Jdi na obsah Jdi na menu
 


Část 2.

29. 5. 2008

Venku sněžilo. Vločky padaly tichou tmou. Bylo tak pozdě, že téměř celá vesnice spala.

Sasuke přecházel po bytě. V hlavě si pořád opakoval Itachiho poslední větu. Hledal v ní nějaké vodítko, dvojsmysl, cokoliv.

Byl to rok, přesně rok. Sasuke poslední týden téměř nespal. V hlavě odpočítával dny. Když nadešel den D, byl jak na trní. Netrpělivě přijímal krabice čokolád. Pokaždé když někdo zazvonil, vyletěl jako střela a v vteřině byl u dveří. Sice nepředpokládal, že by Itachi přišel dveřmi, ale i tak.

Jak hodiny míjeli a den se blížil ke konci, Sasuke začínal být skleslejší a skleslejší. Málokdy se vzdával, ale teď mu připadalo vše ztracené.

Sklesle seděl na kraji postele a díval se do země. Bylo necelou hodinu před půlnocí. Od slibu se začal přiklánět k lži.

Proti jeho vůli mu zvlhly oči a po tváři mu stekla slza. Zase ho opustil, zradil, zahodil jako něco nepotřebného. Jindy by mu to nevadilo, ale po tom, co se stalo před rokem. Pořád cítil jeho doteky, rty. Pořád viděl jeho oči. Oči, které nežili jen pro moc, oči které tu byly pro Sasukeho.
Proto ho tak bolelo, že nepřišel. Připoutal si ho k sobě, celý rok se nechal táhnout s jediným slibem a nadějí a teď jakoby ho odstřihnul.

„Měl jsem to vědět,“ řekl naštvaně a vstal. „Je to stejný zrádce, jaký byl před lety.“

„Doufal jsem, že už jsi změnil názor,“ ozvalo se těsně za ním. Sasuke ztuhl. Je to on?

„Jestli ale ne, půjdu a nechám tě sám,“ dodal a udělal krok vzad. Sasuke, aniž by se otočil, ho chytl za rukáv.

„Ty…“ začal.

„Čekal jsi mě dřív? Je mi líto, že jsem tě dnes tak potrápil.“

„Proč?“

„Příchod v noci je… tajuplnější a hlavně je větší jistota, že nebude nikdo zvonit,“ řekl s úsměvem. Sasuke cítil jeho dech na krku.

Celý roky žil bez něj, pak najednou přijde, jen na pár minut a následující rok je pro něj plný nedočkavosti a pocitu samoty. Teď, když ho znovu vidí, je… je rád. Je rád, že ho má u sebe, i když třeba jen na hodinku.

„Myslel sis, že nepřijdu?“ Sasuke svěsil hlavu. Byl o tom téměř přesvědčený.

„V tvých očích jsem možná pořád nepřítel a zrádce, ale lhář nejsem.“

Sasuke mlčel. Pořád byl překvapený, že je opravdu tady.

„Odpustíš mi?“ řekl a natáhl ruku před Sasuke. Držel v ní rudou růži. „Aspoň ten pozdní příchod,“ dodal.

Sasukemu stekla další slza. Tentokrát spíš štěstím. Ještě pořád ho držel za rukáv, stisk ale nepovolil, spíš zesílil.

Itachi se nad tím gestem pousmál.

„Slibuji, že dnes hned tak neodejdu,“ řekl a stisk okamžitě povolil „tedy, když budeš chtít.“

Itachiho chování překvapovalo Sasukeho čím dál tím víc.

Itachiho ruce otočili Sasukeho tváří v tvář.

Sasuke mohl znovu vidět jeho tvář. Itachi si všiml slzy.

„To mě tak nenávidíš?“ řekl a setřel ji. Sasuke neodpověděl. Už nevěděl, co k němu cítí.

Itachi vzal Sasuke hlavu do dlaní a přitáhl si ji blíž. Zadíval se Sasukemu do očí v kterých se ještě pořád třpytili kapky slz, pak ho políbil. Polibek spustil další slzy. Sasuke netušil, jak mu může někdy něco tak chybět.

„Mám pocit, že ti ubližuju,“ řekl Itachi. Tentokrát Sasuke zavrtěl hlavou.

Itachi jemně strčil do Sasuke, aby se posadil zpátky na postel. Itachi obešel postel a připlížil se k Sasukemu zezadu. Jemně ho políbil na krk.

„Pořád stejně sladký,“ řekl a začal Sasuke rozvazovat pásku na čele. Sasuke se nehýbal a nic neříkal.

Itachi ho začal hladit po zádech a pořád ho líbal na krku. Ruce se zvedly a vysvlékly Sasukemu tričko.

