Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Kapitola 13

24. 5. 2008
Cesta do pokoje se ji zdála věčná. Když za sebou zavírala dveře do pokoje a, už převlečená, si lehala do postele, přemýšlela, jak dlouho tohle vydrží.
Ať se to někomu líbí nebo ne, Itachi zase jednou zjistí, že za ní Sasuke chodí. A co pak? Zabije ho, zabije ostatní. Sasukeho sen se obrátí proti němu a zničí i ostatní.
„Musím mu… musím mu říct, aby přestal chodit,“ usoudila. I když se jí to nelíbilo. A jemu se to taky líbit nebude.
Myšlenky se jí z únavy začali rozbíhat až nakonec usnula.
Další den bylo pochmurné počasí. Venku bylo zataženo a chvilkami mrholilo.
Melissa vstala až pozdě odpoledne. Na oběd nebo večeři s Itachim neměla náladu. Po zbytek dne seděla za stolem u okna a dívala se na šedé nebe. Nepředpokládala, že by dneska Sasuke přišel. Dokonce v to i doufala. Z nějakého důvodu měla stejnou náladu, jaké bylo počasí. Jedna část toužila, aby se otevřely dveře a v nich stál Sasuke a druhá část chtěla, aby zůstal v bezpečí vesnice. 
Celý týden bylo jedním slovem hnusně. Zataženo, déšť, žádné slunce, nálada pod psa.
Další týden se všechno obrátilo. Venku bylo jasno a teploty se vyšvihli nahoru. Prostě typický teplý podzim. Na tenhle měsíc trochu neobvyklé, ale Melisse se při pohledu na slunce hned zlepšila nálada.
Při snídani s Itachim zářila stejně jako slunce venku.
„Vyspala ses dobře?“ zeptal se jí.
Melissa kývla a dál do sebe ládovala snídani.
„Venku je krásně,“ poznamenala po chvíli „Tak toho využiju. Kdybych se neobjevila na oběd jsem venku a nejspíš jsem usnula.“
Itachi vypadal spokojeně. Snad doufal, že mu Melissa zase plně důvěřuje. Snad byl i tak naivní, že si myslel, že se zapomněla na Vesnici Listí a na všechny v ní.
„Uvidíme se večer,“ pronesla Melissa s úsměvem a vstala. Itachi ji úsměv oplatil a s spokojeným výrazem se díval jak mizí ve dveřích.
Melissa otevřela dveře a pustila do pokoje čerstvý vzduch. Vyšla ven a nadechla se svěžího vzduchu.
„Nazdar,“ ozvalo se najednou. Melissa se začala rozhlížet kolem. Ten hlas znala. Moc dobře.
„Naruto,“ řekla překvapeně, když ho uviděla stát na větvi stromu.
„Co tady děláš?“
„Přišel jsem se podívat, jak se ti vede,“ vysvětlil a seskočil dolů.
„Promiň, chtěl jí taky,“ řekl omluvně Sasuke, který se objevil za ním.
„Chybí ti někdo do koho by sis mohl rejpnout, co?“ pousmála se Melissa.
„Chtěl jsem vědět, jak se vede naší princezničce. Tak co? Jak je? A co Itachi?“
„Má se dobře, a co se týče mě… no jde to. Jednou tak a podruhé jinak. Přijít sem včera, nejspíš ti urazím hlavu…“
„A?“
„Dneska budu hodná a odsud odejdeš vcelku,“ usmála se na něj.
„Tak to díky.“
„Ale stejně tě ráda vidím,“ dodala a přátelsky mu dala ruku přes rameno.
„Dneska nějak záříš.“
„Mám prostě dobrou náladu. Což je tady vzácné. Včera mi bylo pod psa, ale dneska je venku hezky, tak proč si kazit den někým jako seš ty?“
„No dovol…“
„Dovolím.“
„Poslyš… to jutsu minule…“
„Sasuke ti to řekl?“
„Spíš to ze mě vypáčil,“ opravil ji Sasuke.
Melissa se pousmála.
„Chtěl bys to taky umět, co? Chceš vědět, jak na to?“
Naruto kývl.
„Tak podívej,“ začala „Nejdřív si změň jméno, vzhled, identitu a zopakuj si akademii, pak přijď.“
„Jakže?“
„Je to úřední tajemství na které takovej pitomec, jako ty nemůže.“
„Jakej pitomec?“
Melissa se zasmála. Tohle ji chybělo. Hádky s Narutem ji nic nevynahradí.
Sasuke pozoroval jak na sebe ti dva štěkají. Rád viděl, že se směje. Aspoň v něčem Naruto vyniká.
„Myslím, že se vrátím do Vesnice,“ řekl po chvíli Naruto a podíval se na Sasukeho. Jeho výraz dával jasně najevo, že tuhle možnost nezvažuje.
„Do večeře ať jsi zpátky,“ ušklíbl se Naruto a zmizel. Sasuke se zamračil, zato Melissa se zasmála.
„Musím uznat, že má smysl pro humor,“ řekla.
„Tak, jak se máš?“ zeptala se Melissa vesele.
Sasuke neodpověděl. Soustředil se na Melissu, která zářila jako sluníčko. Dobrou náladu by mohla rozdávat
Když se jí ale nedostalo odpovědi, úsměv zmizel a objevili se vrásky starosti.
„Stalo se něco?“
„Ne, odpověděl okamžitě Sasuke „Mám se dobře,“ dodal po chvíli. Z Melissy opadla dobrá nálada a vzpomněla si, co mu před týdnem chtěla říct.
„Sasuke?“
„Hm?“
Melissa už chtěla říct, že by měl přestat chodit, ale to byl lhala. Byla ráda za každou jeho návštěvu. Opadla z ní všechna odvaha a plácla první věc, která ji napadla.
„Pozdravuj Sakuru,“ řekla jako výmluvu. Sasuke kývl, ale přísahal by, že tohle nebylo to, co chtěla Melissa říct.
„Děje se něco?“ zeptal se po chvíli Sasuke. Dělal si starosti. Před chvíli se usmívala a teď vypadala, že má starosti.
„Ne, všechno je v pořádku,“ ujistila ho Melissa a usmála se. Byl to předstíraný úsměv a Sasuke to poznal.
„Už bych měl jít,“ řekl po chvíli „Nechci, aby mě našel.
Melissa kývla.
„Přijdeš zase?“ zeptala se potichu. Odpověď znala, ale i přesto ji to nedalo a zeptala se.
Sasuke se na Melissu podíval. Něco mu nesedělo.
Nakonec kývl. Melissa se neubránila úsměvu. Tentokrát byl upřímný, od srdce. To Sasukeho trochu uklidnilo. Rozloučil se obvyklým „tak zatím“ a zmizel.
Melissa ještě chvíli stála venku a dívala se na místo, kde stál Sasuke.
„Jsem pitomá,“ řekla si. Vyčítala si, že mu to neřekla. Naštvaná sama na sebe zamířila do pokoje.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář