Kapitola 12
24. 5. 2008
„Další večírek,“ ozvalo se za ní. Melissa se s leknutím otočila.
„Tohle mi nedělej,“ řekla, když poznala Sasukeho. Posadila se na nejbližší lavičku.
„Tak se přiznej,“ řekla po chvíli „Byl jsi vůbec doma?“
Sasuke zavrtěl hlavou.
„Jestli tě tu Itachi najde, jak si děláš ohýnek kousek od jeho jeskyně, nebude se mě ptát na názor a rozseká tě na kousíčky.“
„Hmm.“
„Takže až odsud dneska budeš odcházet, tvůj směr nebude třetí smrk zprava, ale pohodlná postel doma.“
Sasuke neodpověděl, místo toho si prohlížel Melissu. Slušelo ji to, stejně jako ten večer tehdy.
Melissa si všimla jeho pohledu.
„Vkus na šaty má celkem dobrý,“ uznala s úsměvem.
„Sluší ti.“
Melissa se na něj překvapeně podívala.
„Proč se na mě tak díváš?“
„To byl kompliment,“ usmála se.
„No a?“
Melissa se neudržela a zasmála se.
„Proč se…?“
„Neber si to osobně, ale víš ty a poklony, to jsou dva vzdálené světy. Je to jenom nezvyk něco takového od tebe slyšet.“
Sasuke mlčel.
„Neurazil ses doufám?“
„Ne,“ odpověděl klidně.
„Jsem ráda, že jsi tady,“ dodala po chvíli. Sasuke se pousmál.
„Takže mám přijít zase?“
„Samozřejmě. Společnost vždycky potěší a zvlášť tady.“
„Všechno v pořádku? Myslím s bratrem?“
„Jo, zase visí na každém mém slově, stejně jako ti ostatní. V životě jsem neviděla takovou bandu čumilů.“
„Vadí ti to? Pozornost se přece vždycky hodí.“
„To si piš, že mi vadí, když na mě čumí banda krvelačnejch bestií, kteří si ještě před spaním podříznou pro radost něčí krk.“
„Jako bratr,“ dořekl.
„Ano, ale můj krk na seznamu není… doufám.“
„A co když jednou bude, budeš pořád doufat, nebo se na něj mile usměješ a zase se mu nabídneš jako oběť.“
„O co ti zase de? Pořád seš naštvanej, že jsem tady a ne v nějaký nemocniční posteli?“
„Jo štve mě to,“ přiznal.
„Doufala jsem, že to už nebudeš vytahovat.“
„Promiň, ale trochu mě zaráží, že jsi sem šla dobrovolně po tom všem, co ti řekl…“
„Včetně toho, že vás zabije,“ přerušila ho „Podle tebe je zbytečný sem jít, abych ochránila ostatní?“
„Ne není, ale… dej na chvíli stranou ostatní a…“
„Jestli ti jde o to dítě, tak se bát nemusíš. Itachi na mě poslední měsíce nesáhnul a následující roky nebo radši desetiletí to tak i zůstane.“
„Proč mě to nepřesvědčuje?“
„Hele, odsuň na chvíli mě a starej se chvíli o sebe. Seš v zóně smrti, ale ještě mě tu poučuješ. Vědět to Itachi, už se dávno dívám na mrtvolu. Ale i přestože to víš, sem dál chodíš. Tak kdo tady riskuje?“
„Dobře, dejme tomu, ale… můj názor znáš a ten se, dokud bude žít, nezmění.“
„Jo to vím,“ řekla sklesle „Pojď, něco ti ukážu,“ dodala zamířila pryč.
Vedla Sasukeho zahradou. Cesta po čase zmizela a šli jen trávou.
„Pokaždé použiješ jutsu létaní, že?“
Sasuke kývl.
„Mám lepší způsob odchodu,“ dodala a prolezla jedním křovím.
