“

„Ale…

„To, co je mezi námi by nezničilo už teprve nic.“ Naruto se usmál.

„Díky,“ řekl. Cítil se mnohem líp, když to mohl někomu říct.

„Ta liška… tě nijak neohrožuje, že ne?“

„Mě ne, ale lidi kolem. Když mám vztek, dostane se na povrch víc než by měla a…“

„Ten boj s Hakuem, to byla tvoje síla?“

„Přece jsi mě neviděl?“

„Cítil jsem ji. Myslel sis, že jsem mrtvý, proto se v tobě probudila?“

„Málem jsem ho zabil a udělal bych to kdyby nezmizel bránit Zabuzu.“ Sasuke se podíval na Naruto. Byl schopný pro něj i zabíjet.

„Ta zkouška, Orochimara…“

„Znovu Kyubi. Pak jsem se naučil využívat a kontrolovat Kyubiho čakru. Aspoň částečně.“

„Gaara má v sobě něco podobného. On si prožil stejné dětství.“

„Stal jsi se pro něj přítelem.“

„Jsem rád, že to víš.“

„Jsem rád, že jsi mi to řekl.“

„Teď by jsi měl spát.“

„Naruto, ne…“

„Potřebuješ si odpočinout,“ řekl a slezl z postele.

„Jak dlouho?“

„Týden tady je malá cena za život.“

„Týden tady a umřu nudou.“

„Uteče to jak voda, uvidíš.“

Týden je pryč a doktoři konečně usoudili, že Sasuke může být propuštěn do domácí péče. Musí mít, ale klid a dozor. Naruto slíbil, že ho bude hlídat a nepustí ho na krok z postele.

Když Naruto otevřel dveře Sasukeho bytu a Sasuke zůstal stát mezi dveřmi.

„Jsi si jistý, že sis nespletl můj byt s místním květinářstvím.“

„To jsou kytky od tvých fanynek,“ vysvětlil Naruto.

„Fanynek?“

„Letí na tebe polovina vesnice a drby se tu šíří rychle. Od každé holky tu máš přinejmenším dvě kytky. Byly tu i čokolády, ale ty jsem snědl.“

„Co s tím mám dělat?“

„Nevím, otevři si květinářství nebo obšťastni lidi v nemocnici. Nebo mi je schovej k narozeninám.“

„Jsou až za dva měsíce a navíc,“ šibalsky se na něj usmál. „Máš slíbeného něco jiného.“

„Jsem rád, že jsi se tak moudře rozhodl odložit všechny svoje noční hrátky na moje narozeniny.“

„Cože? Děláš si srandu, že?“

„Jsou to jen dva měsíce a sedm dní, to zvládneš. Neboj, budu tady s tebou,“ usmál se a začal skládat vázy s květinami na všechny police, co viděl.

„Naruto, tohle není vtipný.“

„Dvakrát si prodělal infarkt, tohle není vtipný.“

„Ležel jsem týden, nemůžeš po mě chtít, abych držel dva měsíce pust od všeho potěšení.“

„Jíst je povoleno.“

„Naruto.“

„Doktor řekl, žádnou námahu.“

„Naruto,“ zaskuhral Sasuke.

„Když budeš hodný, třeba změním názor,“ mrkl na něj a začal uvolňovat jeho pokoj od kytek.

„Připrav se na stádium dvě, balónky,“ řekl Naruto, když za ním Sasuke přišel do pokoje.

„Balónky?“

„Nemocným se nosí kytky, když jsou na pokraji smrti a balónky když už jsou z toho venku.“

„Balónků se dá lehce zbavit, ale tady tohohle,“ řekl Sasuke a přešel k jedné váze.

„Od Muriel? Kdo to je? Nezní to moc mladě.“

„Třeba je to nějaká stařenka, které připadáš roztomilý,“ usmál se Naruto. „A taky doufám, že máš rád plyšové medvídky.“

„Proč?“

„Ve zdejším hračkářství mají výprodej. Byl jsem se tam podívat včera a polovina regálu s plyšákama byla vybílena. S balónky přichází a medvídci.“

„Medvídci? Tak dost, sbal si věci, stěhujeme se.“

„Ale no tak, chtějí ti udělat radost,“ řekl Naruto a zezadu ho objal kolem ramen.

„Kytky zvadnou, balónky se dají lehce zničit, ale plyšáci? To je věčné, trvá věky než je rozežerou moly.“

„Vždyť ty jsi taky takový plyšový méďa.“

„Cože?“

„Takový přítulný, roztomilý medvídek.“

„Přítulný klidně, roztomilý možná, ale medvídek nikdy!“

„Tebe si ale molama rozežrat nenechám. Tebe sním sám.“

„To už se mi líbí víc,“ usmál se Sasuke a otočil se k Narutovi čelem.

„Takže převléct, vyčistit zuby a do hajan,“ řekl Naruto a pustil ho.

„Půjdeš se mnou?“ usmál se Sasuke.

„Jenom si někam skočím a když budeš hezky spinkat, tak možná.“

„Skočit?“

„Pro ten stan, pamatuješ?“

„Haha.“

„Jenom něco koupím.“

„Hlavně ne další kytky, medvídky, nebo čokoládu. Ještě pořád se mi nepodařilo zbavit se krabic z Valentýna.“

„Teď už jo, snědl jsem je.“

„Jíš i kytky?“

„Do postele,“ zavelel Naruto. Sasuke si lehl.

„Aspoň pusu,“ zaškemral Sasuke. Naruto se nad něj naklonil a dal mu pusu na tvář.

„Podvádíš,“ řekl Sasuke.

„Znám tě dost na to, abych moc neriskoval,“ řekl Naruto a zamířil ke dveřím.

„Hlavně prosím nikam nechoď,“ řekl Naruto. Sasuke kývl. Naruto odešel a Sasuke se najednou cítil sám. V nemocnici s ním byl Naruto 24 hodin. I v noci. Jen když přišla Sakura nebo Kakashi, tak si dovolil odejít.

Sasuke zavřel oči a chvíli na to usnul.