Trvalo pár dní než byla Melissa schopná opustit nemocnici. Tvářila se jakoby nic, ale uvnitř ji to pořád bolelo. Ale každý den u ní někdo byl a to jí hodně pomohlo.

„Tak co teď“ zeptal se Naruto. „Vrátíš se k Itachimu?“

„Naruto!“ okřikla ho Sakura. Sasuke nic neříkal, o jeho inteligenci už měl dávno svoje mínění.

„K Itachimu půjdu jedině, abych mu vymazal ten jeho škodolibej úsměv ze rtů,“ odpověděla Melissa.

„Aha, takže bydlet budeš kde?“ ptal se dál.

„Naruto, radši už mlč,“ varovala ho Sakura.

„Vlastně je to dobrá otázka, ale nemusíte se bát. Já to nějak zařídím.“

„Můžeš zůstat u mě,“ nabídla se Sakura.

„Jo, možná na čas, ale nemůžu tě okupovat navěky.“

„Takže, co budeš dělat?“ zeptal se Sasuke.

„Zajdu za Tsunade.“

„Jak ta ti pomůže?“ nechápal Naruto.

„Všechno ji vysvětlím, od začátku až do teď a pak… no to se uvidí,“ řekla. „Takže zatím, já si vás pak najdu.“

„To tam trefíš?“

„Mluvíš s někým, kdo váš svět zná do posledního zrnka písku,“ usmála se.

„Nelíbí se mi, že jde sama,“ řekl Sasuke.

„Tady se jí přece nemůže nic stát,“ namítl Naruto.

„Itachi to možná vzdal, ale může se stát, že se o to začnou zajímat všichni Akatsuki.“

„To už by problém byl.“

„Kolikrát už se pokusili získat Kyubiho, Melissina síla jim určitě není lhostejná.“

„Melissa si to určitě uvědomuje a bude si dávat pozor,“ ujistila ho Sakura.

O hodinu později u Naruta zazvonil zvonek.

„Vsadím cokoliv, že je to naše tajnůstkářka,“ řekl Naruto a šel otevřít. Chvíli na to se od dveří ozval výkřik. Sakura Sasuke nevěděli, co si o tom mají myslet.

„Děláš si srandu, že?“ řekl Naruto. Melissa vstoupila do pokoji a za ní Naruta, který se ještě pořád vzpamatovával.

„Děje se něco?“ zeptala se Sakura. Melissa se usmála a ukázala na hlavu, kde se jí leskla čelenka Listové vesnice. Měla ji stejně, jako Sakura.

„Je z ní Gennin,“ vysvětlil Naruto.

„To není všechno,“ řekla Melissa a ukázala dva prsty.

„Dva?“

„Za dva dny dělám zkoušky chunninů, speciálně pro mě.“

V místnosti nastalo ticho.

„Takové blahopřeji, by nebylo špatné,“ probrala je Melissa.

„Je z tebe Gennin?“ nemohl tomu uvěřit Sasuke.

„Jo, Tsunade je celkem milá. Vyslechla mě a na vlastní pěst si vyzkoušela, co dokážu.“

„Tsunade? Milá? Ty ses zbláznila?“ řekl Naruto.

„No blahopřeju, to je skvělé,“ řekl konečně Sakura.

„Díky, aspoň někdo ví, co se patří.“

„No promiň, ale museli tvrdě dřít, abychom si mohli říkat genini, pak jsme doslova trpěli, abychom se stali chuniny a ty to všechny shrábneš během hodiny.“

„Štve tě, že máš konkurenci, nebo co? Pamatuji si, že jsi u maturity propadl dvakrát, že? Až na potřetí, teda…“

„Štve mě, jak všechno ví,“ zavrčel Naruto. „Jaks to s ní mohl vydržet,“ podíval se na Sasukeho.

„Naruto, takhle si nikoho nenajdeš,“ řekla Melissa.

„Radši sám, než s někým jako ty.“

„Ty umíš lichotit. A to ještě nevíš to nejlepší.“

„Co, navrhly tě na titul Hokageho. To bys u mě klesla na seznam nepřátel.“

„Neboj, tvůj sen ti brát nebudu. Ale když zvládnu zkoušky chuninů, budu navržena na jounina.“

„Jakže?“ vykřikl Naruto a málem to s ním švihl. „Jakto?“

„Podle Tsunade jsem na stejné úrovni jako ona a nechce mě plýtvat na podřadné mise chuninů.“

„Tím nás urážíš.“

„Odteď jsem občanka vesnice z listí a už mám i kde bydlet.“

„Proboha ať je to hodně daleko ode mě,“ zaprosil Naruto.

„Je to jenom dočasně, ale budu bydlet v hlavním sídle. Víš takovým tom velkým baráčku, kde má kancelář Hokage. Je tam volný prostor a teď i můj byt.“

Naruto byl rudý vzteky.

„Když se staneš jouninem, znamená to, že budeš chodit na mise se svým týmem. Pryč z vesnice?“ ozval se Sasuke.

„Ale prosím tě, nezačínej. Nejsem malá holka, dokážu se o sebe postarat.“

„Jo, já vím, ale když se na tebe vrhne celá banda Akatsuki…“

„Hele, o co ti jde. Jestli proti Akatsuki nemám šanci já, tak ty taky ne, takže vyžeň nápad typu, doprovod.“