„Ten rok jsi mi moc chyběl,“ šeptal mu mezi polibky. „Každou noc jsem o tobě snil. Odpočítával jsem minuty do našeho setkání.“

Sasuke měl zavřené oči a vychutnával si Itachiho doteky.

„Itachi?“

„Ano?“

„Jak dlouho zůstaneš?“ Itachi se pousmál. Ta pozornost se mu líbila. Vzal Sasuke za ramena a jemně ho položil na postel.

„Co nejdéle to půjde,“ odpověděl a políbil ho na rty.

 

Sníh se třpytil jako diamanty. Nebe bylo čisté.

Skrz pootevřené okno vnikalo do místnosti světlo a příjemný čerstvý vzduch. Sluneční paprsky pošimrali Sasukeho na tváří.

Sasukemu se zachvěla víčka a nakonec otevřel oči. Před sebou uviděl klidně spící tvář. Bylo příjemné vzbudit a mít někoho u sebe.

Protože neměl pásku spadali Itachimu vlasy do čela. Sasuke se natáhl a odhrnul je stranou. Itachi otevřel oči.

Než stačil Sasuke cokoliv říct, přitáhl si ho Itachi pro polibek.

„Ještě nemáš dost?“ řekl Sasuke.

„Tebe? Nikdy!“ Znovu ho políbil. Sasuke se v duchu usmíval.

Najednou někdo zazvonil na dveře.

„Čekáš někoho?“

Sasuke zavrtěl hlavou.

„Tak neotvírej, ať je to kdokoliv, odejde,“ řekl Itachi a znovu se začal věnovat Sasukeho rtům.

„Sasuke, víme, že jsi tam. Koukej otevřít, nebo ty dveře vypáčím,“ zaznělo ode dveří.

„Sakra, Naruto!“ zaklel Sasuke.

„Naruto? No a?“

„Když nás uvidí…“

„Je zamčeno,“řekl Itachi klidně a chtěl Sasuke znovu políbit.

„To pro něj není překážkou.“

„Sasuke, otevři. Naruto to myslí vážně,“ ozval se Sakuřin hlas.

„Sakura?!“

„To je ta holka, co tě tak miluje?!“

„Teď není čas na žárlivost,“ řekl Sasuke a vstal z postele.

„Máš pět vteřin,“ ozvalo se.

„Vstávej,“ nařídil Sasuke a začal sbírat Itachiho oblečení. Hromadu hodil po Itachim a začal se sám oblékat.

Od hlavních dveří se začalo ozývat nebezpečné bušení.

„Zalez,“ řekl Sasuke a strčil Itachiho do koupelny „A zůstaň.“

„Když tu budeš se mnou, tak klidně,“ řekl a políbil Sasukeho.

„Itachi, teď ne,“ řekl. Vedle bylo slyšet hlasité bouchnutí.

„Jsme vevnitř,“ oznámil Naruto.

„Prosím zůstaň,“ řekl prosebně a zavřel dveře. Stihl si ještě sednout na postel, když se dovnitř nahrnuli Sakura a Naruto.

„Ha,“ zvolal vítězně Naruto „Proč jsi neotvíral?“

„Spal jsem,“ odpověděl klidně Sasuke a po očku se díval na dveře koupelny. Modlil se, aby se Itachi oblíkl. Kdyby ho měli najít, tak aspoň ne nahýho.

„Omlouváme se, že jsme sem, tak vrazili, ale poslední dobou jsi byl zamlklý a ani na mise jsi se nesoustředil. Měli jsme strach.“

„Proto jste se mi dobili do bytu?“ pronesl trochu ironicky.

„Neotvíral jsi, dávali jsme ti šanci,“ připomněl mu Naruto.

„No dobře, přesvědčili jste se, že žiju a teď můžete jít,“ řekl a vstal.

„Počkat,“ řekl Naruto „Ty tu máš holku?“

Sasuke ztuhl.

„Holku? Ne!“

„Takže ta druhá páska je koho?“ ukázal na stůl, kde ležela jeho a Itachiho páska. Sasuke v duchu zaklel a znovu se podíval k koupelně.

„Tak kde se schovává?“ vyzvídal Naruto a začal se rozhlížet po pokoji. Sakura stála v pozadí. Fakt, že tu má Sasuke cizí holku ji hodně vzal.

„Snažíš se marně, žádná holka tu není,“ řekl Sasuke, když Naruto nakoukl pod postel. Vlastně nelhal. Neměl tu holku.

„Někoho tu cítím. Někoho silného, kde je? Ve skříni?“ řekl a přešel ke skříni, která byla těsně vedle dveří do koupelny. Sasuke se nervózně podíval ke dveřím.