„Příště se aspoň přezuju,“ zaklela „Podívej,“ ukázala na jezero.
„Tam bariéra neplatí,“ vysvětlila „To Jutsu zbytečně plýtvá chakrou, když můžeš jít tadyma.“
Sasuke se na vodu podíval trochu nedůvěřivě.
„Neboj nebudeš muset plavat,“ zasmála se, když viděla jeho výraz.
„Půjdeš pěkně po suchu,“ usmála se a klekla si. Položila ruku do vody a soustředěně zavřela oči. Chvíli na to se začala voda vlnit a hned na to voda kolem její ruky zmizela. Nebo spíš, hladina se začala rozestupovat.
„Drží ji chakra,“ vysvětlila „Suchý průchod.“
Sasuke se překvapeně díval na vytvořenou cestu po dně. V životě něco takového neviděl. Trochu mu vadil fakt, že tohle všechno zná od Itachiho.
„Měl bys jít,“ připomněla mu trochu sklesle. Nebyl tu dlouho, ale čím víc času tu tráví tím víc je to pro něj nebezpečné.
„Přijdu zase,“ řekl jenom a vstoupil do jezera. Melissa ho pozorovala jak mizí v vytvořené cestě ve vodě.
„Budu čekat,“ dodala a uvolnila vodu. Sasuke stál na druhé straně jezera a to zcela suchý. I když byl tak daleko, Melissa poznala jeho nesouhlasný pohled. Oba se na sebe dívali a oba, i přes několika desítkovou vzdálenost, na sobě cítili pohled toho druhého.
Melissa si povzdychla a otočila se. Cítila se jako by přetrhla nit, která spojovala jeden břeh s druhým.
Ještě jednou se podívala na druhý břeh, kde Sasuke ještě pořád stál, než zmizela v křovích.
„Tohle mi nedělej,“ řekla, když poznala Sasukeho. Posadila se na nejbližší lavičku.
„Tak se přiznej,“ řekla po chvíli „Byl jsi vůbec doma?“
Sasuke zavrtěl hlavou.
„Jestli tě tu Itachi najde, jak si děláš ohýnek kousek od jeho jeskyně, nebude se mě ptát na názor a rozseká tě na kousíčky.“
„Hmm.“
„Takže až odsud dneska budeš odcházet, tvůj směr nebude třetí smrk zprava, ale pohodlná postel doma.“
Sasuke neodpověděl, místo toho si prohlížel Melissu. Slušelo ji to, stejně jako ten večer tehdy.
Melissa si všimla jeho pohledu.
„Vkus na šaty má celkem dobrý,“ uznala s úsměvem.
„Sluší ti.“
Melissa se na něj překvapeně podívala.
„Proč se na mě tak díváš?“
„To byl kompliment,“ usmála se.
„No a?“
Melissa se neudržela a zasmála se.
„Proč se…?“
„Neber si to osobně, ale víš ty a poklony, to jsou dva vzdálené světy. Je to jenom nezvyk něco takového od tebe slyšet.“
Sasuke mlčel.
„Neurazil ses doufám?“
„Ne,“ odpověděl klidně.
„Jsem ráda, že jsi tady,“ dodala po chvíli. Sasuke se pousmál.
„Takže mám přijít zase?“
„Samozřejmě. Společnost vždycky potěší a zvlášť tady.“
„Všechno v pořádku? Myslím s bratrem?“
„Jo, zase visí na každém mém slově, stejně jako ti ostatní. V životě jsem neviděla takovou bandu čumilů.“
„Vadí ti to? Pozornost se přece vždycky hodí.“
„To si piš, že mi vadí, když na mě čumí banda krvelačnejch bestií, kteří si ještě před spaním podříznou pro radost něčí krk.“
„Jako bratr,“ dořekl.
