Bylo pozdě večer. Melissa seděla na posteli, na stole vedle sebe večeři, které se ani nedotkla.
Melissa pomalu vstala a přešla k oknu. Venku zářil velký měsíc obklopený tisíce hvězdami.
„Ale tohle bych doma v životě neviděla,“ řekla si a usmála se. V nemocničním čemsi, co nedokázala k ničemu přirovnat, snad jen k županu, ji bylo celkem chladno.
Najednou něco přistálo na okně. Melissa couvla a věc, nebo osoba, proskočila dovnitř.
„Sasuke?“ řekla překvapeně „Návštěvní hodiny už myslím skončili,“ dodala s pokusem o vtip.
„Právě proto jdu oknem,“ řekl, ale pak se zamračil. Melissa viděla v jeho očích chlad. Chlad, který pro něj byl sice typický, ale…. Stejně ji zaskočil a někdo uvnitř pocítila i bodnutí strachu.
„Kdo jsi? A jaktože nás všechny znáš? A co všechno víš o mém bratrovi?“ kladl otázky. S každou z nich z něj měla Melissa větší strach a couvala dozadu. Nakonec narazila na postel. Posadila se a zadívala se do země.
„Už jsem vám všechno řekla,“ řekla „A co se týče Itachiho. Znám jen jméno, vím, že je to tvůj bratr a taky pěknej parchant.“
„Takže nic novýho,“ řekl částečně pro sebe Sasuke.
„Nechápu o co mu jde? Sotva se tu ocitnu, skočili na mě ti tři a pronásledovali až k vám.“
„Upřímně se divím, že jsi jim dokázala utéct. I když tě chce bratr živou, chce tě a co on chce tak dostane.“
„To mi nemusíš říkat dvakrát.“
Chvíli bylo ticho. Venku byly slyšet něčí kroky, ale jinak hrobové ticho.
„Byl jsem tu zbytečně,“ řekl Sasuke a vyskočil na okno.
„Já tě nezvala,“ řekla uraženě Melissa. Sasuke na to nic neřekl a zmizel.
„Měj se,“ řekla Melissa a zalezla do postele. Ani si nestačila lehnout, když uslyšela, že oknem znovu někdo proskočil.
„Co tu zase…?“ vyjela, ale pak zkameněla. To nebyl Sasuke. Byly to zase oni.

Sasuke se pod nemocnicí zastavil. Přísahal, že někoho viděl proskočit do jejího pokoje. Chvíli jen stál a tiše poslouchal.
Stačil mu jediný zvuk a byl znovu v pokoji. Spatřil všechny tři, jak stojí u postele Melissi. Už jen ze zlosti se na ně vrhl. Jendou ranou ho však odhodili na druhou stranu pokoje.
Melissa se vyděšeně podívala na Sasukeho bezvládné tělo.
„Pojď s námi,“ řekl jeden z nich. Melissa  nebyla schopna slova, tak aspoň zavrtěla hlavou.
„Pán tě chce vidět, neublíží ti.“ Melissa znovu zavrtěla hlavou. S něma nikam nepůjde. Věděla, co je Itachi zač. K němu by nešla dobrovolně ani za milión.
Bohužel oni na to neměli stejný názor. Přibližovali se a Melissa radši nechtěla vědět, jak ji donutí s nimi jít. Vystrašeně zavřela oči a skrčila se. Čekala ránu, provazy, cokoliv, ale rozhodně ne nic.
Pomalu otevřela oči. Ti tři kolem ní pořád ještě stáli, ale…. Nehýbali se. Melissa na nic nečekala a vylezla z postele. Došla k Sasukemu a klekla si k němu.
„V pořádku?“ zeptala se. Sasuke se zavrtěl a pomalu posadil. Mnul si hlavu na kterou dopadl.
Místo odpovědi jenom kývl a zmateně se díval ne nehybné postavy.
„Nevím, jak,“ řekla Melissa a vstala. I Sasuke se pomalu postavil.
„To je forma jutsu. Vypadá to, že se nehýbou, ale jsou jen hodně zpomaleni,“ vysvětlil Sasuke.
„To pořád nevysvětluje, jak?“
„To bys měla vědět ty. Ty jsi je zastavila.“
„Dobře, dejme tomu, ale co teď s nimi.“
„Za chvíli to přejde a budou chtít dokončit svůj úkol,“ řekl a zatáhl Melissu k oknu.
„Co chceš dělat?“ zeptala se, ačkoliv to tušila.
„Odnést tě pryč,“ řekl a vzal ji do rukou. Byla překvapivě lehká. Sasuke na nic nečekal a vyskočil z okna. Melissa zavřela oči.
Bylo to jen nahoru dolu, nahoru dolu, nahoru dolu. Dělalo se jí z toho zle.
„Zastav,“ dostala ze sebe. Sasuke zastavil na jedné střeše. Melissa se vymanila z jeho rukou a dopadla na kolena. Ruce se jí podlomili a tak si lehla na záda. Podlaha příjemně chladila.
„Nejsem pytel brambor,“ řekla a zhluboka dýchala. Nepříjemný pocit v žaludku pomalu mizel.
„Kam mě chceš vůbec odvést?“
„K Narutovi nebo Sakuře.“
„Tak to počkej, myslíš si, že je to dobrý nápad?“ podotkla Melissa a vstala „Podívej ti nohsledi tvého bratříčka nejsou žádný měkoty, Sakuru a Naruta dostanou na nohy během vteřinky a já si to pak poštráduju k Itachimu. Ale věř mi, že nechci pochybovat o jejich schopnosti.“
Sasuke chvíli mlčel a bylo vidět, že přemýšlí.