„Omluvte mě,“ řekl a vklouzl do koupelny a zamknul.

„Už jsou pryč?“ zeptal se Itachi okamžitě  šeptem a přitlačil ho ke zdi. Než stačil Sasuke odpovědět, začal ho líbat.

„Měl by ses naučit ovládat,“ řekl, zatímco ho Itachi líbal na krk.

„V tvé přítomnosti to jde těžko.“

Sasuke ho, i když nerad, odstrčil.

„Pořád jsou tady,“ upozornil.

„Dej mi minutku a zbavím se jich.“

„Ne, jsou to koneckonců mí přátelé.“

„Proč jsou pořád tady?“

„Myslí si, že tu mám holku.“ Itachi se usmál.

„A máš?“

„Moc vtipné.“

„Ne, já to myslím vážně. Rád bych věděl jestli tu mám konkurenci.“

Sasuke se zamračil.

„Pošli tam klona ať je odláká a mi utečeme někam do soukromí,“ řekl a s poslední slovem se mu znovu přisál na krk.

„Dost to komplikuješ,“ téměř zaskuhral.

„Já to komplikuju? Tví přátelé jsou vedle a vězní mě tu v koupelně.“

„Myslím to tak, že mi nedovolíš ani se pohnout.“

„Nedržím tě tu,“ řekl a přestal ho líbat. Místo toho mu zajel rukou pod tričko a začal ho hladit.

„Moc dobře víš jakou máš nade mnou moc.“

„Tak jsme si kvit.“

„Musím se vrátit.“

„Máš tři minuty, pak tam vlítnu, a hned po tom, co vykopnu tvé přátelé se ti začnu věnovat.“

„Odvedu je pryč. Počkám na tebe v lese, u jezera.“

„Rande?“

Sasuke neodpověděl, jinak by začala další diskuze. Vyšel ven a zavřel za sebou dveře.

„Cos tam tak dlouho dělal?“ vyzvídal Naruto.

„Tak to opravdu není tvoje věc!“

„A co ta holka?“

Sasuke začal vymýšlet výmluvu, jak je dostat pryč.

„Včera mi ji jedna holka přibalila k čokoládě. Nejspíš si myslela, že mě to nějak dostane.“

Sakura si oddechla a Naruto se zatvářil zklamaně.

„Takže ji jí teď odnesu a hodím do schránky a vy můžete jít domů.“

„Jdeme Naruto,“ řekla Sakura a zamířila ke dveřím. Naruto se naposledy rozhlédl po pokoji. Stejně by řekl, že tu někoho má.

Sasuke je následoval. Rozloučil se hned na první křižovatce a zamířil do lesa.

U jezera čekal celý zbytek dne. Celou noc a i polovinu následujícího dne, ale Itachi se neukázal. Sasuke měl pořád jeho pásku.

Sasuke začínal mít strach i vztek zároveň.

V poledne to vzdal a sklíčeně se vrátil domů. Pořád ještě doufal, že ho tam najde, ale byt byl prázdný.

„Itachi!“ zakřičel a mrštil páskou o zeď. Ta se odrazila a dopadla kousek od zdi. Sasuke k ní došel a odkopl ji do rohu pokoje. Sesunul se podél zdi na zem. Po tváří mu začali téct slzy. Nemyslel si, že by ho Itachi dokázal znovu opustit. Znovu ho nechat samotného. Nechápal, jak mu to mohl udělat?!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nadpis

(Lilith-sama, 6. 11. 2011 13:42)

Chudáčik, Sasuke. Ja viem, že ho Itachi neopustil naschvál, ale aj tak mi je ho ľúto. Chúďatko malé. Ale Narutoooooo, ten to zabil. Tam tak vtrhnúť a potom ho ešte aj podozrievať, či má dievča. A Itachi sa s pokojom anglického lodra opýta, či má konkurenciu. Zabitééééé. Utekám na poslednú časť. Teším na tie vyjavené tváričky týmových kolegov, keď Itachi otvorí dvere a hlavne na "zmlátenú" Sakuru *muhahahahaha*

hmmm

(Gaara z púšte, 20. 5. 2009 22:24)

no teda to bolo fajn ale ten itachi to trochu pokaslal :-D,dufam ze bude mat pre sasukeho dobru vyhovorku :-D, idem to docitat :-D

krása

(jonas-anetkarenatazamkova.estranky.cz, 27. 2. 2009 20:01)

zajímavé a tak hezké moc krásný díl

ach ty nadpisy...

(Jeanne, 2. 6. 2008 15:19)

och, to by mě zajímalo, proč Itachi nepřišel...O__o moc pěkné :)))