„Ano, ale můj krk na seznamu není… doufám.“
„A co když jednou bude, budeš pořád doufat, nebo se na něj mile usměješ a zase se mu nabídneš jako oběť.“
„O co ti zase de? Pořád seš naštvanej, že jsem tady a ne v nějaký nemocniční posteli?“
„Jo štve mě to,“ přiznal.
„Doufala jsem, že to už nebudeš vytahovat.“
„Promiň, ale trochu mě zaráží, že jsi sem šla dobrovolně po tom všem, co ti řekl…“
„Včetně toho, že vás zabije,“ přerušila ho „Podle tebe je zbytečný sem jít, abych ochránila ostatní?“
„Ne není, ale… dej na chvíli stranou ostatní a…“
„Jestli ti jde o to dítě, tak se bát nemusíš. Itachi na mě poslední měsíce nesáhnul a následující roky nebo radši desetiletí to tak i zůstane.“
„Proč mě to nepřesvědčuje?“
„Hele, odsuň na chvíli mě a starej se chvíli o sebe. Seš v zóně smrti, ale ještě mě tu poučuješ. Vědět to Itachi, už se dávno dívám na mrtvolu. Ale i přestože to víš, sem dál chodíš. Tak kdo tady riskuje?“
„Dobře, dejme tomu, ale… můj názor znáš a ten se, dokud bude žít, nezmění.“
„Jo to vím,“ řekla sklesle „Pojď, něco ti ukážu,“ dodala zamířila pryč.
Vedla Sasukeho zahradou. Cesta po čase zmizela a šli jen trávou.
„Pokaždé použiješ jutsu létaní, že?“
Sasuke kývl.
„Mám lepší způsob odchodu,“ dodala a prolezla jedním křovím.
„Příště se aspoň přezuju,“ zaklela „Podívej,“ ukázala na jezero.
„Tam bariéra neplatí,“ vysvětlila „To Jutsu zbytečně plýtvá chakrou, když můžeš jít tadyma.“
Sasuke se na vodu podíval trochu nedůvěřivě.
„Neboj nebudeš muset plavat,“ zasmála se, když viděla jeho výraz.
„Půjdeš pěkně po suchu,“ usmála se a klekla si. Položila ruku do vody a soustředěně zavřela oči. Chvíli na to se začala voda vlnit a hned na to voda kolem její ruky zmizela. Nebo spíš, hladina se začala rozestupovat.
„Drží ji chakra,“ vysvětlila „Suchý průchod.“
Sasuke se překvapeně díval na vytvořenou cestu po dně. V životě něco takového neviděl. Trochu mu vadil fakt, že tohle všechno zná od Itachiho.
„Měl bys jít,“ připomněla mu trochu sklesle. Nebyl tu dlouho, ale čím víc času tu tráví tím víc je to pro něj nebezpečné.
„Přijdu zase,“ řekl jenom a vstoupil do jezera. Melissa ho pozorovala jak mizí v vytvořené cestě ve vodě.
„Budu čekat,“ dodala a uvolnila vodu. Sasuke stál na druhé straně jezera a to zcela suchý. I když byl tak daleko, Melissa poznala jeho nesouhlasný pohled. Oba se na sebe dívali a oba, i přes několika desítkovou vzdálenost, na sobě cítili pohled toho druhého.
Melissa si povzdychla a otočila se. Cítila se jako by přetrhla nit, která spojovala jeden břeh s druhým.
Ještě jednou se podívala na druhý břeh, kde Sasuke ještě pořád stál, než zmizela v křovích.
Komentáře
Přehled komentářů
Páni,tak trochu je mi Melissy líto...Já bych nevěděla,jak se rozhodnout...A neboj se,ničím jsi mě nezklamala!XD Ta povídka mě napíná čím dál víc,jsem moc zvědavá,jak to skončí!A taky doufám,že konec nebude jen tak...XDTak piš dál,jde ti to skvěle,a navíc taky rychle!!! ;D
Hontoni Sugoi
(Kagome/Kurama, 24. 5. 2008 9:20)