„Nejspíš máš pravdu,“ přiznal „V tom případě bude nejlepší řešení Kakashi.“
„Na to žádný argument nemám.“
„Dobře, můžeš…“ začal, ale Melissa ho přerušila.
„Ani náhodou, nemám na to stavěné vnitřnosti… aspoň zatím.“
„Normálním krokem nás ale chytí.“
„Tam v nemocnici Kakashi řekl, že ze mě cítí obrovské množství čakry. Je to… pravda?“
„Já Kakashimu věřím.“
„Dobře v tom případě… mi ukaž, jak to s tou chakrou zařídit tak, abych uměla skákat, jako ty.“
„To chce výcvik, takhle to…“
„Máš lepší nápad?“ zarazila ho Melissa „Nejsem od přírody žádnej kamzík ale s chakrou by to mělo jít, ne? A navíc už je mi tu zima.“
„Dobře,“ podvolil se Sasuke a přešel k Melisse. Stoupl si za ni a vzal ji ruce. Melissa zrudla a byla ráda, že ji Sasuke nevidí do tváře.
„Ukážu ti, jak máš dat ruce,“ vysvětloval „Pak budeš jen myslet na sílu uvnitř sebe, jak ti proudí do noh.“
„Dobře,“ kývla Melissa a snažila se soustředit na chakru. K její smůle Sasukeho ruce na jejích uvnitř ní vyvolávali neznámé pocity a ty nadělali v hlavě pěknou neplechu. Snažila se nezrudnou ještě víc a nebo se aspoň modlila, aby to pak nebylo ve tmě vidět.
Sasuke se jí líbil, to popírat nemohla. Vždycky se jí líbil (a komu ne, že?).
„Soustřeď se,“ připomenul ji Sasuke. Melissa jen kývla a zavřela oči. Kupodivu po chvíli ucítila jak jí prochází síla a hromadí se v nohou.
„Funguje to,“ řekla potěšeně.
„Tak běž,“ řekl Sasuke, odstoupil a udělal Melissa místo. Melissa se nedůvěřivě podívala na kraj střechy. I tak se rozběhla a odrazila se.
Už se bála, že to nefunguje, když se ale dorazila od země, mířila neuvěřitelně vysoko. Naplnil ji pocit naprosté bezstarostnosti a lehkosti.
Až po chvíli si uvědomila, že neví kam jít.
Sasuke viděl, jak Melissa padá dolů a už byl připraven ji chytit. Myslel si, že to nezabralo a ani by se tomu nedivil. Melissa se pokusilo o něco, co by se naprostému začátečníkovi nepovedlo.
Místo tvrdého pádu se Melissa  odrazila a Sasuke musel připustit, že se mu ulevilo. Viděl, jak mu mizí z očí a tak se rozběhl za ní. Bylo celkem těžké ji dohonit. Pokud tušil správně, neznala cestu k Kakashimu a pokud ji ovládne opojný pocit létání, může se připravit na to, že ji bude hledat po lesích.
Naštěstí ji po chvíli před sebou zahlédl. Přidal na rychlosti a dohnal ji. Melissa se právě chystala přeskočit na střechu Kakashiho domu. Sasuke přidal ještě víc a než se Melissa odrazila pryč, srazil ji na zem. Melissa tvrdě přistála na střeše domu.
„Blázníš,“ vyjel Sasuke.
„No promiň, trochu jsem to přepískla, ale uznej… povedlo se mi to, to je něco….“ nedořekla. Na to neměla slova.
Sasuke nic neřekl. Bylo to něco nepředvídatelného a úžasného. Vůbec nečekal, že by se jí to povedlo.
„Ehm, Sasuke,“ upozornila Melissa a trochu zrudla „Slezeš ze mě?“
Sasuke si uvědomil, že ještě pořád leží na ní, jak ji srazil.
Zamumlal něco ve smyslu promiň a slezl z Melissi.
„Díky, moje plíce jaksi nezvládli zmenšení prostory a dali se na ústup,“ snažila se Melissa uvolnit napětí. Vsadila se, že viděla, jak Sasuke zrudl. Mohla se splést, ale dala přednost první možnosti. Ať tak jako tak, ona byla rudá jak rajče.
„Promiňte, že ruším,“ ozvalo se kousek od nich. Oba se otočili tím směrem. U dveří stál Kakashi.
„Právě včas,“ řekla Melissa a vstala.
„Nemáš být v nemocnici?“
„Menší změna plánu. Itachi se rozhodl jednat.“
„Aha a proto….“
„To byl jeho nápad,“ svedla to na Sasukeho.
„Musí se schovat někde, kde ji bude schopen někdo v nejhorším případě ochránit,“ vysvětli Sasuke klidně.
„Dobře, mě to nevadí. Za chvíli stejně bude svítat, takže pochybuju, že se vrátí ještě dnes.“
„Ať si dají klidně načas. Z toho běhu jsem unavená,“ řekla Melissa.
„Běh?“ nechápal Kakashi.
„Teda jestli mám obrovské množství čakry a odrovná mě tohle….“ nedořekla, protože ji přemohlo zívnutí.
„Ukážu ti pokoj,“ řekl Kakashi a zmizel ve dveřích.
„Cokoliv za postel,“ pronesla unaveně Melissa a zamířila za Kakashim. Před dveřmi se zastavila. Vypadalo to, že váhá, ale nakonec se s úsměvem otočila na Sasukeho.
„Díky za záchranu,“ řekla a zmizela ve dveřích.